Janek komentáře u knih
Čtivá kniha s originální procházkou po nedávné historii. Velká škoda, že nadpisy kratičkých kapitol prozrazují, co se bude na nadcházejících řádkách dít. Čtenář je ochuzen o jakékoli překvapení,
I když to není příjemné čtení, Jiří Pehe umí psát a uhodit hřebík na hlavičku. Jeho texty lze jen doporučit.
Mystická, hluboká kniha o síle víry, odvahy i odhodlání. Jistě, František z Assisi nám může připadat jako šílenec. Proč se neobleče? Proč se nenají?... Ale ruku na srdce - nejsou takové postavy, které jdou odhodlaně za svým cílem, tolik třeba i pro náš současný svět? A dokážeme se dnes i my sami nadchnout pro jakoukoli ideu? Dokážeme jí obětovat svou pověst, své bezpečí, své pohodlí? František z Assisi nám může být každý den velkou inspirací.
Velmi záslužná, čtivá kniha, která nezjednodušuje, ale rozšiřuje obzory. Různá duševní onemocnění jsou představena z různých úhlů pohledu. Bible duševních onemocnění, která by se měla stát povinnou četbou pro všechny.
Srozumitelná a velmi aktuální sonda do české společnosti ukazuje přínos sociologie k porozumění nám samým.
Senzační kniha, důležité poselství příštím generacím. Špičková práce.
Jiří Suchý dokáže kouzlit s češtinou. Druhý díl těchto lehkých humorně-teologických ponorů mi přijde mnohem lepší než díl první, v němž si, jak se mi zdá, pokládal autor mnoho otázek, které už jsou dávno zodpovězeny.
Knížku jsem dvakrát odložila, až na třetí pokus jsem se dostala do finále. Příběh, vršící jeden stereotyp na druhý, nemá žádný extra přesah, žádné poselství do života. Situace se opakují, chybí moment překvapení. Přesto, a navzdory všem těmto výtkám, jde o text, při jehož četbě jsem se nahlas smála. A čím víc jsem se blížila k závěru, tím trefnější a vtipnější mi text přišel. Možná bylo úlevné, že si autor dělá legraci z jiných národů než z nás Čecháčků.
Originální námět děsivého příběhu a jeho precizní literární zpracování zvou ke čtení každého, kdo se nebojí.
Fragmenty v duchu Pascalových Myšlenek jistě potěší milovníky literatury.
Je velká škoda, že mnohé z autorů a mnohá z děl, na která autor odkazuje, neznám. Pak by byl literární zážitek z knížky pro mě ještě mnohem větší.
Jan Sokol měl obrovský dar mluvit o složitých věcech srozumitelně, zjednodušení ale nikdy nebylo na úkor pravdivosti. Pokora Jana Sokola čišela z jeho vystupování, čiší i z jeho textů. Pozoruhodný sborník Dluh života nabízí velké množství rozmanitých textů k mnoha a k mnoha tématům, která zůstávají aktuální i po odchodu autora - velkého filozofa a pozoruhodného intelektuála.
Hutné a velmi inspirativní čtení, které zve (nejen zabydlené křesťany) na náročnou duchovní cestu.
Známý politolog Jiří Pehe má neopakovatelný způsob vyprávění a nápady, které nejsou tuctové; myslím, že jeho knihy jsou k velké škodě opomíjeny. Také v Průsečíku si Pehe vyloženě libuje v konstruování nových možností, v propojování příběhů, které se možná staly, možná nestaly, možná by se mohly stát. Úsporný styl není pro každého, ale mně sedl. Jen té politiky bylo myslím v Průsečíku zbytečně moc, samotný příběh tolik politiky určitě nepotřeboval. Jinak vřele doporučuju.
Blahopřeju všem tvůrcům a díky za tak skvělý historicko-literární počin, který - dle mého názoru - zůstává bohužel nedoceněn. S činem Jana Palacha mám z mnoha důvodů problém, a tak mě stále znovu a znovu překvapuje, jak obrovský měl vliv na současnou společnost, jak se mocní svým způsobem báli Palachova vlivu i mnoho let po jeho strašné smrti. Je to tak - naší generaci možná chybí nějaký Palach. Publikace Jan Palach 69 skutečně stojí za pozornost, je velmi podrobná a snaží se Janův bezprecedentní čin nahlédnout z mnoha úhlů.
Nepřehledné a dost pesimistické. Vzhledem k tomu, že jde o publikaci, která se tváří velmi přátelsky i ke čtenářům neznalým tématu, čekala bych, že některé základní pojmy, se kterými se v knize opakovaně operuje, budou na začátku alespoň rámcově vysvětleny.
Mám pocit, že autor ve své knize dělá přesně to, co kritizuje. Jestliže internetový vyhledávač nám lenochům zjednodušuje život, kniha "Kurvítka v hlavě" se pokouší o totéž. Jde o pouhé louhování, přežvýkání a zjednodušení toho, co napsali jiní. Hlavně aby byl text krátký, povzbudivý a úderný. Jenomže zjednodušení ne vždycky funguje, život nelze vměstnat do černo-bílých tezí. Nedozvěděla jsem se nic nového (mám už přečtený Signál a šum, Myšlení rychlé a pomalé, Bod zlomu aj.) a s mnoha zkratkovitými prohlášeními autora nesouhlasím. Za mě ztráta času, bohužel.
Nočník neohrožené ženy je edičně výborně připravená kniha, na níž vůbec není znát, že jde "jen" o soubor facebookových příspěvků. Pisatelka sebejistě balancuje na hranici mezi vtipem, cynismem a depresí. Stylisticky vytříbené čtení k oddychu i zamyšlení nad všemi našimi složitými životy.
"Mezera, kterou v našem životě zanechal blízký člověk, má jeho jedinečný a neopakovatelný obrys. Můžeme na ni nemyslet, nemůžeme ji však už nikdy odstranit nebo zaplnit. Je dobře, že tomu tak je: vždyť právě díky své nezaplnitelnosti je tato mezera v posledku vlastně jen jinou formou přítomnosti toho, jehož odchodech vznikla," napsal Václav Havel. Jeho slova se sice nestala, ale mohla by se stát mottem knihy, v níž se toho za celý jeden den stalo vlastně docela dost. Mezera po člověku, který byl, ale už není, však způsobí, že vše ostatní pozbývá své důležitosti. Text je velmi dynamický, protože do životní situaci matky a dcery vidíme z dvou různých, zcela odlišných perspektiv. Ve srovnání s Jezerem je text mnohem srozumitelnější, jakkoli i v tomto případě je velmi těžké najít nějaké nadějné východisko z nesnází. Za mě 80 %.
Literární delikatesa. Skvěle gradující text není děsivý jen svým tématem, ale hlavně uvěřitelností. Pochopíte motivaci postav (jakkoli se vám jejich jednání bude hnusit), ucítíte vůni toho masa s chutnou omáčkou, dostanete na tu lahůdku chuť. A až půjde do tuhého, až půjde o život, i vám se bude těžko usínat. Výborný text, kde není nic navíc a nic neschází.