f.enjoy6 komentáře u knih

Současnou českou literaturu v tom kvantu klasiky a horkou jehlou nití napsaných knih moc nevyhledávám. Většinou si říkám, že čas ukáže, co z toho množství stojí za to a já se k tomu vrátím. K Mapě Anny jsem se dostal po převyprávění části jedné z povídek a ten obraz, který jsem si vytvořil v hlavě jsem chtěl mít celistvý...

Šindelka má bezesporu svůj vlastní styl, chce, aby se čtenář zamyslel a hledal mezi řádky, což poetičnost jeho slov ne vždy usnadňuje. A to je právě to, co jsem si na té knize oblíbil, dokonce jsem si některé myšlenky a formulace zapsal. I bylo překvapivé tu a tam všimnout si některých českých reálií (třeba zmínka o té příšerné reklamě s "uříznutými" hlavami...). Přes to všechno můj dojem z celku není úplně ideální - něco tomu chybělo, možná to bylo až příliš odosobněné a já si k většině příběhů neudělal vztah, proto to ve mně nic moc nezanechalo (ale na povídky Ulita a Kopie asi jen tak nezapomenu). Určitě dám v budoucnu šanci další Šindelkově knížce.

3 03.01.2018

Hrozně čtivá záležitost číst všelijaké vrtochy jednoho, na první pohled docela nevinného, starce. A že jich je! :-) Tahání za nitky a vztahy v rámci rodiny nebo proměňující se Japonsko jsou příjemným přídavkem povedené zpovědi pana Ucugiho.

3 28.08.2017

Nedokážu to moc zdůvodnit, ale Kawabatovi jsem se docela dlouho vyhýbal. Nelákal mě... Tahle kniha mne ale přesvědčila, že mé domněnky a předsudky byly mylné. Příběh Jošimicua byl, i přes pomalejší začátek, tak čtivý a přesvědčivý, že bych si něco podobného dal v blízké době zas! A vyznění posledních stránek? Klobouk dolů...!

3 14.06.2017

Úžasná publikace, ve které se člověk dozví spoustu věcí z kultury, ale především života a chování Japonců. Kromě osobních zkušeností autorky (tedy věcí přímo z první ruky) či ne příliš známých faktů o japonské společnosti nechybí ani spousta ilustrativních fotografií a malůvek všelijakých gest, které se mnohdy liší od našeho vnímání (třeba obyčejné počítání na prstech) či posunky, které vůbec nepoužíváme a mohou proto být matoucí.

Možná jedinou vadou na knize pro mě jsou takové tři drobnůstky. Nejprve stylistika, autorka píše, co se slovosledu a slovní zásoby týče, skoro doslova tak, jak jí "zobák narostl" (mnohdy to zní i vtipně, třeba když uvádí herny pačinko jako českou pačinkárnu a internet zná maximálně tak palačinkárnu). V hovoru by všechny ty průpovídky vyzněly přirozeně, ale písemně to je občas rušivé, někdy mi to až trhalo uši. Dále mi tu a tam vadilo, že autorka moc nedodržuje nějakou logickou a tématickou návaznost, takže jednou "mluví o voze, pak zase o koze", což se ale ve výsledku jakž takž dá ale... Závěrem, asi nejpodstatnější výtka, jak jsem se prokousával textem, tak jsem měl čím dál častěji pocit, že autorka chvíli psala, dva týdny text neviděla a psala dál, protože někdy se tam některá pasáž třeba i opakuje a text jako celek na mě působí, jako kdyby to autorka chtěla mít fofrem dopsané...

Obsahově jsem poměrně spokojený, co do formální stránky méně, ale to ani není tak podstatné. Škoda, že kniha vyšla v nákladu asi jenom 500 výtisků, takže už na ni pravděpodobně v životě nenarazí, ale komu se dostane do rukou, tak vřele doporučuji. ;-)

Docela se ztotožňuji s recenzí v sekci Recenze... :)

3 22.01.2017

Jestli jsem se dlouhou dobu těšil na nějakou knihu, tak to byla zcela určitě právě Soukromá záležitost, příběh mladíka Vrabčáka, kterému přišlo na svět (jak je v knize xy zmíněno) "dítě s hlavičkou ovázanou jak Apollinaire". Období snů, nakupování map Afriky či nevázanost, to vše má skončit, přichází tvrdý pád do reality - převzít zodpovědnost. Ačkoliv je Vrabčák pěknej vykuk a floutek, který to má všechno docela na háku a proplouvá životem docela bez obtíží či závazků, tak teď nastává okamžik, co dál s narozeným dítětem... Odjet pryč? Čekat, dokud se situace "nevyřeší sama, ale nést si vinu po zbytek života"? Vyprávění těch několika málo dnů přemítání a lítosti jak se někomu bortí dosavadní život, to nebylo úplně lehké čtení, přestože se v knize objevují i poměrně směšné scény, výhodou je obrovská čtivost a důvěryhodnost vyprávění. Ne každý je tak oprsklý a nezodpovědný jako Vrabčák, ale důležité je celkové poselství a vyznění knihy. "Lup", stačí jeden jediný okamžik a život, který člověk doposud žil je nenávratně pryč a je potřeba se s tím popasovat. Každý je jiný, má svůj příběh, ale občas přicházejí věci, které by nikdo předem nevzal v úvahu, ale ony nějakou náhodou přijdou. Co teď? ...

Díky Vrabčáku za tvůj příběh! ;-)

3 16.12.2016

Pro mě je Písečná žena velké zklamání. Námět je zajímavý, kladně hodnotím i to, kam se těch skoro 200 stránek ubíralo. Nějak mi to ale nesedlo, dialogy na mě neměly takový efekt, jaký by měly mít (třeba postava Nikiho na mě vůbec nepůsobila opravdově), celkově mi to bylo hodně cizí. Pravdou je, že ke konci už to bylo jen lepší a lepší, ale o nějaké čtivosti nemůže být ani řeč, některé formulace mi vyloženě neseděly, nelíbily se... Kdyby člověk četl jen kvůli myšlenkám a některým výjevům (pár z nich budu mít v hlavě ještě značnou dobu), tak bych možná byl i nadšený, ale jako celek není tohle můj šálek kávy...

3 23.11.2016

Pěkný výběr čtyř osobností tvořících haiku. Čtení na dvě odpoledne, vnímání na celý život... :-))

3 18.06.2016

Krása, krása, krása... Jen by toho mohlo být více... :-)

Jak rosa nestálý
je nás pomíjivý svět
a přece a přece...

Píď po pídi
šplhej na horu Fudži,
můj malý šnečku

3 07.05.2016

Příjemná oddychovka, Dahl a jeho povedený strýček nezklamali a zaperlili. Pro mě jednoznačně nejpovedenější byla druhá povídka, super nápad! :)

3 12.02.2016

Když člověk čte knihu o cca 160 stranách tři týdny a dostane se do 2/3, tak je to impuls, že není něco správně. Ať mě klidně někdo zkusí přesvědčit o opaku, ale dle mého je to škvár... Nevadí mi tématika, násilí, i tu promluvu s .... jsem skousl pozitivně. Ale nemám důvod knihu dočíst (a to mi vnitřní hlas říká, že kniha se nemá nechat rozečtená, jsem v tomhle svědomitý!), nejedná se o nijak dobrou knihu. Hadi a náušnice, tam byl alespoň nějaký děj, zajímavé postavy... Tady mě maximálně tak rozčílí hlavní hrdinka svými vnitřními monology :-D
Ta hvězdička je za sepsání, vydání a snahu (i když občas něco nevydat by bylo mnohem lepší).
EDIT 7/2017: Na doporučení "někoho, kdo se celkem vyzná" kniha podruhé rozečtena a konečně zdárně dočtena. Můj šálek kávy to nadále není, ale zvyšuji hodnocení ze "skoro odpad" na průměrné tři hvězdičky.

3 13.10.2015

Docela poutavý příběh člověka, který má "čuch"/šestý smysl na lidi, kterým by pomohl spáchat sebevraždu. Postupně se dozvídáme něco málo o životech obětí. Námět vskutku zajímavý, jen škoda, že příběh není propracovanější, detailnější a snad i delší. Je to takové nemastné, neslané. Kniha mohla šokovat v době svého vzniku, dnes už ani to ne (to už je lepší sáhnout po knížkách Rjú Murakamiho)... Škoda, začátek a prvotní zápletka jsou velmi slibné!

3 20.09.2015

Po poměrně zajímavém filmovém počinu jsem se rozhodl sáhnout i po knize. Film je dost věrný knižní předloze, plusem je určitě vysvětlení některých jevů zakořeněných v japonské nátuře a myšlení (zachování "poker facu" za všech okolností nebo "zákaz" být kreativní pokud je dotyčný/á pod někým jiným atd)... Asi je to dost zvláštní, ale potřeštěná Amélie mi byla stejně vzdálená jako třeba pan Omoči. Určitě zajímavý pohled do japonské hierarchie, ale jazyk autorky mi moc nesedl...

3 18.08.2015

Výborné na naučení hiragany, obrázky se hodí k lepšímu zapamatování :-)
Učebnice obsahuje i různá slova na procvičení a rozvoj slovní zásoby. Samozřejmostí jsou i spřežky, prodloužení samohlásek atd...
Knížka na katakanu mi ale již nepřišla tak povedená...

3 05.08.2015

Dva melancholické příběhy o potřebě lásky a porozumění navzdory těžkému životnímu osudu, ale také o vině, sebeobětování a poválečné atmosféře ve Finsku. Příběhy ukazují, jaký život umí být a že nikdo z nás nemá právo soudit kroky druhých, neboť my, lidé potřebujeme trochu něco víc než jen přežívat... A pokud se nám něčeho zásadního nedostává, vede to k fatálním důsledkům.

"...Z ničeho mě neobviňovala, tvrdila, že chápe, že jsem pořádné děvče a snažím se ze všech sil. V práci mi nemohla nic vytknout, ale nechat si mě nemohla. Potřetí už jsem to nezkoušela. Uvěřila jsem...Žádný pořádný muž by o mě stejně nestál, kdyby se dozvěděl, co jsem byla a odkud jsem přišla, to jsem si myslela... Tak ať klesnu až na dno, rozhodla jsem se a na mysli mi vytanula otcova slova 'Proč jsem tě jenom nezabil.'..."

"...Nebylo v nich nic nového,nic, co by mě ještě mohlo překvapit. Jejich tajné touhy a vášně byly prosté a nesmyslné, i když každý z nich pevně věřil, že právě on je výjimečný a jiný než ostatní..."

"...Umím těžko vysvětlit, proč jsem to dělala, ale občas jsem se cítila strašlivě osamělá a celý život mi naháněl hrůzu. Chtěla jsem, aby existoval někdo, kdo mě bude mít rád takovou, jaká jsem, nejen kvůli mému tělu. Chtěla jsem s lidmi mluvit jako rovný s rovným a cítit, že jsem svobodná a můžu dělat to, co chci. Stejně to ale nakonec vždycky skončilo tělem, protože to bylo to nejlepší, co jsem mohla nabídnout a možná jsem nemohla nabídnout nic jiného, co by ti moji náhodní známí dovedli ocenit..."

"...Oslovovala jsem muže a pevně jsem doufala v nějakou jiskru, která rozzáří mou temnotu. A přitom jsem ve skutečnosti nevěřila, že by se něco takového mohlo stát. Ale může se to stát a i když nevím, čím to je nebo proč to je, potřebovala jsem skutečně jenom jiskru, aby se ta tma ve mně rozplynula... stačila jsem udělat jenom několik kroků, když jsem pocítila, že se musím otočit a vrátit zpátky...Není k tomu potřeba víc než pohled, záblesk ve tváři, nebo jen obrys ramenou, na který se pak nedá zapomenout, vrací se v mysli znovu a znovu, celé roky..."

"...říkala jsem si, že snad třeba jen pro tenhle okamžik stálo za to žít a stát se tím, čím jsem se stala... Na něj jsem přitom ale vůbec nemyslela, nepřemýšlela jsem, jestli mu přinesu štěstí nebo neštěstí. Nemyslela jsem na to, že ho snad přivedu do záhuby, seženu na prach jako ničivý požár..."

"...Možná, že žádný příště nebude," řekl...

3 03.08.2015

Drogy, sex, násilí, naturalismus a život připomínající svým způsobem beatníky, ale je to zase úplně jiné. Něco "magického" na té knize je, to se musí nechat, ale Piercing na mne zapůsobil mnohem lépe (= po přečtení této knihy jsem v pohodě :-).

Není to obsahově nic skvostného, ale NĚCO to na člověku zanechá...
3-4 *

3 28.03.2015

Velmi zajímavá sbírka 5 krátkých příběhů, novel (ta poslední je malinko delší) a bravurně vyzdviženo nitro a vnitřní pocit člověka v různě "krizových" situacích. Nejvíce na mně zapůsobila "Místnost" a v těsném závěsu "Hérostratos" s "Intimitou". Zbylé dvě mě bohužel nějak minuly... Ale stojí za přečtení a úvahu :-)

Hodnotím 3,5*, ne vše na mně působilo stejně. Příště bych si přečetl pouze tři výše vyzdvižené.

3 15.03.2015

Docela vtipné a výstižné, obzvlášť stálá rivalita mezi Fr a Vb...
Jinak nic zásadního, spíš na odlehčení na dovču.

3 23.02.2015

Docela dobré na procvičení gramatiky, ale věřím tomu, že pro absolutní začátečníky nic moc (výslovnost, pravopis...). Články jsou vcelku nudné (= český styl učebnic), ale kdo si chce opakovat a utvrdit se v již naučených věcech, tak není problém :o) Slovní zásoby také zas tolik není, objevují se zde i pojmy "typické pro dobu minulou" nebo situace, kdy si jde člověk koupit dvě krabičky Gauloisek a sirky :-D. Dle mého by to chtělo něco nového, poutavého, tzn. kompletně překopat...

3 17.02.2015

Docela pěkné a moudré počteníčko ;)

3 29.09.2013

Kdysi jsem si přečetl Gottland, který mi přišel velmi zdařilý a volné pokračování mě dlouhou dobu lákalo. Autor líčí českou realitu, život v Česku a různé zajímavustky ze života slavných nebývale čtivě a plné detailů, u kterých mnohdy s uznáním kývu, kolik práce si autor musel dát, aby je dohledal a v takhle pěkné formě přepsal. Nejvíce na mě posloužily části o víře (a odpovědi různých Čechů na to, kde se v nich bere dobro), Davidu Černému (a jeho svérázu) a poslední kapitola o pojetí smrti a pohřbů v české kotlině (některé pasáže mi přišly skoro až neuvěřitelně syrové a bizarní, že by si na to člověk snad dal i panáka...). Autor odvedl pořádný kus práce a jeho hluboký zájem o Česko a schopnost ho dát takto do slov mi je velmi sympatický.

"Nemyslet na peníze - jedině tak lze stvořit něco hodnotného."

Otázky od věřících z Polska
„Pokud tě zklamou všichni lidé, ke komu se obrátíš?“
Milan: K sobě samému. Nemám žádnou vyšší autoritu. Mám jen sebe, takže to je daleko těžší. Kdybych byl nevěrný své dívce, měl bych pocit, že jsem zhřešil, ale vyrovnat bych se s tím musel sám. Musel bych žít s tou vinou, nemůžu si dát rozhřešení. A to je náročný úkol.

Ondřej: Byl jsem kdysi nemocný a měl jsem ruce a dlaně plné ran. Nemohl jsem najít smysluplnou práci, rok jsem nosil rukavice. Abych se uživil, překládal jsem doma dialogové listiny filmů. Cítil jsem se jako malomocný. Jel jsem do Prachovských skal, abych si našel místo, kde skoncuju se životem. Byl tak nádherný den jako dnes. Lezl jsem sám po skalách a najednou mě napadlo: „Je tu příliš krásně, než abych to nechtěl znovu spatřit.“ Lékařka viděla, že jsem na tom špatně, a objednala mě k psychoterapeutce. Vešel jsem dovnitř, v zatemněném pokoji seděla usmívající se paní. Zvedla oči od počítače a já poznal, že je nevidomá. Bylo mi trapné, že za ní jdu. Znal jsem takovou polskou
písničku: „Člověk není sám, náhle potká druhého a pochopí, že jeho peklo je rájem…“ Myslím, že ateista může čerpat sílu jak z lidí, tak z přírody.

2 15.10.2024