Forestwalker komentáře u knih
Také jsem četl eknihu zdarma, je založena na vydání z roku 1995. Kniha je samozřejmě mnohem starší, přesto na mě dýchla devadesatková atmosféra, kdy se všichni triumfovali, kam pojedou na dovolenou a za hrdinu byl ten, kdo jel do nějaké exotické země. Třeba do Tuniska. Válení na pláži jsem vždy nesnášel, takže jsem se mezi kolegy v práci cítil asi jako románová Zuzka mezi svými spolužáky.
Bývalo jistou dobu zvykem přepisovat knížky z období minulého režimu (nejznámější obětí je asi Honzíkova cesta). Ale tady to zas tolik nevadí, stačí se probojovat první kapitolou, řečmi o hroutícím se státním statku a pak už se rozjede příjemný prázdninový příběh o dětech a koních.
Otu Finka jsem si nechal doporučit Dějinami české detektivky, které jsem četl před pár měsíci.
Knížka je skvělá! Ani ne tak co do kvality detektivní zápletky, ale fascinuje mě autorova představivost, bohatá čeština a vykreslení atmosféry padesátých let. Tohle kdyby někdo natočil jako film, to by byla skvostná dobovka.
Pobavilo mě, jakou si dal autor práci s popisem nejmenovaného severočeského města. Mohl si cokoli vymyslet, ale on si zrekonstruoval trasu libereckých tramvají z roku 1957 a názvy ulic si upravil jen tak mírně, aby je kdokoli z místních okamžitě poznal. Je docela zábavné otevřít si mapu a sledovat Otu, jak přebíhá z Rámového vršku na Březovou alej.
Tohle je spíš polotovar, než biografie. Souhlasím se všemi výtkami předřečníků, text je jeden velký chaos a překlad to dorazil. Autor si s knihou moc práce nedal, v knize třeba úplně chybí popis Knispelova dětství a mládí. Knispel se jednoduše narodil a o pár řádků později rovnou narukoval. Co se jinak dozvíme o rodinných poměrech? Otec pracoval v autodílně. Matka se mihne při příjezdu na dovolenou. Sourozence neměl vůbec? To se nedozvíme. A že by se autor trochu rozepsal o národnostních poměrech na Jesenicku, o tom si fakt můžeme nechat jen zdát. Doslov je ale opravdu výborný a ještě lepší je, že kolektiv autorů spolu s panem Schildbergerem vydal nedávno o Knispelovi vlastní práci. U té by bylo asi lepší začít.
(SPOILER) Literatura faktu, která se dá zařadit do ČV 2022 pod knihy o nešťastné lásce. To je ideál. Kniha je zajímavá jako kronika vývoje malých divadel a kabaretů na začátku 20. století, ale určitě přijde čtenáři vhod, pokud má alespoň základní informace o Červené sedmě, kabaretu BUM nebo Revoluční scéně. Potom se bude v knize mnohem lépe orientovat. Problematické je, že autor s ohledem na dobu napsání knihy (1928) všechny reálné lidi a divadla přejmenoval. Ve vydání z roku 1972 je sice v doslovu malý slovníček, ale spousta toho zůstává neodhalena. Nový doslov by se opravdu hodil, už je to skoro 100 let a všichni Xenini milenci jsou už dávno po smrti.
Čímž se dostávám ke gró knihy, jíž je životopis a obhajoba autorovy manželky. Longen sice ze sebe dělá ukázkového padoucha, ani to ale nestačí k zamaskování faktu, že jeho žena byla zřejmě krajně nevyrovnaná osoba. Donutila Longena k sňatku, aby ho následně mohla podvádět se zástupem ctitelů a navíc jej naprosto cíleně veřejně zesměšňovala. Myslela si o sobě, jaká je skvělá herečka, ale skoro celý život jí práci dával pouze manžel a její vysněné angažmá (vlastně hostování) ve Vinohradském divadle nedlouho před smrtí skončilo pro její nesnášenlivou povahu katastrofou. Kdyby kniha začala tak, jak končí (skokem z okna), spousta lidí by asi prožila šťastnější život.
Pro zajímavost, Longen i Xena si zahráli i ve filmu. Longenovo herectví můžeme posoudit i dnes (Otrávené světlo, 1921), Xenin jediný film se nedochoval (Prach a broky, 1926).
Dá se na to nahlížet z různých úhlů. Román se pěkně čte, hezky klouže čtenáři po srsti, vše je jednoduché a srozumitelné. Že si autor upravil povahy osob a vymyslel dialogy, to je samozřejmě v pořádku. Nedokáži se ale smířit s tím, jak si autor upravil, či spíše zploštil reálný děj. Věřím tomu, že si dělal rešerše, ale to zjednodušení je opravdu extrémní. Nejen že vynechal první výpravu, jak už tu někdo zmiňoval, v následujících výpravách také svévolně vyměnil jejich účastníky, takže se v nich objevují lidé, kteří v nich nikdy nefigurovali, zatímco jiní v nich pro změnu chybí. Mallory se při poslední výpravě pokusil zdolat vrchol dvakrát, ale při prvním pokusu s ním lezl horolezec, který v knize vůbec není zmiňován, takže tahle epizodka se v knize vůbec neobjeví. Ve snaze ukázat Cottie jako budoucí úspěšnou spisovatelku pobaví také Malloryho rodinná diskuse nad její knihou Peking Picnic, která ovšem vyšla ve skutečnosti až osm let po Malloryho smrti. A podobných věcí je v knize spousta.
Jsou to zbytečné kiksy, realita byla mnohem zajímavější a barvitější, než se z románu zdá a autor promarnil příležitost toho patřičně využít.
Opravdu krásná kniha o zvířatech, navíc skvěle napsaná, skutečně vysoká literatura. Je to jedno z těch děl, která donutí člověka sednout k Internetu a vygooglit si dodatečné informace. O hladkosrstých vydrách, vysoušení iráckých bažin (jejich domova) za Saddáma Husajna nebo se podívat na obrázky velekraba. Jenom škoda, že se člověk už nedozví, jak to dopadlo s Edel a jak skončil divoký kocour z poslední kapitoly.
Knížku mám v knihovně od roku vydání a nebýt mého rozhodnutí přečíst si těch několik stovek nečtených svazků z mé knihovny, nedostal bych se k ní asi nikdy.
A byla by to škoda, pro obecný přehled dějin raného novověku ve Španělsku funguje dokonale. Horší je to s tím, co se do ní nevešlo a co zcela oprávněně kritizuje v doslovu Josef Polišenský; člověk by čekal, že se autor rozepíše o vztahu Filipa II. k předbělohorským Čechám, zvlášť když u nás vládla další habsburská větev. Tohle téma je ale z mého pohledu naprosto nepochopitelně zcela opomenuto, o to větší pozornost autor věnuje vztahu k Anglii a samozřejmě ke vzbouřenému Nizozemí. O působemí Španělů v Praze tak nezbývá než vyhledat další literaturu.
Jako kluci před čtyřiceti lety jsme lovili informace o formuli 1 a knížky pana Kováříka byly jednou z možností, jak se k nim dostat. Přečetl jsem toho od něj docela dost, ale knihu Velké závody ne; formuli 1 se totiž věnuje jen velmi okrajově.
Zajímavější než medailonky jezdců jsou myslím obsáhlé články o jednotlivých podnicích (v přehledu kapitol zde chybí ta poslední, Rallye Londýn - Mexiko), které přinášejí informace k historii a (tehdejší) současnosti jednotlivých závodů. Dneska je to samozřejmě spíš čtení pro nostalgiky, ale ve své době muselo jít o pětihvězdičkovou pecku pro všechny fanoušky motoristického sportu.
Kniha přináší přesně to, co se tvrdí v anotaci. Myslím, že konflikty první poloviny 18. století nepatří k nejoblíbenějším historickým událostem, ale Kovaříkova knížka je představuje dostatečně čtivě na to, aby se stala jakýmsi "otvírákem", který nasměřuje nalákané zájemce správným směrem k dalšímu studiu. Než jsem knihu dočetl, stačil vyjít už daší díl "Sedmiletá válka" a ten si určitě taky přečtu.
Knihu si zároveň zařazuji do ČV 2022 díky rozsáhlému životopisu maršála de Saxe. Ten trpěl tak vážnými fyzickými potížemi (vodnatelností), že se do bitev musel nechat vozit v kočáře.
Skvělá knížka, velmi pečlivě doplněná poznámkami, opravami a komentáři pana Kovaříka. Přínosné jsou také dobové ilustrace. Pro zájemce o dějiny napoleonských válek je to prakticky povinná četba.
Zajímavé je, že kniha začíná prakticky až bitvou u Moskvy/Borodina a především popisuje tragický ústup od shořelého města, přitom z přiloženého grafu je zřejmé, že Napoleonovy ztráty cestou na Moskvu byly mnohem vyšší, než cestou zpátky. Otázkou samozřejmě je, nakolik se útrapy armády v letním horku dotkly autora a elitních vojáků císařské gardy.
Knížku si řadím i do ČV 2022 , protože postav na útěku je v ní asi 150 000 a uniknout se povede sotva pětině (to snad není spoiler).
Pozoruhodná práce vhodná pro milovníky českých detektivek. Přiznávám, že jsem ji použil jako referenční podklad pro další četbu; řadu autorů jsem ani neznal a teď najednou zjišťuji, že bych si měl na tohle téma doplnit vzdělání.
Využívám Knižní výzvu hlavně proto, abych se konečně donutil přečíst knížky z vlastní knihovny, ke kterým jsem se dosud nedostal. Jinak by mě asi nikdo nedonutil přečíst si sci-fi. A byla by to škoda, knížka je vtipná a zábavná a její kultovní status docela chápu.
Svědectví doby, využil jsem eknihu zdarma v rámci Čtenářské výzvy; v dětství se mi moc líbili autorovi pejsek s kočičkou.
Moje první setkání s detektivkou M. Klevisové. A klidně si přečtu i nějakou další. Děj plyne pomalu, do první vraždy uteče spousta stránek, ty ovšem autorka využije k podrobné expozici zúčastněných postav.
Příběh Greelyho expedice jsem poprvé četl v Mowatově Polární vášni a poručík z tohoto příběhu vyšel jako poněkud rozporuplná postava, která se na tragickém osudu výpravy sama nemalou měrou podílela. Levy ale odvedl doslova mravenčí práci a osudy výpravy popsal do nejmenších podrobností. Čtenáři tak nezbývá než kroutit hlavou nad ignorancí americké vlády, především ministerstva války, které doslova nechalo výpravu napospas osudu.
Skvělá knížka!
Chronologicky řazená, vyčerpávající kronika známého divadla s bohatou fotografickou .přílohou.
Příjemné překvapení ze starší české literatury. V tištěné podobě mám k dispozici pouze tento díl tetralogie, takže jsem začal vlastně od prostředka, ale jak jsem se díval, zbytek se dá najít v eknihách zdarma. Což určitě ještě využiji.
Kritizovaná němčina, hlavně z vojenského prostředí, je ještě snesitelná - četl jsem vydání z roku 1937 a ani tam samozřejmě není po nějakém překladu ani vidu.
Jeden z mnoha svazků Anekdot, čtení tak na jedno odpoledne, Zajímalo by mě, zda tyto knížečky ještě dnes dokáží někoho pobavit.
O napoleonských válkách už jsem se toho načetl dost, ale tato Cornwellova knížka patří k těm nejčtivějším a také nejpřehlednějším; kdyby někoho zajímalo období 100 dnů Napoleonovy vlády, může klidně začít tímto dílem. Vše je zasazeno do kontextu a pečlivě vysvětleno.
Velmi čtivě vylíčená rakousko-turecká válka sklonku 17. století, autor začíná proslulým obléháním Vídně a provede nás celým konfliktem. Autorovi dám určitě i další šanci.