Grejdus komentáře u knih
Perfektní, velmi čtivé dílo. Brzy uvidím, zda Noc trifidů naváže s grácií na tento vytříbený styl.
Příjemná záležitost na uplakané, nedělní odpoledne. Z 1984 jsem měl dost nepříjemný pocit, tady se nedostavil.
Smutné čtení o ponurém světě absolutní asimilace. Vždy jsem měl potřebu bouřit se proti "systému" a tato kniha mi odhalila množství znepokojujících detailů ze světa, ve kterém žijeme. Než se pustím do dalšího Orwella, dám si něco veselejšího na odlehčení napjatých nervů.
Jak jsem kdysi někde četl, dobré knihy si vás prostě najdou. Do téhle jsem se zamiloval už z úryvku na Wikipedii a po jejím přečtení propadl Robbinsově kouzlu. Existenciální romány jsou velmi čtivé, prokládané hlubokými myšlenkami, které čtete raději několikrát a snažíte se je vrýt do šedé kůry mozkové. Kniha je bohužel beznadějně vyprodána, dotisk se neplánuje.
Přečetl jsem bez většího zájmu a výbuchy smíchu se také nedostavily.
Velmi příjemné čtení o svérázném detektivovi, do jehož případu se zamotá Bůh (Odin) s Thorem, pečení kanci a automat na Coca-Colu. Typický Adams, stránky sviští pod rukama a najednou je konec.
Poněkud rozvleklé pokračování s neméně strhujícím obsahem.
Výborné čtení, napětí vydrželo do poslední stránky. Film je jen slabým odvarem se spoustou nepřesností.
Výborně jsem se bavil, na westlakeův humor nesázím poprvé a vždy je z toho výhra. Jdu na druhou knihu o Dortmunderovi.
Čekal jsem větší dávku utrpení a vlastně jsem se celkem bavil. Chystám se na film, abych mohl porovnat.
Velice humorná oddechovka, autorovi se dokonce podařilo vpravit do mne kus dějepisu, kterému jsem nikdy neholdoval. Laťku humoristické literatury u mne držel Donald E. Westlake, nyní ji převzal Jonas Jonasson.
Začátek mne moc neoslovil, ale od poloviny jsem dočetl jedním dechem.
Mezi Trifidy a ostatními knihami autora je propastný rozdíl ve čtivosti. Polovinu knihy tvoří úvahy pana Zellabyho, druhou polovinu předvídatelný děj.
Spousta nových postav a rozvleklý děj, ale pořád jedna z nejlepších knih. Jsem zvědav na čtvrtý díl, dopisovaný po autorově smrti.
První polovina byla celkem nudná. Pavučina byla má třetí kniha od Wyndhama a kvalitě Trifidů se neblíží ani vzdáleně.
Oproti Trifidům mě kniha vůbec nechytla, chybělo mrazení v zádech, nedočkal jsem se ani odhalení příčiny Utrpení, ačkoliv se nabízí jaderná katastrofa. O kuklách ani zmínka.
Výborné čtení, jenž mi bohužel brzy došlo. Film je oproti knize velmi stručný.