Jana283
komentáře u knih
Čekala jsem dlouho!
Danka Šárková
Nikterak obohacující povrchní čtení. Čekala jsem až to konečně skončí...
Naši andělé strážní
Eckhart Tolle
Jestli opravdu existují andělé, jsou to naši psi. A jestli je Bůh, je to Příroda. Víc nepotřebuji.
Osmý život (pro Brilku)
Nino Haratischwili
Miluji tlusté romány, takže jsem knihu opravdu užila. 100 let života jedné dějinami zmítané gruzínské rodiny. Silné a osudové ženy. Autorka si drží od příběhu emoční odstup, nesoudí, nemoralizuje, o to více je však její vyprávění působivé. Provede nás nejen dějinami Gruzie, ale seznámí i s hrdou povahou Gruzínců a jejich vztahem k (a v rámci) SSSR. Složité a těžké dějiny Gruzie ovlivňují osudy hrdinů více než metaforický šálek hořké čokolády, jehož vůně prostupuje celý příběh. Je otevřený konec nadějí pro Brilku?
O Janě a Zdenkách kolem Jana Wericha
Tereza Brdečková
Trošku jsem se bála, aby to nebyl bulvár, ale jen trošku, protože Tereza Brdečková měla k rodině JW blízko a píše dobře. Je to hezké čtení, spíše smutné než veselé, protože režim tuhle rodinu semlel hodně. Když mi bylo krásných -náct, tak jsem Jana Wericha milovala. Pak mi začalo připadat, že je to poněkud zprofanovaná značka - moudrý klaun a pořád dokola ty citáty o tom, že když člověk jednou je... Tahle kniha mi mnohé osvětlila, hodně jsem snad pochopila a můj vztah s JW se narovnal tam, kde je to dobře (JW je to fuk, ale mne to těší). Je to nesmírně lidsky napsané, poutavé, bolavé, očistné, krásné. Zavírám knihu a šeptám : Děkuji
Voňavé (na)dělení
Blanka Hošková
Zakoupeno za cenu časopisu v levných knihách. Takové čtení ke kafíčku, které nezatíží příliš mnoho mozkových buněk. Občas je to potřeba.
Chtěla jsem víc
Helena Regnerová
Další ze série knih - velmi zajímavý námět a za ním pokulhávající zpracování. Lepší školní slohová práce. V každém případě je to zajímavá výpověď o životě za socialismus a o věcech, které se děly a na které by se nemělo zapomínat.
Kniha dní
Patti Smith
Kniha, která má čestné místo na mém nočním stolku a kterou listuji pro radost z každého dne stále znovu a znovu...
Ty chladné oči
Scarlett Wilková
Historie nejsou jen dějiny, je to i naše současnost. Není sporu o tom, že velké historické události se skládají ze střípků malých osobních příběhů, které z minulosti přesahují do životů dalších generací. Nic není černobílé, jak jsme se to, bohužel, učili v dějepise. Nebyli jen hodní partyzáni a zlí fašisté. I mezi obětmi se vyskytovali lidé charakterově pokřivení i mezi nepřáteli byli ti, kteří podali pomocnou ruku. A to vše skvěle vystihuje nový román SW. Jasně, že jsem srovnávala s prvotinou Až uvidíš moře, která se mi velmi líbila. Zprvu jsem si říkala, že ta se povedla lépe, ale tak jak příběh plynul od druhé světové války až do současnosti, propadala jsem mu stále více. Spisovatelka čerpá z příběhů zpracovaných společností Post Bellum pro databázi Paměť národa. Člověk si při jejich poslechu říká, že nejlepší spisovatel je nakonec život sám. Zápletky, které napíše nevymyslí sebelepší spisovatel. Je dobré, že se jim dostává i románového zpracování a dostanou se tak k dalším lidem. Abychom nikdy nezapomněli... Těším se na další knihu Scarlet Wilkové.
Než vybledne den
Kristína Hušeková
Opravdu si myslím, že ne každý koho potká něco smutného, by o tom měl napsat knihu...
Símka
Lucie Hušková
Někdy se rodiče obětují pro své děti. Obětují v uvozovkách. Dají jim maximum - lásku, péči, celý svůj život a naplňuje je to. A někdo se obětuje pro svou mámu, dá jí ze sebe tolik, že už mu nezbývá prostor pro nic jiného - pro přátele, studium, chlapce. A nedostane za to vůbec nic. Jen rány. Velmi smutná kniha. Nedokážu se vcítit do ženy - matky, která se takto dovede chovat ke svému dítěti, ale velmi obdivuji Símku pro její sílu se vším se poprat a nepřestat mít rád.
Stehy
Sára Zeithammerová
Tak jsem zase skočila na pomyslný špek knižním recenzentům. Kniha byla totiž kritiky dosti chválena a označována za velmi zajímavou prvotinu. No, nevím. Není nic banálnějšího než trojúhelník on, manželka, milenka. Takže člověk čeká alespoň silný příběh a zajímavou zápletku. Místo toho si přečte o smutném dětství obou protagonistek, ve kterém se s chutí rýpou a litují po zbytek života. Krom toho mnou celé čtení zmítala otázka, zda to, co ženy k slabošskému a sobeckému Hynkovi přitahuje je skutečně láska. A nakonec - je to snad povinností dnešní literatury , že nesmí chybět homosexuál? Pardon lesbička. Dobrou psychologickou novelu si představuji jinak. A korektorka by se měla stydět. Tolik chyb
Největší z Pierotů
František Kožík
Docela jsem se tím protrápila. Myslím, že dnes už nedokážeme číst tak květnaté romány. Hlavně dlouhé a podrobné popisy představení mne moc nebavily. Jean Gaspar Debureau popsán příliš jednostranně - absolutně kladný hrdina až ho to činí klišovitým. Chápu však, že ve své době musela být tato kniha přijímána s nadšením.
Nevítaný host
Shari Lapena
(SPOILER) Zatím mne z knih SL bavila asi nejméně. Možná i proto, že jsem relativně brzy vytušila pachatele a možná i proto, že jedna z obětí mi přišla tak nějak zbytečně navíc.
Sama sebou
Vlastina Svátková
Čemu všemu jsme ochotni říkat literatura? Fráze, klišé, floskule, sbírka rádoby motivačních citátů...
Mami, miluju
Aleš Palán
Knihou rozhovorů se silnými ženami Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději, jsem byla fakt nadšená. Z této jsem trošku rozpačitá. Nějak mne ty osudy ten tenkrát neoslovily a nevzaly za srdce.. Snad jen umělkyně Dorota, to je velmi zajímavý člověk. Jinak nevím. A Janě jsem nějak nevěřila...
Nejvyšší karta
Petra Hůlová
Mám ráda knihy, které vyjadřují mé pocity a myšlenky mnohem jasněji a kultivovaněji než bych kdy dokázala sama.
Mám ráda knihy, ve kterých mohu polemizovat s autorem.
Mám ráda knihy, které hledají témata k zamyšlení a kladou otázky.
To všechno mi Nejvyšší karta Petry Hůlové dala.
Les v domě
Alena Mornštajnová
(SPOILER) Morštajnová chytne a nepustí. Kniha je plná zvráceného smutku a bezútěšnosti. Ale musím se přiznat, že jsem velmi brzy pochopila, kdo nese zlo tajemného LESA i velké finále. Námět a zpracování mi zase tolik objevné a originální nepřipadaly. Nebyla to moje první kniha o narušených vztazích v rodině a některé z nich mne zasáhly daleko víc.
Potměchuť
Kristýna Frejová
Velká dávka emocí. Velmi otevřená a intimní zpověď. Až jsem si chvílemi říkala, zda mám právo a vlastně i chuť něco takového číst. Nedokážu si představit, že bych se dokázala tolik otevřít, že bych to dokázala napsat, že bych se tak dala všanc....
Rubato
Rudolf Sloboda
Zvláštní kniha. Vyprávění chladné a jako by bez emocí a přitom plné dramat a především hledání ....