Firefox4 komentáře u knih

Přečtěte si tuhle knihu, dokud jste mladí. Dokud se dovedete podívat na svět očima malé holky a ještě si vzpomenete na dobu, kdy všechno kolem vás bylo nové a zlo nebylo samozřejmou součástí vašeho života, dokud vás ještě dokáže lidská nenávist, hloupost a zatvrzelost nepříjemně zaskočit a dokud jste ještě schopni uvěřit, že svět je plný lidí, jako je Attikus Finch. Pokud tuhle hranici překročíte, je tahle kniha pro vás pohádkou, ale zatraceně dobrou.

16 07.10.2015

Asi nedokážu být k Formánkovým knihám dostatečně kritická, jsou pro mne totiž dokonalé, silné, originální a pravdivé ve všech směrech. A tahle asi nejlepší ze všech. Můžete přečíst spoustu knih o o válcem poválečném období, o utrpení, o zmařených lidských životech, ale žádná na mě nezapůsobila tak intenzivně, jako právě Mluviti pravdu. Je nejenom o tom, jak těžké je prožít život takový, jako prožil pan Mares, ale i o tom, jak složité je pro okolí najít ten "správný" přístup k takovým lidem. Jak těžké je najednou srdcem pochopit, soucítit či odpouštět, když rozum říká odsoudit a zavrhnout. Na tuhle knihu budu myslet ještě hodně dlouho a určitě si ji ještě někdy přečtu... myslím, že ještě několikrát :-)

11 26.12.2013

Pro mě je propagace téhle knihy na našem trhu úplné fiasko. Barvotisková obálka, styl humoru údajně připomínající Stoletého staříka a vy si myslíte, že budete číst humoristický román. Humor v téhle knize je ale úplně jiný, je lidský až na dřeň, stejně jako Ove. A vy si projdete celým jeho životem, aniž byste museli vylézat oknem nebo třeba opouštět jedinou ulici, kde podstatnou část svého života prožil. Díky němu zjistíte, že pokud na chvíli přestanete hájit zeď kolem sebe, která vás odděluje od lidí okolo vás, najdou si vás a rádi. A můžete marně skrývat svoje velké srdce.
Pokud už s něčím srovnávat, tak určitě film Lepší už to nebudu plynule se prolínající s Gran Torinem.

8 27.09.2014

Tuhle knížku bych koupila svojí mamince. Je o válce, ale dokáže o ní vyprávět laskavě, přitom nezastírat realitu a vzbudit zvědavost.
Ze začátku jsem se nemohla začíst do stylu vyprávění formou dopisů, trochu zmatek a nepřehlednost. Ale pak jsem začala postavy rozeznávat a všechno do sebe pomalu zapadalo. Díky dopisům se mohou střídat i různé formy jazyka a styl vyprávění, čtenáři se dostane i několik různých pohledů na jednu a tutéž událost.
!!! SPOILER !!! A samozřejmě, jako u všech knížek pro maminku, nechybí šťastný konec.

7 13.12.2014

Doháním resty a čtu si autory, kteří byli u nás před revolucí zakázaní (jo, byly i takové časy). Porevoluční euforie, antikvariáty plné úžasných knih, které lidi prodávali, aby uvolnili místo zakázané literatuře a můj neodbytný pocit, že největší devizou těchto knih je, že už jsou zase u nás v prodeji. Ale kvalitu a koně neschováš a tak jsem jako jednoho z mála četla Josefa Škvoreckého už tenkrát.

Seznámil mě s ním Dany Smiřický, který dodnes dokáže každou mojí sezonu udělat prima, ale pak jsem na dlouho tohoto autora odložila ("Tankový prapor" ze 125. kopie na cyklostylu a s polovinou chybějících stránek jako první přečtenou nepočítám). A děkuji za návrat právě skrze tuto knihu, protože je v ní Škvorecký tak, jak ho mám ráda - on prostě vypráví, jak staří bardové, co dokázali ponuré večery při svíčkách oživit svými příběhy. Nejenom, že její hrdiny vidím, citím jejich pocity, rozkoše a zklamání, ale navíc - a to je na jeho knihách to nekrásnější- já přitom slyším jazz.

7 09.11.2014

K téhle klasice jsem se dostala až poměrně pozdě, ale na druhou stranu je to asi dobře, protože její kvality bych dřív asi neocenila. Jediný problém po přečtení - od teď se mi do mysli vkrádá neodbytný obrázek některých lidí, které vidím jako prase, stojící na zadních s bičem v ruce....:-D
Při čtení si můžete myslet, kterou částí dějin se nechal autor inspirovat a všichni budete mít pravdu, některé zákonistosti se prostě v dějinách opakují pořád dokola, jen v různých formách. Ale autorovo heslo o rovnosti zvířat zvítězilo zatím ve všech.

7 16.07.2014

Opravdu kniha psaná v tónech šedé. Zdánlivě žádná velká dramata, kruté scény a potoky krve, ale o to působivější. Historie malých států není tak známá a tak vítám každou knihu, díky které osudy těchto lidí neupadnou v zapomnění.

7 13.01.2014

Pan Formánek svoje knihy nepíše, on je žije... a já je mám hrozně ráda. Nechci ho přečíst na jeden zátah, jednu knihu po druhé, chci si ho pečlivě dávkovat, jeho knihy mám za odměnu... Většinou po přečtení knihy hned sahám po další, ale u téhle jsem měla chuť dlouho nic nečíst a nechat ji jistě v sobě doznívat. Sice je krátká obsahem stran, ale zůstalo ve mně toho tolik, jako po přečtení rozsáhlého románu.

7 24.07.2013

Tahle knížka je geniální, malý prostor dovedl spisovatel naplnit spoustou živých postav, ale naprosto neuvěřitelně plastický je popis hlavního hrdiny - malého chudáka, který se v podstatě omylem a proti své vůli zapletl do soukolí dějin. Tenhle děj se odehrává za II. světové války, ale nestane se nám snad v jakékoliv době, že se zastavíme a nestačíme se divit, kam jsme se krůček po krůčku posunuli a k čemu nás okolnosti donutily.
"Každý člověk může být zrůda, stačí mu k tomu dát příležitost..."

6 28.01.2015

Svět kolem nás je takový, jaký ho chceme vidět. Ten Joanne Harrisové je plný svérázných osobností, milých sousedů a lidí plných tajemství, příběhů a vlídné náklonnosti, je to svět plný malých kouzel a čarovných surovin. Je to krásné čtení o světě, o kterém čtete jako o pohádce, ale který může mít kolem sebe každý z nás. Stačí jen několik speciálů.

6 06.07.2013

Řekla jsem si, že k létu patří oddechové čtení a sáhla po téhle knize. Příště si dám raději Prousta. Červená knihovna, která popisuje tři různé rodiny, jejichž osudy se vzájemně ovlivňují a v různou dobu protínají a která se v závěru tváří jako psychologické dílo, řešící velká morální dilemata. Já tedy nevím, ale s tímhle příjmením by snad mělo být zakázáno psát nekvalitní literaturu....:-)
P.S. Product placement firmy Tupperware byl tak násilný, že se divím, že kniha nebyla prodávána v jejich krabičkách...:-D

5 25.06.2015

Mimo čtivost a skvělou stavbu příběhů P. Maye (myslím tím zatím Skálu a tuto knihu) oceňuji ještě jednu věc - uvěřitelnost hlavního hrdiny. Jasně, má za sebou životní tragédii, ale přesto to není duše rozervaná, minulostí zmítaný alkoholik či drsný chlapík, co tvrdou slupkou chrání své přecitlivělé nitro. Fin je pořád člověk - váhající, chybující, občas unavený, občas zmatený, ale pořád člověk, kterého si dovedu představit, že tam někde na ostrovech žije.

5 15.11.2014

S tlustými knihami je potíž. Pokud jsou aspoň trochu dobré, neumím je odložit nedočtené a trápím se s nimi i několik týdnů. U téhle jsem podobný problém neměla a kdybych měla čas, přečetla bych ji nejraději za jeden den. Vyprávění, které se nečte, ale plyne přirozeně, odkrývá další a další osudy. Pro nás určitě zajímavý pohled z druhé strany železné opony, soužití různých národností, které spojuje trápení jejich života. Lásky a přátelství mladého hrdiny podané bez velkého patosu, ale o to silnější.

5 03.08.2014

Steinbeck má svoje postavy rád a je to znát. Baví se s nimi , postřehnete i lehkou ironii, ale nikdy ne odsouzení nebo snad zavrhnutí. Je to tenká kniha a stejně jsem ji četla několik dní, tady stojí za to vychutnat si každou větu a užít si atmosféru. Člověk pak lehce podlehne dojmu, že žít v boudě ze dne na den je vlastně docela krásný život.

5 19.02.2014

"Právě v tom okamžiku jsem zahlédl kyvadlo." Tahle věta se mi vybavila, když jsem začala číst Nonstop knihkupectví pana Penumbry, úvodní věta z Foucaultova kyvadla od Umberta Eca, jedné z mých nejmilovanějších knih vůbec.
Pro pořádek musím poznamenat, že jsem klasický uživatel počítačů – umím skvělé power pointové prezentace a úžasně propojené excelovské tabulky, ale stále zarputile místo kouzelných kombinací kláves používám raději pravé tlačítko myši a pokud instalace čehokoliv na počítači vyžaduje větší námahu, než odklikat další-další-dokončit, stává se ze mne vděčný zákazník místní počítačové firmy. To snad vysvětluje, proč mě v době, kdy snad svět ještě existoval bez mobilních telefonů a ten počítačový ovládala T602, tolik okouzlil Abulafi a jeho propojení s tajemným světem templářů.
A mě baví knížky, které mě baví. Nonstop…. je hned po první stránce úplně jiná než ta Ecova, ale bavila mě taky… najednou už nejste závislí na jednom počítači, ale pracuje jich pro vás celá armáda, všichni hakeři co znáte (vlastně neznáte) a ještě navíc sám velký Google… Není tak sofistikovaná, nevyžadujete po vás bohaté historické znalosti, ale přesně odráží obraz dnešní doby. A pro lidi jako já od autora jedno nešifrované poselství z knihy: Pokud to na vás udělalo dojem, je vám určitě přes třicet.

5 07.01.2014

Ke knížkám se nemá přistupovat s očekáváním čehosi a v době, kdy se čtenářský vesmír dělí na ty "co už četli Nesba" a ty "co ještě nečetli", je to asi dost obtížné. Nicméně, čte se velice dobře. Není dokonalý, není to velký ruský román ani složitá psychologie, je to prostě detektivka. Možná bych některé věci vynechala, ale to by byla zase úplně jiná knížka. Jednoduché řešení zklame, složité se zdá překombinované - to je osud detektivních románů. Ale je to zatím moje první od Nesba a už teď vím, že si určitě přečtu i další.

5 18.08.2013

Šabacha bych doporučila na lékařský předpis místo antidepresiva - útlá knížka, jejíž přečtení zabere (bohužel) maximálně hodinu, ale účinek přetrvá několik dnů. Vhodné především pro každého, komu se sentimentálně nezamží zrak už při vyslovení slova Vánoce. Čirá esence šabachovského humoru, kterou jsem jako medicínu proti horku užila v 35 stupňových vedrech. Nejenom pro tento zesílený zážitek u mě maximum hvězdiček.

5 19.06.2013

Můj první Paasilinna a přesně můj styl humoru. Na žádném místě jsem sice nemusela otírat slzy smíchu, ale celou dobu jsem měla úsměv na tváři. Příjemně strávený den s knihou s absurdním příběhem... Na konci jsem zjistila, že podobný pocit jsem měla, když jsem jako dítě četla Švandrlíka. Na stole čeká Zajícův rok a já už teď vím, že od tohoto autora si ráda přečtu úplně všechno.

5 08.06.2013

Knížka je to dobrá, přečtete ji na jeden zátah nebo za pár večerů a už teď se těším na Chlapce, který přestal plakat. Jen si neodpustím přidat jednu svoji, ryze soukromou poznámku A POZOR, MOŽNÝ SPOILER: proč v každé knize, v každém filmu, možná v každé povídce přijede žena do cizího /známého /rodného města a potká tam svoji životní lásku místo toho, aby se po pár dnech prostě rozhlédla kolem sebe a zjistila, že tady na alespoň trochu slušného chlapa prostě nenarazí, jak tomu většinou v reálu bývá? :-D

4 22.09.2014

Život plný pokory v horách, naplněný dřinou na polích plných kamení a neúrodné země. Tempo dne, měsíce i roku vám určuje hospodářství a potřeby dobytka a přesto ti lidé dokázali být šťastní, vděční za život a bohabojní. Časy se mění a s nimi i život v horách. Lidé zůstávají uvnitř poctiví a věrní své rodině, ale ten starý svět je nenávratně pryč. Je proto skvělé, že o něm dokáže někdo tak poutavě napsat, protože, jak je napsáno i v knize, až tady pamětníci nebudou, nebude nikdo, kdo by o něm vyprávěl.

4 15.09.2014