Ewinky komentáře u knih
Osudy několika hrdinů, z nichž někteří bojují s nepřízní osudu, se četly doslova samy. Oblíbila jsem si zejména Dušana a Marii, ale třeba Luis mě vyloženě vytáčel. Konec přišel dle mého názoru moc rychle, ale jinak to nebylo špatný počtení.
Naprosto dechberoucí a čtivý román z poválečné doby. Skvělé prokreslené postavy, silné emoce a celá řada tajemství, která jsou postupně odhalována. Autorčin styl vyprávění mi sedí, její hrdinové rozhodně nejsou černobílí. Můžu jen doporučit.
Plno lidí tu tvrdí, že je to nejslabší kniha autorky, ale já si tedy dovolím nesouhlasit. Mně se líbila nejvíc, asi to bude stylem vyprávění, který mi prostě sedl víc než u těch předchozích, které jsou ovšem též skvělé.
Dokonalost! Lahůdka mezi knihami! Pralinka, která se sladce i hořce rozpouští na jazyku!
Tak od toho jsem čekala mnohem víc. Ta holka neudělala nic proto, aby mi byla nějak sympatická nebo aspoň vzbudila soucit. Od začátku ji zajímaly jen peníze, šminky a oblečení. Nevím, co dělali korektoři, ale ten sloh byl jak ze základky. A to chce napsat ještě druhý díl. Nic moc, těžký podprůměr. Znám dost náctiletých dívek, většinou dcery mých kamarádek, a žádná z nich fakt netouží přijít k penězům tak, že bude dělat šlapku.
Hrozné, nezvládla jsem ani polovinu. Tohle má být bestseller? A to červené písmo... nikdy více!
Obdivuji takové ženy, které se dokážou poprat s osudem. Velmi zajímavá a poutavá kniha.
Nejen tato, ale všechny knihy od Jane Austen mě nikdy neomrzí. Tato se jí však povedla nejlépe.
Čtivá a příjemná kniha, díky které jsem si zamilovala Florencii. Autorka ji popisuje vtipně a lákavě. Hlavní hrdinkou je ona sama a vyrazila do Florencie najít sebelásku a léčit syndrom vyhoření a trpké věci, které se jí staly. Barvitě vykresluje místní lidi, nové přátele, památky, jídlo i zážitky. Užila jsem si to a zatoužila po dovolené ve Florencii. Na prvotinu je to hodně dobré, ačkoli nějaké mušky se také najdou. Je to svým způsobem takový osobitý cestopis... Cestuje se v něm nejen po Florencii, ale i po vlastní duši.
Asi budu jediná, ale nedočetla jsem to. Hrozná nuda. Styl autorky mi vůbec nesedí.
Četlo se to dobře, ale mohlo tam být víc napětí. Ovšem chyb a překlepů tam bylo až moc. To už se při překladech přestalo využívat práce korektorů?
Kniha se mi opravdu líbila. Nemohla jsem se od ní odtrhnout a navíc jsem si užila krásnou slovenštinu, protože knihy této autorky bohužel v češtině nevyšly.
No... mám ráda tuto autorku, ale tohle bylo už trochu moc... hlavně to kakao s muchomůrkami! On by někdo dobrovolně vypil takovej humus? A ještě by to prošlo? A ta výmluva, že byl manžel špatnej houbař... hm... tahle mi vážně stačila číst jednou.
Bylo to vážně napínavé a nemohla jsem se od toho odtrhnout. A taky dost kruté a drsné, občas jsem z toho měla ošklivé sny, ale stejně si další knihy neodepřu. Nemůžu si pomoct, ale hlavní hrdina mi v něčem připomíná Dr. House :D
Pokračování knihy Sestry zo Sea View jsem si opravdu užila. Tentokrát se příběh soustředil na Emily, která se chtěla stát spisovatelkou, a na návštěvu královské rodiny. Hrdinka mi byla sympatická, ač ne tolik jako Viola z prvního dílu. Ten byl ostatně o chloupek lepší. Přesto mě trochu austenovský styl autorky pořád baví. Těším se na pokračování a příběh další sestry. Doufám, že to bude ta s pošramocenou pověstí.
Nic extra, od bestselleru jsem si teda slibovala víc. Místy jsem se nudila a brzy jsem pochopila, kdo zabil Lauru. Části Alice byly fajn, části policie jsem musela kolikrát přeskočit. Charlie Zailerová mi nebyla ani trochu sympatická. Na profesionálku příliš žárlila. Četla jsem i Vraždy s monogramem, ale to bylo jiný kafe!
Už dávno mi není 15 a stejně jsem tomu neodolala. Rozhodně se mi to vyplatilo, protože mě styl autorky bavil, postavy taky a zvláštní konec jen popustil uzdu mé nekonečné fantazii.
Už jsem od ní četla lepší knihy a toto bylo na můj vkus moc krvavé a psychopatické.
Čekala jsem něco jiného. Dalo se to číst, ale jednou to stačilo.