freejazz
komentáře u knih
Leonard a Hladový Paul
Rónán Hession
každý z nás občas potřebuje úplně obyčejný příběh normálních lídí, kteří jsou trochu zmatení z toho, co se kolem nich děje. a když se k tomu přidá šťastný nebo aspoň perspektivní a pozitivní konec, je to ještě lepší.
není všechno karierní postup a šplh po zádech kolegů. žít lze i tak, že nikomu neubližujeme a dokonce můžeme i pomáhat. bez zjevného profitu.
tichou hodinku bych naordinoval všem, co stále někam spěchají a každý den je pro ně pouze výzva.
příjemné počteníčko.
Zápas o Bratislavský hrad
Alfréd Piffl
úchvatné zrkadlo doby. výnimočný človek, ktorý nielenže zachránil bratislavský hrad, ale rovnako sa zaslúžil o detailné zmapovanie zničeného podhradia a zanechal svoju stopu aj na devínskom brale, dostal do pozornosti mestské pamiatkové zóny v Banskej Štiavnici aj inde, jednoducho výnimočný človek, vzdelaný, múdry, šikovný a rozhľadený, navyše s výnimočným maliarskym talentom sa od súdruhov za svoju prácu dočkal odmeny - univerzitného profesora, architekta, záchrabcu pamiatok nechali robiť stavbyvedúceho na akcii „Z“ za 6,20 na hodinu, čo v tom čase bola mzda pre pomocného robotníka.
zožeňte a čítajte, je to naozaj výnimočná kniha!
Na vodě
Penelope Fitzgerald
ku knihe som sa dostal... lebo som videl kúsok filmu o Kníhkupectve a nikde to neopakovali. a zistil som, že preklad u nás nevyšiel. tak som si objednal originál, že ho nejako prelúskam - ten film sa mi totiž páčil. a v restorio mi ponúkli aj Na vodě. dal som sa nahovoriť.
než mi došlo, že je to záznam okamihu, že tu vôbec nejde o žiadny akčný dej, že je to hlavne popis života romantikov, ktorí sa zrazili s realitou, bol som v polovičke knihy.
ktosi vraj popísal autorkine knihy ako jazdu luxusným autom. nasadnete do bentleya, kocháte sa pohodlím. a po prvom kilometri vyhodí šofér volant. áno, tak nejako to pôsobilo aj na mňa.
oddychovka, ale pre tých, čo chcú je tu aj čosi na zamyslenie.
Metropolis
Ben Wilson
zajímavý pohled do „dílny“ civilizace. klobouk dolů před množstvím faktů, které autor shromáždil a dal jim čtivou podobu.
trochu jsem ubral z hodnocení, protože závěrečná kapitola o Lagosu byla tak trochu zmatená.
ale knížka jako celek fajn.
Taneční hodiny pro starší a pokročilé
Bohumil Hrabal
jen si tak sednout a zaposlouchat se. kdykoliv odejít a kdykoliv se vrátit a poslouchat dál. neuvěřitelné. krásné. pábení. nedostižné.
ta nekonečná věta mi připomíná Podzim patriarchy, kde teda věty mají „pouze“ 7 - 9 stran, ale taky se octnete vždycky uprostřed příběhu, nebo povídání.
Lincoln 1933
Jan Werich
jezdit mafiánským autem, prodat chronometr za cenu větší než zbytek auta... nevážné povídání o Americe, která se vyhrabala z veliké krize a učila se stát na vlastních nohou, stejně jako dvojice komiků z malé země z ohrožené země. pro mně příjemné chvilky s nezaměnitelným humorem V+W.
Listování
Jan Werich
pohled za oponu. i komik má svůj soukromý život, přátele, se kterými nemusí na scénu, problémy a nápady, které nemusí pouštět do éteru. bral jsem to jako nakouknutí do soukromí bez potřeby bulvárně vyvádět a vymýšlet senzace.
Jan Werich vzpomíná... vlastně Potlach
Jan Werich
když jsem v roce 1982 stál za pultem a viděl ty davy, co z druhé strany stály frontu na Potlach bylo mi fajn. přes všechnu šeď, kterou jsme si uvědomovali, ale nedovedli ji přesně pojmenovat mně blažilo, že je tolik lidí, kteří chtějí číst moudrá slova, vzpomínky, úvahy, trochu toho filozofování.
knížku mi samozřejmě někdo ukradl, ale po letech jsem ji našel v antikvariátu a protože už nedělám tu pitomost, že bych knihy půjčoval, mám ji hned vedle čtyřsvazkových her z padesátých let.
Hefty, fóry, moudrosti
Jan Werich
měl mně varovat vydavatel. když přečtete všechny dostupné hry V+W a dostane se vám do ruky tahle slátanina, musí vás bolet oči. prachsprostý kšeft a urážka mistra slova. ta jedna hvězda je pouze za citovaná slova, jinak by vydavatel zasloužil na holou.
Fazóna
Miika Nousiainen
pokud vás navnadila anotace a pustili jste se do čtení už jistě víte, že humor má v této knize podobu několika jízlivých poznámek. a dost.
přesto je to velmi zajímavé čtení a zrcadlo nastavené generaci čtyřicátníků, kteří se protloukají světem hnáni touhou být užitečný ve smyslu obecného nastavení společnosti - čili najít partnera, splodit potomky, držet hubu a krok. naštěstí se to nedaří ani Samimu, ani Pesonenovi a už vůbec ne Markusovi, který je z této povedené trojky nejdál. a nedaří se to ani Henne ani Salle ani Sini. a právě díky tomu můžeme být svědky série náhod, které zpřeházejí životy všech aktérů.
co oceňuji zvlášť je výsměch načančané blogerské virtualitě, která, žel, pronásleduje mentálně slabší jedince a způsobuje jim závažné zdravotní problémy.
prostě kniha je ze života, postavy uvěřitelné a napsáno je to s velkou zručností.
nejspíš se poohlédnu po další autorově knize.
Zahradníci ve městě
Maija Hurme
jak v dětech vzbudit zájem o přírodu a urvat je z dosahu sítí? i tato knížka může být návodem. nenásilné, klidné povídání o přírodě, příběh v pozadí, ale taky mnoho nápadů a pak najednou zjistíte, že kolem tří zvědavců je hromada lidí, které něco baví.
hezká jednohubka.
Třináctý černý kůň
Jan Skácel
tuto knihu je potřeba nejenom číst, ale hlavně chápat. mistr slova, snad největší z českých básníků nabízí drobnosti k zamyšlení. co všedchno nám utíká mezi prsty a na co si už zítra nevzpomeneme. asi knížku otevřu znova - jako hráz proti slovním průjmům určitě zabere.
Z českých luhů do háje
Vladimír Fux
pro ty, co potřebujou newspeak - čeština je nádherný jazyk s mnoha skrytými zákoutími. jen je objevit! radostné čtení.
Katyň - Stalinský masakr a triumf pravdy
Allen Paul
v roce 1917 ve Fatymském proroctví bylo Rusko označeno za říši zla a svět byl před touto říší vystříhán. stalo se to ještě před bolševickým krveprolitím. hrdlořez a masový vrah Uljanov poslal na smrt miliony lidí, kteří se v jeho fantasmagoriích neshlédli. vydatně mu v tom pomáhal Dzeržinskij, první velitel Čeky, krvežíznivý surový pošuk. když se dostal k moci Džugašvili, nechtěl být v ničem pozadu. taky měl k ruce pomocníka - Beriju. na počátku 30. let způsobil hladomor a faktickou genocidu na Ukrajině, které podlehlo od 7 do 11 milionů ubožáků, kteří se nemohli bránit. ve stejném čase Džugašvili vesele prodával ukrajinské obilí na západ, aby měl devizy a zval do své říše pitomé pisálky, kteří jej pak adorovali (za všechny jmenujme snad aspoň G. B. Shawa, krom jiného obdivovatele dalšího Džugašviliho vynálezu - GULGAGU a taky eugeniky, což byla pitomost z druhé strany zdi). a ve stejné době nechal popravit komplet celou ukrajinskou intelektuální elitu, zachránil se snad jenom ten, co zrovna nebyl doma. v polovině 30. let obdivně zhlížel k jinému pošukovi - Hitlerovi. nakonec si vyměňovali komplimenty, Hitler se nechal inspirovat systémem gulagů a nechal vybudovat systém koncentračních táborů pro své nepřátele. a na konci 30. let svorně napadli Polsko, aby jej roztrhali na cucky. jeden nahnal Poláky do koncetráků, druhý nechal vyvraždit elitu polského národa - symbolem tohoto odporného činu se stala Katyň. a další milion Poláků dal deportovat do odlehlých plání Sibiře, kde z nich většina zahynula hladem a strádáním. a protože s jídlem roste chuť hned v následujícím roce zakroutil krkem pobaltským státům a jejich obyvatele nechal deportovat a vyhladit na Sibiři taky. do jejich opuštěných příbytků narval ubožáky bez duše, ruské mužiky, lordy z nemanic a své „soudruhy“. a pak si konečně vylámal zuby na Finsku, i když si i z něj kus urval. a to, co dělal po válce v „osvobozených“ zemích snad už ani nemá smysl připomínat, jenom úplný ignorant to neví.
proto číst Katyň je tak trochu sebepoškozování. k tomu, co o tom člověk kdy slyšel nebo viděl se najednou přidružují příběhy konkrétních lidí a rodin. a k tomu, co možná nejasně tušil se přidávají citace a dokumenty tzv. spojenců, kteří po Rakousku a Československu s klidným svědomím hodili přes palubu i Polsko.
navíc v současné situaci se to nečte jako historická faktografie, ale je to spíš učebnice toho, jak asi myslí ta zrůda, co teď ovládá další miliony nebožáků. a jak asi přemýšlejí ti, co se z dějin nijak nepoučili a stále čekají, že dojde k nějaké přeměně kata v beránka.
svět nebyl nikdy blíže tragedii, než je dnes. proto je vynikající, že se autor nezatížený „sousedstvím“ s Mordorem vydal na trpělivé pátrání po tom, co se stalo a v jakých souvislostech. klobouk dolů před tímto dílem. mělo by se povinně číst všem těm obdivovatelům širé rusi.
a ještě poznámka: po napadení Polska i z druhé strany se v New York Times objevilo hodnocení: hitlerizmus je hnědý komunizmus a stalinizmus je rudý nacizmus.
Kráľovná šampanského
Helen Fripp
ne, toto prostě nedám. aby se mi od začátku knihy pletlo pod nohy adorování široké ruské duše, vidění jakési moudré ženy a navíc sledovat, jak tento mordor někomu přirostl k srdci... když někdo napíše o zániku tohoto příšerného místa na zemi a bude to faktografie a ne sci-fi, tak si to možná přečtu. ale romantiku s ruským nádechem opravdu nemusím. nevím toho z dějin tolik, že tohle mi scházet nebude.
Pod kupolí
Stephen King
na knihe mi prekážali nelogické zlomy. inak príbeh celkom uveriteľný, postavy trojrozmerné a vedľajšie príbehy v pohode. len občas to zaškrípalo, keď sa nedalo vysledovať ako k niektorým situáciám došlo.
ale zasa na to, aký rozsah to má...
Umění závodit v dešti aneb Jak jsem byl psem
Garth Stein
len veľmi ťažko som v noci zatváral knihu a nechal si posledných 70 strán na ráno.
úžasne silný príbeh plný emócií a pritom predstavený z originálneho pohľadu. už som čítal viac „psích“ príbehov, ale vždy tam bolo niečo, čo mi trochu vadilo. teraz to bolo bezchybné.
keby som mal psa, určite mu tento príbehu budem čítať pred spaním.
keby som mal v tomto roku šťastie na samé takéto knihy!
Mnichovský komplex
Jan Tesař
zajímavý pohled na skryté okamihy našich dějin. rozhodně to není kniha pro povrchní čtenáře, co potřebují akci a exotiku. a to, že se v knize pojednává o selhávání důležitých lidí v důležitých pozicích a důležitých situacích by mělo být spíše poučením pro ty další, co chtějí být důležití, aby v důležitých momentech nezapomněli, kdo jsou a co je jejich posláním.
a je fakt, že se to četlo hodně těžko a trvalo mi to dlouho, než jsem to dorazil.
Mlčící fontány
Ruta Sepetys
ten happy end tu musel byť na vyváženie, pretože 90 % príbehu sa odohráva v napätí a neistote. takže mi nakoniec nevadilo, že sa všetko skončilo šťastne a na prvý pohľad radostne. pretože už druhý pohľad odkrýva temné súvislosti a kladie otázky.
málokto si uvedomuje, že Španielsko bolo fašistickou diktatúrou až do polovice sedemdesiatych rokov a v podobnej situácii bolo aj Portugalsko. demokracia nie je normálna záležitosť.
preto je fajn, že sa Ruta Sepetys rozhodla takýmto spôsobom nenápadne upozorniť ľudí na existenciu zla, ktoré sa rado a často skrýva za vzletné myšlienky. myslím, že v súčasnej situácii je to dôležité posolstvo.
Digitálny minimalizmus
Cal Newport
nuž, sedím pri počítači denne, kŕmim weby, ale skôr patrím k tým minimalistom.
nediskutujem a ak sa už ozvem, je to pomaly sviatok. všetko už bolo povedané, tak načo to opakovať.
čítam diskusie a potom si uvedomím, že je to strata času, lebo sa nedozviem takmer nič nové.
môj IG trpí podvýživou.
môj web ma vidí málokedy.
FB ani ostatné hltače času nemám.
na YT si púšťam dobrú muziku, aby som pri nej mohol niečo robiť.
neposielam reťazové maily.
a fakt radšej zoberiem do ruky knihu alebo niečo navarím. net je doplnok života, nie jeho režisér.
podstatné je, že žiadny návod na zmenu života nefunguje, pokiaľ vám chýba silná vôľa a zmysel pre realitu.
btw – koľko fotiek máte vo svojom smartfóne?
