esma komentáře u knih

Po loňském pobytu ve Skotsku vyhledávám vše, čím se můžu vracet k osobním prožitkům z této krásné země, a tak mě potěšila i tato kniha se spoustou zajímavých příběhů ze skotské minulosti až po současnost. Knížka je velmi hutná, určitě k ní budu přistupovat takřka jako k encyklopedii, protože jsem to najednou nebyla schopna pobrat.
Některé příběhy byly nadmíru překvapivé, třeba jsem vůbec nevěděla, že Skotové měli podnikatelský záměr provozovat obchodní cesty přes Panamskou šíji, kde až 300 let poté byl vybudován Panamský průliv. Záměr to byl odvážný, bohužel dopadl pro Skoty tragicky.

11 12.02.2023

Zřejmě jsem poslední, která Betonovou zahradu přečetla. Myslím, že byla především provokující, a tím zaujala a depresivní, protože ukazuje na to negativní v nás.
A já s tím mám problém.

Některé její povídky (zejména ty dvě poslední) se mi líbily. Alice Munro vytváří zajímavé zázemí pro postavičky, každé přidává osobitý příběh, vše doplní vztahy, zašmodrchá je, začíná to být tajemné. V některých nás v tomto bodě autorka opouští a nechává tápat, to mně vyhovovalo méně, ztratila se gradace. Celkově se mi ale její styl líbí, psát zajímavě umí.

11 13.03.2022

Náročnější čtení, požaduje více soustředění na rozklíčování totalitního jazyka plného jinotajů, falše, schovávání, strachu. Rumunsko : obyvatele této země budu mít navždy spojené s obrazy bezzubých tváří demonstrujících ( přenosy ČT z roku 1989 )... socializmus v rumunské podobě.

11 02.12.2021

Otrokářství „zdobí“ historii lidstva od nepaměti. Na toto téma bylo napsáno nesčetně knih líčících dramata jednotlivců, celých rodin, celých vesnic, celého světadílu. Kdo tančí s vodou nabízí ale pohled i z té druhé strany : počátky hnutí, kterého cílem bylo osvobození otroků.
Abolicionisté cíleně a dlouhodobě revoltovali proti nesvobodě jiného etnika, proti obchodu s otroky, poukazovali na nemorálnost a nelidskost, s jakou se k otrokům přistupovalo. Jejich hnutí se stalo základem hnutí za dodržování lidských práv po celé zeměkouli. Svou výpovědí má proto příběh Ta-Nehisi Coatese potenci oslovovat čtenáře i dnes.
A neměli bychom zapomínat na nadčasovou báseň Johna Donnea (snad mi Hemingway promine) :
… žádný člověk není ostrov sám pro sebe… smrtí každého člověka je mně méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy neptej, komu zvoní hrana. Zvoní tobě…

11 27.09.2021

Četlo se to dobře. Lze si představit, že tak nějak to u nás chodí, že taková je realita.
Naučit všechny vyšším standardům bytí – milá Velká Sovo - je ve světe, ve kterém žijeme, nemožné. Jsme a budeme pořád jenom lidmi.

Životní příběh Thea a vlastně i Borise (alkohol, drogy) byl strašný. Samozřejmě ten začátek nelze změnit : být na nesprávném místě v nesprávném čase, kdy třináctiletý kluk nemá vůbec žádnou představu, co s ním bude. Přesto se fantazie Donny Tartt ukázala nevyčerpatelná až neuvěřitelná !!! Theo prožil ne jeden ale několik životů než pro něj
autorka našla pevný bod.

11 14.09.2021

Stejně jako Christophera z Podivného případu i postavy z Problémových partií (divný název) čeká v extrémně vyhrocených scénách neustálá konfrontace, nejistota, tlak a potřeba se konečně nějak rozhodnout. Prostě scény, ve kterých se můžeme ocitnout i my sami. ( Jen doufám, že to nebude tak hektické !)

11 07.06.2021

Intenzita napětí na únosné mezi, vítané informace kolem lavin, vše ukončeno love story, co více si přát do deštivé ospalé neděle.

11 19.04.2021

Obdivuji jedince, kteří dokážou vždy znovu a znovu vidět vše kolem nás v nových barvách, tvarech a pobízejí nás k hlubším a zajímavým vhledům na svět. Naše kultura je mnohovrstevná a patří k ní i fenomén tzv pouliční fotografie. Zajímavě poskládaný příběh fotografky Lillian, dobová atmosféra NY v polovině minulého století a také možnosti nahlédnout do postavení žen v rámci pravidel té doby napsala autorka tak působivě, že si to vysoké hodnocení její knížka skutečně zaslouží.
Co jsem postrádala, to byly fotografie za každým katalogovým číslem. A jelikož Lillian nebyla skutečná postava, autor fotografické přílohy by se určitě našel i u nás. Ale vydavatelé asi musí „počítat“, takže tento luxus už nemíváme.

11 19.12.2020

Tato knížka umí pohladit. Věřte níže zmíněným komentářům popisujících život jedné hudební komunity v okrajové části městečka na Tulením ostrově. (Je součástí Ovčích ostrovů, to jsou ty zrníčka rozsypaného máku na mapě, daleko, daleko, někde mezi Islandem a Norskem.) Žádná postava románu nebude ztracena, naopak, budou vám blízké, protože přes všechny peripetie jejich osudů je završí myšlenka jednoho z nich … jak den co den anonymní lidé uskutečňují prostou dobrotu, čestnost, obětavost a lásku k bližnímu - nemyslíc na prospěch v posmrtném životě na nebesích, ale jako nepřirozenější a nejnevinnější věc na světě...

11 30.08.2020

Autor dál skrze svou norskou rodinu monitoruje společenské, politické, technické, ale i kulturní zázemí dvacátého století.
Sverre žil životem dandyho, ale dandysmus jako životní styl je tak odtržený od běžného života,že jsem s knížkou měla trochu problém. Ale dočetla jsem. Závěr knihy je dramatičtější. Ani jemu a ani jeho přátelům se nevyhne první světová a ukončí jejich sladké zahálení. A to ještě netuší, že poválečné přerozdělení poraženého Německa zadělá na nový válečný konflikt. To je můstek do třetího dílu, ve kterém druhá světová dá dvacátému století číselný parametr : 60 miliónů obětí. Který z bratrů nebo jejich synů to bude ?

11 02.07.2020

Ve své další knize se pan profesor zabývá některými hesly, resp. slovy (je jich přes sedmdesát) a mapuje jejich cestu z pra-domoviny až do jejich ukotvení v jazyku českém. Glosuje změny, které v průběhu doby zaznamenaly : a to nejenom v mluveném projevu (např hláska f se narodila do 14. století), co do obsahu, který se leckde měnil (např slovo smyslný), vysvětluje, proč úterý vybočuje a jak jsme si uchovali naše názvy měsíců : leden, únor atd.
Mě osobně oslovil původ slova brynza (tuto dobrůtku mám moc ráda), název pochází z rumunštiny. A autor dokládá i balkánský, maďarský a slovanský původ dalších slov této - jeho slovy řečené - pastýřské kultury : gruň, žinčica, salaš, bača, čutora, ale např. i pojmenování hor Magura (kdo by neznal Spiš a Levoču). To vše se u nás zabydlelo, více v knížce…
Velmi se mi líbil i její poetický název a je krásně ilustrovaná (Jan Steklík).

11 03.05.2020

Můžu od něho číst vše : dokolečka, dokolečka, dokola, shora, zdola, zprava, zleva, napořád...
Roalde, díky

11 15.04.2020

Co vedlo autora k napsání tak chmurné, syrové knihy? Kde potkal to panoptikum svých postaviček ? Co nám vlastně svým vyprávěním chtěl sdělit?
Podle mně chtěl připomenout známé faktum :
že pro ty, kteří se se narodí do „nesprávné“ rodiny, bývá jejich osud často zpečetěn. Dostat se z bludného kruhu bídy, hladu, kriminality je takřka nemožné a střet s realitou tragický. Přestože příběh je z doby před více než 100 lety, je toto „předurčení“ platné i dnes.
Není to zrovna čtení vhodné do současné koronadoby a není to ani čtení pro slabší povahy. Ale napsané je to brilantně.

11 05.04.2020

Taky sem-tam proložím čtení detektivkou, ale přiznávám, že mě nikdy nenapadlo, že se studiu detektivek bude někdo věnovat i profesně. I Josef Škvorecký předkládá svůj sestřih jak došlo k jejich vzniku a následnému vývoji, přidává charakteristiku detektivů, postupů, co se může a naopak co není vhodné do příběhu vkládat a také úsměvné postřehy o šťastné to ženě Delle Streetové, která na rozdíl od nás ani trochu nezestárla...
Takže milovníci detektivek, do toho !

11 14.02.2020

Můžeme si o Americe myslet co chceme, ale nemůžeme ji upřít, že přitahovala a dodnes přitahuje ty, kteří sní o lepším životě, ať už to znamená cokoliv. Autorka je historička a otisk let 1661 (doba intenzivního osídlování) až po 1783 (odchod vojsk patřících bývalé mateřské zemi) prezentuje velmi autenticky a hlavně čtivě. Nevyhýbá se konfliktům s indiány, kterým osadníci zabírali jejich teritoria, popisuje vzpoury otroků, kterým byla ukradena identita, dějiny, vlast. Ten rozpor je vidět : lidé přicházejí s touhou po svobodě a současně svobodu a vlastnictví upírají jiným. Ale vývoj člověka a společností byl a je velmi bolestný a provázel i tuto část rané americké historie. (Bohužel tendence k nadřazenosti a podléhání manipulacím je součásti naši DNA).
Atraktivní generační příběh dvou rodin, profesně se věnujících léčitelství a výrobě medikamentů vtáhne do děje i ty čtenáře, kteří preferují před historii dramatické lidské příběhy.
Knížku mám od roku 2003, kdy vyšla, a teď jsem si vzala znovu do rukou, neodolala jsem totiž srovnávání s dnešním Manhattanem. Našla jsem Perlovou uličku, zorientovala se v místech, kde probíhala válka : Brooklyn, New Jersey, kráčela po Broadway vybudované v místě bývalé indiánské stezky táhnoucí se od severu až na jih ostrova, kde byla při ústí řeky Hudson založena holandská osada. Ale Ostrov vysokých kopců jsem měla zobrazen jenom v myšlenkách, současný stav všichni známe díky elektronické době. A v té naštěstí teď my žijeme a o dobách minulých pouze čteme.

11 24.04.2019

Velká francouzská revoluce je pro spisovatele velkým lákadlem. Lion Feuchwanger si pro pro svůj román vybral neméně zajímavou dobu předrevoluční. Politická situace ve druhé polovině 18. století ve Francii gradovala, před dveřmi stály nové pojmy : Spojené státy americké, občan, republika, rovnost, myšlenky Voltaira, a řada dalších významných osobností, Benjamin Franklin, La Fayette (má pamětní desku v Olomouci, kde byl za revoluce vězněn), ti všichni byli účastni procesu změn, kterými měl být nastolen nový řád. Historie nám ale ukázala, jak nastolování nového řádu probíhalo (a probíhá) a věděl to v době psaní svého románu i autor. Přesto napsal, že věří ...v pozvolný, ale jistý růst lidského rozumu mezi poslední a příští dobou ledovou ... (časový odhad není pro homo sapiens sapiens moc povzbudivý).
Přeloženo Annou Auředníčkovou (Čs spisovatel, 1960), velmi zajímavou osobností, mimochodem vedle Zdeny Salivarové Škvorecké a Madelaine Albright je jednou z mála českých žen, kterým byl udělen Řád Bílého lva (1928).
PS : bylo pro mne milé zjistit, že Pierre Caron de Beaumarchais je ten Beaumarchais, jehož dílo Figarova svatba sehrálo v Paříži roli rozbušky a stalo se předlohou pro libreto stejnojmenné opery Wolfganga A. Mozarta.

11 10.03.2019

Prvotní je číslo : šest miliónů židovských obyvatel, kterým ukončili život nacisti a mnohde i zdivočelí obyvatelé zemí, kde Židi žili. Příběhy některých z nich zaplétá autorka do šílené spirály, kde na povrch neustále vyskakují otázky : proč, jak je to možné, kde byl Bůh. Náboženské otázky provokují, odkrývají onu ostrakizaci a vyloučení Židů z "normální" společnosti od hluboké minulosti až po drastický plán na jejich úplnou likvidaci. Nevěřícně hledáte skulinku a naději, že se to nesmí nikdy opakovat.
O čem ta kniha vlastně je ? O Židech, víře, válce, nenávisti, zázracích ? O hledání kořenů zla ? Jde o vedlejší efekt naši sociální potřeby, kdy náležet "ke kmeni" minimalizovalo strach a nejistotu a maximalizovalo výhody ? Maximalizovat znamenalo sílu, která mohla být použita proti slabším, bezbranným, zapovězeným, odlišným ? Zde jsou ty kořeny toho, co nazýváme zlo ? Je kniha o základním kódu života, který hledá svou niku a snaží se ji rozšiřovat ?
A naskočí Vám úvaha o životě, jeho vývoji. Jak se vyvíjel v soutěži, kde vyhrává ten
"nejschopnější". Až do vzniku člověka je tento model vývoje úspěšný, dnes však našel své hranice. Schopnosti člověka už nespočívají jen ve vyhubení nepřátel, ale mohou vést ke zničení vyšších forem života s člověkem včetně. Člověk je zároveň i první, který je schopen tuto "soutěž" s jejími důsledky prečíst. Tím se znovu dostáváme ke knížce, k zabíjení, vraždění, slovy autorky k vlčímu století, kterému předcházely století neméně agresivní. A závěr ? Jiná cesta než dialog, pokora a úcta k člověku není. To vnímám jako poselství této knihy, tak žil i Daniel Stein, překladatel.

11 07.02.2019

Betty vnímám jako přítelkyni od doby, co jsem poprvé četla její knihy. S radostí jsem si je také poslechla a ... byla jsem zklamaná. S odstupem let mě zaskočila její finanční nezralost a negramotnost (to jsem dříve nevnímala ?) A pak jsem s ní znovu potkala v poslední části : Dusím se ve vlastní šťávě - hlavně díky Vilmě Cibulkové, která dokázala absolutně profesionálním a dokonalým způsobem navodit tu správnou atmosféru a zprostředkovat mi znovu Bettyin životní nadhled, kterým okouzlila mnoho čtenářek (sorry, pánové). Prostě, Betty byla třída.

11 27.11.2018