Jana283 komentáře u knih

Až na ten konec dobrý... Zpočátku to bylo skutečně jako stand up komedie, rychlé střídání situací, vtip stíhal vtip, smála jsem se nahlas... Ale pak toho bylo najednou nějak moc. Jako když si dáte moc velký kousek dortu, je výborný, ale nemůžete ho dojíst. Tak já jsem nakonec knihu zkonzumovala celou, ale nebylo to už zdaleka takové nadšení jako zpočátku. Všichni tři hrdinové mě ale bavili svým neotřelým pohledem na svět (nejvíc asi Luna). Prostě byl to takový dortík pro zpříjemnění odpolední kávy nic míň nic víc...

6 17.04.2023

Zpočátku mne kniha bavila. Bylo zajímavé studovat psychologii jednotlivých postav i jejich malá tajemství a jako vždy při čtení knih SH přemítat, zda hrdinovi věřit či nikoli. Ale ve druhé půlce se to nějak zvrhlo a těch psychopatů se na mne řítilo najednou nějak moc...
Průměrná oddechovka, která vám příliš nezatíží hlavu. I to je občas potřeba.

7 11.04.2023

(SPOILER) Velmi mne to nebavilo . Za mne nejhorší kniha JP.( I když už Záblesk života mne nenadchl.) Pokud si budu chtít přečíst něco o starověkém Egyptě či kvantové fyzice, půjčím si odbornou knihu, ale aby suchopárná encyklopedická hesla zabírala polovinu románu? Hlavní hrdinka mi nesedla. Velmi sobecké stvoření. Její chování k dceři i manželovi ? Na pár facek. A ta zápletka. Nedokázat v dnešní době najít 14 let někoho, koho bych tak strašně milovala a chtěla najít? Neumět si spočítat, že pokud spím v krátkém časovém rozpětí se dvěma muži může být otec dítěte fakt trochu nejistý? A ti chlapi na druhé koleji? Oba se pod tíhou své svatozáře museli hodně prohýbat. Různých krkolomných zvratů bylo na jeden román příliš. Tak snad příště...

13 11.04.2023

Nehodnotím, ale velmi mne to neoslovilo a nebavilo. Vzdala jsem po 100 stránkách.

Nádherné. Silné. Dojemné. Příběh tří statečných silných žen, jejichž osudy se na dálku protnou. Velmi mne zasáhlo.

17 18.03.2023

Je to psané horkou jehlou. Zřejmě splácané příběhy kamarádek, nějaká vzpomínka, týrání a drogy zaberou vždycky a přisolíme to rakovinou.... To by bylo, aby si čtenářky nepoplakaly... Myslím, že to paní Körnerová umí mnohem líp.

8 13.03.2023

Chápu, že být denně fyzicky přítomen cirkusu, který se odehrává v politických kruzích a který volba prezidenta dotáhla ad absurdum , vyvolá takovou míru frustrace, že je nějaká psychoterapie nezbytně nutná. Za tuto duševní očistu v podobě ne příliš zdařilého slohového cvičení uděluji autorovi pěkné 2 hvězdy. Cítím potřebu napsat, že byť mne pan JŽ jako spisovatel nenadchl, jeho práce v ČT si velmi vážím

2 05.03.2023

Druhá kniha paní Müllerové, kterou ve svém životopise zmínil p. Rejžek. Tentokrát nevykrádá život svůj a svých blízkých , ale příběh Reného z dokumentu p. Třeštíkové. Ne, že by bylo špatné napsat knihu na základě reálných osob a událostí. Ale asi to chce ještě trochu něco navíc...

2 02.03.2023

Pan Rejžek udělal ve svém životopise reklamu knihám své partnerky. Tak se mu to asi povedlo, když jsem po nich sáhla. Nicméně jsem to také tak četla - příběh pana Rejžka a jeho dvou žen. Nic víc nic míň a jeden večer života....

6 02.03.2023

Vkusná oddechovka. Rodinka k pohledání a jak pravila vyšetřující detektivka : Peníze jsou někdy spíše na závadu.

6 28.02.2023

Láskyplné vzpomínky na psy , kteří prošli autorovým životem. Všichni „pejskaři“ znají knihu Zdenka Procházky Chov psů, která v době „předinternetové“ nechyběla v knihovničce žádného kynologa a byla jedním ze zásadních zdrojů informaci. Pan docent Procházka učil a pracoval na VŠ veterinární, byl chovatelem i rozhodčím z exteriéru a skutečným milovníkem psů, kolem nichž se točil celý jeho život. Je dobře, že se s námi o své zážitky naplněné láskou ke psům podělil.

6 27.02.2023

Hezkou češtinou psané poněkud neuspořádané vzpomínky Kniha je zaplněna množstvím jmen, z nichž mnohá ne zcela zasvěcenému čtenáři nemusí být známa. Nejvíce se mi líbila poslední část – nekrology.

4 27.02.2023

Pro mne je asi psychologická novela s magickými prvky něco, co přesahuje mou čtenářskou kapacitu... Pro ženy nespokojené a věčně hledající.

2 23.02.2023

Minulost nás nikdy neopouští a stále ovlivňuje naše životy. Krásný příběh nekonvenční autorčiny rodiny. Velmi mne zaujal osud jejího tatínka, který přežil koncentrační tábor ( a s jeho děsy se potýkal celý život) a tak jako mnozí byl následně perzekuován komunisty. Tatínek psal paměti, které jsou určitě velmi niterné a zajímavé. Kniha se mi líbila, bylo to jako naslouchat vzpomínkám někoho blízkého.

11 06.01.2023

To bolelo. Chvilkami krásně, ale intenzivně. Smekám pomyslný klobouk před autorkou, která dokázala tak citlivě otevřít a prozkoumat tak smutné a složité téma. A položit nám tolik otázek o sobě samých - o našich citech, tajemství i míře tolerance. Výborné!

30 02.01.2023

Výborná. Nedá mi to, ale musím srovnat s knihou Věci, na které nastal čas. Tam mi nebyl sympatický ani jeden člen rodiny a všichni mi připadali jako rozmazlení sobci. Veronika se stala mou "kamarádkou" od první stránky a prožívala jsem s ní to, co prožívá mnoho vrstevnic - starosti se stárnoucími rodiči a dospívajícími dětmi. Zvláště s dcerami je to někdy těžké.A když si pak člověk přečte pasáže v ich formě, jak to naše snažení vnímají děti, tak z to až zamrazí a zamrzí. Důležité je to nikdy nevzdat! Jediné, co mi v knize trochu nesedlo byl manžel Michal, který tak trochu šustil papírem, byl všechápající a všeřešící, ne že bych takového chlapa nechtěla, ale docela by mne zajímal i jeho pohled a názor. Jinak ale výborné čtení. Petra umí!

20 02.01.2023

Laštočka znamená Vlaštovka. Takto něžně nazývá maminka své tři dcerky. Rodina putuje s tatínkem Jozífkem do Ruska, kde se má od soudruhů učit jak budovat komunismus.
Přestože se jim nežije vůbec špatně, patří mezi ty vyvolené, netrvá tak dlouho, aby odhalili pravá krvavou tvář stalinismu. Rodině se podaří vrátit do Čech, ale kdo trochu zná dějiny, tuší, že další osudy nebudou jednoduché. Na této knize jsem velmi oceňovala soudružnost a lásku všech členů rodiny i morální hodnoty, kterými se za všech okolností řídila. To dává velkou naději i pro ty nejtěžší životní chvíle.

9 02.01.2023

Znovu jsem se utvrdila v tom, že ten, kdo píše blog nemusí být spisovatel. Ale téma a příběh jsou silné. Člověk si musí klást otázku, jak by pod drobnohledem sociálky a byrokratické mašinerie obstál on (taky nemám vždy doma naklizeno, vypráno a navařeno...).
"Paní se s námi baví o našich rodinných poměrech, práci, výši příjmu a shledává, že po téhle stránce je všechno v pořádku."
Takže nezaměstnaná máma samoživitelka je hned zaškatulkovaná?
"Nerozumím tomu právnickému jazyku a to je to, co ve mně vyvolává hrůzu, děs a šílené představy."
Jak snadné je octnout se na pomyslném dně....

5 28.12.2022

Od Viktorie Hanišové člověk neočekává romantickou četbu plnou „neutuchající lásky“. Ona umí zahrát na ty nejtemnější struny našich duše. Co všechno může poznamenat životy nás i našich blízkých, kolik nedorozumění, bolesti a ztrát umí život připravit… Jak málo stačí, aby se roztočilo kolo samoty , tápání a zbytečných ztrát.

20 13.12.2022

Můj literární objev roku! Smích přes slzy. Vyprávění o velké bídě a přesto s úsměvem, láskou a poctivostí. Moc krásné, silné a čisté čtení. Kniha, na kterou nezapomenu, budu se vracet a také doporučovat.

17 11.11.2022