ivanaga
komentáře u knih
Pětadvacet tisíc dnů vzpomínek
Martin Rajniš
Když jsem na tuhle knihu narazila v pražském Luxoru, bylo mi jasné, že ji chci. Jenže jsem ji nekoupila hned a oni mi ji vyprodali. A tak jsem musela čekat, až mi ji přivezou z Plzně do našeho knihkupectví. Čekání se vyplatilo, je to skvělá, nabíjející a přímo srdcová záležitost!
Autora znám coby svého kolegu architekta, kterého jsem doposud obdivovala pro jeho kreativitu s "prkénky". Z knihy jsem se ovšem dozvěděla, že má podstatně širší záběr. Především jeho cesty po světě mi vyrazily dech.
Kniha je nesmírně čtivá, šťavnatá, plnokrevná, přesně jako její autor. Na jeho příkladu je vidět, co je v životě to podstatné. Je to vlastně i psychologická a filozofická sonda do jeho života, který autor naprosto otevřeně popisuje, a to v míře nevídané. Rajniš je sopka, která neustále vybuchuje, ale neničí, naopak, září do kraje a zúrodňuje úhor kolem sebe. Je obrovský tvořivý talent, který svůj um rozdává plnými hrstmi.
Předpokládám, že výtisků nebude mnoho, ale je to obrovská škoda, protože tohle by si měl přečíst každý, komu záleží na životě a lidech kolem sebe, kdo tvoří, nebo tvorbu druhým umožňuje, kdo učí nebo se učí. MR je prototypem nového školství, nových přístupů a mezilidských vztahů. Já ho prostě žeru.
Maličkost
Markéta Baňková
Autorka našla způsob psaní, který má úspěch. Bohužel je to proto, že je čtivá, ale jednoduchá. Pro mě však až příliš. Měla jsem z toho dojem, že čtu knihu pro mládež. Nepopírám, že nastudovat odborné termíny z oboru a příjemnou formou s nimi seznámit čtenáře stálo úsilí, ale kdo četl třeba Mendelova trpaslíka, který píše také o genetice, je to nebe a dudy. Takže do Straky už nepůjdu. Netvrdím ale, že kniha neosloví mladší generaci, určitě má smysl podobné knihy psát.
Ještě si dovolím malou obecnější poznámku. V poslední době jsem přečetla s velkým očekáváním několik mladých českých autorů, kteří mají dobré kritiky. Mají jedno společné. Jsou příliš jednoduché, jednovrstvé, takové ryze české, asi jako všechno kolem. Možná jsou ale takové i naše životy. Ten fakt se odráží v architektuře, výtvarném umění, hudbě..možná si ale jen vybírám špatné autory, nebo nakladatelé nemají odvahu vydat něco těžšího, složitějšího, neprověřeného.
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Poznávám styl autorky. Opět poklidné vyprávění, které plyne jako řeka poslušně ve svém širokém korytě. Já osobně bych přivítala více vzruchu, více emocí, přitlačit na výrazu a čtenáře méně šetřit. Kniha se čte příliš snadno, až na to, že jsem se občas ztrácela v těch jménech, kdo je čí jaký příbuzný. Hlavní pocit, který ve mě po přečtení zůstal, je konstatování, že každý poměrně zanedlouho umře a jeho osud je předurčen zděděnou povahou, tedy geny svých předků. Popisovaná rodina v několika generacích je zobecněním typu českého člověka v dané době. Každý z nás měl ve své rodině nějakého Václava, každý známe spousty Renat i Oldřichů. Negativní vlastnosti jsou zde suše konstatovány, dokonce i vražda je podána trochu jako v pohádce. Vlastnosti postav jsou popisovány jako ve slohovém úkolu. Nevím, zda je to záměr, ale námět i obsah jsou zajímavé, ovšem forma stejná jako u první knihy začíná trochu nudit.
Inferno
Dan Brown
Brown se dobře čte, má spád, taky je psán jako ideální scénář pro zfilmování. Četla jsem všechny jeho knihy napsané v tomto stylu a tak mohu říci, že je to hlavně řemeslo, co je činí zajímavými. Přirovnala bych tyto knihy ke křížovkám, které jsou ozvláštněny vždy jinými kulisami, ale jedou stále podle jednoho osvědčeného scénáře. Přínosem pro čtenáře je seznámení se zajímavými reáliemi z různých oblastí, tady supluje kniha průvodce po Florencii, Benátkách a Istambulu. Kdo má rád umění, jistě také jeho kniha potěší. Ale to je tak vše. Do hloubky a hlavně do vztahů se autor nikdy nepouští, klouže po povrchu. Příběh se odehrává v průběhu jednoho či několika málo dní a připomíná počítačovou hru.
Přínos podobných knih vidím v tom, že mohou přitáhnout ke čtení nového čtenáře, který se dosud bránil vzít knihu do ruky a toto je lehké a stravitelné čtení.
Na druhou stranu je nutno přiznat, že konečná a hlavní myšlenka příběhu stojí za úvahu a není zcela nesmyslná.
Ekonomix: Jak funguje (a nefunguje) ekonomika
Michael Goodwin
Ta kniha je asi dost dobrá, ale porozumět jí alespoń trošku dá opravdu fušku. Člověk ten ekonomický vývoj vnímá spíše pocitově a není to nic radostného. Alespon že konec je trochu optimisticky laděný. Když si uvědomím ten neustálý souboj mezi normálními lidmi a těmi, kdo jsou u moci, nakonec se nemáme přes všechny krize tak špatně.
Duši, tělo opatruj
Eda Kriseová
Pohlazení po duši, zkušenost moudré staré paní, kterou si vychutná ten, kdo už kousek cesty života taky prošel. Autorka přitom působí přes svůj věk překvapivě mentálně velmi mladistvě a nekonformně. Je tu spousta postřehů, se kterými se lze ztotožnit a spousta nových úhlů pohledu, které dokáží obohatit. Vzácná kniha, řekla bych.
Žvaniti fér
Dan Bárta
Mám ráda Dana Bártu. Jak zpěváka, tak jako člověka. Zvláště si ale užívám jeho barvité slovotvary, které z něj čiší jak vodopád, přirozeně samospádem. Jsou neskutečně originální a inspirativní. Je jich plná kniha a i když tu nejde o klasickou beletrii, hloubka myšlenek a šíře témat, podávaná nenásilně a zcela upřímně, je osvěžující v záplavě dnešních frází. Je obyčejně neobyčejný. Ač se kniha tváří jako lehká četba, neustále mimoděk vybízí čtenáře k zaujímání vlastních pohledů, proud myšlenek je někdy obtížné rychle vstřebat. Rozhovor vznikal v průběhu dvou let a z této roviny je dobře vidět konzistentnost postojů a vyzrálost autora.
Hodně starej jaguár
Michael Třeštík
No prostě boží. Teda aspoň pro mne. Taky jsem na lovu. Sice jen zajíců, ale i tak..
Prameny Vltavy
Petra Klabouchová
Trošku Dan Brown v sukni a trošku Stoletý stařík posazený do pro Čecha atraktivního prostředí. Na můj vkus zbytečně laciné výrazivo. Překombinované. Čekala jsem cosi jiného, dostala oddechovkovou detektivku. Téma zajímavé, ideální scénář pro pondělní televizní detektivku. Vsadím se, že bude..
Tajemství
Radka Třeštíková
Chvíli trvalo, než jsem se chytla a naskočila na styl psaní. Dialogy, dialogy a zase dialogy. Chyběla mi větší popisnost míst, osob, myšlenek. Po první třetině se to ale rozjelo. Ujasnila jsem si postavy a vztahy a pak už si to v podstatě jen užívala. Autorka je výtečná pozorovatelka charakterů a typů. Celou knihu má rafinovaně promyšlenou. Vše do sebe zapadá jako kolečka ve strojku. Sledujeme to, co se děje všude kolem nás, ale nikdo s tím nemůžeme nic dělat. Každý jsme nějaký a věci a děje mají příčinu a následek. Mlýnek života nás mele a drtí a jen málokdo unikne. Přitom by stačilo tak málo. Možná jen zbavit se svého tajemství. Ale to je tak hrozně těžké, téměř nemožné. Vidím to i já osobně kolem sebe, dokonce i na sobě. Třeba si to ale někdo po přečtení téhle knihy uvědomí a stihne se ještě zachránit.
A já jdu zase číst. Znova od začátku.
Rodinné povídky
* antologie
Tak jsou takové střípky pohledů na současnou rodinu. Trochu trpké, občas bolestné, ale poměrně obvyklé a pravdivé. Z různých úhlů pohledů. Dříve jsem moc povídky nemusela, dneska dokážu ocenit zajímavý námět a pointu. Každá povídka byla od jiného autora, což činí knížečku pestřejší tím spíš, když jednotlivé autory znám a tuším, co od nich můžu čekat. Nebo i netuším. Mile mě překvapila třeba Aňa Gaislerová.
Deník v dopisech
Vincent van Gogh
Žít jeho životem, tak se asi také zblázním. Není to jednoduché čtení, ale tato osobnost si zaslouží tu snahu a poznání jeho těžkého života, jeho těžkého osudu. Goghovy obrazy miluju a zcela jistě je to tím, co do nich vložil. Jsou nabité energií, kterou pak sám postrádal. Jinak sama kniha je úsporná, ne příliš kvalitní tisk a malé písmo. Spousta faktografického materiálu, je to spíše dokument bez uměleckého zpracování.
Návrat do divočiny
Aleš Palán
Přečetla jsem jako třetí knihu po dvou Samotářích a moc jsem si ji užila. Snad dokonce nejvíc ze všech. Je to takové doplňující shrnutí autora, které nepostrádá nadhled, vtip i trochu filosofie. K tomu skvělý Šibík. Vyhovuje mi osobnější přístup autora, je mi blízký, jakoby psal přímo pro mě. Velice příjemná je i vazba a vůbec forma knihy. I když na čtení v posteli je těžká. Charakterizovala bych celý tento počin slůvky solidní, poctivý, jednoznačný. A navíc se tyhle "palánovky" dají číst pořád dokola.
Kafe @ cigárko
Marie Doležalová
Originální, vtipné milé čtení, respekt k autorce. Netřeba nafouklého ega, talent vykvete sám, pílí a jistou odvahou.
Medvědí tanec
Irena Dousková
S obsahem této knihy jsem se nějak minula, ač jsem se upřímně snažila o opak. Dočetla jsem ji celou, ale nenašla jsem k ní klíč. Asi uvažuji jinak, než autorka, nedokázala jsem se na ni přeladit. Neustále jsem tápala, kdo je kdo, čeho se jednotlivé kapitoly, jinak ale dobře napsané, vlastně týkají. Neboli - skvěle napsané detaily, celek se však totálně rozpadá. Je to dle mého mínění dáno i velkým množstvím krátkých kapitol, které těkají v místě i čase. Možná při druhém čtení by byl dojem lepší, ale už na to ani nemám chuť. A to jsem z kraje kolem Lipnice a na román jsem se těšila.
Mendelův trpaslík
Simon Mawer
Skvělé! Bravo! Chtělo se mi zakřičet v tom okamžiku, kdy jsem knihu dočetla. Naprosto originální téma, podané, dle mého názoru, s opravdovou snahou zůstat v reálné rovině. Konec je třešnička na dortu, kterou si autor tak trochu dopřál. Lidský příběh s notnou dávkou složité vědecké teorie, ale jedno bez druhého by nefungovalo. Vskutku dobrá kniha.
Fabrika
Kateřina Tučková
Tuhle knihu jsem si přečetla kvůli její autorce a nelitovala jsem. Není to klasická beletrie, ale potěší toho, kdo má rád historii, monarchii, rodokmeny a chce se něco dozvědět, v tomto případě o Brně. Musím říci, že jsem zatím nic moc z této doby zatím nečetla, ač devatenácté století není zas tak vzdálené, ale pohled do života buržoazie se u nás doposud nenosil. Spíše z opačné strany. Z tohoto důvodu se mi zdá, že jde o další průlom, o záslužnou akci, i když je to víceméně kniha jako doplněk k výstavě. Člověk si uvědomí zase další bolavé místo v naší historii. Zpřetrhané rodinné a podnikatelské vazby, devastace hodnot, zničené stavby, které byly jedny z posledních navržené v určitém stylu. Na nic z toho se už nepodařilo navázat, vývoj byl navždy přerušen. To si uvědomí každý při četbě této knihy, i když autorka vše podává v příjemném rodinném vyprávění, nic nedramatizuje, stylem, kdy máte pocit, že pátráte s ní po útržcích celkem nedávných příběhů.
Pro mě bylo také dost těžké luštit německá jména a názvy, zezačátku se mi to pletlo, navíc neznám Brno, abych se orientovala, o co se přesně jedná. Je neuvěřitelné, jak mělo toto město našlápnuto, jak se mohlo rozvíjet, kdyby nebyla zničena monarchie a nepřehnaly se dvě války. Na tomto příběhu jedné rodiny je jasně vidět, jak od té doby šlo všechno špatným směrem.
Jediná dobrá zpráva dneška je, že o tom aspoň můžeme psát. Ale jsme vůbec schopni se poučit?
Poslední poznámka ke knize je ta, že se mi nelíbí obálka. Neladí mi k té knize.
Selský baroko
Jiří Hájíček
Dobrá knížka. Popisuje to, co člověk cítí, pokud žije a pohybuje se v Jižních Čechách mezi lidmi a staveními. Staré křivdy jsou tu stále, ale skryté hluboko pod povrchem. V příběhu knihy je možno nalézat konkrétní obrysy, jednotlivé osudy lidí a tak si uvědomit daleko silněji, co se zde odehrávalo za hrůzy. Je důležité o tom psát, neboť to má stále vliv na naši současnost.
