herdekfilek komentáře u knih

V téhle knize se autorka velmi, ale opravdu velmi vykecává. Někdy snad až nesnesitelně. Člověku někdy ujede pozornost a přistihne se jak přemýšlí nad trámy, ucpaným záchodem či propadajícím dítětem. Ale to nemění nic na faktu, že je kniha napsána naprosto fascinujícím stylem. A ano, zcela zaujatě dávám 4* protože prostě Jelinek. A co jako?

3 30.11.-0001

Nerozpakuju se dát pět hvězd, protože... protože prostě jo. Bylo to tam. Žánrově vychmeleno do nádherné podoby. Možná tu působí fakt, že jsem k podobnému žánru co živ nepřičichl, a proto na mě kniha působila jako zjevení. Ovšem to je nejspíš další důvod k oslavě.

2 22.10.2014

Pohlcen zlobou, stal jsem se krásným člověkem, který na potkání hladí baculaté tvářičky dětí z čisté radosti žití. Stejně jako Strauch lehával jsem přitisknut k podlaze plnou váhou skříně, kde se skladuje odporná havěť nedůvěry, či snad přímo nenávisti, ke všemu živému i mrtvému. V oku zabodnutou nožičku skříně vyluzuju už jen smích, protože Strauchovo hnití stalo se pro mě nepřekonatelným. Epochální mizérie žití.

2 25.06.2013

Přání. Jak jednoduché něco dostat. Jsme kouzelná stvoření, která, přes nějakou tu nálož povelů, zvládnou všechno. Stačí si přát. Stačí říci prostoru, že jsme tu, a že ten nový kávovar v kuchyni opravdu chybí. Prostor je tu od toho, aby slechy natahoval a kávovar dodal. Něco na způsob pražské firmy Messenger, rychle a levně.
Podívejme se na ono levně. Pojem rychle vyplyne z řečeného.
Levně je tu řešeno, jako všechno, s mnoha dodatky uvedenými malým písmem pod samotným sdělením. Nestačí si jen přát. Musíte pro to také něco udělat. Což zní logicky. Něco chci dostat, tedy musím i něco dát. Výměnný obchod s prostorem je v knize Přání podmíněn zahájením zdravého druhu sebelásky, která nenašeptává člověku do hlavy negativní řešení problémů, ale to veskrze pozitivní.
Ovšem mít rád svůj život je někdy obtíž až nesnesitelná. Dejme příklad. Většina lidstva při této uměle vyvolané finanční krizi zažívá stres s penězi. Na co si před pár lety půjčili, teď leží v kamrlíku už zbytečné nebo ochozené, ale lačnost bank po lidech neustále chce značná procenta z jejich platu. Dle knihy se máte sami do sebe zamilovat, zdravě, pochválit se po ránu obligátním – jsem klidný a hluboce uvolněný - a prostým přáním vyklepat z prostoru trochu těch šekelů na poplacení alespoň poplatků. Dle odborných knih se tomuto říká minitrauma.

2 30.09.2012

Trier mnou prochází hladčeji než šaratice. Považuju se téměř za jeho obdivovatele. Když popatřím na jeho film, útroby se mi bouří nad krásou viděného.
Monografie ovšem nejede na stejné vlně. Autor se snažil svým intelektem podrobit Trierovy filmy drobnohledu snad až vědeckému a vcelku často začínal své argumenty tlačit snad až z paty. Jeho absurdní vývody někdy kazily veškerou chuť kdy se ještě podívat na Trierovy filmy. Byly popsány natolik nudně a natolik plkavě, že kdybych nevěděl o čem čtu, asi bych to nechtěl ani vidět. Trierovy filmy jsou jako knihy. Tak nádherně ponechávající spoustu nevyřčeného na divákovi. Schepelern všechno obnaží, sem tam dotvoří nějakou deformaci a výsledek nechá prznit hlavy nepolíbeným. Trier je o něčem úplně jiném, než jak to popisovala kniha.

2 10.07.2011

Tak nevím jestli je to překladatelem, což je dost dobře možné, protože Colfer psát umí, ale mě kniha štvala. Štvala mě snad až přes míru.
Když jsem se na 187 straně dočetl vtip : /Hillman a ostatní Nanité bez meškání nasadili obličeje "po použití" a smáli se tak, že si dva z nich prdli./ zavřel jsem knihu a řekl si, že už mě ale opravdu nic nečeká. Nechci to házet na Colfera. Tak to svedu na Penkalu. Pane Penkalo, to byl tedy výkon. Číst se to téměř nedalo.
Mám pocit, že pětidílná trilogie měla u pátého dílu důstojně skončit. Tohle bylo jen ztrapnění něčeho dokonalého.

2 24.02.2011

Prázdnota o které autor psal se mu, asi nechtěně, protáhla i do stylu vyprávění. Myšlenky bujné a křiklavé, nebyly až tak bujné a křiklavé, tak je podpořil šťavnatými dodělávkami ve formě vulgarity. Autor se snažil něčeho dosáhnout. A já netuším čeho. Naznačil odpoutání od zrůdné společnosti lačnících robotů, ukončil to sebedestrukcí. Ale všechno mi to vyznělo tak prázdně. Bezmyšlenkovitě. Jaksi náhodně seřazené výkřiky plné zášti, ale prosty veškerého smyslu. Námět zajímavý, zpracování ubohé.

2 20.02.2011

Pozor, přijdou silná a tak často znásilňovaná slova a věty! Jsme jen otroci nadnárodních korporací. Jsme jen otroci konzumu. Jsme jen otroci peněz. Jsme jen otroci. Jen otroci. Otroci.
Hypotetická situace. Před vámi leží hromádka peněz s hodnotou jednoho milionu. Vedle sedí člověk. Cizí, vám neznámý. (opuštěnost mých myšlenek, nejsou moje, jen je ďobu do klávesnice) Můžete cizímu člověku zachránit život, nebo si vzít peníze. Obojí nelze. Není na světě člověka, který by chamtivě nesáhl po penězích a cizího člověka ponechal jeho osudu. Ale jistě, už slyším ty vaše pokrytecké výkřiky pobouření. Už slyším vaše směšné ohrazování se. Ale víte vy co? Hypotetická situace před vámi leží jen na monitoru, jakmile si sedne před vás a přestane být hypotetickou, ztichnete. Zahloubáte se. Zmlknete pro vlastní dobro, pro dobro vlastních dětí, pro dobro všeho čím žijete. Co je vám do člověka. Hodnota té hroudy masa je pro vás nulová. Proč se snažit chápat, když stačí jen zapomenout. (koule, šnorchl, vycházková hůl, um, nejsou to moje myšlenky, ani slova, saju inspiraci z kosmíru, jakou má kosmír náladu asi poznáte)
Kniha se do mě nehezky zařízla a svým závěrem se ve mně snažila vyvolat to zvíře. Toho hajzla, kterým vlastně jsem. Každý jím je. Všichni jimi jsme.
Zaplať pambu za smrt, bez ní by ta všeobjímající zrůdnost jen rostla. Takhle je tu naděje, že toho parchanta odvedle popadne za ego jeho vlastní smrt a vykoupe ho ve vaší potlačené úlevě.

2 23.01.2011

Po dlouhé době kniha, kterou jsem nedočetl a s odporem zavřel. Styl Kratochvílova psaní mě značně urážel. Neukojený stařík promlouvá. Ne děkuji.
Bohužel v tomto případě neplatí příjemná zavedenost - "Já bych sežral i Kratochvíla."

2 18.11.2010

I mistr se někdy sekne. Teď si bohužel místo prstu odsekl kus vlastního trupu. McEwan celou knihou nechal prostoupit nudu naplněnou neustálým očekáváním. Čekal jsem čekal, kam se jeho popis všednosti vrtne a dočkal se na straně vpravdě snad až poslední. Vyvrcholení bylo vylíčeno neosobně a odtažitě a to, co mu předcházelo, se snad rovná jen sezení v přeplněné čekárně lékaře. Nuda, nuda, nuda prodchnutá psychologickým posudkem vedle sedícího a pích ho, vyvrcholení ve formě lékařovi diagnózy. Vždyť se jedná jen o hloupou rýmu, koni jeden a vy mi tu tvrdíte, že umíráte na rakovinu v kombinaci s úporným průjmem.

2 30.11.-0001

Akademický a neprožitý feminismus, který byl postavený na naivních stereotypech, které nefungují a ve společnosti nejsou zásadním, ale spíše marginálním ukazatelem. Alespoň takové mi celé psaní připadalo.

1 06.07.2021

Žádné přesahy za rámec děje. Myšlenky jen poplatné ději. Napsáno velmi čtivě, ale bez jakéhokoliv dalšího významu pro čtenáře. Najít se v tom můžete, ale spíš se za takové nalezení politujete, než co jiného. Čtivost je zcela ubita závěrem, který hraničí snad až s debilitou. Gray se nechal unést svou ke stáru nově objevenou sexualitou a zabil tím veškerý smysl, který kniha ještě dát mohla. Napsáno úsměvně, ukončeno směšně.

1 19.01.2012

Proč ti lidé v Afghánistánu a okolních provinciích jsou tak neskutečně zkoušeni? Nekonečné ohrožení. Nekonečný zmar. Tfuj tajbl. Máme se tu dobře. Dle všech předpokladů tam musí být nějaké vřídlo neskutečné duchovní síly, které je okolím zcela nepochopeno. Ale tepat se doň bude bez přezuvek a bez ustání. Tak jak pambu káže. Řežte je, verbežníky jedny.

1 27.05.2011

Jako Potěmkinova vesnice. Postavy z papundeklu, poslepované izolepou děje, čekající netrpělivě na čtenářův povzdech, který je schopen vše zbortit. Kniha není napsaná, ale vykonstruovaná. Měl jsem pocit jako by si autor načetl příručku - jak napsat román s hororovými prvky - a doslova se řídil poučkami. Možná, že mohl autor zapojit trochu vlastní fantazie, schopností či snad umu. Smutné čtení.

1 02.05.2011

Holeček byl vlastenec jako koleno. Tací už se dnes nenosí. Holeček byl slovanofil jakého nepotkáte co budete živi. Holeček byl moudrý muž, jakých už teď není. Objel ve fiakru pětikorunou celý Balkán a z okna kázal lásku k Srbům. Ze začátku s vtipem, od poloviny s důkladným zanícením, které hraničilo snad až s nekritickou láskou. Tuž, byli to a stále jsou statní junáci.

1 03.04.2011

Perfektní vyjadření deprese. Roselas píše jako když žije. A žije jako když píše. Celou knihu mi do čisté deprese scházel kousek. Nepopsatelný, ale důležitý. Naštěstí mě usadil doslov, který mi depresi dopřál.

1 08.03.2011

Naprosto brilantní začátek zabitý uplkaným koncem, kde autor začal rozebírat problémy vlastní rodiny. Do 150. strany dechberoucí čtivo. Od 150. neuvěřitelně nudné.

1 30.12.2010

Moje první setkání s odosobněním nějaké té generace a hned upadlá čelist úžasem. Vyvrholky a jejich vyvrkluci.
Kdo je u tebe vyvrholka, ty! A modří už vědí.
Před mlácením do hlav a rozřezáváním těl je vždycky láska. Možná, že to má nějakou pěknou vyježděnou kolej. Och, miluji tě a proto tě vraždím, ničím, jsi mnou tedy radši nebuď ničím. A když nemůžu zabít tebe, vytřískám si vlastní komplex na někom jinak blízkém.
A bum ho.
Prásk ho.
Švih ho.
Dobrý den, jsem vaší noční můrou.

1 30.11.-0001

Velmi, ale opravdu velmi špatný překlad. Pro děti takřka nepoužitelné. Věty šroubované až k absurdním podobám. Ovšem je možné, že už sám MacDonald napsal tento pokus o knihu pro děti zprčený. Ať je vina na číkoliv straně, nepotěšilo mě to.

1 30.11.-0001

Velmi trapné až předpubertální "bajky" hýřící humorem bez humoru a moudrostí bez moudrosti. Jak se mohlo něco takového prohnat tiskařskými stroji? Jak se to mohlo ocitnout na prodejních pultech? Toto tady!

26.03.2011