Jessie_K komentáře u knih

Nemohu říct, že to bylo vyloženě příjemné čtení. Ty osudy jsou opravdu složité. Po celou dobu jsem zažívala až takovou sklíčenost, z celého toho příběhu. Zároveň také vděk, do jaké "pohodlné" doby jsem se to narodila. A i přes to všechno se kniha jen velmi těžko odkládá a velmi dobře se čte. Zatím váhám, zda se pustit do druhého dílu.

20 23.10.2022

Přiznám se, že jsem naprosto netušila o čem kniha je. Kdybych předem věděla, že se týká tématu druhé světové války a holocaustu, vím, že bych ji neotevřela. Tohle téma ve mně vždy zanechává hluboký smutek a naprostý šok z toho, že něco takového lidé, před né ještě tolika lety, zažívali. A když jsem si v některých pasážích představila na místě hlavních hrdinů sebe a svou dceru nebo mou maminku, jen s obtížemi jsem zadržovala slzy. I přes všechny pocity, jsem nesmírně ráda, že se mi tahle knížka dostala do rukou a já si zase o něco víc vážím toho, v jaké době žijeme, že starosti, které řešíme, jsou vlastně docela maličké. A už asi vždycky, když si dám svůj oblíbený žloutkový věneček, vzpomenu si na tenhle příběh. :-)

18 03.01.2018

Jelikož jsem si naprosto zamilovala hlavní postavy, byla bych z knihy nadšená, i kdyby děj byl jakkoliv zdlouhavý a šílený. To se samozřejmě nestalo, Rowlingová podává délku svých příběhu - na kterou se tu často upozorňuje - jako přednost a tak k tomu musí čtenář i přistupovat. Je pravda, že v první třetině knihy jsem myslela, že si snad vytvořím nástěnku všech podezřelých a příbuzných, s těmi provázky a tak. Naštěstí jsem se do toho začala pomalu dostávat (i přesto doporučuji číst knihu bez větších pauz). Jinak ale dost bojuji s tím, jestli mě bavil víc případ nebo vztah Robin a Strika. Vždy jsem se těšila, až se ocitnou spolu. Každopádně opět musím doporučit a dát plný počet hvězdiček.

16 06.02.2023

Ta kniha je instantní deprese. Četla jsem hodně knih s hodně tíživými tématy, ale tohle byla síla. Přečetla jsem ji v podstatě na jeden zátah, ale jen proto, abych to měla už rychle za sebou. Tam není jediná stránka, která vám dá trochu oddychu, aspoň záchvěv něčeho pozitivního.. Jen zlo, zmar a pomalu se stupňující pocit, že něco odporného se dere na povrch a vy to raději ani nechcete vědět. Což objektivně hodnoceno neznamená, že ta kniha je špatná. Ale za mě osobně - už nechci nic podobného číst a doufám, že se mi ten příběh brzy dostane z hlavy. O čemž teda dost pochybuji.

13 24.08.2023

Se tu píšu s komentářem a on mi pak zmizí a neuloží se? No tak stručně - je to skvělý! Přečtěte si to, ten příběh si zamilujete, vážně! :-)

11 07.07.2022

Do Cormorana jsem se úspěšně zamilovala - taková ta platonická knižní láska - holky, znáte to. O:-) Jinak nevím jak víc knihu okomentovat, abych nepropálila děj nebo vývoj vztahu mezi Strikem a Robin. Tak jednoduše jen napíšu - Moc hezky se mi to četlo, a i když to nějaké ty mouchy mělo, určitě nelituji stráveného času nad knihou a věřím v další díly.

10 29.07.2020

Pokládám si otázku, zda bych byla z knížky tak nadšená, kdybych před několika dny právě na místě bývalé vesnice Chaloupky nebyla. To místo ve mně zanechalo nepopsatelně silný dojem a díky tomuhle příběhu, jsem se tam mohla vrátit a ty pocity se ještě umocnily.

Příběh o hokeji, který vlastně moc o hokeji není a bavil mě, i přes to, že právě k tomuto sportu nemám vůbec žádný vztah. Zajímavé prostředí, psychologie postav a i různé překvapivé zápletky. Za mě super.

8 03.02.2021

Trošku slabší než první díl. Neustále popisovaná nevolnost a zdravotní problémy hlavních hrdinů, mi začali lehce lézt krkem. Rozhovory, které měli asi evokovat autentičnost s věčným "Co?; Co si říkal?", byly už vyloženě protivné. Na druhou stranu děj a zápletka mi nijak zásadně nevadily a knížku doporučuji jako oddechové čtení.

7 21.05.2018

Příliš jsem od knihy nečekala, už jen díky nálepce bestseller a bohužel se překvapení nekonalo. První rozuzlení případu mi došlo už někdy kolem strany šedesát, to druhé o několik stran dále. Styl, kterým byl příběh vyprávěn mi také příliš nesedl. Propracovanost děje bych přirovnala tak k jednomu dílu seriálu Zákon a pořádek a jemu podobným kriminálkám. :D A ten závěr? Já opravdu nemusím mít v každé knize happyend, ale to co tam autorka vytvořila, mi přišlo naprosto zbytečné a vůbec jsem nepochopila, co tím sledovala.

7 29.05.2017

Tyto knížky buď milujete a nebo jste je nikdy nečetli. :-)

7 24.08.2015

Doporučila mi ji paní v knihovně. Byla jsem trochu skeptická, tenhle typ knížek sama nevyhledávám. Při celkem depresivním začátku, jsem měla chuť knihu vrátit, ale četla jsem stále dál a ani nevím, kdy se to stalo, že jsem se přehoupla do fáze naprostého ponoření do příběhu. Při čtení jsem měla otevřené google maps a šla alespoň virtuálně s nimi a i když to neměli často vůbec lehké, tu přírodu tam jsem jim záviděla. Tenhle příběh musí nějakým způsobem namotivovat snad každého.

6 11.02.2024

Trhlinu jsem četla po přečtení díla Strach, takže se nemůžu ubránit srovnání. Obě knihy jsem ani za nic nechtěla číst po večerech, obě byly dost děsivé, každá však jiným způsobem. Zatímco Strach pracoval tak nějak více s nadpřirozenými bytostmi, které tam byly prokazatelně přítomné, Trhlina ne. Ta jakoby děsila něčím nehmatatelným, něčím, co čtenář jen tuší..Při čtení obou knih mnou prostupoval, takový nepříjemný pocit, i ve chvílích, kdy jsem zrovna nečetla. A potom jsem odjela na dětský tábor uprostřed lesů - to mimochodem doporučuji! Při noční bojovce, kdy běháte po lese, se vám vybaví všechny nejlepší pasáže. :D U Trhliny je pak samozřejmě klíčový již už několikrát zmiňovaný závěr, který vás donutí stoupnout si, ať už čtete v jakékoliv poloze, a říct něco jako "dop**ele, cože?!"

6 22.08.2019

Možná jsem čekala trochu víc po Dívce ve vlaku, ale obě knížky mi přijdou naprosto vyrovnané. Musím říct, že mě celkem baví střídání vypravěčů a s tím spojený úhel pohledu. Moc mě bavilo prostředí, v kterém se děj odehrával. Maloměsto kdesi na konci světa je vždycky dobrý nápad na místo pro vraždu :-) Nebojte se zmateného začátku - celkem rychle se v knížce zorientujete a vše vám do sebe zapadne. Tyhle "ženské detektivky" jsou příjemná oddechovka a já s nimi ráda prokládám ty brutálnější kousky. :D

6 16.04.2018

Tenhle žánr buď milujete nebo vás naprosto odpuzuje. Jedna z desítek věcí, které se mi po přečtení honily hlavou byla, že chci určitě znát drogu, pod jejíž vlivem napsal autor tuhle knihu. To prostě normální člověk nevymyslí. Pak se ale stačí zamyslet, vzpomenout si na některé své sny a představy, které vám proletí hlavou a zjistíte, že zas tak bizarní to celé není. A to je to, co na Jääskeläinenových dílech miluju - to pracování s lidskou fantazií, prolínání hranic s realitou a samozřejmě jeho způsob vtáhnutí čtenáře do děje a udržování ho v napjaté nejistotě. Samozřejmě se také neubráním srovnání s Laurou Sněžnou, která je taková více pohádková a prostředí bylo mě osobně milejší. Na druhou stranu v Průvodci mě zase zaujala myšlenka "filmovosti" a tzv. V-částic. Co se týče konce, ten byl asi nejslabší. Četla jsem obě jeho verze a žádná z nich mě patřičně neuspokojila. Pro mě osobně je však v tomto případě důležitější pocit z knihy jako celku a ten je víc než skvělý. :-)

6 16.10.2017

Kurupira, Kurupira. Znělo mi v hlavě celý týden. Ani nevím, kde jsem k tomu přišla, kde jsem tohle slovo četla nebo slyšela. Nedalo mi to a v knihovně jsem ho vepsala do databáze knih v počítači a vyhodilo mi to právě knihu pana Mareše. Ze začátku jsem se trochu lekla toho, že jde o cestopis, ale okamžitě po začtení do příběhu, mě děj knihy naprosto uchvátil, cestopis necestopis :-) Dozvěděla jsem se tolik věcí o amazonské fauně a flóře, kultuře tamních kmenů, o kterých jsem doteď neměla ani ponětí, a to naprosto záživnou a napínavou formou, že bych se tam okamžitě vydala, abych to vše viděla na vlastní oči. Teda pokud bych neměla panický strach z hmyzu. A vraždících Indiánů. A jaguárů. A taky hadů. :D No prostě by mě tam dobrovolně asi nikdo nedostal. :D Jediné zklamání, které mám s knížkou spojené je to, že po přečtení jsem se snažila samozřejmě hledat aktuální informace o téhle mesetě a nikde nic. Takže pokud někdo něco ví, budu ráda, když se mi ozve do zpráv. :-)

6 25.09.2017

Stejně jako první díl je i toto volné pokračování psáno především pro ženy, které se někdy ocitly v roli milenky. Nemyslím si, že by to něco zásadního dalo podváděným manželkám nebo samotným mužům. Pokud ale tuhle knížku dostane do rukou žena - milenka, začne o svém vztahu více přemýšlet a možná začne vidět, co před tím neviděla. Já této knížce dávám plný počet hvězdiček, protože ... protože. ;-)

6 07.11.2014

Budu zase zlá - celkem zklamání, hlavní postavy nesympatické, občas se v knize objevilo napínavé místo, ale nic závratného a ten konec? Asi šest stran filozofického monologu o ničem. Absolutně to pro mě ten příběh zabilo. Jediné plus je to, že jsem se dozvěděla o tajemném větru a dalším magickém místě blízko našich hranic, o kterém jsem doposud neslyšela..

5 25.05.2021

Markétu sleduji už nějaký ten pátek na Facebooku a Instagramu a hodně mě baví její sarkasmus a její pohled na svět. O knížce jsem věděla, ale nějak jsem se k ní nemohla rozhoupat, až teprve nedávno jsem si jí všimla u nás v knihovně, hezky vyjímající se na stojánku, volající "Vezmi si mě domů!" A tak jsme se seznámily. :D Už předem jsem tušila, že Markétin styl humoru bude určitě obsažen i v příběhu a nepletla jsem se. Ale není to jen o tom. Už po prvních stránkách mě překvapilo, jak autorka dokáže vyjádřit slovem přesně ty pocity, které já zvládnu maximálně "jen" prožívat. Loni mi odešel můj dědeček a i z toho důvodu, jsem se ve spoustě slovních spojeních, i celých větách, viděla. Knížka se příjemně čte, autorka nikde, jak já říkám, netlačí na pilu. Pravděpodobně ji přikoupím do své knihovny a někdy se k ní zase ráda vrátím. :-)

5 26.06.2018

Při téhle knize jsem se přistihla, že mě víc bavil vztah mezi Strikem a Robin, než řešení samotného případu a to asi není úplně dobré, když se jedná o detektivku a ne červenou knihovnu. :-) Stále si ale stojím za tím, že jako oddychovka je to příjemné čtení.

5 13.02.2017