freejazz
komentáře u knih
Chateaux po našom
Jana Šturdíková
keď som dostal ponuku zo startlab.sk na podporu vydania tejto knihy, nezaváhal som. keďže sa dosť potulujeme krajom aj krajinou, vidíme, v ako žalostnom stave sa nachádzajú pamiatky, nielen hrady a zámky, ale aj kaštiele, kúrie či vily. častokrát sú dokladom umu vynikajúcich osobností architektúry, ktoré zanechali svoj podpis v rôznych krajinách Európy. u nás sa k týmto objektom staviame prevažne ako k nutnému zlu. väčšinou sme svedkami toho, ako postupne chátrajú, neraz sa stanú cieľom nájazdov zberačov kovov, dreva a iných využiteľných súčastí a v poslednom štádiu sú (často) vyňaté z fondu nehnuteľných pamiatok a zbúrané ako život ohrozujúce stavby v rozklade. pozitívnych príkladov naozaj nie je veľa.
listovanie v knihe je dosť smutná záležitosť, ale ako memento je vynikajúca. otázka je, koľko ľudí si takúto knihu kúpi a či sa nájde aj človek, ktorý by ju dokázal dať do daru, keď všetci máme radšej nakašírované potemkinovské stavby a farbotlačové optimistické obrázky...
Sheila Levinová zemřela a žije v New Yorku
Gail Parent
jak já ti rozumím, Sheilo Le Vineová:)!
úžasná, perfektní, čtivá a s nekonečnou dávkou humoru, který miluji. něco jako Woody Allen v sukních. hodně velkých.
doporučoval bych tuto knihu jako terapii pro všechny dívky, které platí neslušný nájem v centrech měst nebo hypotéky na tři životy za krcálek na okraji. jenom proto, aby se zastavily a uvědomily si svoji hodnotu.
když si vzpomenu, že jsem tohle veledílo koupil ve výprodeji za 60 centů... našinci opravdu nemají vztah k hodnotám!
ovšem! je na místě otázka, jestli by toto dílo mohlo vyjít i dnes, když je v něm tolik politicky nekorektních útoků na všechno, na co si vzpomenete.
a jak už předeslaly předčtenářky, je úplně jasné, kde se vzala Bridget Jonesová. Sex ve městě jsem neviděl:)
Princíp varenia
Matthias F. Mangold
táto kniha by mohla mať podtitul: Všetko, čo vám o varení zatajila mama. pretože keď sa tak pozerám na „tradičné“ kuchárske postupy na Slovensku, celkom sa obávam o svoj žalúdok. pretože ak sa tie naozaj spoľahlivé a chutné jedlá skombinujú s televíznimi variátormi (pseudocelebritami, ktoré sa nedokázali presadiť inak ako v televíznej kuchyni, kde za nich všetko oddrie nejaký kuchár-černoch, ktorého pred kamerou nevidno) a tie grcy sa potom vydávajú za kulinárske kreácie, je jasné, že sa kdesi stala chyba.
vrelo odporúčam všetkým, čo si myslia, že kupovaná pizza je lacnejšia ako doma urobená, že cestoviny sa buď nedovaria alebo prevaria a že sójové latté s tekvicovou mrveničkou je vrchol blaha. všetkým, čo do štyridsiatky využívajú služby mamahotela a vo svojej moderne zariadenej pitevni, zaťaženej hypotékou na tri životy, vedia akurát stlačiť gombík na ľad do drinku.
varenie je veda. veda prístupná a plná fantázie. tak prečo si život neokoreniť štipkou fantázie?
Súvaha
Saul Bellow
konverzačná fraška wildeovského charakteru, povedal by klasik.
ľahké čítanie na leto a keď knihu odložíte, zabudnete, že ste ju čítali. od Bellowa som bol zvyknutý na iné pecky.
devalvácia klasikov je pravdepodobne spôsobená potrebou vydavateľov pustiť do sveta všetko, čo napísali. bez tejto knihy svet nebude chudobnejší.
Purity
Jonathan Franzen
ne, že by to bylo špatné, Franzen je mistr řemesla a tak ani jedna věta, stránka, zápletka, neuráží vkus čtenáře...
...ale...
čeho je moc, toho je příliš. z toho, co narval autor do této jediné knihy, by mnohý z našich „veleplodných“ autorů dokázal žít několik životů.
pro mě to – kromě toho, že je to knížka o Pip a jejím hledání sebe sama – byla spíš kniha plná knížek. několik románů a novel.
přesto všechno se to číst oplatilo a na slabší stránky lze rychle zapomenout.
Čaroprávnost
Terry Pratchett
hezký únik z obyčejnosti. je neuvěřitelné, jak je možné nechat se unést fantazií a vytvořit uvěřitelný svět. nemusíme všechno pochopit, ale musíme chtít. hezké čtení a kdyby mě za to nekamenovali, tak bych to klidně označil za vynikající motivační literaturu.
Dvě třetiny věcí, na které většina lidí věří, jsou stejně jenom omyly...
Potok pod potokom
Dušan Dušek
prečo je táto kniha taká dobrá?
lebo je to symfónia radosti zo slov, slovných hračiek, vetičiek – detičiek, myšlienok i nápadov.
ale pozor! radosť z čítania Dušeka sa znásobuje množstvom jeho prečítaných diel i dielok. ak by ste sa pustili do čítania jeho najnovšej knihy, uniknú vám súvislosti, unikne vám život, mapovaný 55 rokov v knižkách pre deti, väčšie deti, malých dospelých i večné deti. v každej ďalšej knižke môžete nájsť more odkazov na situácie, príbehy, momenty, hrdinov i postavičky z kníh, ktoré tej najnovšej predchádzali.
keby bol Dušek muzikantom, mali by sme veľa krásnych melódií, čo sa zadrú pod kožu, pod viečka, do dychu, do života. jeho príbehy to robia tiež.
odporúčam čítať výhradne v slovenčine, lebo Dušek je majstrom práve tohto jazyka.
a čo je v knihe také krásne?
milión momentiek, ako napríklad táto:
Škorica chcela, aby ju Adam ráno o siedmej zobudil, čo bolo príliš skoro.
„Zobudím ťa“ povedal. „Ale ty sa na mňa nesmieš hnevať.“
„Ja sa na teba budem hnevať,“ povedala. „Ale ty ma len zobuď.“
Nechal ju spať.
Hnevala sa; no dobre si pospala.
Tekuté zlo
Zygmunt Bauman
čtení na dlouhodobou depku. několikrát jsem knížku vzal do roky, několikrát jsem ji odložil. když člověk nečte jenom vytištěná písmenka složená do slov a vět, když vnímá, jak vypadá svět z pohledu dvou velmi zkušených a zkoušených pánů, kteří to mají v hlavě srovnané a netrpí slovním průjmem, je to k zbláznění.
tato doba nepotřebuje filosofy, úplně stačí konzumenti, kterým nevadí předžvýkané a natrávené „hlubokosti“ powerpointových prezentací a rychlokvašky pseudocelebrit, vyplňující prázdné stránky prázdných tabloidů.
snad se ke knížce ještě vrátím, teď ji ale odkládám jako hodně těžké čtení.
Zrušený rok – Deník 2020
Michal Viewegh
další z knih, kterou jsem si přál (a dostal) k svátku.
ať si kdo chce co chce říká, pro mě je Michal Viewegh inspirující. u jeho knížek se dobře přemýšlí, přicházejí nápady, někdy s jeho názory polemizuji, jindy souhlasím. v každém ohledu je to ale spisovatel, který nenutí čtenáře absolutně souhlasit s jeho pohledem na svět.
protože jsem četl všechny jeho předchozí deníky, mohl bych srovnávat. ale nebudu.
prostě to není důležité. pro mne by bylo příjemnější sednout si v domě v Sázavě na terasu a při podvečerním klábosení zdolat jednu, dvě nebo i více lahvinek dobrého vína... kdoví, možná to jednou udělám:)
díky za připomenutí roku, na který bychom mnozí nejraději rychle zapomněli.
Listopád
Alena Mornštajnová
knihu jsem si přál dostat k svátku. dostal jsem ji. raději jsem si měl přát kbelík zmrzliny...
tak neradostné čtení, u kterého vám neustále naskakuje Kallokain, 1984, 451° Fahrenheita. prostě dystopie, jak má být. navíc s koncem, který se dal i nedal předvídat. jak je křehká naše současnost a na jakých nejistých základech stojí...
protože už jsem se ke knize vyjádřoval v diskusi, nebudu to tady opakovat.
je to čtivé, je to smutné, není v tom moc vidět světýlko na konci tunelu. a je to brilantně odvedená práce mistryně řemesla. prostě máme řadu vynikajících spisovatelek, které se nezhlédly v barvotiskových obálkách a ubrečených romantických ploužácích:). díky.
doporučuji všem, kteří chtějí přemýšlet a kromě toho i dělat něco pro svou (a naši) budoucnost.
Objavené v ľubovnianskom archíve
Pavol Mišenko
V prvom rade - neverte info o počte strán!:) kniha je totiž vysádzaná takým drobným písmom, že pri normálne použitom fonte normálnej veľkosti by mala možno dvojnásobný počet strán.
Je to neuveriteľná mozaika, poskladaná z čriepkov archívnych materiálov, ktorá vám pri pozornom čítaní pomôže vytvoriť si obraz o živote spoločnosti v Starej Ľubovni a okolí najmä v prvej polovici 20. storočia. Naozaj poctivá, systematická a cieľavedomá práca autora, za ktorú si zaslúži najvyššie uznanie.
To, čo úroveň tejto knihy znižuje, je práca grafika. Veľkosť písma som už spomínal, obrázky by si zaslúžili viac pozornosti, pretože sú z nich často machule bez výpovednej hodnoty. Rovnako tu chýba systematická prísna ruka editora, ktorý by zjednotil texty, aby nepôsobili iba ako súhrn novinových príspevkov.
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
kam na to ta paní chodí? vždyť kromě hodně komerčně vyladěného Hotýlku se člověk nestačí divit, co se kolem něj děje. je dobré, že máme tak dobře rozběhnutou autorku.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
už o tom bylo řečeno vše. a ze všech stran. je to prostě čtivé a nenechavé, navíc je možné u této knihy i myslet.
Věci, kterých jsem se nezbavil
Marcin Wicha
asi moc náročný kus, protože od čtenáře se očekává orientace v polských událostech 20. století, které hýbaly společností i rodinami. takže bez doslovu bych si některé momenty nemohl domyslet a pochopit je tak, jak je mínil autor podat.
Mým vrstevníkům a jiné fejetony
Michal Viewegh
prostě to není a asi už nebude ono. i když některá témata jsou veselá a jiskřivá, zbytek pokulhává. ale na druhou stranu – ani takový mistr fejetonů jako Karel Čapek neměl vždycky svůj den.
Petr a Lucie
Romain Rolland
díky čtenářské výzvě, eknize zdarma a zkoušení nové appky (ReadEra – doporučuji!) jsem se po dlouhé době opět začetl v krásném smutném dílku RR. i když jsem to poprvé četl před více než 40 lety, čas této novelce v ničem neubírá, je stále stejně silná a dojemná. kam se derou dnešní producenti spotřebních tiskovin...
Lehké fantastično
Terry Pratchett
radost číst. ovšem s čistou myslí a bez zatížení časy vezdejšími:) Mrakoplaš je mi čím dál, tím víc sympatický a Dvoukvítek jako esence turismu a pídění po příbězích a zážitcích... to nevymyslíš! a diamantový úsměv barbara Cohena:) už se těším na další nápady Terryho Pratcheta!
Barva kouzel
Terry Pratchett
pred rokmi som nechápal, prečo všetci moji kamaráti s kockatými hlavami (strojári, stavbári, itečkári a podobné kreatúry) tak obdivujú Terryho Pratchetta a jeho Úžasnú Zemeplochu. a nevedel som sa do tých knižiek ani za svet začítať.
teraz som si to vychutnal.
áno, kockáči sú chlapci, ktorí majú radi rozprávky a žijú v inej realite, kde sa našinec s jednoduchou logikou a lineárnym pohľadom na svet neudrží.
rozprávky sú fajn a vždy majú čo povedať.
teším sa na zvyšných 38 pokračovaní - nepokračovaní. keď už ich mám (e-book!), nenechám ich ležať ladom:)
mimochodom - Mrakoplaš nie je až taký neuveriteľný babrák a bárs by sme boli všetci takí naivní ako Dvojkvietok!
Četnícke pamäti
Pavol Mišenko
môj absolútny obdiv má autor, pretože jeho systematická a naozaj detailná práca s archívnymi materiálmi je neoceniteľná. čo je za zostavením takejto knihy si ťažko dokáže predstaviť konzumný čitateľ, odchovaný bulvárom a tupou komerciou.
a tam asi moje pochvalné slová na knihu ako celok musia skončiť.
lebo:
grafická úroveň publikácie je otriasajúca. akoby to zalamoval žiak základnej školy s minimálnymi znalosťami textového editora, považujúci MS Word za vrchol grafického softvéru. bezcitne nasádzaný text s prapodivnými dierami, škandalózne odsadenie riadkov, neschopnosť nastaviť hoci len automatické zalomenie textu. jednoducho, takýto paškvil by grafik z ruky nevypustil.
jazyková úroveň publikácie je hádam ešte otrasnejšia. ak bola reálne urobená korektúra publikovaného textu, potom ten, čo text zalamoval a mal ho opraviť, to neurobil. zúfalé prehrešky voči slovenčine aj češtine sú doslova hanebné. ak by som mal posudzovať úroveň ľudí, ktorí písali záznamy v 20. rokoch 20. storočia, musel by som ich podľa týchto prepisov považovať za jazykových ignorantov. žiaľ, kde je údajne ťažko zrozumiteľný starý text prepísaný do čohosi, čo sa tu nazýva súčasnou češtinou, vyzerá to skôr tak, že korektúru českých textov nikto nerobil – alebo, ak ju urobil, zalamovač na ňu kašlal. vidno to napríklad na neschopnosti prepnúť klávesnicu do českej jazykovej sady, ale aj na opakovaných „preklepoch“ (múžeme, ŕ namiesto ř, pořáry, atd. atp.)
problematický je výber papiera, pretože výrazne znižuje čitateľnosť fotografií a reprodukovaných materiálov.
veľká škoda, že excelentný materiál, ktorý dodal autor, bol utopený vo veľmi slabej „zvyšnej“ „práci“ na knihe.
aj keby som dal autorovi za jeho prácu 8 hviezdičiek, tím výrobcov knihy si nezaslúži, iba ak po prstoch.
Karel Jan Schwarzenberg: Knížecí život
Karel Schwarzenberg
kníže pán sedící, spící... tak nám především bulvární média představují člověka z rodu, který pamatuje úplné začátky české samostatnosti. samozřejmě, zhůvěřilost bulváru je vyživována stupiditou českého obecenstva, které spíš zajímá, kolik toho stihla za svůj život vypít nějaká super celebritka, nebo kolik sprostých slov dovede aktuální lžiprezident vtěsnat do jedné věty, nebo kde a co zase ukradl předešlý ješita „to je velké nedorozumění“.
bylo mi ctí, pane kníže, že jsem mohl ve vaší společnosti, doprovázen excelentním publicistou a esejistou Karlem Hvížďalou strávit několik večerů. protože rozhovory s vámi jsem četl pomalu, abych si něco z vašich myšlenek zapamatoval.
zaujalo mě zejména hodnocení historických okamžiků z jiného pohledu, podepřeného dlouholetými zkušenostmi. žel, v našich končinách není zvykem dívat se pravdě do očí, četnější je výskyt šilhání po mýtech, jak dosvědčuje i reakce na tuto knihu.
za opravdový problém 20. století v našich krajích lze označit formální vyřazení šlechty ze společnosti. ne pro to titulování, ale právě pro vyznávání noblesy, vzdělanosti, úcty, odpovědnosti a v neposlední řadě i kvůli protržení důležitých mezinárodních vazeb.
o tom, v jakém stavu se octla společnost svědčí i detaily – když už se malý český člověk přizpůsoboval novým poměrům a nacvičoval hajlování s výrazem vnitřního nesouhlasu, vystoupila česká šlechta, státem neuznaná, na jeho obranu a nabídla své služby. a po válce jí to malý český človíček spočítal i s úroky...
takže bych si dovolil jenom poopravit ono heslo na praporu, aktuálně se čte: „Nebát se a nakrást!“