KapitánSmrt komentáře u knih
Těžko hledám nějaká ta pozitiva. Snad jen, že je to pěkně a zručně napsané. Vzdáleně mi to připomnělo novější Problém tří těles. Tím výčet pozitiv končí. Jinak jde totiž o lacinou a težkopádnou sci-fi / fantasy báchorku, jež je plná nezajímavých postav a nezajímavého děje. Nelze ani říci, že by příběh oplýval nějakými hlubokými myšlenkami či poselstvími. Snad jen, že vědění je důležité? Takových banálních "pravd" zde nalezneme více, ale nic dalšího, hlubšího. I proto mi text přišel prázdný, rozvleklý a další díly shánět neplánuji.
Bohužel, zklamání. Zajímavé jednotlivé myšlenky a kritické poznámky k dnešní době jsou takřka zabity bídným zpracováním. Co mi vadilo?
1, roztříštěnost témat. Autor se v každé podkapitole věnuje příliš mnoha věcem. Přeskakuje z jednoho tématu na druhé. Jako by psal o všem a tím pádem o ničem.
2, vágnost. Mnoho idejí a faktů bere autor za samozřejmé, třeba pojmy jako lidská přirozenost, autenticita apod. Ale dále je již nedefinuje. Není tak jasné, k čemu se vlastně vztahuje a zároveň tyto pojmy nikterak neproblematizuje.
3, nekonzistence. Autor se s nostalgií v oku často obrací do minulosti, kdy lidé měli autentičtější vztah k sobě navzájem, přírodě apod. Ale zároveň pak dodává, že minulé doby byly stejně zavrženíhodné jako doba dnešní. Dále kritizuje současné direktivní vedení pracovníků, kdy dříve byli zaměstnanci více loajální a zapálení do práce. Ale je to tak opravdu? Co dělníci v 19. století v Británii? Apod.
Kniha tak působí jako pamflet, jako laciné rozhořčení a dštění síry a ohně na dnešní hrozivou společností. Ale jako soudržný, sevřený text kniha neobstojí. Je příliš roztříštěný, bez hloubky, bez argumentace. Zajímavou kritiku a vhledy do fungování dnešní společnosti tak zabíjí amatérské zpracování.
Svižné oddechové čtení, které dle mého ale značně zastaralo. Některé představy budoucnosti působí dnes úsměvně. Využití poznatků z psychoanalýzy a z psychologie obecně mohlo být ve své době svěžím prvkem, dnes je ale poznání opět o notný kus dále. Děj a zvraty nebyly špatné. Navíc jde o knihu čtivou a pěkně napsanou. Jakožto zajímavý exkurz do myšlenek autora o tom, jak si v polovině minulého století představoval budoucnost, poslouží tento text obstojně.
Asi nejhorší Cormac, co jsem kdy četl. Je to na můj vkus zmatené, časové linie se prolínají, hrdinové se pletou a dost často jsem se ztrácel v tom, o kom se zrovna vypráví. Nemám rád doslovnost, ale tady bylo těch jinotajů příliš. Přesto si příběh podržuje Cormacovy klasické propriety, nostalgickou poetiku zanikajícího divokého západu, zajímavé postavy, jímavé popisy. Ale to je asi tak vše.
Poměrně zajímavá agitka a historický exkurz do podstaty a původu kapitalismu. Na jakých základech je vystaven? Komu nebo čemu slouží? A je ona lacinost z názvu naším údělem? Nebo lze kapitalismu čelit a snad ho i nahradit něčím životashopnějším? Kritická část je zajímavá a umně kombinuje ekonomická i sociální témata (nerovnost, kolonialismus, rasismus apod. a to bez přehnaného sentimentu). Část, která se zabývá možnými alternativami je ale dost střídmá až vágní. Ale to je zkrátka kořen celého problému. Dnes je obtížné, takřka nemožné myslet alternativu vůči kapitalismu, však jsme jím již příliš pohlceni a prodchnuti, proto jen těžko myslíme na něco vnějšího, na něco mimo kapitalismus samotný.
Zajímavá, i když trochu povrchní, studie rozpadu jedné osobnosti pod tlakem brutálního válečného konfliktu. Všechny ty hrůzy a děsy války, které známe ze zpráv, se zde zhmotňují na místě, kde je dnešní člověk příliš nečeká, v USA. Zajímavě a uvěřitelně je zde vykresleno pozadí konfliktu a celkově i svět, ve kterém se kniha odehrává. Zakomponování ekologické krize, sociálních nepokojů, částečně i kulturních válek, to vše dodává knize punc autenticity. Hlavní mínus vidím v tom, že kniha tak úplně neví, čím chce být. Zda případovou studií o tom, jak traumatické válečné zážitky formují osobnost člověka či dobrodružným válečným příběhem...
Jeden z těch horších Kafků, přesto jde o kvalitní počtení. Onen důraz na absurdno a groteskno zde není takové, jak u Zámku nebo Procesu. Zde jde spíše o popis bezmoci hlavního hrdiny, který stále znovu a znovu čelí bezpráví a dalším příkořím, které nemají žádný vyšší smysl nebo důvod, než-li jen obyčejnou lidskou hloupost, podlost či závist. Hrdina všechny rány osudu kafkovsky přijímá, bez snahy něco změnit či se snad obhájit. Vše je totiž, zdá se, marné.
Poměrně zajímavé hard sci-fi s originálním námětem. O budoucnosti tak daleké, ale stále ještě srozumitelné, jak se píše na obálce. Zaujme téma paměti a identity. Kdy se vše stává takřka tekuté, nestálé, podléhající neustálým proměnám. Je libo změnit paměť? Nebo jen část vymazat? A zůstávám pak ještě sám sebou nebo jsem pak někým jiným? A co má vlastní kopie? Mohu ji považovat za sebe nebo jde o novou, unikátní bytost? Co je realita a co simulace? A je násilí zdrojem pokroku a mír naopak předzvěstí úpadku? Zajímavé otázky v zajímavé a dobře napsané knize. Velký obdiv patří i překladateli.
Klasická dobová výpověď o ztracené generaci, která sice již vyrůstala v dobách postkomunistických, plných materiálního blaha a zabezpečení, ale bez jakéhokoli cíle, směru, vidiny něčeho vyššího... Tedy v jakési morální prázdnotě, vyplněné alkoholem, drogami, večírky a potulováním se po světě. Jde o výpověď jistojistě kvalitní, mě osobně blízkou, ale zároveň bych ji asi více ocenil před deseti či patnácti lety, kdy jsem sám tyto pocity prožíval.
Kniha, která je na jedné straně australským westernem o sympatickém desperátovi, na straně druhé jde i o zajímavou sociální kritiku tehdejších společenských poměrů. Občas je to trochu rozvláčné, přesto jde o příběh fascinující a natolik nosný a univerzální (boj proti zkorumpované státní moci), že rozhodně nenudí. Závěrečné kapitoly jsem četl jedním dechem.
O tíživých věcech, o hrůzovládě Pinocheta v Chille, bez zbytečného moralizování a laciných rozdělení na ty zlé a dobré. Autor se snaží konání lidí, ať je sebevíce zavrženíhodné, zdokumentovat, pochopit (ale rozhodně ne omluvit). Zajímavé je, že právě záporné postavy jsou aktivní, zasahují do děje, něco skutečně vytváří, zato kladní hrdinové jen přihlíží, neschopni odporu či akce. Celkově jde o knihu tíživou, plnou smutku, melancholie a jakési zvláštní únavy.
Taková ta fádní hrabalovská člověčinka. Hezky se to čte, občas je to vtipné, občas smutné. Někdy se to snaží o hloubku a odhalování velkých životních pravd. Zda se to knize i daří, je otázka. Dle mého tak úplně ne. Hrabal ale opět přesně zachycuje atmosféru doby, pravou českou náturu a hospodskou kulturu. V tom nemá konkurenci.
„Člověk je provaz natažený mezi zvířetem a nadčlověkem - provaz nad propastí.“ Jak pravil starý dobrý Nietzsche. Co když ale náhlá změna v DNA člověka není zvěstovaným příchodem nadčlověka, ale destrukcí veškerého lidství? Snahou přírody vrátit nám naše destruktivní chování i s úroky? A jde li přeci jen o příchod nadčlověka, co to znamená pro člověka dnešního? Výzvu nebo ohrožení? Poměrně zajímavé téma, psáno pěkným, živým jazykem, avšak celé je to zabito dost šablonovitými postavami a patetickou a vyloženě ubíjející romantickou linkou, která jakoby vypadla z té nejlacinější a notně brakové zamilované literatury.
Je mnohem těžší, nudné, banálně ubíjející a až nesnesitelné, vidět svět takový, jaký je. Tedy svět, který je chaotický, nahodilý, plný hlouposti a násilí, bez jasného, konkrétního směru, vize, smyslu… Ještě že tu jsou DeLilo, Pynchon a další mistři postmoderny, kteří tu šeď a fádnost naší existence dokáží obohatit, prozářit jasným světlem paranoidních vizí, komplikovaných konspirací, děsivých halucinací a psychopatických mužů (a žen), kteří potají řídí osudy celého světa. Jde o autory, kteří s nebývalým vhledem diagnostikují současnou společnost, jakožto společnost úzkosti, vyhoření, únavy a předkládají nám ji v celé své zvrácené kráse… Asi nejlepší DeLilo, kterého jsem zatím četl.
China mě baví, ale tohle byl přešlap. Fikční svět je opět zajímavý a objevování jeho principů je zábavné. Autorova fanzazie je úctyhodná a zvraty a příběhové oblouky mnohdy až vyráží dech svou překvapivostí. Zároveň se ale kniha čte velmi špatně. Některé věty nedávají smysl, rozhovory na sebe často nenavazují. Po konzultaci s překladatelem díla se zdá, že jde o problém samotného originálu, který byl pro tato pochybení kritizován. Velká škoda.
Zajímavý experiment, o něco méně zajímavá literatura. Příběhy, dějové linky, postavy, jsou skvěle vykreslené a čtenáře pobaví, rozesmutní, vtáhnou. Vadili mi popisné pasáže, výčet potravin ve sklepě, seznamy nářadí, ale i popisy obrazů a vybavení místností. Jakožto člověk neznalí historie francouzského umění jsem taktéž neocenil množství narážek na mnohé francouzské reálie. Co mě ale strhlo, byly ony příběhy. Kdy autor na několika stránkách s jakýmsi steskem, nostalgií a porozuměním odvypráví životní příběhy lidí, jejich naděje a ideály v mládí, jejich vystřízlivění, střet s realitou v dospělosti a jejich zahořklost, únavu a nemohoucnost ve stáří. Onen hluboký vhled do života člověka, do jeho obyčejnosti, všednosti, ale zároveň do jeho lidskosti, to mě bavilo a oslovovalo nejvíce.
Klasická žánrová detektivka, spojující žánr noir s dystopickým obrazem budoucnosti. Srovnání s Blade runnerem není úplně od věci. Temný déšť se tak sice honosí dost béčkovým a hloupým názvem, ale jinak je řemeslně dobře zpracován, příběh má spád i logiku, je správně vrstevnatý a tajemný, hrdina je sympaťák, co trousí drsné a suché hlášky a pro ránu nejde daleko. Celkově jsem spokojený. Překlad je také fajn. Vytkl bych jen otřesné množství překlepů a fádní a banální milostnou linku (která je však naštěstí jen okrajová).
Opuštění deníkového formátu vítám, přeci jen to přispívá napětí. Fajn je opět popis úpadku civilizace a pozadí světa během a po apokalypse. Bohužel, vše ostatní je dost podprůměrné. Autor není úplně zručný spisovatel a nedokáže plně vtáhnout do jeho fikčního světa. Navíc postavy jsou často spíše jen karikatury, ne živoucí a dýchající lidé. Hlavní hrdina se postupně stává dost otravným a neustálé opakování toho, jak jen o vlásek a se štěstím opět vyvázl, je dost ubíjející. Přesto nelze upřít, že kniha je napínavá a schopnější autor by z ní mohl vytvořit žánrovou klasiku. Takhle ale třetí díl pořídím leda tak ve slevě nebo v knižní nouzi.
Občas člověk narazí na knihu, která ho pohltí a nadchne, ač to vůbec nečeká. Přesně to se mi stalo s touto podivnou lovestory. Příběh bych rozdělil do dvou rovin. V první sledujeme poměrně banální trampoty dvou milenců, kteří se k sobě tak úplně nehodí. Druhou rovinou je historicko-společenské pozadí, na kterém se kniha odehrává. Bravurně vykreslený úpadek jednoho impéria, potažmo morální, společenský a ekonomický kolaps Spojených států (dost aktuální téme, že?). Posedlost technologiemi, které pomalu ale jistě rozežírají mezilidské vztahy, potažmo i člověka a jeho lidství... Místy tak kniha připomíná seriál Černé zrcadlo... A mnohdy děsí tím, jak povědomí je svět literární a jak nebezpečně se podobá světu našemu.
Poměrně ohraný a ničím originální příběh je obzvláštněn o zajímavě vykreslené hlavní postavy. Podivinského hlavního hrdiny, jeho sestry psychopatky či jejího agresivního muže. Jde tak spíše o studii disfunkční rodiny. Očekávání hrdinů, které mají od svých milostných vztahů, od svých partnerů, od svých ženských/mužských rolí, se vzájemně narušují, kříží, potlačují, což zákonitě musí vést ke konfliktu. Ten je už pak dost předvídatelný. Ale za přečtení kniha stojí.