Han-nah komentáře u knih
Knihu jsem dostala v dětství a ráda se k ní občas vrátím, líbil se mi i natočený seriál s dobrým hereckým obsazením. Vždy raději knihu čtu, abych si vytvořila vlastní názor.
Další díl z této pro mně úžasné série, kdy, i když jen, jako čtenář, jsem tichý pozorovatel všech postav, které se nadále otevírají a vyvíjejí. Tady je to návrat inspektora Gamache s jeho týmem a zase do odlehlé vesničky, která není zanesená ani na mapě, Three Pines. Clara oslavuje svou první samostatnou výstavu v muzeu v Montrealu. Následně všechny známé osobnosti i obyvatele vesničky pozve na domácí oslavu. Ráno , na její zahradě plné květin, naleznou mrtvou ženu.
Jak je psáno v anotaci, ožívají stíny minulosti, které ovlivňují přítomnost.
Líbí se mi Gamachova rozvaha a klid při jeho vyšetřování. I zmínka o AA a začátečnickém žetonu anonymních alkoholiků. Je zde hodně emocí a komu věřit? Alkoholikem se může stát kdokoliv a pomoc může přijít, když ji přijme. A odpuštění taky k životu patří a to ve smyslu pozitivním i negativním.
Slova na začátečnickém žetonu AA si vezmu pro sebe, jako mantru, protože je o životě.
Bože - dej mi klid
Přijmout to, co změnit nemohu,
odvahu změnit , co změnit nemohu
a moudrost jedno od druhého rozpoznat.
Bohužel pro mne ta "moudrost"
Už se těším na další díl, bude mě zajímat co Clara a Peter, Ruth a její husa, prostě všichni.
Po přečtení Znamení jednorožce jsem se pustila do pokračování a tento díl je ještě o něco lepší . Je hodně napínavý , nechyí tu zrada markýze, Celinina svadba s novýmn velitelem hradu, ale i smrt, její následný únos a útěk před velkým nebezpečím a s velikou obavou o nenarozené dítě. Mezi vším tím zlem nalezne útočiště v lese u bylinkářka Very, kterou navštěvuje samotářský syn Thierry s krásným vlkem Griskem. Thierry je velice chytrý, úplně živě autorka vystihla jeho vzpomínky z dlouhých cest, kde získával informace o léčení, aby splnil přání svého mecenáše, kterého zradil, když nedokončil studia medicíny.
- Přežití je někdy jen otázka náhody.
Snad této náhody Celine i Thierry využijí. Už toho bolestného prožili dost.
Čekala jsem, že zde bude více prostoru dáno i Brianovi, ale snad autorka uvažuje o pokračování.
Každá rodina žije svůj život a má svá menší nebo větší tajemství. Tady jde spíše o drama. Kniha je rozdělena na tři části. Menší prostor je věnován otci a matce, největší jejich synovi Teovi.
Otec - pracující člověk, možná trochu flegmatik, ale pro Tea s velkým tajemstvím. Kam se tatínek vytratí každé nedělní odpoledne a proč se o tom nesmí mluvit.
Matka - její traumata z dětství se prolínají do dalšího života, je to náboženská fanatička. Navštěvuje se synem náboženské centrum - sektu, vychovává Tea a jelikož je "divný" a nechodí do školy, tak se s ním učí doma. Je neustále s ním, ovlivňuje ho a vyžaduje neustálý dohled.
Syn Teodor - jemu je zde dán největší prostor, jelikož na něm se vše podepisuje. Doma má ve skříni fiktivního kamaráda Hyna. V centru poznává kamaráda Vychcana, až později se projeví dosah tohoto seznámení. Na druhém stupni už chodí do školy a jeho život pokračuje přes pubertu až do dospělosti a.....
Autorka zde otevírá témata, jako jsou traumata přenášená z dětství, jak ovlivňují další život nejen jich, ale i těch, s kým žijí. Absolutní nedostatek komunikace a zatajování. Vše časem vyjde na povrch, tak jako i tady, se Teo doví, kam chodil v neděli odpoledne jeho otec.
Dostala mě věta - Moji rodiče mi pouze předali genetickou informaci, jinak s nima nemám už nic společnýho...........
Je mi líto těchto dětí, protože, jestli budou mít ony své děti, udělají většinou stejnou chybu a je to neustálý kolotoč.
V papírech měla mladá žena napsáno "Návrat nežádoucí" a přesto měla to štěstí, že se po válce vracela z koncentračního tábora v Německu a po cestě se ujme malé, asi německé, němé holčičky. Vrací se do rodné Prahy, kde ale dlouho nezůstane. Díky jedné spoluvězenkyni je zajištěná a přijímají ji i její přátelé, kteří jí v začátcích nového života velmi pomůžou. Jako zdravotní sestra přijímá práci v nemocnici v pohraničí a stará se o svou "dceru".
Děj je od r. 1943-1955 a dalo by se říci, že historie se neustále opakuje a lidé jsou nepoučitelní.
- odsun Čechů - odsun Němců
- darování - rabování
- nacisté - revoluční gardy, následně STB
- nacismus - komunismus, demokracie?
- koncentrační tábory - politické tábory pro nežádoucí
a tak by se dalo pokračovat.
Připomíná mi tom, co jsem také četla, jak lidé obrátili naruby sedm hlavních hříchů a vyhlásili je za ctnosti:
- pýchu nazvali zdravým sebevědomím
- lakomství zákonem ekonomiky
- smilstvo zdravým biologickým instinktem
- nestřídmost vyšší životní úrovní
- surovou závist a nenávist bojem o spravedlnost a politickou svobodu
- hněv rozhořčením nad názorem druhých
- a lenost nazvali filozofickým postojem
Této mladé autorce, jak se jí v této krásné knize podařilo toto vše nenásilně vyjádřit. Mělo by to být povinnou četbou. Hodně jsem načerpala, děkuji.
Tak tento autobiografický příběh je velmi depresivní. Tolik naděje, bolesti a zmaru. Už jenom adopce je závažné rozhodnutí, ale dva Romy, to už je sázka do loterie.
Něco podobného se stalo v mém okolí. Hodně lidí tuto rodinu varovalo, ale stejně adoptovali dva Romy, malé, krásné, kudrnaté, milé a přišla puberta a konec. Tak, jak se říká "Geny nepřečůráš". Když je to vlastní, hledá se generačně, kdo byl v rodině černá ovce. I tady dávali rodiče jen to nej, lásku, materiální zabezpečení, ale zvrtlo se to, adopci zrušit nelze a s bolestí a nejednou i strachem čekáte, až nadobudou zletilosti a snad bude klid.
V knize bylo dost nudných pasáží, ale byla zde potřeba vydat ze svých pocitů vše, i když se některé fráze často opakovaly.
* jsem přidala s pokorou k adoptivním rodinám, kteří vychovávají cizí děti , ne pro peníze, ale z vlastní vůle. Ví, že je to nevratné v jakékoliv situaci, nečekají vděk, ale trochu vzájemné lásky, tolerance a poděkování.
Opět má nemocnice s milými sestřičkami, tentokrát v období kruté války, bombardování. Do péče o raněné se starají i dobrovolníci, je dobře popsáno, jak k tomu která mladá dívka přistupuje. I v tak těžké době se děvčata chtějí bavit, flirtovat a prožívat vedle bolesti i záchvěvy flirtu a lásky. I nová postava Eva se dostane s pomocí bližních ze spárů své tety, která ji od dětství využívala a citově vydírala. Eva snad najde své štěstí, když začne v nemocnici pracovat. Cítí se užitečná a začíná žít svobodný život.
Toto je nádherná životopisná kniha. Už jenom název a obal. Jako poupě se rozvíjí mladá somálská dívka Waris Dirie. Je vystavena , jako každé africké dítě, těžkému životu. Walis, jako jedna z mála se vzepřela veškerému utrpení, povinnostem, tradicím i rodině.
Osud, ale hlavně její ctižádost a vůle ji přes všechny překážky dostal až na světová mola do New Yorku, kde se učila žít v úplně jiné civilizaci. Až v dospělosti se učila číst a psát , přijímat moderní život. A toto je její rozkvět v Květ pouště. Waris si ale neustále uvědomuje, odkud pochází. Sama v dětství prošla velice krutou, bolestivou a ponižující obřízkou, o které se nebojí mluvit a sama se stává obhájkyní a bojuje za práva afrických dívek a žen proti těmto tradicím.
Její foto na obalu knihy vyjadřuje hrdost, krásu, bojovnost a v očích smutek s nadějí.
Viděla jsem i filmové zpracování, které se povedlo, ale kniha vždy vyjádří více. Každý čtenář vnímá knihu jinak. Za mě doporučení, ať si vážíme našeho života, protože mnozí jej mají těžší.
Určitě si přečtu i další knihy tohoto mladého autora, který v takto útlé knize dovede vyjádřit tolika citu, lásky, bolesti i smutku. Michal je mladý muž z rozvrácené rodiny, s otcem se nebaví a nemůže se vyrovnat se smrtí své milované přítelkyně Evelin, se kterou pořád rozmlouvá a všude se mu zjevuje. Vše řeší alkoholem, jeho největší kamarádka je placatka. Jeden noční telefon od bývalé kamarádky Kristýny a ........ Po sedmi letech se vrací do rodné vesnice, kde se setkává s bývalými kamarády a taky se svým tátou. Mnohé pochopí, začne řešit a dovede i odpustit. Život je krásný, ale taky krutý a smutný. S citem a do hloubky je vše v knize rozebráno. Opravdová kniha k zamyšlení.
- Díky tobě .........
Tvůj šepot se vytratil a moje bouře pominula.
Pandemie koronaviru nám už víc jak rok zasahuje do našich životů. Proto tato velice emoční, smutná, ale velice čtivá kniha není asi pro citlivějšího čtenáře. Jsem ráda, že už jsem před začátkem čtení viděla tv dokument o španělské chřipce, kdy v relativně v krátkém čase ve 3 vlnách přišlo o život 1/3 tehdejší lidské populace a zůstaly tisíce sirotků. I tak se mi svíralo srdce při popisování této strašné choroby. Dvě hlavní postavy. Dospívající dívka Pia, jejíž rodina se přistěhovala z Německa. Prožívá to nejhorší, ale stále bojuje a věří v to, co musí udělat. Velmi jsem s ní soucítila a věřila, že překoná vše. Na druhé straně rodilá Američanka Bernice, která mi tedy k srdci nepřirostla. Prošla si sice taky velikou ztrátou, ale to ji neomlouvalo v jejím konání.Kniha má opravdu zajímavý děj a autorka dobře vystihuje různé situace , které nastaly, např. boj s nemocí, karanténa, sirotčince a záznam o sirotcích, náhradní pěstounská péče ( protože ne v každé rodině sirotek najde lásku), ale také názor Američanů na vlnu přistěhovalců. Některá z těchto témat jsou aktuální i v dnešní době.
Velmi zajímavý náhled do myšlení psychopata, který se převtěluje do postavy "Červeného draka". Někde jsem slyšela, že vrahem se člověk nerodí, ale stává se jím. Proniknout do myšlenek tohoto zločince a dopadnout ho se snaží Will Graham. Napínavé čtení od začátku až po závěr této knihy.
Krásná kniha, která svým napínavým dějem upoutá a , i když už tušíte, že se něco děje, tak si ale pokládáte otázku, co a proč se to děje.
Mozek je pořád ještě neprobádaná část našeho těla.
stres , trauma, šok - zablokování, zkrat, amnézie
z lásky se rodí nenávist
moc - bezmoc
vina - spravedlivý trest
Tuto autorku mám ráda, její příběhy jsou autentické. Už mám nachystanou její další knihu, tak se těším na další příběh.
Asi jako většina lidí jsem o tomto tzv. syndromu opomíjení neslyšela. Když jsem byla v rehabilitačním centru, setkala jsem se tam s mnoha lidmi různých věkových skupin s různými diagnozami, jak úrazy, tak mrtvice,RS, ale hlavně opravdu ty , co se týkalo mozku. Náš mozek je nevypočitatelný a pořád překvapuje. Hlavní postava Sára a její hektický život , práce, děti, manžel a neustálé slovo "MUSÍM" a potom pár vteřin, autonehoda a život se úplně otočí. Spisovatelka zde popisuje vše do detailu, takže jsem při čtení spolupracovala se Sárou, držela jí palce a psychicky ji podporovala při každém krůčku a hledáním levé strany, která ji dovede k uzdravení.
Voda je život. Nedovedu si tuto situaci představit a při čtení jsem se velmi zamýšlela sama nad sebou, co bych asi udělala nebo jaký člověk by se za mně stal. To se dá ale poznat až v konkrétní situaci . Velmi zajímavé téma.
Tomáš Šebek v zápiscích své dobrovolnické mise v Afganistánu Lékařů bez hranic popisuje to, co my si tady nedovedeme vůbec představit. Věčné remcání, stěžování, važme si našeho života a zdravotní péče u nás. Doporučuji k přečtení a hlavně k zamyšlení.
Tito "zachránci" jsou světlo pro všechny lidi zasažené válkou, živelnými pohromami, epidemiemi apod. Děkujeme za vaši práci.
Tato kniha mě zaujala hlavně krásným českým jazykem, který miluji. Tak, jak bylo už napsáno, je to pohlazení po duši a zamyšlením, nad hezky vykreslenými postavami, včetně jejich charakteru, jak o nich píše strážce nádrže svému nadřízenému. Vůbec nevadí, že jsou jednostranné. Vyzařuje z nich otevřenost a lidskost člověka, který v těchto dopisech vzpomíná, ale zároveň s pokorou přistupuje k životu, jako takovému, ale i k ostatním lidem a přírodě.
Některé dopisy jsou humornější, ale i v těch smutných je ukázka toho, že ostatní musíme přijímat takovými, jací jsou. Nám mohou připadat jiní, ale oni jsou sví.
Např. dopisy
- Plukovník Dekl a co zavinil čínský kačer
- nádherná hádanka, opravdu k zasmání
- vedoucí školského odboru zv. Rudý Špunt a Ottovo hovno
- obsluha "NAHOŘE BEZ"
ale i sounáležitost sousedů a známých při akci " Chce to sbírku"
Kdo má rád Svěrákův humor, doporučuji.
Krásný obal a zajímavě oddělené kapitoly této nijak oddechové knihy, do jejího čtení jsem se těžce dostávala, ač téma adopce je opravdu k zamyšlení. Co očekávají rodiče, kteří adoptují a jak to přijímá adoptované dítě. Malka mi teda lezla hodně na nervy se svým sobectvím a očekáváním, vždy s nastavenou rukou a samozřejmostí, že jí vždy někdo pomůže a její problémy vyřeší. Z druhé strany je asi samozřejmé, že dítě skoro vždy hledá své biologické rodiče a touží je poznat. Malka kolem sebe kope, ale hledá sebe samu, po kom je.
Někomu se nelíbila kapitola s Bohem. Ale přiznejme si, že i ti, kteří nevěří, občas pronesou "Pane Bože proč?" nebo podobně. Mě se to líbilo, protože jsem chápala problémy a pocity psychologa Petra, který byl před těžkým životním rozhodnutím. A za kým měl se svými myšlenkami jít. Moc dobře věděl, jak to v jejich branži chodí.
Závěr knihy je drsný ale i otevřený pro další pokračování, tak jako život. Bylo by asi hezké poznat, zda se Malka vzpamatuje a jak si ten svůj život upraví.
Jaromír: Přece jí musíme dát šanci Ino, moje děti jsou pro mě nejdůležitější na světě, stejně, jako ty.
Ina: Tvoje děti možná, ale ona není tvoje dítě.
Dobrá severská detektivka. Život otce, který hledá svou ztracenou dceru se propojí s životem mladé dívky, která se přistěhovala se svou matkou, aby našly nový domov. Každý z nich má svůj osud, svůj život, své radosti i bolesti. Je zde nádherně popsaná severská příroda, její krása, ale i ponurost a chlad. Při čtení, jako bych tam byla a cítila ten strach v lese při každém zašustění, mokrý déšť za límcem bundy, studený vítr a mokro v botách a k tomu ještě to nepříjemné štípání komárů. Sugestivní pocit při čtení této dobře napsané knihy.
Už jenom při čtení anotace knihy jsem viděla náznaky silného , až depresivního příběhu. Dohledala jsem si o nucených sterilizacích v Americe a jak cílené byly eugenické zákony, které dopadaly na obyčejné lidi, kteří naměli přávo rozhodovat.
Příběh začíná v 60,létech v Severní Karolíně, kterým nás provází dvě hlavní představitelky a dva rozdílné, společenské světy. Mlaďoučká Ivy, která se sestrou a babičkou žije a pracuje na tabákové plantáži a jsou záviské na pomoci a sociálních dávkách.
Na druhé straně nová sociální pracovnice Jane. Jejich životy se protnou a začíná velice emotivní čtení plné lidskosti a obdivu.
Vede čtenáře i k morálnímu zamyšlení. Kdo dal někomu právo ke serilizaci? Ne jenom bílí a černí, chudí a bohatí, společenské postavení těch tzv. lepších.
A závěr - přečtěte si tuto knihu.
Knihu jsem četla delší dobu, abych aspoň trochu pochopila smutný, až temný příběh Anny, která svůj život zasvětila sběru bylinek. Nepochopená okolím, potřebovala by pomoc, kterou ale odmítá.
Je jiná, ví to, ale zůstává svá.