hermína14 komentáře u knih

Vyprávění, které nás vezme s sebou. Stáváme se řádným občanem Linaresu, skotačivým děckem, starou chůvou i včelou. Mezi mexickým tvrdohlavým dědou a valašským staříčkem není skoro žádný rozdíl. Ten příběh by svítil i bez Simonopia, ale s ním se rozzářil, zněžněl, ztratil notný kus pomstychtivosti a získal moudrost.
"Radši zemřely, než by zanechaly rozehrané partie."
"Myslím, že ženy mají svůj vlastní labyrint, v němž dlí, a muži do něj mohou jen nahlédnout zvenčí, a pouze když ženy chtějí, když nás pozvou."

14 07.02.2022

Tragické momenty probleskují jako drobné nenápadné třísky na dřevěné lavici. Vypadá uhlazeně, ale čas od času se ostrost nečekaně zadře pod nehet a "obolí" další nebo předešlou kapitolu. Katalpa nesoudí, neodpovídá, nezvažuje; jen před nás rozloží příběh a nechá nás zírat, pokládat otázky a přemítat.
"Jestliže spolu hovořili o tom, co se děje, činili tak opatrně a s ostychem, neboť si nebyli jisti tím, co si o tom myslí ten druhý...opatření pokládali za přehnaná, ale nenapadlo je nad tím přemýšlet, nebo dokonce něco podniknout. Pokud je něco znepokojovalo, byla to především hrozba toho, že by mohli být vytrženi ze života, na který si zvykli."

14 29.12.2021

Jak barevná může být kniha o posedlosti černobílými obrázky! Podoba Lilly před námi vylézá pomalu jako její fotky ve vývojku vložené. Sledovat někoho, kdo je pohlcen svou vášní, je k užasnutí; vyšije-li k tomu autor ještě bublinky s myšlenkami, vnitřním bojem a pohnutkami, nezbývá než zatajit dech a přistěhovat se...
"To, jak smýšlíme o lidech, vypovídá mnohem víc o nás samotných, než o daném člověku."
"Skutečná tolerance neciví, protože skutečná tolerance nevidí nic, na co by měla civět."

14 27.12.2020

Nic nevyhnije jen tak. O čem se nemluví, nezmizí...jen to na chvilku možná pohasne, aby nás to jednou spálilo (třeba i na popel). Upřímné slovo je klíč...někdy želbohu k neuzvednutí. Ať už to byl "encyklopedický" kalkul nebo ne, čtení hladce plynulo ke konci podle mého gusta.
"Co to čteš?"

14 08.08.2020

Mozaika byla vyskládaná dokonale. Začalo to pohrdavými odsudky, přišlo chápavé porozumění, soucit, souznění a dolepilo se to steskem, lítostí ...a poslední kousíček byl z hrdosti a dojetí. Zdálo se, že vrcholem byl závěr samotný, ale ještě ho předčila pokora v poděkování autora.
P.S.: Zatímco Oveho manželka mu hrála ve vzpomínkách všemi barvami, tady jsme je mohli vidět naživo.

"...a je to ryčný a srdečný smích, teplý jako oheň, o který se dají ohřát ruce."

14 10.07.2019

Pokud se potřebujeme usebrat a uzemnit, je tohle to pravé. Všechno je najednou tak prosté a jasné...vztahy, svět okolo i politika:).
...a jak vyprovází les kloučka z hor, to je čarokrásné..

14 12.03.2019

Je to TAK neuvěřitelně krásně napsané, že člověku nakonec připadne vypravěč jako chápající kamarád. V tom příběhu jsem se cítila dobře i přes období, ve kterém se odehrává...inu, to je ta SÍLA SLOV...ona vás tady mile překvapí, zahalí, obejmou, pohltí a za ruku provedou až ke konci...a vy jen okouzleně vydechnete...

14 26.08.2018

vcuclo mě to, obestřelo a od počátku do konce jsem měla pocit úplného pohlcení...a začaly mě svrbět nohy (přiznávám, že cestou kolem botníku jsem pohladila pohorky:))

14 26.08.2018

Jak přestoupit na jiný vlak, když důvody naší jízdy nejsou v souladu s naším srdcem a my o tom nemáme tušení? Lidi by spolu asi měli mluvit dřív, než je pozdě...a se sebou samými taky:). Další O´Reganovu knížku budu zvědavě vyhlížet.
"Je člověk starý, jenom když prožil dlouhý život, nebo může být starý, když cítí, že mu už prostě docházejí síly?"
"Měli ve zvyku kupovat dva výtisky jedné knížky, aby ji mohli číst oba zároveň a probírat spolu její přednosti i nedostatky, sdílet myšlenky."

13 05.02.2024

Čisté. Nic zákeřného, vyčítavého, vypočítavého ani beznadějného. A tím je to k dlouhému vydechnutí a zastavení. Cognetti slovy lepí rány a větami kolébá a hojí...
"Nikdo tam nejezdil rád, působila nepřátelsky a zanedbaně a já jsem vrátila do oběhu trochu laskavosti. Poslouchalo se to hezky, ale v jistou chvíli se z toho stala další klec."
"Bylo na nich, aby našli způsob, jak spolu dál být, pokud chtěli."

13 26.12.2022

Pokud by ten příběh vyprávěl starý zkušený Ir, bylo by to peklo a zmar. Dětskýma (nemocnýma) očima je to celé barevné jako přes různá sklíčka; Frankie klouček vypráví kuřátkově žlutě, desetiletý modře nadějně a zodpovědně, poté červeně vášnivě...a když je mu opravdu úzko, přidá vtipný filtr...
"Poradil by mně anděl na sedmém schodu, co mám dělat, když si nevím rady?"
"Tohle je moje žena. Třebaže je Irka, nevypadá na to, díky Bohu."

13 17.10.2022

Takoví jsme. Až když s námi něco otřese, vzpamatujeme se při soustředěném hledání rovnováhy, když vyjedeme z kolejí, pátráme po lepších cestách, a když něco pomalu ztrácíme, snažíme se to udržet, i kdyby nám to ruce mělo vykloubit a ztrácené rozmačkat...
"Tady uvnitř může každý říct, co si myslí, dělat si, co chce, a nikdo mu to nebude vyčítat: je přece v blázinci."
"Lidská bytost zešílí jen tehdy, když si to může dovolit."
"Kdyby všichni žili své životy a nechali druhé, aby dělali totéž, Bůh by byl v každém okamžiku..."

13 25.12.2021

Smrt jako vysvobození...i jako vysvobození pro někoho dalšího. První příběh mě pohltil, druhým jsem se protrápila, třetí mě týral a ostatní mě svým tempem a barvou nadchly. Jsme složití, netrpěliví a nedůvěřiví; kdo z nás umí (a opravdu chce) stisknout "tlačítko, které zařídí, abychom se měli už vždycky dobře"? (pokrčení ramen:))
"V okamžiku, kdy jsem ta slova v duchu vyslovila, jsem se proměnila v jinou osobu."

13 16.01.2021

Je pokorný, jemný, upřímný. Stal se uchem, okem a perem. Knihy předešlé byly o Formánkovi a přitom je tato o něm nejvíce:). Kniha o lásce.
"Už dlouho nezkoumám prosby těch, co mě žádají o drobné."
"Hlavou mi běhala spousta otázek, ale...Co má být řečeno, vyjeví se samo."
"V mé dnešní laskavosti je i kus Tebe."

13 19.12.2020

To je ten případ, kdy za posledním řádkem dlouze nevydechnu a nezavřu, ale vrátím se znovu na začátek. Je to osvěžující, nechat se opájet každou myšlenkou, pohybem a slovem Mii. Její čisté bytí bez výmluv, citlivost, umění pozorovat a tvořit je záviděníhodné...nebo následováníhodné:)?
"Cosi v tom pohledu, jejž si matka s dcerou vyměnily, lapilo srdce paní Richardsonové do síťky na motýly."
"Vše, co ji na Izzy tolik rozčilovalo, ještě dřív, než se vůbec poprvé nadechla, mělo kořen v jediné obavě: že by ji mohla ztratit."

13 05.07.2020

Mají v sobě slzu; jako některé přátelské hlasy, které nás kdykoli slovem pohladí, přestože o nás vědí i to zlé...
"Na zimu všichni unavení andělé do sněhu mezi hroby ukládají křídla..."

13 20.06.2020

aneb Kterak musí bystří lidé využít většinu svých sil, inteligence a kreativity, aby překonali hromady pravidel, jež vymysleli (nebo jen uctívají) prostoduší aktivní samolibci. A zbytek energie je lepší propít, zapít ...upít. Ty neorganizovaně jemně vyřešené "nepřátelské sváry" působí jako pohlazení.

"Je jenom člověk nebo nečlověk."

13 09.02.2020

Ta přímočará upřímnost umí rozeznít hluboké struny, na které se často nehraje a sedá na ně prach. A před poslední stránkou jako vždycky šeptám - ještě ne...

"...všechno víc prožívala, to byla její slabina, dokázal jsem ji ranit slovy."

13 24.10.2019

Byla to první knížka, která mi kdysi pradávno, po dočtení, nedala spát..nechtěla jsem, aby to skončilo, aby se hrdinové rozdělili, aby se vydali každý svou cestou...ani aby byl konec zajetí, protože mi bylo líto Krále...(a to jsem u sebe nemohla pojmout:))...bylo to první setkání s tím, že "dobrý konec" mi nemusí přinést úlevu a radost...
děkuju, tati, že´s mi ji tenkrát nesebral...

13 14.10.2018

chápete ho...a zároveň nemůžete pochopit, jak se to mohlo stát, že jste schopni to chápat...a pak nad tím dlouze přemýšlíte...a klidně se i pohádáte s kamarády
(a zase se stejně nejvíc dozvíme o sobě)

13 17.09.2018