hermína14
komentáře u knih
Příběhy zraněné duše: z deníku psychoterapeutky
Zuzana Peterová
Témata strhující, leč příběhy placaté a styl dětinský...naštěstí si nad nimi přemýšlet můžeme pak sami; to knihu pro mě zachránilo.
Pochoutka
Muriel Barbery
Není to kniha o jídle; je o tom, kdo čemu propadne a co je schopen obětovat. O tom, jak nedosažitelní můžeme být pro své blízké, když podmiňujeme vztahy jen schopností druhých k nám vejít, aniž bychom jim pootevřeli dveře. Je o lidských povahách a různém vidění téhož...a to mě bavit nepřestane. A nejlepším kuchařem je hlad:).
"Ochutnávání jídla je aktem rozkoše, psaní je aktem uměleckým, ale jednoznačně jediným opravdovým uměleckým dílem je hodování někoho druhého."
Mona
Bianca Bellová
Nespokojené a neukotvené postavy touží po změně; od nepatrné, sotva čitelné, po zásadní a mosty bořící. Ti spokojení vypadají jako bulíci a přitom tvoří onen pevný sloup, o který se lze opřít...nebo se od něj raději odrazit?
Celý den se nic nestane
Bianca Bellová
Možná se nic nestalo, ale dozvěděli jsme se všechno. Pohnutky žen jsou tak dokonale nastíněny, že každý jejich čin i myšlenka se dají soucitně pochopit. Osvěta:)?
"V takovou chvíli vnímala vnější svět jako bušení otravných návštěvníků na sklo podmořského akvária."
"Život se tím najednou naplní a při pohledu zpět se zdá prázdný."
Mrtvý muž
Bianca Bellová
Příběh, v němž nejvyzrálejší a nejrozumnější osobou je mladý schizofrenik. Nelze tomu upřít přímočarý švih, ryzí a elegantní styl i dokonalý počet stran. Vztahové závislosti těch druhých jsou tak snadno uchopitelné:)!
"...když si přestala pročesávat vlasy měsíčním svitem a probrala se ze svého zasnění, když si nejasně uvědomila naši existenci, tehdy se zdálo, že ji to trochu mrzí."
Čarostřelec
Jan Horníček
Sledovat na počátku rozpolcenost a posuny myšlení hlavního hrdiny bylo mnohem zajímavější než příběh sám. Ve chvíli, kdy se do popředí dostal děj, nestihl jeden pojmout jednotlivá vlákna. Možná stačila hlavní zločinecká linka; vedlejší stezky celé vyprávění jen vycpaly. A pokud by autor použil slovo vůčihledně i počtvrté, čtvrtou hvězdu by nedostal:). Vyrovnal to doktor, jenž byl zcela určitě příbuzným Schultze z Nespoutaného Djanga říznutý Samem Hawkensem, a "shrbené myšlenky."
"Člověk vydrží mnohem víc, než se na první pohled zdálo; zlomí-li se však, zbude zahrocený pahýl, který je hrozbou pro všechny okolo."
Ostrov
Aldous Huxley
Tak dokonale a podrobně popsat prostředí a celý systém dokáže snad jen analytický filozof:) nebo snílek. Nejdříve jsem chtěla letenky na Pálu, ale možná by stačilo chvíli pálansky myslet...nebo zkrátka myslet.
"Je tak nešťastný, že se směje jako hyena."
"Naši lékaři jsou placeni za to, že jsou lidé zdraví."
"Už od dětství se učí, jak lze plně vnímat svět...proč bychom se tedy měli uchylovat ke skútrům, whisky, televizi, Billymu Grahamovi nebo jiným druhům vašich rozptýlení a náhražek?"
Sentimentální román
Bianca Bellová
Syrovost ječící z oken upravených domů. Špinavý kapesník vykukující z kapes uhlazených gentlemanů. Takovou směs ve mně nechává ten příběh. Ona umí pojmenovat pocit, který do této chvíle byl jen závanem, zatrnutím nebo mžikem. Vtáhla mě mezi svou trojici a seznámila s nimi (i s námi). Pokud se dá najít hrubá křehkost (křehká hrubost?), pak je to tady.
"...právě to je příčina krize moderního umění - že chce být srozumitelné a patřit všem blábolícím debilům."
"Stačilo, aby stála vedle mě, abych věděl, co je dobré."
Žena v polární noci: Rok na Špicberkách
Christiane Ritter
Čistá touha po radosti a klidu je stejná...na prostorech a časech nezávislá. Čtení i přestávky mezi ním si tady říkají o ticho v hlavě a za poslední kapitolou se vynoří odpovědi na otázky, které jsme si snad ani nikdy nepoložili. Nebo nebyly v hluku slyšet?
"Rozhodně ale v Arktidě nezažijete nic jiného než to, co jste si do ní sami přinesli."
"Lidstvo se utápí v nepřirozenosti a spekulacích...Všichni pořád čtou noviny. Zprávy jsou plné senzací! Vlastně dohromady nic nesdělují, ale jsou pěkně napsané a napínavé."
Odlévání do ztraceného vosku
Jan Skácel
Od té chvíle co vím, že voda má rozpuštěné vlasy, můžu se k nim vracet kdykoli. A ony znásobí mou radost, prohloubí dumání a stesk utlumí...a plynou, jako když mi někdo fouká do řas...
"Posléze je tu ještě něco
a povědět to neumíme
potichu jsme to zapomněli
hlasitě o tom nevíme."
Bizarní povídky
Olga Tokarczuk
I na té neznámé sci-fi ploše jsou naše obvyklé strachy, touhy a panika z nepochopení slov a činů. Takto ječí hlasitěji a my pak máme pocit, že cítíme odstup, ale je to jen klam jemného tajemna. Pořád umí přinášet nová a čistá slovní spojení a já je ukládám ráda ve svých "poloninách paměti".
"Nejhorší je to, co se opakuje, co je rytmické, neměnné, předvídatelné, nevyhnutelné a bezmocné, to, co není možné ovlivnit a co člověka chytá do svých spárů a táhne s sebou pryč."
Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le
Mark Manson
Rozbití obvyklých mudrujících a suchopárných kázání vtipnou cihlou se vyplatilo. Občas přes ni autor sice zakopne, ale to se též hodí:).
"Myslíme si, že jsme všichni sofistikovaní díky našim mikrovlnkám a designovému oblečení, ale jsme jen banda hezky ozdobených primátů."
Psí park
Sofi Oksanen
Znepokojivé. Ne tím, co postavy říkají a dělají, ale jejich obavami a očekáváním. Tím, co se děje (a neděje) okolo. A hluboko pod tou špinavou stokou se leskne vlnka smířlivosti.
Chlapec, krtek, liška a kůň
Charlie Mackesy
Je to čtení hebké a zpomalující, ale ten příběh si v něm musíme přidat sami. Možná je lepší, že každý ten svůj. Čtvrtá hvězda je za úvod; pokračování v takovém duchu by mi knížku povýšilo na skvost...
Ztracená duše
Olga Tokarczuk
Zjeví se, těším se na ni, očekávám, otvírám a nalézám (sobě se smějíc) úplně něco jiného...mnohem lepšího. Tak si představuju knihy osobního rozvoje:). Do společnosti Racka, Muže, který sázel stromy a Školy Malého stromu s ní!
Listopád
Alena Mornštajnová
Jak málo stačí, aby se mnoho stalo...nebo nestalo. Mnohokrát se nám to mihlo hlavou, ale domýšlet nechtělo, neb by to bolelo. Madam Mornštajnová to udělala za nás. Odvážně, přímo, na malé ploše a bezohledně. A užitečně.
Hacknutá čeština
Martin Kavka
Otvírala jsem ji s posměšným úšklebkem a lehce pohrdavým (ne)očekáváním. Ale je v ní hlavně láska k jazyku a veliká převeliká hravost. Ač některá slova ani nechci číst, natož vyslovit, bylo mi potěšením...a vsuvky jazykozpytců a milovníků textů jsou čirá radost.
A až se stanu "kdysidentem", u kaše si určitě opět počtu.
V každém lese je myš, která hraje na housle
Gina Ruck-Pauquèt
Všechno je tady možné, bláznivé a dojemně vlídné... a na rozdíl od klasických pohádek tady hrdinové nikoho neodsoudí za zlé chování, ale pátrají po příčině a tu laskavě rozpustí.
"Nemusíš se vůbec omlouvat," volali všichni lidé. "Daroval jsi nám překrásný den." A tu malý přednosta stanice pochopil, že někdy se může z něčeho špatného stát něco správného.
Konec civilizace
Aldous Huxley
Pokud někde funguje umělé společenstvo a vyvrhel, toužíme se v něm najít. Věříme, že bychom to byli my, kdo skončí jako Helmholtz. Ale ruku na srdce, nespí v nás spíše Bernard?:)
"Tak tedy ano," pravil Divoch vzdorně, "požaduji právo být nešťastný."
Přece se to nevyhodí
Anatol Svahilec (p)
Kouzlo chrleného tomu určitě chybí, ale pokud se přes to přeneseme a nejsme líní přeskákat ty nekonečné řádky bez mezipater, můžeme se kochat Svahilcovým slovním driblingem, širokým rozhledem a ohýbáním vět skoro až k prasknutí. A někdy ho v řádcích i řádně uslyšet:). A přeslechnutí odpadá...