Kakho-Oto komentáře u knih

Poslední román Julese Verna, který navíc napsal spolu se synem Michelem. Příběh se odehrává v letech 1858-1859 na nehostinných Ostrovech Stavů, jež leží u Ohňové země. Byl jsem zvědavý, do jaké míry může být příběh v takovém prostředí dobrodružný. A nakonec konstatuji, že je dostatečně dobrodružný. Kniha se velmi dobře čte a čtenář, alespoň tedy já určitě, se nemůže dočkat, jak přesně dopadne "duel" mezi piráty a dvěma čestnými námořníky. Maják na konci světa se mně líbí více než třeba profláknutý Patnáctiletý kapitán, kterého jsem nedokázal přečíst. Méně než Maják na konci světa se mně líbily i verneovky Drama v Livonsku, Bratři Kippové, 800 mil po Amazonce, Archipel v plamenech.

5 12.07.2023

(SPOILER) Román pojednává o posledních větších bojích Apačů proti Američanům a Mexičanům, v popředí je postava slavného válečného šamana Geronima. Na začátku a na konci je pozornost věnována právě událostem z posledních bojů Geronima v letech 18841886, uprostřed se dozvídáme údaje o jeho předchozím životě a válkách. V příběhu defilují také postavy dalších známých apačských válečníků jako byli Mangas Coloradas, Cochise, Victorio či Juh. Vzhledem k tématu je kniha velmi krvavá a brutální, psaná se značnými sympatiemi vůči Apačům, kteří byli skutečnými mistry partyzánské války, měli neskutečnou výdrž, dovedli splynout s krajinou apod. Zaujmou scény, kdy Apači přepadnou mexické město v převlečení za bandity, případně nasazení uniforem americké armády na kaktusy, aby běloši tušili v krajině přítomnost nebezpečí. Nemohu si pomoci, ale Apačové byli mnohem lepší bojovníci než publicistou Gwynnem tolik oslavovaní Komančové. Kniha se asi moc nelíbi historikovi Josefu Opatrnému, jenž o Geronimovi píše jako o vrahovi a renegátovi. Osobně proti Carterovu náhledu na tématiku apačských bojů proti bělochům a Mexičanům nic nemám. Dnes se totiž často o indiánech píše příliš tvrdě a negativně, krutost většiny jejich kultur nemůže přece obhájit bezohledné dobývání jejich území, tj. obou amerických kontinentů! Bohužel, zmáhá se i druhý extrém, kdy je samotný pojem indián považován za rasistický, uvádí se vymyšlené údaje o sto milionech zavražděných indiánů (většina z nich zemřela na nemoci a vůbec nevíme, kolik těch obětí bylo, zřejmě však podstatně méně než sto milionů apropos někdo počet obětí nesmyslně vztahuje pouze na území dnešních USA, ačkoliv drtivá většina indiánů zemřela na území dnešních latinskoamerických zemí).

5 03.04.2023

(SPOILER) Nejednalo se o nějaký zvláštní čtenářský zážitek, avšak valná část obsahu je natolik závažná, že knihu i přes průměrné hodnocení doporučuji druhým k přečtení. Už jen popisy drogového prostředí a věcí okolo ultrapravicového a ultralevicového extremismu byly silné, avšak vrcholem jsou pochopitelně kauzy z ÚOOZ, z nichž nejvíce známá je ta o Nagyové, Nečasovi a spol. Věřím tomu, že politici se báli obvinění z korupce zejména, když v čele ÚOOZ byli Kubice a především Šlachta. Snad nemá Šlachta příliš pravdu v líčení poměrů nástupnické organizace NCOZ, avšak obávám se, že pravdu má. Šlachtu považuji za českého Corrada Cattaniho (fiktivní postava z italského seriálu Chobotnice), státní zástupkyni Lenku Bradáčovou za českou verzi státní zastupitelky Silvie Contiové (fiktivní postava z italského seriálu Chobotnice). Spojení organizovaného zločinu, některých obchodníků, politiků, policistů, soudců a státních zástupců rovná se mafie. Právě o tomto Šlachta především vypráví Josefu Klímovi a čtenářům. Jeho popis se, bohužel, týká především mafiánských struktur v České republice.

5 09.09.2022

Čtivým způsobem napsáno/přeloženo. Jedná se o dost naivní dobrodružný román, který byl publikován již v roce 1867. Navzdory naivitě mě román bavil, včetně přemrštěných scén se slonem Sindhíjou a tygry Jiskrou, Bleskem a Bělohřívkem. Na kapitána Korkorána si pochopitelně žádný Angličan nepřišel, takže alespoň část Indie se mohla těšit ze svobody. Kdybych knihu četl ve věku 11-14 let, byl bych zcela jistě zcela okouzlen a hodnotil bych pěti hvězdičkami – nyní dávám čisté čtyři hvězdičky.

5 22.08.2022

O protinacistický odboj v českých zemích se intenzívně zajímám, takže o událostech v Životicích jsem měl ponětí už před přečtením knihy. Kniha je zajímavě zpracovaná a psaná s dobrým úmyslem. Nicméně osobně si odboje, i toho partyzánského, obecně vážím, a sám bych psal o partyzánech smířlivěji než Lednická. U nás se často zdůrazňuje, že kvůli partyzánským akcím zemřela zbytečně spousta lidí. V Polsku jsou takové názory menšinové - mimochodem v Životicích operovali polští partyzáni, nikoliv čeští či sovětští, což autorka samozřejmě píše. Ke konci mě kniha bavila již trochu méně, celkově jí hodnotím silnými čtyřmi hvězdičkami. 85 %

5 17.04.2022

Předchozí publikace Chalupové, tj. Kyselé třešně a Začátek, se mi líbily více než román Páté jablko. Záměr Chalupové napsat romány odehrávající se kolem poloviny 20. století (Kyselé třešně a Páté jablko) se mi líbí. Páté jablko nedopadlo podle mého názoru úplně špatně, vyložené happy endy u Chalupové nelze očekávat. Předmostí považuji i v současné "panelákové" podobě za zajímavou místní část Přerova. Mimochodem atmosféru a podstatu let 1946-1950 vystihla autorka velmi dobře, avšak samotný příběh knihy by se jen těžko mohl stát. Z trilogie Kyselé třešně je však Páté jablko nejslabší částí, Kyselé třešně a Svatojánské ořechy se mi líbí o poznání více. Celkové hodnocení románu Páté jablko: cca 75 %

5 12.04.2022

Spíše jen průměrné či mírně nadprůměrné příběhy s Holmesem a Wattsonem. V tomto vydání (2021) je celkem devět povídek, jako nejlepší z nich hodnotím Strakatý pás, následují Záhada Boscombského údolí, Stříbrný lysáček a Berylová korunka. Nejméně se mi líbily Makléřův úředník a Spolek ryšavců. Celkové hodnocení: mírně nad 70 %, tj. slabší čtyři hvězdy.

5 13.03.2022

Zajímavé čtení o zřejmě nejděsivějším režimu současnosti. Za sedm dekád mají obyvatelé KLDR dokonale vymyté mozky a myslí si, že si lidé v ostatních státech žijí mnohem hůře než oni, přitom je tomu naopak. Oceňuji odvahu paní Špitálníkové napsat publikace o jejích zkušenostech s KLDR, stejně jako to, že se vůbec odvážila dvou studijních pobytů v této zemi.

5 30.11.2021

(SPOILER) Od druhé poloviny knihy, konkrétně od epizody v súdánském Chartúmu, je příběh naprosto strhující. Kremelská kandidátka je o něco lepší než předchozí dva díly trilogie. Matthews zřejmě nechtěl napsat tento konec příběhu - tj. zběhnutí Dominiky a její manželský život s Nathanielem, tím by vlastně hlavní postava rezignovala na svůj boj proti Putinovi a jeho režimu. Příběh má otevřený konec (Dominika pokračuje v práci pro CIA, neodhalená zůstala nelegálka Susan pracující v USA pro Rusko) a dost možná chtěl Matthews psát další díl, přirozeně již bez Natha. Bohužel, autor zemřel na jaře tohoto roku, takže případné pokračování by mohl napsat jen nějaký epigon.

5 23.08.2021

Šestá kniha od Chalupové, kterou jsem četl. Zatím se jedná o nejlepší dílo, což je dáno také historickým pozadím románu. O dějinách Přerova v letech 1939-1945 něco vím a oceňuji spolupráci autorky s několika regionálními historiky. Našel jsem jen velmi málo nesrovnalostí (nyní si vybavuji jen tyto: v internačním/koncentračním táboře v Kojetíně byly vězněny různé osoby - nejen vyloženě nebezpečné "případy", fronta byla 1. 5. 1945 vzdálena od Přerova 20 km, nikoliv 80 - avšak tento údaj autorka vložila do úst postavám knihy). Samotný děj knihy končí smutně, ale to je u románů Chalupové běžné a čtenář s tím musí počítat. Oceňuji, že autorka na rozdíl od jednoho regionálního historika prezentuje účast mužů z Lověšic na masakru Němců dne 19. 6. 1945 tím způsobem, že je bere za další oběť zvěrstva, provedeného slovenskými příslušníky čs. východní armády. Pouze jeden muž z Lověšic se podílel na střílení Němců a takto je to správně prezentováno rovněž v ději románu.

5 19.11.2020

Podobné románu Ledové střepy od stejné autorky. Na rozdíl od "střepů" mi však přišel Lišcí tanec lepší, poněvadž má přece jen pozitivnější závěr. Po smrti zlého člověka má čtenář pocit, že nic nebrání v pokračování dvou vztahů (muž - žena, žena - žena). Manželka zlé osoby se s událostmi jistě vyrovnala, nejhorší to měly její děti. Pachatel "methanolového útoku" mě velmi překvapil, cca od strany 150 jsem velmi podezříval osobu, která byla zapletená do methanolové aféry z roku 2012 (tj. ještě před tím, než jsem se o této postavě dočetl, že měla něco společného se známou kauzou). Ale to jsem se spletl, rozuzlení velmi dobré a překvapující. Tuto knihu Lenky Chalupové mohu ostatním doporučit. Celkové hodnocení: maximálně 75 %

5 19.08.2019

Podle odborníků na tématiku obsahuje Stinglova publikace velké množství omylů. Osobně můžu tvrdit, že Stingl (jednoznačně stranící indiánům, což mi nevadí) popisuje mnoho bojů indiánů bombastickým stylem. Ano, v případě bojů Araukánů, "zlatníků", Tarahumarů, Seminolů, Lakotů či Apačů šlo o heroické boje, které daly bílým dobyvatelům zabrat. V řadě jiných válek byli indiáni snadno poraženi - bohužel, často hrály velkou roli epidemie různých nemocí, na něž neměli indiáni žádné protilátky. Skutečně vyspělé indiánské civilizace vzdorovaly velmi málo: centrální moc šla snadněji porazit než prérijní indiáni, v případě Inků (lépe řečeno Kečuů) navíc probíhala občanská válka, jež Španělům velmi usnadnila dobývání. Apropos: Stingl uvádí jméno náčelníka Sauků ve tvaru Černý Sokol (Black Hawk), ačkoliv se jinak uvádí ve tvaru Černý Jestřáb.

5 16.08.2019

Prvních (téměř) sto stran mě zatím bavilo z celého cyklu nejméně, ale od výborné epizody v "žebrákově" chatrči mě příběh pohltil, což platilo až do konce této knihy. Dobrodružství v holubníku (v bulharském městě Melnik) mně utkvělo v hlavě ještě z předchozí četby (2002), dění v makedonské Strumici je rovněž perfektní - postava Mübarka je jednou z nejzajímavějších v celém Mayově díle, jedná se o velmi originální zápornou postavu. Epizoda s "upírem" odbočuje od hlavního děje, přesto ji hodnotím kladně. Vzhledem k velmi vlažnému úvodu knihy nemohu dát více než poctivé čtyři hvězdičky. Celkové hodnocení: 85 %

5 03.07.2019

Nejméně zajímavé byly pro mě pasáže o dvouměsíčním pobytu Františka Fajtla ve španělském koncentračním táboře, ale celkově si kniha zaslouží čtyři hvězdičky. Pan Fajtl byl nejen výborný člověk a voják, nýbrž i zdatný literát.

5 20.05.2019

(SPOILER) První část knihy se mi moc nelíbila, ale od té doby, co se Hasil ocitá v komunistickém zajetí, se příběh perfektně rozjede. Publikace je důstojným literárním připomenutím Josefa Hasila, jednoho z největších hrdinů českého protikomunistického odboje (Klub českého pohraničí a jejich názory nepovažuji za relevantní: obhajoba ostrahy hranic Československa pod totalitní vládou komunistů - WTF?). Kniha připomíná i jiné agenty chodce, případně převaděče: Jaroslav Kaska, Jan Mašek, Josef Ludvík, Vladimír Palma, Bohumil Hasil... Velmi bych ke stejnému tématu uvítal i fundovanou odbornou studii. Dodatek po druhém přečtení románu (únor/březen 2025): David Jan Žák nepoužil tolik fabulace, kolik je v seriálu Král Šumavy – Fantóm temného kraje (viděl jsem jen první tři díly), mj. Vlasta neprchá v románu před komunistickými vyšetřovateli bažinatou krajinou, agentka CIC Klára nezastřelí na hranicích uprchlíka, dopadení Josefa Hasila neproběhlo v den jeho svatby, Vlastin manžel nezastřelil na jaře 1945 německého vojáka. Postava Vlasty je v knize popsána mnohem kladněji, není zde žádnou courou, je jen ráda, že s ní spí alespoň mladý Hasil (manželovi se hnusí poté, co zchromla po znásilnění německými vojáky na konci války). Jestli jsem to dobře pochopil, je Vlasta autorem vymyšlenou figurou. Stejné platí v případě Kláry a Růženy. Všechny tři ženy končí tragicky: Vlasta se zastřelí, Klára vykrvácí v Bavorsku na zranění od čs. pohraničníků (zároveň zachránila milence Josefa Hasila), Růžena vykrvácí po našlápnutí na minu při pokusu přejít hranici. Dramatické epizody na hranicích, např. zastřelení pohraničníka Kočího a postřelení jeho kolegy Hávy, zastřelení Josefova bratra Bohumila pohraničníky, převádění jednotlivých skupin, popsal Žák celkem seriózně. Viz faktografická publikace Výstřely na šumavské hranici 1949–1951 od Pavla Moce.

5 05.09.2018

Temný dobrodružný román, který je určen spíše dospělým čtenářům (zároveň nelze tvrdit, že by byl primárně určen mužům nebo ženám, podle mě jde o čtení stejně vděčné pro obě pohlaví). Román "Jamaica Inn" byl již minimálně čtyřikrát zfilmován (viz čsfd.cz), v jednom případě s Jane Seymourovou v hlavní roli Mary Yellanové.

5 17.08.2018

Pro milovníky Karla Maye a jeho díla velmi zajímavý a čtivý příspěvek. Navíc od pana Jaroslava Moravce, který vydával mayovky ve 30. letech 20. století spolu s Toužimským. Jejich vydání Karla Maye je považováno za vůbec nejkvalitnější mimo Německo. Mimo jiné zapojili do práce na mayovkách ilustrátora Zdeňka Buriana. Kniha je věnována zejména prvnímu významnému vydavateli mayovek v českých zemích: J. R. Vilímkovi a jeho vztahům s K. Mayem. Čtenáři se dozví spoustu informací o štvanicích proti Mayovi, které v Německu probíhaly celou první dekádu 20. století a vlastně až do Mayovy smrti v březnu 1912. Jedna kapitola je věnována významnému obhájci K. Maye - tehdy mladému E. E. Kischovi, jenž Maye hájil v českých i německých novinách. Kniha obsahuje i statistickou přílohu k českým vydáním mayovek - nejčastěji byly vydány romány Syn lovce medvědů a Duch Llana Estacada (12 či 13 vydání a přes čtvrt miliónu výtisků obou knih).

5 01.11.2016

Skutečně "objektivní" dílo - autor není historik, přesto se nebojí hodnocení prezidentů. Zejména jeho náhled na Beneše je zcela neseriózní. Junek je také příznivec monarchie, poněvadž útěk z rakouské armády a následný přestup do zahraničních legií považuje za morální prohřešek (proč být věrný někomu, kdo nás utlačoval a kdo se ani nenechal korunovat českým králem???). Po přečtení knihy jsem nabyl dojmu, že nejlepšími prezidenty byli Hácha a Klaus, což je samozřejmě nesmysl. Autor nám předložil svůj krajně subjektivní pohled na naše prezidenty, o kterých se v knize dozvíme pár základních údajů a poté již čteme autorovy "hodnotné" náhledy na hlavy státu.

5 24.08.2016

Velinský napsal to, co soudného čtenáře napadlo při přečtení Foglarových děl: opravdový plán létacího kola by se nikdy nemohl vlézt do kuličky ježka v kleci, nalezení hlavolamu ve stoce by bylo rovněž nepravděpodobné (na druhé straně jeho nalezení v kabátu po dvou či třech letech není také nejpravděpodobnější). Jedná se o velice povedené pokračování. Na prahu těžké pomnichovské doby a pár měsíců před vyhlášením protektorátu se Stínadla s Druhou stranou nejenom sblíží, ale v podstatě spolu splynou (Mirek Dušín či Alžběta Prknářová co by členové Vontské rady). Autor údajně chystal další pokračování - to si ale vzhledem k ději této knihy nedokážu moc představit. Apropos příjmení Kisbel zní ještě hůře než Tleskač.

5 24.12.2015

Nevídané - kvalita a čtivost knihy jsou na obrovské úrovni. Líčení těžké doby 17. století celkem odpovídá tehdejší realitě.

5 10.02.2013