fifinka8 komentáře u knih
Příjemná oddychovka, která se tematicky tak nějak hodí k silvestrovskému hodnocení uplynulého roku. :-)
Některým knihám by rozhodně prospělo méně stran...
Jako, no, ehm, COŽE??? V hlavě mám takový bordel, že se mi to ani nechce hodnotit. Dávám 2* jen proto, že autorka píše čtivě, ale měla by se věnovat spíše pohádkám nebo fantasy.
Kniha mi připomíná situaci, kdy pejsek s kočičkou pekli dort. Recept: splácáme dohromady reálné postavy české historie, přidáme hlavní hrdiny jejich knih, okořeníme dobovými drby, nesmí chybět špetka Jacka Rozparovače a nějaké té romantiky, dáme do trouby, a čekáme, co z toho vyleze. Ano, něco opravdu vylezlo, totální opruz. Dospělý člověk, který dával v hodinách dějepisu a literatury pozor, si to tak nějak přebere. Pokud knihu ale čte nějaký teenager nebo člověk, který je národním obrozením nepolíben, musí mít v hlavě opravdu guláš. Pokud to mělo v lidech vyvolat chaos a nepochopení, pak bravo, povedlo se.
PS: Dosud jsem nevěděla, že má/měla autorka podcast, který se tomuto období věnuje. O to větší je škoda, že se snažila do 173 stran nacpat několik témat, čímž vlastně pohřbila to nejdůležitější. Méně je někdy více.
Jak zde již několikrát padlo - námět zajímavý, ale provedení nic moc. Bylo to takové nedoladěné, usekané, autorka klouzala po povrchu, o konci raději nemluvě. Což je tedy opravdu škoda...
Asi první čtvrtinu knihy jsem si říkala, že to odložím. Připadala jsem si, jako bych četla naivní příběh vyprávěný dětem. Vydržela jsem, a rozhodně nelituji. Pomalu se to začalo "rozjíždět", příběh se stával ponuřejší a ponuřejší...Konec mě naprosto odrovnal. Až se trochu "otřepu", určitě se nebudu bránit dalším dílům. :-)
Zajímavá historická detektivka, u níž se člověk nenudí. I když už od začátku víme, kdo je vrah, pořád se na to nabalují další překvapivé informace. Určitě se časem vrhnu na další díly.
O daném tématu jsem prakticky nic nevěděla, tudíž mi to přišlo zajímavé a neotřelé. Jak moc se kniha (ne)zakládá na historických faktech jsem nezkoumala, a je mi to asi jedno. Někdy děj trošičku vázl, a musím říct, že vraha jsem odhalila poměrně brzo, ale i tak jsem si četbu užila. Časem určitě sáhnu i po dalším díle.
Ale jo, oproti jiným dílům z této série se kniha dala číst. Vysoká literatura to není, ale to jsem ani neočekávala. Děj byl sice plný medu, ale celkem i uvěřitelný. Na dovolenou, kdy chcete vypnout, ideální.
Abych pravdu řekla, kniha mě příliš neoslovila, čekala jsem asi něco jiného. Ve výsledku to na mě působilo jako jen těžko uvěřitelný příběh, který pořád jako by klouzal po povrchu, ale nešel do hloubky. Což je škoda, jelikož potenciál zde byl...
Až na ten konec se mi to líbilo. Kniha se čte dobře, samozřejmě se nejedná o žádné objevné literární dílo, což ani nikdo nemůže očekávat. Jedná se prostě o příběh ze života, nic víc, nic míň...
Nemám ráda knihy, kde se prolínají dvě časové roviny, ale tady mi to kupodivu nevadilo. Asi kvůli tomu, že mi obě přišly zajímavé a bavily mě.
Jediné, co mi poněkud kazilo celkový dojem, bylo množství chyb a sem tam podivná věta, která nedávala moc smysl...
Abych si udělala vlastní obrázek, záměrně jsem se vyhýbala všem mediálním zmínkám o tomto titulu. Kromě knih pro děti jsem od autorky četla vše. Je jasné, že Hanu, Tiché roky nebo Slepou mapu půjde jen těžko překonat, ale mně osobně se Les v domě líbil. Po delší době to byla kniha, která je napsána čtivě, a pohltila mě. Oproti Listopádu, který mě třeba nebavil vůbec, je to podstatný rozdíl.
Nikomu svůj názor necpu, nerozporuji to, že to na ostatní čtenáře může působit prvoplánově, ale literatura nemusí být vždy duchaplná, filozofická či inovativní. Záleží spíše na tom, jak na koho působí, co v něm vyvolává. A ve mně toho vyvolala hodně...
Za mě osobně tentokrát zklamání. Kromě dramatického začátku plynul děj tak nějak klidně, až by se dalo říci nezajímavě. Nějaké pokusy o zvraty tam byly, ale asi to prostě nepředčilo všechno to přeslazené a "přeromantizované"...Chápu, "slaďárna" to je, člověk tak nějak od začátku tuší, jak to dopadne, ale už jsem pár knih na toto téma přečetla, a určitě se jednalo o lepší zážitek.
V sérii budu nejspíše pokračovat, avšak raději s většími časovými rozestupy.
Po dlouhé době kniha, která mě opravdu zaujala. Silný, dobře napsaný příběh o tom, že ne všechno je černobílé, a ne všichni Němci byli zlí. Každá mince má dvě strany...
Zkrácený popis: začátek rozvláčný, konec příliš rychlý. Jak zde bylo již zmíněno, autor spíše klouzal po povrchu, než že by šel do hloubky. Postavy byly všechny zvláštní, k žádné jsem nepřilnula, snad jen pan Stein mi tak nějak zaimponoval. Na konci bych opravdu uvítala, kdyby autor podrobněji popsal, co všichni během války dělali, a zda později došlo k nějakému kontaktu. Nicméně si od pana Hanibala ráda ještě něco přečtu.
Zde je dobře vidět, jak jsme my lidé křehcí. Někdo se holt umí se strastmi života poprat sám, jiný to prostě nedokáže, a bere si na pomoc "kamaráda".
Myslím si, že o alkoholismu je potřeba ve společnosti hovořit. Zejména u nás, kde teče alkohol proudem, a ten, kdo nepije, je divný/umírá/těhotný/kazí partu...Je tedy jen dobře, že paní Michaela tuto debatu trochu rozproudila. Držím jí, i všem ostatním se stejným problémem, palce, aby vydržela/i.
Jednalo se o mou druhou knihu od autora, ke kterému se budu ráda vracet. Nemohu říct, že by se četla úplně jednoduše, hlavně tedy ze začátku. Bylo zde (na mě) moc popisování tehdejší politiky, a upřímně, doba kolem bitvy na Bílé hoře mi nikdy k srdci příliš nepřirostla. Navzdory tomu jsem ráda, že jsem vydržela! Příběh se mi líbil, a velmi mě překvapilo, že byl založen na skutečných událostech, které byly v minulosti zpracovány již několikrát! Jen tedy konec skutečnosti moc neodpovídal, ale autora chápu, proč to udělal, jak to udělal. :)
Dobré retro tohle...vzpomínka na mládí a vlastní blbost...:-D
(SPOILER) Tohle bylo tedy 'velký špatný' (jak by řekla Jolanda). Maru bych liskla, až by druhou chytla o futra dveří ve svém 'úžasném' novém domě. "Chci být nezávislá, ale odvez/přivez/zavez, Niele. Nesnáším spiritualisty, ale stanu se jedním z nich." Niel totální mamánek, víc slov netřeba.
Kdyby to byla nějaká povídka na 20 stran, tak dobrý, jelikož námět je fajn. Ale to neustálé řešení toho, jak Mara od nikoho nic nepotřebuje, nebo vlastně potřebuje, nebo ne, to naprosto zabíjí. Vrcholem všeho je příjezd těch dvou amatérů, které přivolá, když si najednou zčistajasna uvědomí, že duchové existují. A konec opět zalitý sluncem...