Jakira komentáře u knih
Zajímavá kniha...příběh mi sice přišel trochu podobný Listopádu od Mornštajnové, ale kniha je napsaná příjemným stylem, krátce, svižně, bez zbytečné omáčky. Navíc čtena v době, kdy sama mám malé dítě a představa podobného osudu je děsivá.
Určitě stojí za přečtení, ale vracet se k ní už asi nebudu. Nicméně už jen proto, že je další z řady ukázek toho, v jaké společnosti a době jsme my nebo naši rodiče a prarodiče skutečně žili, by se takové knihy dál měly psát a číst.
Zoufale mi tam chybí aspoň pár dalších stránek...dovést ten příběh ještě o pár chvil dál... i když vím, že to byl záměr, nechat čtenáře po té poslední otázce rozervaného a lačného. Zase se skláním před uměním spisovatelky psát tak lehce o tak těžkých tématech a stále čtenáře překvapovat náhlými zvraty, kdy všechno, co jste si do té doby přečetli, začne v jednu chvíli dávat smysl a vše do sebe zapadne jak ozubená kolečka švýcarských hodinek. Víc už ani nevím, co napsat...snad jen, že doufám, že paní Mornštajnová svou studnu nápadů ještě zdaleka nevyčerpala.
Komentář obsahuje spoilery!
Tentokrát nesdílím všeobecné nadšení z knížky a myslím, že lovec určitě není nejlepší knihou v sérii. Nevím čím to je, jestli jsem už těch severských detektivek přečetla až moc, ale přišlo mi to všechno hrozně průhledné. Vraha jsem na mé poměry odhalila poměrně brzy, přestože se mi to v jiných knížkách často nepovede vůbec. Další věc, za kterou ale nemůžou autoři, je úplně tragická kvalita překladu. Tolik gramatických chyb a překlepů jsem v knížce snad nikdy nenašla. Myslím si, že by se to vzhledem k ceně knížek stávat prostě nemělo. A většinou to byly věci, které nebyly ničím jiným, než nepozorností korektora. Jeden příklad za všechny. Na stránce je 5x zmíněno jméno Oscar. A mezi nimi jeden Oskar.
I tohle přispělo k tomu, že jsem z knížky docela zklamaná. Čím dál víc se mi potvrzuje, že Kepler rozhodně není nejlepším autorem severských krimi v poslední době.
EDIT: S odstupem času se mi to ještě rozleželo v hlavě a napadá mě spoustu dalších argumentů, proč je podle mého kniha slabá. Mimo jiné je na knihách Keplera čím dál víc vidět, že to píšou dva autoři. Jak kdyby jeden psal a druhý mu tam sem tam vložil pár kapitol, aniž by je ten první vůbec četl. Primárně se to týká zcela zbytečné a zdlouhavé odbočky se zásahem proti domnělým teroristům v přístavu, která v konečném důsledku nemá vůbec žádný význam. Dalším přešlapem je podle mého linie s psycholožkou, která se jen lehce mihne na začátku a pak až úplně na konci knihy, aby "zcela nečekaně" zjistila, že je těhotná. Takovou zápletku se zoufalou ženou, která marně touží po dítěti a otěhotní tímto způsobem, bych čekala spíš v červené knihovně. Kromě toho, že je to zcela pitomé, je to taky pro příběh naprosto zbytečné.
Opět mě Nesbo svou knihou uspokojil a pořád můžu říkat, že narozdíl od takového Keplera to i je pojedenácté skvělé čtení. Harryho mám prostě ráda a zajímá mě, jak jeho životní příběh pokračuje. Možná, že ty knihy čtu právě kvůli tomu jeho osobnímu příběhu spíš, než kvůli vraždám. Tentokrát se skutečný vrah dal odhalit celkem brzo díky letmým důkazům, které svým čtenářům autor předhodil, ale stejně mě bavilo číst a jen čekat, kdy Harrymu dojde to samé, co mě. Těším se na 12. díl.
Pátý díl s Erikou Fosterovou mě sice bavil o trochu víc než předchozí tři díly, ale je tu pořád to ale, kvůli kterému to na víc, než 3 hvězdy není. Bryndza nepíše špatně, ale jeho detektivkám zoufale chybí trochu méně předvídatelnosti a sem tam nějaký zvrat, který by knihu činil napínavější a tudíž i čtivější. Bryndza je na můj vkus moc přímočarý, knížky se sice čtou dobře, ale nějaká gradace děje tu moc nefunguje, protože je všechno moc šablonovité a prvoplánové. Jak kdyby pořád dokola opakoval jednu a tutéž kostru příběhu, která sice fungovala v první knize, ale napopáté už to nudí. Erika a její pravidelný konflikt s vedením, který už mi přijde hodně uměle vykonstruovaný (jako by si autor říkal, tak za co by jí její nadřízení mohli umýt hlavu tentokrát), její milostné eskapády, prozrazení pachatele hned zkraje knihy, velmi uchvátaný a nedotažený konec, to vše knihu sráží do průměrných detektivkových vod.
Velmi příjemná změna oproti detektivkám, které jsem četla poslední dobou. Oceňuji, že tentokrát nešlo o sériového vraha a hon na něj, ale o mnohem složitějšího pachatele. Manipulace mysli je nakonec nebezpečnější zbraň, než cokoliv jiného. Tahle série mě zatím baví a jsem zvědavá na další díly.
Je to už téměř 10 let, co jsem si u maturity vytáhla otázku romantismus a moc dobře si pamatuji, jak jsem byla ráda, že můžu u zkoušky mluvit o díle, které se mi opravdu líbilo. Tím pádem jsem mohla mluvit se zájmem a o tom, co ve mě četba zanechala za pocity a dojmy, a nemusela jsem jen papouškovat cizí názory na knihu, kterou jsem stěží přelouskala. Ke svým oblíbeným pasážím se ráda vrátím i teď a i po těch 10 letech si ty části vybavuji, a to je podle mého dobrou vizitkou, že i povinná četba může být pro někoho zážitkem.
Tuhle knihu jsem v dětství/dospívání přečetla snad 20x, několikrát jsem dokonce po otočení poslední stránky zase nalistovala tu první a jela znovu. Je to sice už hodně let, co jsem jí četla naposledy, ale stejně si dodnes vybavuji celé odstavce textu, jak jsem jí znala skoro nazpaměť. Byla to kniha, která ve mě odstartovala obrovskou lásku ke starověkému Egyptu, takže je v mnoha ohledech pro mě tou nej. A když píšu tenhle komentář, mám pocit, že je načase se do ní ponořit po jednadvacáté. :)
(SPOILER) Po prvotním nadšení z první povídky Londýn, která měla neotřelý nápad a gradaci mi pak zbytek přišel už nudný. Z mého pohledu si tedy Nesbo bohužel vyplácal tu nejlepší povídku hned na začátku a zbytek už pak působí jen jako povídky do počtu. Ani hlavní povídka Žárlivost mě nějak zvlášť nenadchla. Jednak mi přišla na povídku paradoxně dost zdlouhavá a natahovaná popisem prostředí a jednak se nemůžu ubránit dojmu, že motiv záměny dvojčat už je tak známý a tolikrát zpracovaný, že už nemůže nikoho překvapit Je to škoda, Nesba mám ráda právě pro jeho originální zápletky, které mi zde, kromě výše zmíněné první povídky, zoufale chyběly. Žánr povídek je prostě dost tenký led...
Na 4 hvězdičky to není, ale tentokrát bych dala 3,5. Určitě se mi kniha líbila víc, než Šelma, která pro mě byla velkým zklamáním. Čtení Kříďáka mě bavilo, zajímalo mě, jak to dopadne a byla jsem i překvapená rozuzlením.
Byla tam ale řada věcí, které mě dost iritovaly. Třeba to, že autorka si úplně neohlídala to, aby kniha byla konzistentní. Přestože knihu vyprávěla z pohledu dospělého Eddieho, který se ve vyprávění vracel do dob 30 let zpět, přecházela pro mě zcela nepochopitelně v pasážích z roku 1986 do slovníku a způsobu vyjadřování dvanáctiletého kluka. To je samozřejmě dobře, pokud jde o přímou řeč, avšak v okolním textu je to nelogické, dost rušivé a nedává to smysl, pokud je vyprávění opravdu v minulém čase. Zřejmě zapracovala skutečnost, že se jedná o prvotinu autorky.
Druhá věc, která opět souvisí s tím, že se nejedná o zkušeného autora je neustálé opakování určitých slovních spojení nebo použitých frází. Hlavně toho "později jsem se dozvěděl..." bylo na můj vkus až příliš.
Poslední výtku bych měla k tomu, že mi hodně věcí a situací přišlo nedotažených do konce a nevysvětlených, například sny Eddieho, kdy se probudí a na nohou má listí, jako by sen byl skutečný nebo to, kdo nakreslil některé křídové panáčky mi přišlo nedovysvětlené.
Celkově byl ale námět zajímavý a na prvotinu autorky bych řekla, že jde o celkem povedenou knihu.
Klasická Agatha, první stránky knihy nám představí skupinu lidí, kteří v příběhu sehrají roli a důvody, proč se ocitli tam, kde jsou. Pro někoho možná nudný úvod, ale mě tentokrát bavila knížka od první stránky a i úvod mi přišel zajímavý. Samozřejmě mi opět chvíli trvalo, než jsem se v množství postav zorientovala, ale pak už to byla jízda. Přestože jsem překvapivě vraha uhádla dost brzo, vůbec mi to nezkazilo požitek z knihy a sledovat Hercula při práci bylo opět velmi zajímavé. Za mě plný počet. Agathiny knihy mám ráda, jsou neskutečně čtivé a zábavné.
Když jsem ještě před půlkou knihy uhodla co se stalo se zmizelým Jacobem, myslela jsem si, že zbytek knihy už mě bude nudit. Můj tip se nakonec potvrdil, ale i přesto mě bavilo číst dál, protože zvratů nakonec bylo hodně a kniha si tak udržela napětí až do poslední stránky. Hodnotím tedy pozitivně.
Další jednohubka od Bryndzy a zase takový průměr. Neurazí, ale ani nenadchne, což je poslední dobou můj problém u většiny detektivek. Dlouho jsem nenarazila na takovou, co by mě vtáhla do děje a vyplivla mě s otevřenou pusou až na konci. Tohle bylo takové mdlé, navíc se nemůžu ubránit dojmu, že ústřední motiv a jeho rozuzlení už jsem někde viděla a četla. Každopádně jako letní odpočinkové čtení to lze doporučit, žádný zázrak ale nečekejte.
Velmi čtivá detektivka, která určitě nebude poslední, kterou si od autorky přečtu. Ústřední dvojice Erika a Patrik jsou sympatičtí, takže jim čtenář velmi záhy začne fandit v jejich vztahu a je zvědavý, jak se vyvine dál. Právě tahle kombinace vyšetřování jednotlivých případů s vývojem postav na pozadí, které se line celou sérií knih mám ráda, a proto se těším na další setkání s detektivem a spisovatelkou.
Neskutečně milé čtení tenhle Štifter... Vždy jsem měla s povídkovými sbírkami jeden problém, a proto se jim poměrně často vyhýbám, a to, že mám často pocit, ze mi u povídky uniká nějaká pointa, která je tam schovaná, já ji neodhalím a pak je to jen pár stránek o ničem. Zde jsem udělala výjimku, protože Sběratel sněhu me nadchl a nelituji. Ano i zde jsem našla jednu dvě povídky, které mi přišly plytké, ale možná je opravdu chyba na mé straně a jen jsem nepochopila ten skrytý význam. Nicméně tech povídek, které mě nadchly byla většina a třeba Zprava o nás třech ve mě bude rezonovat ještě dlouho...geniální, nic jiného se o ní říct nedá.
Kniha, po jejímž přečtení Vám bude naprosto jasné, proč je Agatha Christie považována za královnu detektivek.
Zase tomu něco chybělo. Konec se mi zdál dost odbytý a napětí se bohužel nedostavilo. Každopádně platí, že Bryndza je vhodný jako odpočinkové čtení na dovolenou.
Tohle se bohužel vůbec nepovedlo. Nuda, nuda a ještě jednou nuda. Je to škoda, protože předchozí dvě knihy s Cormoranem Strikem se mi líbily. Tuhle jsem dočetla jen s velkým sebezapřením, protože rozečtenou knihu nikdy neodkládám.
Dále komentář obsahuje spoilery.
Hned po pár stránkách autorka naservíruje hlavní událost, kdy Strike dostane poštou nohu. Následně určí 3 podezřelé a zbylých 500 stran se nejdřív snaží zjistit, kde bydlí a pak domnělé obydlí sleduje. Jednou on, jednou Robin a tak je to pořád dokola...vážně, nic jiného se tam opravdu neděje. Navíc kolem 400. strany policie konečně začne brát jeho podezření vážně, během "5 minut" všechny podezřelé lokalizuje a dokonce s nimi i promluví...tudíž předchozích několik set stran Strikova snažení vypadá ještě zbytečněji.
Věřím tomu, že Rowlingová psát umí, už to nemusí čtenáři dokazovat, ale tohle je opravdu pod její úroveň. Napsat 550 stránkovou bichli o ničem, to chce vážně kumšt. Chybí tomu všechno, co dělá dobrou detektivku detektivkou, ale předně tomu chybí jakýkoliv nápad, ze kterého lze vykřesat napětí. Noha poslaná poštou byla sice slibným začátkem, ale nic dalšího bohužel nepřišlo.
Sečteno podtrženo...velké zklamání.
Bylo pro mě hodně náročné knihu přečíst, protože mi příběh o Grace způsoboval až fyzickou nevolnost. Sama jsem poměrně krátce vdaná a tohle bylo tak trochu jako zlý sen. Hlavně z počátku, kdy Grace zjistila o co jde, mi bylo při čtení velmi velmi úzko. Mrzel mě jen na můj vkus uspěchaný a nedotažený konec, ale jinak knihu hodnotím pozitivně.