Grejdus komentáře u knih
Přečetl jsem bez většího zájmu a výbuchy smíchu se také nedostavily.
Velice humorná oddechovka, autorovi se dokonce podařilo vpravit do mne kus dějepisu, kterému jsem nikdy neholdoval. Laťku humoristické literatury u mne držel Donald E. Westlake, nyní ji převzal Jonas Jonasson.
Začátek mne moc neoslovil, ale od poloviny jsem dočetl jedním dechem.
Mezi Trifidy a ostatními knihami autora je propastný rozdíl ve čtivosti. Polovinu knihy tvoří úvahy pana Zellabyho, druhou polovinu předvídatelný děj.
Spousta nových postav a rozvleklý děj, ale pořád jedna z nejlepších knih. Jsem zvědav na čtvrtý díl, dopisovaný po autorově smrti.
Poněkud rozvleklé pokračování s neméně strhujícím obsahem.
Oproti Dortmunderovi nuda, už jsem asi Westlakea přesycen.
Výborné čtení, napětí vydrželo do poslední stránky. Film je jen slabým odvarem se spoustou nepřesností.
Příjemná záležitost na uplakané, nedělní odpoledne. Z 1984 jsem měl dost nepříjemný pocit, tady se nedostavil.
První polovina byla celkem nudná. Pavučina byla má třetí kniha od Wyndhama a kvalitě Trifidů se neblíží ani vzdáleně.
Škoda, že o Dortmunderovi je jen trilogie, celá banda zlodjíčků mi bude chybět.
Výborně jsem se bavil, na westlakeův humor nesázím poprvé a vždy je z toho výhra. Jdu na druhou knihu o Dortmunderovi.
Oproti Trifidům mě kniha vůbec nechytla, chybělo mrazení v zádech, nedočkal jsem se ani odhalení příčiny Utrpení, ačkoliv se nabízí jaderná katastrofa. O kuklách ani zmínka.
Perfektní, velmi čtivé dílo. Brzy uvidím, zda Noc trifidů naváže s grácií na tento vytříbený styl.
Výborné čtení, jenž mi bohužel brzy došlo. Film je oproti knize velmi stručný.
Čekal jsem větší dávku utrpení a vlastně jsem se celkem bavil. Chystám se na film, abych mohl porovnat.