freejazz
komentáře u knih

poklona autorce.
po různých peripetiích se mi konečně povedlo knihu získat. chtěl jsem ji především proto, že „Průmysl lži“ bylo hodně výživné pojednání o tom, jak je lehké manipulovat člověkem a ještě lehčí davem.
něco tak hnusného jsme snad ještě nečetl. snad proto, že se politickým thrillerům vyhýbám a ve většině je považuji za konspirační slátaniny. agent 007 měl aspoň literární úroveň a dneska má patinu klasiky. takže z toho je vidět, že jsem nebyl připraven na takovou nálož beznaděje, jakou připravila autorka Démonů. konfrontace reality a smyšleného příběhu, který podává, hrozí srážkou iluzí s brutálním světem. a v podstatě lehce dešifrovatelné předlohy této lži (sama autorka upozorňuje, že všechno v té knížce je lež), zkušenosti s pokusy manipulovat a neustálé důkazy o dotěrném dohledu manipulátorů kolem nás by mělo dostat čtenáře aspoň do pohotovostního módu. vždyť v naší historii máme s podobnými praktikami hodně zkušeností - stačí vzpomenout „sovětské poradce“ z konce 40. a první poloviny 50. let, kteří se zasloužili o likvidaci nepohodlných osobností (Jan Masaryk byl jednou z mnohých, nepřipadá vám jeho „oknóza“ v mnohem podobná nákaze, která nyní postihuje významnější figurky ruské scény?). některé „eliminovali“ potichu, jiné demonstrativně popravili (Milada Horáková) a s některými se vypořádali jako se zrádci ve vlastních řadách (Clementis, Slánský), aby tak zdůraznili „mesidž“ nespokojeným. a ještě kousek do minulosti - slavné národní povstání na Slovensku: stále vycházejí na světlo případy likvidace nepohodlných partizánů - nekomunistů, aby jejich roli převzali chrabří bojovníci z divoké hordy (a stále mi vrtá hlavou, proč v partyzánských skupinách vedených - nebo svedených - russákama působili důstojníci pro věci politické?). a ještě kousek zpátky: jak bylo lehké získat vykonavatele pro likvidaci nenáviděného soka i v dalekém Mexiku - Trockij by mohl mluvit, kdyby mohl, jak se denně bál o život. a kousek blíž - mnoho z nás přece na vlastní kůži zažilo „bratrskou pomoc“ v roce 1968 a dvacetiletou vlnu nájezdů vyžírků, kteří při (fingovaném) odchodu v roce 1991 odváželi i kliky od oken a vlastně celá okna, takže tady zanechali kromě extrémních ekologických pohrom i holé skelety paneláků, postavených z československých peněz (bylo lze vidět na mnoha místech po celém Československu). no a rukopis, popsaný v knize jde lehce najít i v současných „aktivitách“ této vybrané společnosti. jak bylo mnohokrát řečeno, je možné dostat se z russka, ale není možné dostat russko ze sebe.
takže v sumáru ten příběh přes všechen odpor, který vyvolává při čtení není v důsledku až tak moc nepravděpodobný. a když se podíváte na to, co se děje aktuálně - GOP je opravdu ukradená strana, její zvolení představitelé nejsou schopni udělat přítrž jednomu feťákovi a už vůbec si nedovedou poradit s řáděním nepojmenovatelné figurky v čele státu (vzpomeňte si na to, že na impeachment stačilo v roce 1996 trochu zaschlého spermatu na šatech praktikantky - dneska se celá země žene do strašidelného průseru, ze kterého ji nepomůže ani řád Gileádu, protože rednecks a sixpackjoe budou první, kdo začnou střílet každého, kdo by jim chtěl poroučet). a Demokrati na tom nejsou o moc lépe. když se na to díváme zpovzdálí, může se nám zdát, že v pozadí stojí někdo-něco, co prostě tahá za drátky a určuje, co se bude dít a v jakém spektáklu. něco jako kinoautomat, kde diváci mají pocit (je jim nabídnut!), že můžou určovat příští děj, ovšem režisér je lehce vmanipuluje do toho, co už má nachystané.
takže ještě jednou - učebnice manipulace v praktickém příkladu.
děkuji autorce, že se tím celým přebrodila a nabídla nám opravdovou divočinu.
a pokud jste ještě nečetli Průmysl lži, pusťte se do toho.
a navíc je paní Alvarová aktivní i na sítích, stačí si zadat jméno do vyhledávače.


u všech Japonců je to stejné, jak začnete číst jejich příběhy vstupujete do řeky, kde teče voda jinak a stejně jinak utíká čas. čte se to lehce, ale když se na to soustředíte, začne to burácet pod povrchem, až se dunění toho skrytého příběhu stane hlavním proudem. můžete se podívat zpátky, je tam poklidná krajina s lehce zčeřenou hladinou jezírka v meditační zahradě. a stejný pohled na vás čeká na konci i když se přes příběh převalí vichr, povodeň, bouře s blesky a krupobitím.
byla by to jednohubka na dva večery, nebýt toho skrytého proudu. oplatí se číst. i když je fakt, že něco tak nezajímavého, jako je obálka a vůbec úprava knížky se těžko hledá. i já po ní sáhl proto, že je to japonský autor a taky proto, že byla ve výprodeji za facku.


každý z nás občas potřebuje úplně obyčejný příběh normálních lídí, kteří jsou trochu zmatení z toho, co se kolem nich děje. a když se k tomu přidá šťastný nebo aspoň perspektivní a pozitivní konec, je to ještě lepší.
není všechno karierní postup a šplh po zádech kolegů. žít lze i tak, že nikomu neubližujeme a dokonce můžeme i pomáhat. bez zjevného profitu.
tichou hodinku bych naordinoval všem, co stále někam spěchají a každý den je pro ně pouze výzva.
příjemné počteníčko.

úchvatné zrkadlo doby. výnimočný človek, ktorý nielenže zachránil bratislavský hrad, ale rovnako sa zaslúžil o detailné zmapovanie zničeného podhradia a zanechal svoju stopu aj na devínskom brale, dostal do pozornosti mestské pamiatkové zóny v Banskej Štiavnici aj inde, jednoducho výnimočný človek, vzdelaný, múdry, šikovný a rozhľadený, navyše s výnimočným maliarskym talentom sa od súdruhov za svoju prácu dočkal odmeny - univerzitného profesora, architekta, záchrabcu pamiatok nechali robiť stavbyvedúceho na akcii „Z“ za 6,20 na hodinu, čo v tom čase bola mzda pre pomocného robotníka.
zožeňte a čítajte, je to naozaj výnimočná kniha!


ku knihe som sa dostal... lebo som videl kúsok filmu o Kníhkupectve a nikde to neopakovali. a zistil som, že preklad u nás nevyšiel. tak som si objednal originál, že ho nejako prelúskam - ten film sa mi totiž páčil. a v restorio mi ponúkli aj Na vodě. dal som sa nahovoriť.
než mi došlo, že je to záznam okamihu, že tu vôbec nejde o žiadny akčný dej, že je to hlavne popis života romantikov, ktorí sa zrazili s realitou, bol som v polovičke knihy.
ktosi vraj popísal autorkine knihy ako jazdu luxusným autom. nasadnete do bentleya, kocháte sa pohodlím. a po prvom kilometri vyhodí šofér volant. áno, tak nejako to pôsobilo aj na mňa.
oddychovka, ale pre tých, čo chcú je tu aj čosi na zamyslenie.


zajímavý pohled do „dílny“ civilizace. klobouk dolů před množstvím faktů, které autor shromáždil a dal jim čtivou podobu.
trochu jsem ubral z hodnocení, protože závěrečná kapitola o Lagosu byla tak trochu zmatená.
ale knížka jako celek fajn.


jen si tak sednout a zaposlouchat se. kdykoliv odejít a kdykoliv se vrátit a poslouchat dál. neuvěřitelné. krásné. pábení. nedostižné.
ta nekonečná věta mi připomíná Podzim patriarchy, kde teda věty mají „pouze“ 7 - 9 stran, ale taky se octnete vždycky uprostřed příběhu, nebo povídání.

jezdit mafiánským autem, prodat chronometr za cenu větší než zbytek auta... nevážné povídání o Americe, která se vyhrabala z veliké krize a učila se stát na vlastních nohou, stejně jako dvojice komiků z malé země z ohrožené země. pro mně příjemné chvilky s nezaměnitelným humorem V+W.


pohled za oponu. i komik má svůj soukromý život, přátele, se kterými nemusí na scénu, problémy a nápady, které nemusí pouštět do éteru. bral jsem to jako nakouknutí do soukromí bez potřeby bulvárně vyvádět a vymýšlet senzace.


když jsem v roce 1982 stál za pultem a viděl ty davy, co z druhé strany stály frontu na Potlach bylo mi fajn. přes všechnu šeď, kterou jsme si uvědomovali, ale nedovedli ji přesně pojmenovat mně blažilo, že je tolik lidí, kteří chtějí číst moudrá slova, vzpomínky, úvahy, trochu toho filozofování.
knížku mi samozřejmě někdo ukradl, ale po letech jsem ji našel v antikvariátu a protože už nedělám tu pitomost, že bych knihy půjčoval, mám ji hned vedle čtyřsvazkových her z padesátých let.


měl mně varovat vydavatel. když přečtete všechny dostupné hry V+W a dostane se vám do ruky tahle slátanina, musí vás bolet oči. prachsprostý kšeft a urážka mistra slova. ta jedna hvězda je pouze za citovaná slova, jinak by vydavatel zasloužil na holou.


pokud vás navnadila anotace a pustili jste se do čtení už jistě víte, že humor má v této knize podobu několika jízlivých poznámek. a dost.
přesto je to velmi zajímavé čtení a zrcadlo nastavené generaci čtyřicátníků, kteří se protloukají světem hnáni touhou být užitečný ve smyslu obecného nastavení společnosti - čili najít partnera, splodit potomky, držet hubu a krok. naštěstí se to nedaří ani Samimu, ani Pesonenovi a už vůbec ne Markusovi, který je z této povedené trojky nejdál. a nedaří se to ani Henne ani Salle ani Sini. a právě díky tomu můžeme být svědky série náhod, které zpřeházejí životy všech aktérů.
co oceňuji zvlášť je výsměch načančané blogerské virtualitě, která, žel, pronásleduje mentálně slabší jedince a způsobuje jim závažné zdravotní problémy.
prostě kniha je ze života, postavy uvěřitelné a napsáno je to s velkou zručností.
nejspíš se poohlédnu po další autorově knize.


jak v dětech vzbudit zájem o přírodu a urvat je z dosahu sítí? i tato knížka může být návodem. nenásilné, klidné povídání o přírodě, příběh v pozadí, ale taky mnoho nápadů a pak najednou zjistíte, že kolem tří zvědavců je hromada lidí, které něco baví.
hezká jednohubka.


tuto knihu je potřeba nejenom číst, ale hlavně chápat. mistr slova, snad největší z českých básníků nabízí drobnosti k zamyšlení. co všedchno nám utíká mezi prsty a na co si už zítra nevzpomeneme. asi knížku otevřu znova - jako hráz proti slovním průjmům určitě zabere.


pro ty, co potřebujou newspeak - čeština je nádherný jazyk s mnoha skrytými zákoutími. jen je objevit! radostné čtení.


v roce 1917 ve Fatymském proroctví bylo Rusko označeno za říši zla a svět byl před touto říší vystříhán. stalo se to ještě před bolševickým krveprolitím. hrdlořez a masový vrah Uljanov poslal na smrt miliony lidí, kteří se v jeho fantasmagoriích neshlédli. vydatně mu v tom pomáhal Dzeržinskij, první velitel Čeky, krvežíznivý surový pošuk. když se dostal k moci Džugašvili, nechtěl být v ničem pozadu. taky měl k ruce pomocníka - Beriju. na počátku 30. let způsobil hladomor a faktickou genocidu na Ukrajině, které podlehlo od 7 do 11 milionů ubožáků, kteří se nemohli bránit. ve stejném čase Džugašvili vesele prodával ukrajinské obilí na západ, aby měl devizy a zval do své říše pitomé pisálky, kteří jej pak adorovali (za všechny jmenujme snad aspoň G. B. Shawa, krom jiného obdivovatele dalšího Džugašviliho vynálezu - GULGAGU a taky eugeniky, což byla pitomost z druhé strany zdi). a ve stejné době nechal popravit komplet celou ukrajinskou intelektuální elitu, zachránil se snad jenom ten, co zrovna nebyl doma. v polovině 30. let obdivně zhlížel k jinému pošukovi - Hitlerovi. nakonec si vyměňovali komplimenty, Hitler se nechal inspirovat systémem gulagů a nechal vybudovat systém koncentračních táborů pro své nepřátele. a na konci 30. let svorně napadli Polsko, aby jej roztrhali na cucky. jeden nahnal Poláky do koncetráků, druhý nechal vyvraždit elitu polského národa - symbolem tohoto odporného činu se stala Katyň. a další milion Poláků dal deportovat do odlehlých plání Sibiře, kde z nich většina zahynula hladem a strádáním. a protože s jídlem roste chuť hned v následujícím roce zakroutil krkem pobaltským státům a jejich obyvatele nechal deportovat a vyhladit na Sibiři taky. do jejich opuštěných příbytků narval ubožáky bez duše, ruské mužiky, lordy z nemanic a své „soudruhy“. a pak si konečně vylámal zuby na Finsku, i když si i z něj kus urval. a to, co dělal po válce v „osvobozených“ zemích snad už ani nemá smysl připomínat, jenom úplný ignorant to neví.
proto číst Katyň je tak trochu sebepoškozování. k tomu, co o tom člověk kdy slyšel nebo viděl se najednou přidružují příběhy konkrétních lidí a rodin. a k tomu, co možná nejasně tušil se přidávají citace a dokumenty tzv. spojenců, kteří po Rakousku a Československu s klidným svědomím hodili přes palubu i Polsko.
navíc v současné situaci se to nečte jako historická faktografie, ale je to spíš učebnice toho, jak asi myslí ta zrůda, co teď ovládá další miliony nebožáků. a jak asi přemýšlejí ti, co se z dějin nijak nepoučili a stále čekají, že dojde k nějaké přeměně kata v beránka.
svět nebyl nikdy blíže tragedii, než je dnes. proto je vynikající, že se autor nezatížený „sousedstvím“ s Mordorem vydal na trpělivé pátrání po tom, co se stalo a v jakých souvislostech. klobouk dolů před tímto dílem. mělo by se povinně číst všem těm obdivovatelům širé rusi.
a ještě poznámka: po napadení Polska i z druhé strany se v New York Times objevilo hodnocení: hitlerizmus je hnědý komunizmus a stalinizmus je rudý nacizmus.


ne, toto prostě nedám. aby se mi od začátku knihy pletlo pod nohy adorování široké ruské duše, vidění jakési moudré ženy a navíc sledovat, jak tento mordor někomu přirostl k srdci... když někdo napíše o zániku tohoto příšerného místa na zemi a bude to faktografie a ne sci-fi, tak si to možná přečtu. ale romantiku s ruským nádechem opravdu nemusím. nevím toho z dějin tolik, že tohle mi scházet nebude.

na knihe mi prekážali nelogické zlomy. inak príbeh celkom uveriteľný, postavy trojrozmerné a vedľajšie príbehy v pohode. len občas to zaškrípalo, keď sa nedalo vysledovať ako k niektorým situáciám došlo.
ale zasa na to, aký rozsah to má...


len veľmi ťažko som v noci zatváral knihu a nechal si posledných 70 strán na ráno.
úžasne silný príbeh plný emócií a pritom predstavený z originálneho pohľadu. už som čítal viac „psích“ príbehov, ale vždy tam bolo niečo, čo mi trochu vadilo. teraz to bolo bezchybné.
keby som mal psa, určite mu tento príbehu budem čítať pred spaním.
keby som mal v tomto roku šťastie na samé takéto knihy!


zajímavý pohled na skryté okamihy našich dějin. rozhodně to není kniha pro povrchní čtenáře, co potřebují akci a exotiku. a to, že se v knize pojednává o selhávání důležitých lidí v důležitých pozicích a důležitých situacích by mělo být spíše poučením pro ty další, co chtějí být důležití, aby v důležitých momentech nezapomněli, kdo jsou a co je jejich posláním.
a je fakt, že se to četlo hodně těžko a trvalo mi to dlouho, než jsem to dorazil.
