jullien komentáře u knih
Musím říct, že se mi chtělo v jednu chvíli hodně brečet a Báru vší silou objímat. Kde má dítě najít lásku, pochopení, podporu, když jí ji neposkytne ani vlastní rodina. Matka, která má milovat své dítě. Na posledních dvou stranách se mi při čtení svíralo srdce a tušila jsem takové vyvrcholení, kterým kniha skončila. A i když je kniha malého rozsahu, vydá na tisícistránkový román.
Tahle kniha mi zlomila srdce.
"A takový dar člověk obdrží jenom jednou."
Tohle by si měl přečíst každý kdo sympatizuje s komunisty či snad v dnešní době volí tuhle zrůdnou stranu. A nejen tuhle knihu, ale všechny, které vykreslují nelidské praktiky téhle strany. Nechápu a asi nikdy nepochopím jak někdo může pohrdat a nevážit si nejdůležitější věci na světě a to je lidský život. Zároveň děkuju autorovi za tuhle vyjímečnou knihu o životě faráře Josefa Toufara, díky níž se na jeho hrdinský a čistý život snad jen tak nezapomene.
Co napsat. Jsem vždy trochu rezervovaná ke knihám, na které slyším chválu ze všech stran, a které si prostě "musí" člověk přečíst. A přesně u téhle se mi to opět potvrdilo. Příběh není špatný, určitě pro spoustu lidí inspirativní, spoustě se bude líbit, ale pro mě trochu plochý. Je spousta jiných knih, které vám dají daleko víc, než tahle, ale jsou to právě ty knihy, které nečtou masy, bohužel. Mám raději, když nad knihou musím ještě dlouho po přečtení přemýšlet, která vám nějakým způsobem obohatí život a tahle to, alespoň pro mne, bohužel není. Dávám 60%
Tahle kniha mi při čtení způsobovala bolest. Nevěděla jsem koho litovat dřív a zda si lítost vůbec zaslouží. David Vann je známý tím, že jeho knihy jsou nabité hrůzou, utrpením a desivými zvraty. Ani tady nás vůbec nešetří. Jak jsou naše životy ovlivněny dávno před tím než se narodíme, jeden čin, jedna událost, jeden pohled a člověk ztratí tu jistotu, tu bezstarostnost, kterou dosud ve svém životě měl. Přesně tohle se stalo hlavní hrdince Caitlin. Avšak příčiny musí hledat u své matky, potažmo u starého může, kterého potká v seattlském akváriu, kde tráví čas po škole čekáním na matku. Bravurně napsaná kniha o traumatu z dětství, odpuštění, smíření a nacházení.
Případ Milady Horákové zná asi každý, nebo by měl znát. Příběh její rodiny a nejbližších příbuzných zpracovává právě tahle kniha. Manžel Bohuslav Horák na poslední chvíli utíká z Československa a dlouhých 17 let čeká na svou dceru. Z jeho vzpomínek a vzpomínek lidí kolem něj je patrná velká bolest a bezradnost, když je vynesen rozsudek nad jeho milovanou ženou, jeho osamělost v Americe a touha dostat k sobě dceru Janu. Kniha mi přiblížila osud Jany Kánské, dcery Milady Horákové, a nemůžu jinak než ji velmi obdivovat. Příběh rodiny Milady Horákové je zakončený dopisy, které psala v posledních dnech před popravou a které se dostaly do rukou Jany po dlouhých 40 letech. Ne všichni, pro které byly psány, si je stihli přečíst.
Dobře zpracované zajímavé téma, které se zabývá vysídlováním vesnic. Celá kniha na mne působila hrozně smutným dojmem, i když konec vyznívá docela pozitivně. Jak už napsala uživatelka Frakira, jsou to smutné osudy lidí, kteří ztratí své místo kam patří, kde žijí celý život, kde si vybudovali svůj domov, někteří se se ztrátou potýkají i na sklonku svého života, což musí být pro ně o to těžší. Kniha ve mě určitě něco zanechala, proto hodnotím tak jak hodnotím a určitě to nebude pro mě poslední setkání s tímto autorem.
Příběh Anderse Breivika a ostrov Utoya s ním spjatý zná asi každý. Tenhle příběh je v knize komplexně zpracovaný, od dětství pachatele, příběh jeho matky, příběh obětí, jejich rodičů, Norska a tragického dne 22.července 2011. Na jedné straně neskutečné utrpení vražděných dětí a na druhé nesmyslné a hlavně směšné podmínky odsouzeného. Srdce se mi zastavovalo u vyprávění pozůstalých, ať už to byli kamarádi, sourozenci nebo hlavně rodiče. Tu neskutečnou bolest si umí představit asi málokdo. Docela mě překvapila reakce mládežnické organizace, která vlastní ostrov, když chtěli rodiče a kamarádi uctít po roce památku svých dětí přímo na ostrově. Velké díky patří autorce za skvěle sepsaný příběh, který určitě nebyl po psychické stránce jednoduchý.
Tak tahle holka s bucket listem mě bavila od prvních stránek. Přečetla jsem snad všechny knihy o PCT, které vyšly, každá byla jiná, na každé se mi líbilo něco jiného, ale Goldilocks jsem si prostě zamilovala. Její humor, její příběh mě dostal a kdybych nebyla takový posera, co se bojí jít v noci na záchod a uměla alespoň trochu kváknout anglicky, vyrazila bych na PCT hned. Třeba se mi to někdy povede. Díky, Goldilocks, za veškerou pozitivní energii, kterou jsi nás celou knihou provázela.
I přes velmi smutné téma autor vykreslil výbornou atmosféru, řekla bych až poetickou, která se line celým příběhem. Když hlavnímu hrdinovi zemře třináctiletá dcera, jsme svědky postupného otcova úpadku, kdy se prolínají vzpomínky na dětství, na dceru a halucinační stavy, které časem převládají a zasunou do pozadí vše ostatní. Světlé úseky, kdy Kate ještě žila, se jemnou linkou střídají s temnými, kdy pro otce po její smrti, zdá se skončil svět.
Temný, smutný, melancholický, emocemi nabitý příběh o jednom velkém žalu, se kterým si, jak se zdá, Charles nedokáže poradit. Kdo má rád tenhle typ románů s popisem pocitů, myšlenek, přírody i obyčejných věcí, tak doporučuju.
Jedna z hodně dobrých scének je, když si jde Charles pro kafe.
Ještě nemám dočteno, zbývá mi nějakých 30 stránek. Schválně prodlužuji, pro mě je to po dlouhé době opravdová literární lahůdka. Jsem ráda, že se ke mě dostala, za to velký dík mému kolegovi z práce!
Fascinující vyprávění pana profesora o svém životě, svých láskách, které se ho dotýkají, svých začátcích, hudbě, lidech, rodině, práci, dětech a hlavně o své milované ženě Jitce. Velmi si vážím pana Kouteckého za jeho práci, inteligenci, noblesu a určitě se budu k jeho vyprávění vracet, k jeho modrým slovům a neskutečné atmosféře, která z knihy sálá.
Michal Sýkora napsal dobrou a co se týče detailů příběhu a charakteristiky postav dokonale propracovanou detektivku. Dle mého názoru daleko předčí v současné době tak populární zahraniční tituly tohoto žánru.
Tak tohle byla síla. Brilantně napsané, se spoustou otázek po dočtení. Pořád čekáte na to ono a ono to tam vlastně je už od začátku. Dle mého je potřeba knihu vnímat do hloubky, ne číst povrchně jen jako příběh, pak se může zdát o ničem.
Dlouho jsem se téhle knize bránila, nakonec jsem se bohužel nechala strhnout davem. Myslím, že hodně přeceňovaná kniha, naprosto nesouhlasím s tvrzením, že se jedná o druhého Stiega Larssona. Pro mě 500 stran o ničem.
Kniha skvěle doplňuje předchozí autorovy knihy o Josefu Toufarovi. Zavede nás na místa, která jsou s J. Toufarem neodmyslitelně spojená a já doufám, že se mi povede navštívit místa podle tohoto průvodce. Zejména zaniklou Zahrádku, poutní místa a vesnice, kde se především odehrával Toufarův kněžský život.
Ne nadarmo je Stefan Zweig považován za klasika světové literatury. Tahle sbírka novel je dle mého skvost literatury. Stefan Zweig umí dlouhé a podrobné popisy vnitřních pocitů u hlavních hrdinů, které v literatuře vyhledávám. Díky téhle sbírce a románu Netrpělivost srdce se zařazuje mezi mé oblíbené spisovatele.
Nemůžu jinak než dát plný počet. Je to přesně ten typ knihy, kterou musíte číst dokud ji nedočtete a zároveň nechcete, aby skončila. Nádherně smutný, veselý, zábavný, melancholický a hlavně hluboký příběh.