JaneKatty komentáře u knih
Ali Hazelwood je mistryní na poli romantiky. Byla jsem teda hodně zvědavá, jak jí to půjde na poli fantasy. Ale nepřekvapilo mě, že je kniha zase úžasná.
Příběh, který nám autorka naservírovala, má všechno co patří k romantice, ale navíc je to okořeněné špetkou fantasy. Příběh je jinak plynulý, nemá hluchá místa a autorka zvládla ve vší té romantice vybudovat i poměrně povedený fantasy svět. Zvlášť se mi líbilo, jak autorka zpracovala upíry, že to nejsou nesmrtelné bytosti, ale jsou vlastně skoro jako lidi.
Romantická linka je zde poněkud odlišnější od ostatních autorčiných knih, ale je stejně skvěle napsaná.
Kniha ale nemá pouze romantiku, ale je v ní i troška politiky. Takové ty mezidruhové vztahy, intriky v radě upírů a ve vlčí smečce, řešení zmizení kamarádky atd. Jedná se však pouze o vedlejší linky, které doplňují linku romantickou, knize i tak ale dodávají ráz a skvěle čtenáře natahují.
Co se postav týče, zamilovala jsem si snad úplně všechny. Všechny jsou skvěle napsané a každá má svůj charakter. Misery je skvělou hlavní hrdinkou, je tvrdohlavá, sarkastická, má pružný postoj k morálce, ale ve skutečnosti je to zlatíčko. Co se Lowea týče, je to prostě správňák, ale zamilujete si ho stejně.
Stejně jako hlavní postavy si pak zamilujete i ty vedlejší, které příběhu dodaly správný šmrnc.
Suma sumárum, pokud hledáte skvěle napsanou romantiku a nevadí vám troška fantasy, knihu si skvěle užijete. Pokud máte rádi i trochu spicy scény, zde si také přijdete na své. Jestli však preferujete velká výpravná fantasy s neskutečným světem, knize asi na chuť nepřijdete.
(SPOILER) Po knize jsem sáhla hlavně kvůli jejímu názvu, kterým mě okamžitě zaujala. A vůbec toho nelituju. Téměř okamžitě jsem se ponořila do děje a spolu s Pipou odhalovala tajemství obyvatel jejího městečka. Autorce se mi jiné povedlo zakomponovat do příběhu problémy společnosti, spojené zejména s rasismem a také s prodejem drog. Kniha je díky tomu mnohem uvěřtelnější.
Moc se mi také líbilo, jak se v příběhu střídali příběhové části a Pipiny pracovní dokumenty. Celé knize to dodalo na čtivosti a nápaditosti.
Z celé trilogie se mi tento díl líbil asi nejméně. První polovina knihy se dost vlekla a v rámci celé knihy jsem měla chuť některé pasáže přeskakovat. Některé části ale byli tak čtivé, že doslova utíkali pod rukama. Zejména ty s Citrou a Rowanem, kterých v knize bylo na můj vkus docela málo.
Příběh mi v některých ohledech přišel pak trochu překombinovaný a poněkud nerealistický. Také z konce jsem byla malinko zklamaná, protože mám pocit, že série si zasloužila trochu víc.
Naproti tomu většina postav byla perfektně vylíčena, člověk s nimi dokázal soucítit a spoustu z nich si člověk oblíbil.
Série jako celek se jistě zařadí mezi mé oblíbenější, ale nejsem si jistá, zda budu mít touhu tento díl si znovu přečíst.
Tak toto bylo wau. Čtvrté křídlo jsem si zamilovala asi až po sto stranách, ale Železný plamen, ten mě bavil od začátku do konce. Teda skoro do konce.
Kniha je stejně jako jednička vizuálně vymazlená nejen nádhernou obálkou, ale i vkusnou ořízkou.
Co se příběhu týče, jedná se o poměrně slušnou horskou dráhu. Jednak se hodně řeší vztah Violet a Xadena, o který se celý příběh vlastně opírá. Pak se zde také vyvýjí válka a naplno se rozjíždí i "revoluce". Ze začátku z toho možná budete mít trochu mišmaš, ale si to časem všechno krásně sedne.
Jinak příběh od jedničky neztrácí na čtivosti. Své oblíbené postavy si také oblíbíte ještě více. Dostaneme sice i spoustu nových postav, ale upřímně musím říct, že ty mě příliš nezaujaly. Osobně si taky myslím, že smrt některých postav v knize byla až zbytečná.
A pak se dostáváme k samotnému závěru knihy, který mě úplně nepřekvapil (protože reels), ale hlavně mě teda konec zklamal. Dle mě byli děj a události na konci úplně zbytečné a v knize to působí nedotaženě, pro mě až trapně.
Když ale toto pominu, Železný plamen se mi líbil více, než Čtvrté křídlo. Bylo tam víc tajemství, intriky, více přátelství, sourozenecké lásky, ale je škoda, že tam nebylo ještě více draků.
Konečně vyšel další rozhovor Martina Moravce, tentokrát s vyjednavačem Adamem Dolníkem. Což samo o sobě působí jako lákadlo, protože kolik toho víte o vyjednavačích?
Kniha jako taková je stejně jako předchozí knihy v "sérii" psaná formou rozhovoru. Díky tomu se kniha čte velice rychle. Navíc se dozvíte zajímavé informace hned, bez omáčky, kterou často obsahuje kniha psaná souvislým textem.
Co se obsahu týče, jednoznačně se dozvíte hromadu zajímavých informací. Nejen o samotné práci vyjednavače, ale i o únosech jako takových, jak se při nich postupuje a jak dlouho můžou trvat. Jedna celá kapitola je pak věnována jen terorismu, jelikož pan Dolník se právě tímto tématem profesně zabýval předtím, než se stal vyjednavačem. Hodně se toho dozvíte o nejrůznější světově známých únosech, například moskevského divadla, nebo o 11. září.
Přidanou hodnotou knihy je to, že se dozvíte jak se chovat, kdyby člověka unesli. Ono se to v našich zeměpisných šířkách příliš nestává, ale jak bylo v knize několikrát zmíněno, štěstí přeje připraveným.
Knihu bych doporučila všem, bez rozdílu věku či čtenářských preferencí. Ale rozhodně, pokud máte rádi true crime, měla by přistát na vašem TBR listu.
Šest vran zná asi každý, kdo se alespoň trochu zajímá o knihy a hlavně o young adult. A vy co autorku neznáte, kde jste celou dobu byli??
Šest vran je prvním dílem duologie, jež volně navazuje na trilogii Griša. První díl se ale dá pochopit i bez znalosti předcházející série.
Knize bych vytkla pouze až příliš dlouhý prolog, který plyne opravdu pomalu na to, že se jedná pouze o uvedení do děje. Příběh samotný má pak ale mnohem rychlejší spád, díky kterému vás kniha chytí do svých spárů a už nepustí.
Hlavních postav tu máme logicky celkem šest. Každá má svůj jedinečný charakter, své přednosti a slabiny i vlastní minulost, podle které v knize jednají. Často asi budete mít pocit předčasné dospělosti u hlavních postav, ale když si přečtete jejich jednotlivé příběhy, pochopíte jejich jednání. A potom si je všechny zamilujete, protože charaktery jsou podle mě velkou předností této knihy.
Další výhodou knihy je i svět, ve kterém se odehrává. Ten už někteří znají z Griši, ale tam to bylo přece o trochu jiné. Šest vran se odehrává sice v tom samém světě, ale na naprosto odlišné úrovni života. A myslím, že mnohé čtenáře může tato surovější a tajemnější část Grishaversu okouzlit ještě více, než svět v původní trilogii.
Příběh samotný je velice zajímavě podaný a bude vám utíkat pod rukama jedna báseň. Navíc, opravdu vás bude zajímat, jak každá událost v knize dopadne a někdy si i budete říkat: To bych teda nevymyslel/a.
(SPOILER) MI-LU-JU! Kniha je stejně jako první díl naprosto perfektní. Čekala jsem sice, že kniha se nebude odehrávat rok po tom, co vlastně začala první kniha, ale později jsem se s tím docela smířila. Alex se zase jako vždy vrhá do všech záhad a trablů docela po hlavě, ale tentokrát jí Dawesová poměrně zdatně sekunduje. Zase mě hodně bavili interakce mezi Alex a Turnerem a oblíbila jsem si i nevinnou, ale odvážnou Mercy. A pak je tu samozřejmě Darlington. Miluju, když se příběh částečně odehrává i z jeho pohledu a doufám v nějaký ten posun ve vztahu mezi ním a Alex v dalším díle.
Teorie lásky. Kniha, která vám dá přesně to co slibuje. Ale možná trošku jinak, než čekáte.
Dostali jsme zde další romantiku v poměrně netradičním prostředí, zejména pro tento žánr. Knize to ale přidává na atraktivitě.
Sledujeme zde Elsie, teoretickou fyzičku, jež se snaží prosadit ve vědeckém prostředí. Osobně jsem si na Elsie musela chvíli zvykat. Přišla mi trochu moc potrhlá, hodně tvrdohlavá, neschopná kompromisu a celkově na mě ze začátku působila dost nesympaticky. Postupem času jsem ji však pochopila a oblíbila si to, jak je to osobitá hrdinka.
Druhého hlavního hrdinu knihy Jacka jsem ze začátku úplně chápala. A pak jsem si ho velice oblíbila. I když je to zase takový ten typický boy takových knih, tedy hora svalů, dva metry, vypadá drsně, ale v podstatě je to plyšáček.
Vedlejší postavy jsou v tomto příběhu velmi upozaděny a ani se jich tu nevyskytuje takové velké množství jako v jiných autorčiných knihách. Nebo alespoň ne takových, které si zapamatujete. Ty co ale poznáte jsou fajnové charaktery, u kterých vás bude mrzet, že o nich nevíte víc. A také zde máme malé cameo Adam a Olive z Hypotézy lásky, což je jednoznačné plus.
Co se příběhu týče, čte se rychle, je přehledný a poměrně přímočarý. Romantická linka je předvídatelná, ale má přesně ten vibe, že i když tušíte jak to skončí, musíte to dočíst až do konce. Ostatní linky v příběhu spíše nejsou, výjimkou je možná to, jak Elsie hledá sama sebe, která je ale téměř paralelní právě s romantickou linkou.
Pokud tedy hledáte milou romantiku z neokoukaného prostředí, plnou fajn postav s uvěřitelným charakterovým posunem hlavní postavy, Teorii lásky nedokážete odložit.
Po Ohaři a lišce jsem pokukovala od chvíle, kdy jsem spatřila tu nádhernou obálku od Adély Stopky. Když se k tomu přidala ještě výborná hodnocení od českých bookstagramerů a na Databázi knih, stala se pro mě kniha jasnou volbou. A byla jsem zklamaná? Určitě ne. Obrovské nadšení to ale taky nebylo.
Kniha je hodně jednoduše napsaná. Čte se díky tomu sice lehce, ale občas má člověk pocit, že čte amatérský příběh. Stejně tak příběh, který je přímočarý, jednoduchý a bez nějakých šokujících zvratů. Vlastně pokud už máte něco načteno, zápletku poměrně brzy uhádnete.
Podobné je to s postavami. Jsou jednoduché a poměrně ploché. Hlavní hrdinka Tempest je fajn, neurazí vás, ale ani nenadchne. Možná bych čekala, že ačkoli je celkem mladá, bude se chovat trochu dospěleji, vzhledem k prostředí, kde vyrůstala. Co se Lišáka týče, toho jsem si poměrně oblíbila. Stejně bych ale čekala, že se bude chovat trochu temněji, vzhledem k tomu, jak je ze začátku vykreslován. Ostatní postavy se v knize více méně jen mihnou a vy si za nějakou dobu možná vzpomenete akorát na slizkého krále Destina.
Svět jako takový je rozhodně originálně vymyšlený a určitě odpovídá tomu, že kniha má být inspirovaná pohádkou.
Pokud vás však příběh svou jednoduchostí neodradí, dostanete milou oddechovku z hezkého fantasy prostředí, nebudete ochuzeni o milé postavy a dostanete i nějaké to špičkování a vzájemnou přitažlivost mezi hlavními postavami.
Naprosto upřímně na začátku musím říct, že knihu jsem si koupila hlavně kvůli tomu, jak vypadá. Po vizuální stránce kniha nemá konkurenci. Má vkusnou barevnou ořízku a když knihu správně pod světlem natočíte, tak se dokonce i třpytí. Pokud tedy hledáte ozdobu knihovny, je tohle jasná volba.
A teď k samotnému obsahu knihy. Jedná se poměrně o přímočarý příběh, na jehož začátku je rodina hlavní hrdinky Ember, zasažena tragédií, kterou by asi nechtěl zažít nikdo z nás. Tato příbehová linie, kdy se postavy vyrovnávají se ztrátou někoho blízkého se mi na knize líbila asi nejvíce. Je to zpracované citlivě, ale zároveň velmi uvěřitelně a opravdově. Ze začátku spolu s Ember pocítíte bolest, ale postupně si projdete nejrůznějšími fázemi takového prožitku až ke smíření na konci knihy, u kterého prostě nejde neslzet.
Co se týká romantické linky, za mě je to jeden z těch slabších aspektů příběhu. Josh mě příliš nezaujal, nebylo na něm nic moc zvláštního ani překvapivého. Prostě jen další sexy borec, kterých je v tomto žánru nepočítaně. A celá ta romantika mezi ním a Ember byla strašně uspěchaná a přišlo mi, že je to mezi nimi hlavně hodně o se*u a ničem moc jiném. Moc spolu nemluvili a to přišla strašná škoda. Klidně by kniha mohla být trochu delší a mít opravdovější vývoj, co se romantiky týče.
A co s vedlejšími postavami příběhu? Asi vám nebudou vadit, ale taky je nejspíš rychle zapomenete. Já osobně jsem si oblíbila hlavně Embeřina mladšího bráchu Guse, který příběhu dodával jistý šmrnc. Ostatní postavy byly vesměs sympatické, ale zároveň si na ně za rok určitě nevzpomenu.
Suma sumárum, kniha se vám bude líbit, pokud máte rádi dojáky a nevadí vám jednoduše podaná romantika. Užijete si i nějaké ty lechtivé scény, ale nejdená se tady o žádné p*rno na papíře. Pokud však hledáte propracované příběhy s uvěřitelnou romantickou linkou, této knize se spíše vyhněte.
Po knize jsem sáhla hlavně z důvodu, že na mě několik dní vyskakovala na instagramu. I proto jsem do ní šla s nějakým očekáváním, které ale kniha úplně nenaplnila. Příběh měl poměrně rychlí spád a svět je originálně vymyšlený. Ale jinak mě na knize nic moc nenadchlo. Nejvíce mě na knize zklamala romantická linka, která je taková neslaná nemastná. Čtivá byla kniha zejména v prvních dvouch třetinách, asi právě proto, že tam té romantiky nebylo příliš. Konec knihy mě zklamal.
Velmi uzoučká knížka, která ale rozehřeje srdce jak dětí, tak i dospělých.
Příběh není nijak složitý, ani dramatický. Je to spíš cozy fantasy, ale ukazuje i sílu přátelství a dobrých lidí.
Postavy v knize taky nemají nějaký hlubší charakter, na tak málo stranách se není čemu divit. Ovšem okolnosti setkání jednotlivých aktérů jsou pěkně ukázány, jejich minulost je také dobře vysvětlena a já jsem nezaznamenala nějaký výrazný otazník, který by mě trápil.
Kresby v komiksu jsou velice hezké. Každá postava a každý drak vypadá jako by mohli vystoupit ze stránek rovnou k nám. Současně jsou však všichni namalováni takovým roztomilejším způsobem.
Suma sumárum, doporučuju všem. Je to krátké, ke to roztomilé, ale má to i pár hlubších myšlenek. Komiks si tak beze sporu užijí děti i dospělí.
Máme tu první díl série ACOTAR. Upřímně, tuto knihu série jsem rozečetla už kdysi dávno, ale ani jsem ji nedočetla, prostě se mi nelíbila. Znovu jsem jim dala šanci až letos, když mi spousta lidí okolo říkala, že to je perfektní a že je to must read v romantasy.
Za prvé, příběh je plynulý a má příjemný spád. Není v něm sice příliš zvratů, ale má nějaké tajnosti apod. Rozhodně ale ve mně příběh nevyvolával pocit, že mě ta tajemství ničí a nutně potřebuju zjistit jaké jsou. Celkově to působí předvídatelně a myslím, že v některých částech jej autorka zbytečně natahovala.
Co se postav týče, jsou propracované, nejsou nijak ploché a člověk s nimi docela i souzní. Ale stejně jako u příběhu, romantická linka mezi hlavními hrdiny ve mne nevyvolala nějakou odezvu. Nepřišlo mi, že mi nějak zvlášť záleží na tom, co s nimi bude. Jedině Feyre jsem si tak trochu oblíbila.
Příběh celkově dle mě funguje spíše jako odrazový můstek pro další díly, ale jako samostatně je takový neslaný nemastný. Rozhodně ve mně nevyvolal příliš emocí na to, abych měla nějaká očekávání od dalších dílů. Do dalších dílů jsem se nicméně pustila hlavně kvůli Rhysandovi.
Suma sumárum knihu doporučuju všem těm, kdo hledají plynulý lehce předvídatelný příběh s dominantní romantickou linkou.
Plus ještě takové objasnění nakonec, Dvory opravdu nejsou vílí por*o. Je to taková spíš 14+ fantasy romance. Ale por*o v knize opravdu vypadá jinak.
Abych po knize sáhla, stačil mi na to jediný důvod - je o Severní Koreji. A rozhodně nelituji toho, že jsem ji přečetla.
Kniha samotná se čte poměrně dlouho a těžce. Nejedná se o text, který slupnete jako malinu, ale o odborně napsaný hustý text, který je navíc doslova zprzněný českým překladem jmen. Právě překlad je na knize to největší, co bych jí vytkla. Nejednal se jen vlastních jmen, ale i spousty vět, které byli přeložené poněkud těžkopádně.
Další věc, kterou bych knize vytkla je to, že se často opakuje. A teď tím nemyslím slova, ale autor opakuje i informace, které v knize již předtím zmínil.
Současně bych také chtěla upozornit na to, že kniha nejede úplně chronologicky, ale často přeskakuje z roku do roku.
Pokud ale přežijete strašný překlad a trochu těžkopádnosti, dostanete na konci poměrně ucelený příběh sestry Kim Jong-una. A nejenom to. Kniha zachycuje i minulost Severní Koreji jako takové a i to, jak jsou prezentováni první dva vůdci.
Pokud se však o Severní Koreu zajímáte již nějakou dobu, některé informace vás samozřejmě příliš nepřekvapí. Současně bych ale knihu nedoporučila jako tu úplně první k tomuto tématu.
Prequel k oblíbené sérii v subžánru YA thriller Návod na vraždu pro hodné holky, aneb jak Pipu napadlo řešit vraždu Andie Bellové. Přesně tohle vám slibuje anotace knihy a přesně to také dostanete.
Jedná se o hodně krátkou knížku, která počítá s tím, že jste už alespoň první díl série četli. Nedostanete zde totiž úplné představení charakterů, ani prostředí, kde Pipa a její přátelé bydlí. Dostanete totiž pouze popis jednoho večera, kde Pipa s přáteli hrají hru, při níž mají za úkol vyřešit fiktivní vraždu.
Jak už jsem zmínila výše, je to jednoduchý příběh, který budete mít za hodinku přečtený. A dá vám to, co očekáváte. Mě osobně trochu zklamal konec knihy a jak celkově hra dopadla. Také jsem byla v rozpacích z toho, jak Pipa na nápad vyšetřovat případ Andie přišla.
Celkově mě však knížečka bavila. Minimálně dostanete Pipu s jejím geniálním mozkem a taky tak trochu nápad na to, co si zahrát o silvestrovském večeru. Pokud jste však nečetli, alespoň první díl série, s přečtením Hry na vraždu ještě počkejte.
Knihy Ali Hazelwood mám velmi ráda, jsou to oddechové romantiky se silnými hlavními hrdinkami a naprosto snovými boyfriendy. Není žádný tedy žádný div, že o ní chci psát.
Kniha má na první pohled nádhernou obálku, která poměrně sedí i na příběh. Stejně tak je sladěná ořízka, která ale dle mého působí trochu dětinsky a nemyslím si, že byla u knihy nutná.
Příběh samotný je čtivý a oddechový, ale zároveň je v něm spousta hlubších myšlenek. Malory jako hlavní hrdinka mi poměrně sedla a oblíbila jsem se i její rodinu, ačkoli Sabrina se chovala jako rozmazlený fracek. I přesto mohli mít všechny o trochu víc prostoru. Stejně tak trenérka Defne, kterou si absolutně zamilujete, je to určitě nejlepší vedlejší postava v knize.
Samozřejmě se musím zmínit i o Nolanovi. Ten mě teda upřímně za srdce moc nechytil, působil na mě trochu odtažitě a zvláštně. A řekla bych, že je to hodně podobný archetyp jako Adam z Hypotézy lásky.
Kniha ale není jen o lásce a vztazích, ale ústředním středovodem života hlavních hrdinů jsou šachy. Šachová linka je knize rozvinutá tak, že i absolutní neznalec se v tom neztratí a ještě se během čtení dozvíte několik zajímavostí.
Suma sumárum, knihu bych doporučila milovníkům slow burn romancí nebo případně i těm, kteří vyhledávají sportovní prostředí (protože ano, šachy jsou sport). Pokud však hledáte vášeň a žhavé postelové scény, asi byste měli sáhnout po jiné knize.
Knihu jsem si nesmírně užila. Nebylo to úplně typické fanatsy, ale vlastně to bylo na tom docela osvěžující. Bylo to miloučké, slaďoučké a neobvyklé. Často jsem měla při čtení pocit jako bych sledovala nějakou hru ve stylu Dračí doupě nebo podobné rpg. A protože jsem fanoušek těchto věcí, kniha se mi moc líbila. Musím však autorovi vytknout některé pasáže, jejichž čtení bylo poněkud složitější a často se tak jinde odsýpající děj natahoval. Přesto knihu hodnotím kladně a doporučuji ji všem, kdo milují fantasy rpg hry.
Po knize jsem sáhla hlavně z důvodu, že jsem dříve propadla autorčiným dřívějším knihám (zejména Šesti vranám). Od knihy jsem proto měla velká očekávání a trochu jsem se bála, že mi je nenaplní. Ale bála jsem se zbytečně. Kniha mě vtáhla do děje téměř hned a mě bavilo rozkrývat její tajemství. Galaxy "Alex" Sternová je podle mě perfektní. Snaží se udržet na Yale, ale zároveň v sobě nezapře tu problémovou holku jíž bývala. Bavilo mě i střídání pohledů do minulosti a současnosti. To zejména kvůli Darligtonovi. Nejvíce jsem si ale stejně užívala interakce Alex s Turnerem, který do knihy vnášel jiný pohled na věc.
Samotné pojetí magie zde je velice nápadité a originální. Sice by mi nevadilo kdyby jí am bylo o trošičku více, ale to je jen detail.
Líbil se mi i konec knihy. Ačkoli samotného vraha jsem tušila zhruba od poslední třetiny knihy, o jeho motivech jsem neměla tušení. No a ten zbytek? Překvapení až do samého konce.
O autorce této sbírky poezie jsem už slyšela ve spojitosti s Leošem Marešem a talentem. Ale sama jsem slyšela jen báseň Millennials a nic jiného. Byla jsem proto docela zvědavá, co všechno v knize bude.
A byla jsem překvapená jak moc dobré to ve skutečnosti bylo. Autorka se ve svých textech dotýká nejrůznějších citlivých témat a ve spoustě z nich jsem se jednoznačně našla. A u spousty z nich jsem si pak říkala, že jsem tak trochu ráda, že jsem se v nich nenašla.
Jednotlivé básně nejsou dlouhé, ale zde ke čtení doporučuji přistupovat s respektem a hlavně s pochopením. Kniha vám toho totiž může spoustu dát, ale jen když jí budete naslouchat.
Knize bych vytkla jen maličkosti. Některá témata se hodně opakovala a básně si pak byli poměrně hodně podobné. U některých básní mi zas asi ne úplně došel jejich význam.
Celkově ale knihu hodnotím velmi pozitivně, básně se dobře čtou a je vidět, že autorka má veliký talent a dobře to umí se slovy.
Suma sumárum, pokud milujete poezii, ale už vás omrzuje číst jen staré texty, tato moderně pojatá sbírka vás uchvátí nejen svými moderními texty, ale i úchvatným vizuálem.
Tuto knihu jsem četla z jednoho prostého důvodu: kamarádka mi řekla, že je to skvělé a já jsem šla a knihu si koupila. A rozhodně toho nelituji.
Autorka má velký talent pro psaní a příběh mi utíkal jedna báseň. Rozhodně to má zajímavý děj, který vás u knihy udrží. Minusem knihy může pro některé čtenáře být předvídatelnost děje. Pokud už v žánru fantasy máte něco načteno, rozhodně vás ne vše, co je v knize překvapí.
Co se postav týče, hlavní hrdinka mi byla sympatická, oblíbila jsem si její cílevědomost, oddanost a sílu. Co se ostatních postav týká, tak takové ty hlavní vedlejší postavy byli propracované a některé z nich si opravdu oblíbíte. Ale ostatní postavy mi tak nějak začali splývat.
Ke konci už bych jen zmínila, že kniha nemá romantickou linku, takže vyznavači romantasy budou z knihy nejspíš zklamaní.
Také bych upozornila na možné traumatizující scény. Tím, že se kniha odehrává částečně během války, je jasné, že se objeví scény, ze kterých vám nebude úplně nejlépe. Když k tomu ještě přidáme autorčinu schopnost vše barvitě popsat, máme zde něco, na co by se hodil dopředu nějaký warning.
Suma sumárum, knihu doporučuji všem fanouškům drsných, temných fantasy, kteří očekávají morálně šedé charaktery, jež se nebojí udělat to, co myslí, že je správné všemi možnými prostředky. Zároveň nedoporučuji všem, kteří v knize potřebují romantickou linku.