huhuhu komentáře u knih

Skvěle napsané povídky, které spojuje jedno společné téma - sebevražda. Přesto jsou poměrně různorodé, každá má svou jedinečnou atmosféru, téma je v nich nahlíženo z různých stránek. Nechybí ani (pro Hanišovou typická) nefunkční rodina a psychicky narušené osoby. Vážná a depresivní témata mám v knihách moc ráda, ale i tak jsem musela číst pomaleji, než obvykle čtu, protože více povídek najednou bych nedala. Nejvíc mě zaujaly: Vrátíš se? (dojemné), Zbytečný člověk (s nádechem komiky), Pozůstalost (překvapivé) a Díra (trochu psycho).

10 20.12.2021

Můj první Zibura. Pokud člověk očekává klasický cestopis se spoustou informací o památkách, historii a geografii dané země, bude rozhodně zklamaný. Ani žádná cesta se podle této knihy nedá naplánovat. Pokud ale nebudete nic očekávat a necháte se prostě jen unášet proudem vyprávění, budete nadšeni Ladislavovou originalitou přístupu k cestování i psaní o něm. Zibura nezapře svou žurnalistickou průpravu, píše skvěle, vtipně, má smysl pro detaily, rozvíjí úvahy a nebojí se dělat si legraci sám ze sebe. Jeho nadhled a lehkost, se kterou při cestování zvládá všechny problémy, jsou fascinující. Ač cestuji moc ráda, na cestu ve stylu Ládi Zibury zřejmě nikdy nevyrazím; ale číst si o všech radostech a strastech cestování bez pořádného vybavení, přípravy, plánování či znalosti místního jazyka budu vždycky ráda.

"Vybavení je pro mě ale přesto při výběru ubytování důležité. Snažím se volit taková místa, která absencí všeho odradí ostatní turisty."

"Zdá se, že všechny kultury, které známe z knih a dokumentů, někde na světě opravdu existují. A nejsou tam jen pro televizní štáby. Může se za nimi vypravit úplně každý z nás. Pravděpodobně nás tamější lidé přijmou rádi, protože jsme pro ně úplně stejně zajímaví jako oni pro nás."

11 17.12.2021

Krásná knížka, která se navíc skvěle hodí k předvánoční atmosféře. Četly jsme s 9letou dcerou a milý a laskavý příběh se líbil nám oběma. Doporučuji!

4 16.12.2021

Skvěle napsané! Ještě lepší než Anežka, i když některá témata jsou podobná (dysfunkční rodina, traumatizované dítě). Nad chováním postav jsem sice často kroutila hlavou, ale všechno to bylo velice realistické a uvěřitelné. Třeba Sářina matka... Jak mohla být tak bezohledná vůči vlastnímu dítěti? Ale v kontextu její submisivní povahy a nerovného vztahu s velice dominantním (vzdělaným, uznávaným, bohatým...) mužem to dávalo smysl. Taky se mi moc líbilo, jak autorka pracovala s metaforou podhoubí. A pasáže o houbaření jsem si užívala, i když žádná vášnivá houbařka nejsem.

23 09.12.2021

Humorné i vážnější příběhy z pohotovosti v jedné velké nemocnici v Kolíně nad Rýnem. Příjemné počtení, při kterém se člověk dozví leccos o práci lékařů a sester na pohotovosti.

2 02.12.2021

Tyto drobné úvahy mě zaujaly především svým stylem, autorka píše velice promyšleně a precizně, každé slovo má v textu své místo. Již méně mě ale oslovil obsah. Některé úvahy byly skvělé, často jsme se ale s autorkou trochu míjely. Její romány mě oslovují mnohem víc.

1 30.11.2021

Milé, příjemné čtení. Líbilo se mi víc než Láska pro samouky.

1 29.11.2021

Uf, mám to za sebou. Naprosto chápu, že spousta lidí knihu nedočetla, první polovina je prostě k neučtení. Taky jsem ji chtěla navždy odložit, ale obvykle knihy dočítám, tak jsem se překonala... Ale jestli to stálo za to... Je pravda, že se nakonec všechno vysvětlilo a ukázalo se, že to Vladěna v životě neměla nijak jednoduché. Chápala jsem její zoufalství, ale její způsoby "řešení" problémů jsou pro mě nepochopitelné a šílené. Taky mi tam chyběl humor, který jsem oceňovala na autorčiných předchozích knihách.

9 22.11.2021

Moc se mi líbí, jak J. Gaarder píše. Skvělé zachycení atmosféry a plynutí času, trochu tajemna a "tak akorát" filozofie. A k tomu typicky norská chata u jezera mimo civilizaci... Smutný příběh, ale celkově nádhera!

5 20.11.2021

Se dvěma hlavními myšlenkami přístupu Marie Kondo k uklízení nelze nesouhlasit: zbavit se věcí, které nám nedělají radost, a všem ostatním určit jejich místo. Jednoduché a vcelku motivující. Stejně tak souhlasím s myšlenkou, že když si člověk udělá pořádek ve svých věcech, pomůže mu to udělat si pořádek i v jiných oblastech jeho života.

Nicméně nic se nemá přehánět, např. vyndavání věcí z kabelky, kterou si (se stejnými věcmi) druhý den opět vezmu do práce, mi přijde zbytečné (navíc riskuji, že něco zapomenu). A tipy jako zdravení domu nebo mluvení s věcmi jsou nejspíš trochu kulturně podmíněné, Japoncům je něco takového snad bližší.

"Uklízení je způsob, jak si udělat inventuru, která ukáže, na čem nám doopravdy záleží."

"Nejlepší způsob, jak přijít na to, co skutečně potřebujeme, je zbavit se toho, co nepotřebujeme."

"Přestavte si, jaké by to bylo, mít knihovnu plnou svazků, které opravdu milujete."

7 17.11.2021

Veselé historky i vážnější příběhy z třicetileté praxe veterináře z pražské zoo. Ani jsem nečekala, že mě to tak bude bavit. Navíc se člověk dozví spoustu zajímavostí o zvířatech a jejich životě v zoologické zahradě. I když leccos už dnes v zoo pravděpodobně funguje jinak.

1 13.11.2021

Na knize obzvláště oceňuji výběr nesnadného tématu a to, že vede člověka k zamyšlení. Nedá mi to a musím promýšlet další varianty příběhu: jak by se Agnes dařilo, kdyby vyrůstala ve své biologické rodině nebo v dětském domově, jak by se Julie chovala ke své vlastní dceři, kdyby se jí narodila apod. Pár věcí mě v knize ale zarazilo. (Třeba když Agnes zjistila, že její biologická matka se jmenuje Červeňáková a okamžitě pochopila, že to je Romka. Ano, Červeňák je časté příjmení u Romů, ale jak to mohla vědět desetiletá holka, která se do té doby o romskou problematiku nezajímala?) Celkově ale kniha určitě stojí za přečtení a jsem zvědavá na další autorčiny počiny.

8 11.11.2021

Komu se líbil Stopař a Exot, ten bude nadšený i z této knihy. Je psána stejným stylem, opět se v jednotlivých kapitolách prolínají příběhy ze života s úryvky z Bible. Nejvíc se mě dotklo setkání s nevidomým Romem a příběh ze Sudet, opět mě fascinovala Láďova otevřenost, lidskost, upřímnost a široké srdce, kde mají své místo i lidé, které my ostatní raději přehlížíme.

8 05.11.2021

Pro mě to byla spíš taková oddychovka, ze které jsem nebyla tak nadšená jako z předchozích Hájíčkových knih. Vcelku banální příběh, místy až trochu kýčovitý (letní románek s Filipem), ale četlo se to velmi dobře, literární aluze mě potěšily a taková ta typicky "hájíčkovská" melancholická atmosféra, která se mi moc líbí, tam taky byla.

16 02.11.2021

Depresivní knihy mám ráda, ale tohle bylo i pro mě těžké čtení. Tolik negativních emocí, prázdnoty, únavy, samoty, bezútěšnosti... Obzvláště dobře napsané byly Mathildiny části, autorka skvěle ukázala, jak se z úspěšné a sebevědomé ženy může stát (vinou šikany na pracovišti) úplná psychická troska. Happyend se pochopitelně nekonal, ale i to, že Thibault v sobě našel sílu odejít z nefunkčního vztahu a Mathilda nakonec dala v práci výpověď a zabránila tak tomu, aby ji šéf nadále psychicky deptal, hodnotím jako pozitivní kroky, které se snad časem přetaví v něco dobrého.

6 01.11.2021

Snad ještě geniálnější než první díl...
Škoda, že zatím nemám po ruce další díly tetralogie, jsem zvědavá, jak se osudy obou "přítelkyň" budou vyvíjet dál. Zvlášť u Liny je možné všechno. :-)

7 25.10.2021

Nečekala jsem to, ale kniha mě úplně pohltila. Ferrante je vynikající vypravěčka, její vyprávění má své kouzlo a nezaměnitelnou atmosféru, nechybí pravý italský temperament (a italská domácnost) ani všudypřítomná mafie. Prostředí 50. let 20. st. v chudé neapolské čtvrti je nám sice v mnohém vzdálené, mentalita tamějších obyvatel od té naší v lecčems odlišná, jejich chování mnohdy nepochopitelné, všude plno špíny, chudoby, násilí, vulgarity. Ale autorka vše dokáže vylíčit tak, že pod drsnou slupkou špíny, agresivity a násilí vytušíme city, zranitelnost i touhu po lásce, a postavy, které nám mnohdy lezou na nervy (třeba Elena svou šílenou závislostí na Lině), nám stejně tak přirostou k srdci a s napětím sledujeme jejich osudy. Alespoň u mě tomu tak bylo. Už mám druhý díl a těším se. :-)

12 18.10.2021

Tušila jsem, kam autorka míří a kudy se asi bude příběh ubírat, ale i tak se mi líbilo sledovat osudy Lou, No a Lucase, kteří byli na první pohled každý jiný, ale ve skutečnosti měli leccos společného. Nežili ve fungující rodině, nezapadali mezi své vrstevníky, byli osamělí. Protože ani ten, kdo má domov, se tam jako doma vůbec cítit nemusí.

7 30.09.2021

Když jsem knihu začala číst, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Velice mě zaujalo vyprávění o Orkově dětství a dospívání, o tom, jak se už jako kluk dostal k biologii i duchovnímu životu. Stejně fascinující bylo vyprávění o Antarktidě. Je pravda, že v knize jsou i "hluchá" místa, kde se čtenář může cítit trochu "mimo", vzniklá tím, že rozhovor probíhá mezi dvěma přáteli, kteří se velmi dobře znají. Ale i tak dávám pět hvězdiček, protože čtení o Orkově životě i názorech je neskutečně obohacující.

6 30.09.2021

Mně se to moc líbilo. Milé, úsměvné, lidské... Prostě takové typicky svěrákovské.

9 25.09.2021