gbrgbr
komentáře u knih

Perfektní. Radost číst. Místy zábavné, místy smutné. Hořkosladkost jak má být. Svižně napsané. Moc doporučuji.


Za mě obrovský zklamání. Rudiše zbožňuju, ale tohle mi přišlo nějak nepovedené. Nevím, jak to přesně nazvat, ale chybělo mi tam 'to' - kouzlo, který mají všechny jeho ostatní knihy. Asi to nejde ani přesně popsat, identifikovat, neboť sama nevím. Něco jako jiskra. Tak snad příště. :)


Prima čtivá oddechovka, která čtenáře přenese zpět do dětství.


Co to mělo být? Nechce se mi věřit, že tohle vydala Paseka. Je to taková klasická česká depresivní jednohubka. Sice čtivá, ale to je tak všechno. Dialogy jsou nepřirozené, uměle konstruované. Děj předvídatelný a vyhnaný do extrémů, že to místy působí až jako fraška.


Billy je sázkou na jistotu, píše krásně, má poetický jazyk, který si užívám. Narozdíl od Náš Coney Island mě však příběh nedokázal plně pohltit. Ubírám jednu hvězdičku rovněž za nesrovnalosti v rodokmenu.


Tohle se povedlo. Nádherný text, je to čtivé, je to zkrátka dobré. Drtikol byl/je fascinující osobnost, svůj román si zasloužil. Doufám, že Němec napíše ještě něco, co by se tomuto dílu vyrovnalo. Zatím čekám.


Krásná pohádka pro dospělé. Vytříbený nádherný jazyk.


Kniha má moc krásné zpracování. Přebal, fotografie. Líbí se mi, že příběhy jsou napsány se zjevným odstupem. Přesto mě zaskočil rozsah, který je opravdu kratičký.


Není to zlé. Jedna hvězda za to, že se to dobře čte, druhá za téma špionek za první světové války, které je originální a třetí za to, že se autorka pokusila dodržet většinu historických reálií a že na konci napsala, co pravda je a co ne.
Tím končím u chvály. Děj je velice předvídatelný, postavy jsou plytké a dost často se chovají nelogicky a jejich vývoj je nereálný. Dobrá oddychovka, nic víc.


Bylo to dobré. Pánkova hra s jazykem mě bavila. Opakování vět, dlouhých souvětí, mělo svůj smysl a krásně to gradovalo a plynulo. Je to už týden, co jsem knihu dočetla a stále se k ní v mysli vracím. edit 8.3.2019: pořád se v myšlenkách ke knize vracím, ocenění Magnesia Litera kniha roku oprávněné!


Příliš americké, neuvěřitelný a šablonovitý příběh. Ale je to čtivé, jako oddechovka dobré, ale já chci od literatury víc.


Ukázka, kterou Prostor zveřejnil ještě před vydáním, mě zaujala. Lyrické texty, to je moje. Jenže poté, co jsem knihu konečně držela v rukách, přišlo zklamání. Nebavilo mě to, do hlavní postavy jsem se nedokázala vcítit a tak nějak jsem získala dojem, že úspěch knihy se veze na trendy tématu. Už to, že kniha vzbudila pozornost už před vydáním ledacos naznačuje.


Sice jsem studovala politologii a nějaký vztah k tomu tématu mám, ale tohle mě minulo. Nedokázala jsem se začíst. Zklamání.


Myšlenka vznešená, ilustrace krásné, ale nedotklo se mě to. Možná by to chtělo víc slov... Potenciál to má.


Tak tohle ne. Formánka jsem zkusila poprvé a nejsem si jistá, že mu dám znovu šanci, protože tenhle ten styl psaní mě teda nebere. Nemám pocit, že by mě knížka čímkoliv obohatila, že by mě bavila taky říct nemůžu.


Excelentní zvládnutí formátu povídky. Je to hořký, ale místama vtipný, sarkastický jako život sám.


Vnímám to podobně jako Nasko. Vyhypované nafouknuté nic. Ani styl psaní mě nijak nezaujal a většina povídek ve mně nic nezanechala. Vyjma první a horolezce. Zklamání.


Nádherná kniha. "Nikdy neříkej na shledanou, protože na shledanou znamená odejití."


Za mě dobrý. Je to stravitelné i pro lidi, co se duchovnu vyhýbají. :) Jen by kniha zasloužila důslednější korektury (mě/mně apod.).
