kiraa komentáře u knih

Osvětim. Knížka, která každého musí probrat z poezie. Místo nebo spíš peklo, o kterém nacisté rozhodli, že zde bude probíhat konečné řešení židovské otázky.
Jedno z prvních svědectví rumunské ženské lékařky Giselly Perl, která byla do Osvětimi transportována s celou svou rodinou. Jediné, co ji zachránilo život, byla její profese. Pověřením samotného Josefa Mengeleho se stala gynekoložkou v ženském táboře. Brzy poznala, kdo je hlavní táborový “lékař” a jaký záměr má mimo jiné s těhotnými ženami. Pod příslibem přiznání svého stavu nasliboval lepší blok a hodnotnější jídlo. Ve skutečnosti mladé dívky končily v ústředí zvrácených experimentů, odkud vedla jediná cesta ven - komínem osvětimského krematoria. Tehdy se Gisella rozhodla, že bude tajně provádět potraty, ale i samotné porody. Bez anestetik, léků, dezinfekce. Nenarozené plody, ale i novorozence usmrcovala, a ač to zní šíleně, stovkám žen tímto zachránila život.
Co se týče knížky jako takové, byla skvělá. Snad to nezní až tak zvráceně, ale je tomu tak. Zaslouží si to. Zaslouží si to hlavně sama vypravěčka, která se dokázala podívat zpět a prožívat vše znovu. Ta, která celé měsíce věřila, že na konci se opět shledá se svým manželem (též lékařem) a talentovaným synem. Manžel byl ubit a syn skončil v plynové komoře. Pár dní před osvobozením.
Nedávno jsem četla, že už těch knížek z války a táborů je nějak moc a další kdesi, cosi …. Dodnes není znám přesný odhad usmrcených. Státní muzeem Auschwitz - Birkenau uvádí 1,4 milionu, jiné zdroje 2 miliony, velitel tábora Rudolf Höss během norimberského procesu uvedl až 3 miliony, z toho více jak čtvrt milionu děti. Tohle jsou čísla, který jsou DOST. Nikdy nebude DOST!!!

25 21.06.2021

Skvělá parta divnodětí. Děti, který nezapadají do fochu standardních rozměrů.
MILA, holka se sušenkovým jménem. Obdivující svět zvířat a hmyzu. To co je jiným odporný, ona miluje. “Milo, takhle si kamarádku nenajdeš …”
PETR, devítiletej kluk se svými strachy. Jak se může tak velkej kluk bát tmy a děsit každý noci? “ Ty na tu školu v přírodě pojedeš, Péťo … “
KATKA. Trochu tlustá Katka, která nesnáší svoji tenisovou raketu ani shazování špeků běháním se svou máti. Chce jen číst a jíst.
FRANTA. Zlej zmetek se zchromlýma nohama a berlema. Provokatér, kluk na ránu a škodič.
Čtveřice, která se náhodou sejde a kupodivu nalezne společnou řeč. Nesoudí, ani jeden nepředělává druhýho. A vymyslí plán, jak se svou jinakostí alespoň na čas naložit.
Klobouček za to, jak bylo fantatisticky popsáno dětský uvažování. Dětský starosti, nepochopení, ač bez fyzickýho násilí a jediný modřiny. Možná by nebylo od věci, aby si některý mámy a tátové přečetli. Třeba by přišli na to, že ne všechny děti jde napasovat do stejných šuplíků. Některý se vejde, jinýmu koukají paty a někomu už kolena. Zkusíme zavřít? Nadoraz? Jde to? Bolí to???

33 11.06.2021

Třetí Pešťák v řadě. A jakože tohle fakt běžně nedělám. Ani už nejsem překvapena tím, jak velká parádička se mi dostala do ruky. Příběh válečnýho veterána Adama Lva, kterej se po jedný takový zabijačce na zahraniční misi snaží nahodit svou psychiku do normálu. Současně s tím začíná pátrat po kamarádovi z dětství Markovi Rokytovi, majetným podnikateli, “ajtý” borci, kterej mu ještě pár měsíců před nabízí práci. Marek alias Rocky vzápětí mizí a vlastně nikomu moc nechybí. Ani Yvonne, choti, která rozhodně není prototypem šíleně smutný princezny. S hledáním se vynořují pěkný prasárničky, který jsou ukrytý za zdmi novodobých milionářů. Vystajlovaný manželky, golfíky, fitka, esúvéčka, hadry z Pepca ani na podlahu a ono je to do prkenný vohrady pořád málo … tak přečtete si už konečně někdo toho Kamila, či co … :)

16 11.06.2021

Shari si jede ve svých zajetých kolejích. Však jo. Vím, co jdu číst a taky nečekám, že její knížky budou sbírat ceny typu Magnesia litera. Stephanie, oddaná, ale tak trochu jalová manželka, která řeší jen zaražený prdíky svých roztomilých holčiček. Patrik manžel zralej od počátku na vidličku mezi voči a objevivší se Erika, bejvalá ťofka pana chotě, která ani po deseti letech nenabízí (kupodivu) světový mír. Vyděračka, která rozvíří vody trochu víc než je zdrávo. Čtivý, jednoduchý a lehce napínavý. Čtení spíš pro baby nebo nějaký neutrální pohlaví :)

24 27.05.2021

Jak jsem se mohla s Pešťákem do současný doby míjet??? Tenhle chlap je neskutečnej talent a mistr příběhu. Obrovská škoda, že se o něm ví tak málo. Jak je možných jen jedenáct přečtení??? Po jeho prvotině “Když se kruh uzavřel”, kterou doporučuju na rozjezd, jsem musela hned vzápětí začít touto další ( a že je sakra drsnější). Čtení, který vás vcucne a na konci vyplivne s neodbytným pocitem, že potřebujete Pešťáka číslo tři :) Takovej borec si zaslouží přední police v každým knihkupectví a ne nějaká ukňouraná nanynka Třeštíkojc.

13 13.05.2021

Prvorepublikový budějcký nevěstince očima mladýho lékaře Rudolfa Slívy, kterej byl něco jako závodní doktor všech místních lehkých holek. Café Groll v Kasárenský ulici s jeho osazenstvem mu obzvlášť přirostlo k srdci a zasádně ovlivnilo jeho osobní život. Tehdy zcela regulérní živnost měla jasně daný pravidla, holky pracovní knížky i povinnou lékařskou péči. Vše mělo nějakej řád. Člověk by řekl, že ty starý hampejzy fungovaly líp než kdejaká současná státní instituce. Noblesní čtení nejen pro Budějčáky.

26 02.05.2021

S Dilema mám dilema. Téměř do dvou třetin jsem sváděla čtecí boj. Kterej chlap se zeptá svojí baby, jestli by nechtěla přemáchnout plavky ... ? Zastírací manévr hodný agenta MI5 :) Páč tohle se mě zeptat doma, začnu mít strach. Hlavně tedy o sebe. No nic, tak třeba se nějakej pradlenka boy ve vesmíru taky najde. A vůbec celý to téma oslavy, ke kterýmu se divnožena Livie upíná pomalu půl života. Trochu přetaženej šroub. Ovšem konec, tak to byl písmenkovej valčík. Zoufalství a bolest neuvěřitelně popsaný. Až na dřeň. Takže bych to viděla tak na třiapůlky, ať nejsem za škrťáka.

17 26.04.2021

Stále jsem se asi úplně neodnaučila jednu blbou věc. A to, že mě někdy, i když fakt pidi midi, ovlivňuje obálka. A proto nebýt doporučení, tahle naprostá pecka by mě obešla obloukem. Nevím proč, ale nemám ráda příběhy, který se odehrávají jen v zimě, horách a všichni mají celou dobu sopel u nosu. Obálka je zavádějící, protože zima a hory jsou vlastně až vyústěním příběhu. Divoký devadesátky a průser, do kterýho je nevědomky mladej David zatažen. Štvanec, kterej prchá nejen před mafií, ale zejména před lidmi, kteří zasahují do nejvyšších pater policie a politiky. Všechno je skvěle doplněno jeho osudovými ženami, který hrajou v celým příběhu stěžejní roli. Odmítám označeni thriller a už vůbec ne gangsterka (tomu už nerozumím vůbec). Snad román s krimi zápletkou, kde nevisí otazník nad tím, kdo je pachatel a kdo oběť. Řadím do fochu nejlepších knížek, který jsem kdy četla a s Pešťákem se určitě nerozcházím navždy. Stačí se podívat na jeho knižní seznam. Tenhle pán si v prodejnách určitě zaslouží daleko lukrativnější poličku a sakra víc čtenářů. Kruci, to bylo!!!

14 23.04.2021

Nemám v zásobě tolik hvězd, kterýma bych onálepkovala tuhle neskutečnou knížku. Od prvních stránek jsem věděla, že mám před sebou další českou top strop. Vyprávění z pohledu dospívajícího Štěpána a jeho maminky. Existenční problémy, nemoc a tragická událost, která rodinu rozdělila. Všechny hlavní postavy neskutečně vykreslený, dospívající Štěpán, máma a bojovnice v jednom Elen, bombarďák děda a slaboch ultrakokot táta Hugo (pardon, nemohu jinak). Nikdy už nebudu chtít v Bille body, plyšáky, ani vrátit shnilej pomeranč. Nikdy teď ani v příštím životě :) Tak moc dojemný, smutný, nadějeplný a přesto nedepresivní.
Doporučuji audio verzi, která samotný příběh posunula ještě o pár příček blíž ke hvězdám.

44 12.04.2021

Co si budem povídat, Bryndza je čím dál tím větší divočák. Rozjel si příběh neuvěřitelný, dá se říci ze šuplíčku “detektivní science fiction”. Roberto nám naservíroval opět slušný psychopaty, kteří maj v hlavě bramborovej guláš a ještě ke všemu rádi koušou. Jako králíci tvrdej chleba :) Ale protože kousat se nemá, dostanou nakonec pěkně za uši. Pohádka, jak civilistka Kate rozlouskne jeden patnáctiletej pomníček a namaže si na chleba celou britskou kriminální policii, která už do toho dávno hodila vidle. Tak jako že lehce abstraktní, ale jinak cajk :)

30 28.03.2021

Sháněla jsem ji více než rok a nakonec byla ráda, že jsem ji dala až do konce. Nástup dobrej a zbytek tedy žádný tralala. Audie Palmer byl hrdina, vlastně nezničitelnej superhrdina, kterej během deseti let den co den unikal smrti. Takovej borec, co by možná dal i atomovej hříbek. Ale když pominu i tyhle schopnosti, který mi jindy třeba až tak nevadí, zbytek tý omáčky okolo mě nebavil. Včetně tý zaláskovaný vsuvky. Dlouhý to bylo jako Vojna a mír a já Štvance zařazuju do šuplíku “německý romantický film pro muže” :)

12 17.03.2021

(SPOILER) Žádnej vykradenej příběh. Obyčejnej život jedný mladý holky, která si nevybrala zrovna tu správnou cestu, kudy kráčet po cestě jménem ŽIVOT. Míša, která popisuje svých několik let s věrným kámošem po boku. Chlastem. Míša, která se propíjela prakticky už od svých osmnáctin, i když v tý době se tahle záliba ještě nejevila jako problém. Na svý svatbě zlitá jako carskej důstojník a po narození dcery takřka dennodenní standard. Padání na dno s množícími se opileckými incidenty. Za půl hodiny zvládnout dvě promile v žíle, žádnej problém. Mnohým nebyla Míša sympatická. Ani mně ne. Chovala se jako debil. Tak, jak se klasicky chovají permanentně opilí debilové. Plnej počet za upřímnost, vytrvalost, psací talent i za výhru nad sebou samou. Výhru, která snad není jen putovním pohárem. Výhru, který se její táta nedožil. Z jednoho prostýho důvodu. Den před nástupem do léčebny se oběsil.

23 20.02.2021

Po krátký době Erika Fosterová číslo 2. Beru holku totiž pěkně popořádku. Ne, že by nebyla policejní vdova Erika svým způsobem taky případ, kterej v reálu jen tak nemá obdoby, ale nevadí. Knižně baví. Baví mě její intuice, neveselý soukromí, ale i policejní parťáci kolem ní. Včetně těch trubců, co neví nic, vyšetří prdlačku a ve finále skončí s frčkou navíc. Což už tak nereálný není, takže vlastně ze života. A proto už mi tady leží Erika číslo 3 a jsem zvědavá, kam se to slovenský děvče posune dál. Doufám, že už jí nikdo jako tradičně se závěrem případu nerozbije hubu a jako bonus by jí slušel i nějaký ten chlapec se kterým by si v tom příšerným londýnským holobytě mohla doplňovat denní dávku nikotinu :)

36 09.02.2021

Už chápu, jak se může stát, že někdy někdo skončí s rejčem v zádech. Dokonale vypsanej vztahovej příběh, kterej neměl mít od prvního rande pokračování. Už v prvopočátku bylo jasný , že nejlepším počinem by bylo, kdyby jeden před druhým vzal kramle a prchal jako postřelenej jelen. Toxický ovzduší v průběhu několika let, který neočistil ani materiální dostatek, zdravý děti a ani to “pitomý” moře. Sobci až na půdu, jeden jak druhej a dennodenní nasranost jen s minimálními přestávkami, který byly jen oddechovým časem na další kolo. Doporučuju poslouchat v audio verzi, kdy každýho nasránka, včetně dětí mluví jednotlivej předčítač a z knižních nasránků se stávají oživlí nasránci. Tak dobrý, že ráno jsem se občas budila se sluchátky obtisklými v lebce :)

42 16.01.2021

(SPOILER) Už dlouho jsem nečetla tak ultrakolosální blbost. A už vůbec nechápu to megahodnocení . Jediný, co mě napadá, je snad určitá úcta k poměrně citlivýmu tématu. Pokud je příběh inspirován skutečnou událostí a má z hlavní postavy Ginny učinit hrdinku a matku roku, tak to tedy pardon. Dva roky od narození Lucy se zaobírat činností domácí hospodyňky, žehlit košile, škrobit límečky a najednou na základě informace její potrhlý kamarádky prozřít a převzít roli matky ochranitelky? Dva roky nechat dítě hnít v odporným ústavu s ujetým personálem, špinavý, pokálený a zavšivený od hlavy až k patě bez jediný návštěvy, jen proto, že si to tchán s tchýňovou nepřejí? Celý se to pomalu odehrává v autě a záživný je to asi jako můj nákup v Bille. Lucy, která je postižený, nemluvící dítě, najednou během pár hodin oslovuje matku matkou (kterou vidí poprvý v životě) a ostatní slova pomalu začíná sypat z rukávu. Matka ihned poznává osobnostní rysy malý Lucy. Bratr Peyton, kterej trpí zpočátku averzí, po šesti dnech Lucy miluje. Aha :) Blud, kterej by nehodil na papír snad ani školou povinnej žáček. Vlastně všichni se nakonec milujou, vzdávají se lukrativních byznysů, opouští luxusní obydlí a v polorozpadlý chajdě se chystaj pěstovat asi brambory nebo já nevim co. Ha, Ha. Naivní, přeslazený a hloupý. Brak všech braků. Vlastně ani ne brak, protože i ten má občas svý kouzlo a něco do sebe. Je to ŠROT. Ne, vítěz mezi šroty.

Hvězdný Robert Bryndza mě doposud míjel. Jak se na mě jeho knížky valily ze všech stran, nějak jsem neměla chuť. Takže až teď po čtyřech letech od vydání, Erika Fosterová s pořadovým číslem 1. Vražda mladé Andrey s pozadím její prominentní rodiny. Všichni byli příjemní jako osina v zadku, zejména papá s týmem elitních právníků v zádech. Skrytý zlo je všudypřítomný a závěr je vážně špona. Čerstvá vdova detektiv šéfinspektor Fosterová tady dostala několikrát pěkně po čuni, tak snad k ní bude osud příště milosrdnější.

42 26.12.2020

Zpočátku si ani neuvědomíte, kam vše bude směřovat. Zuzana, vymodlená dcera židovského majitele holašovického cukrovaru prožívající dětství o jakém se jiným může jen zdát. Je šťastná po boku milujících rodičů, prarodičů. A také dvou kamarádů z rodných Holašovic. Těch, kteří osudově zasáhnou do jejího života. Postupně s každou kapitolou jakoby odkapává byť jen malý kousek štěstí a bezstarostnosti. S nástupem války a postojem k existenci Židů se vše mění a z vážené rodiny se záhy stává plebs, který má předem již daný osud. Terezín, Osvětim a návrat na místo, o kterém Zuzana se zuboženým tělem a vytrhanými zuby měsíce snila. Návrat domů, který již není tím samým místem. Mučivé vzpomínky, neopouštějící úzkosti. A ti ke kterým se vrací i upíná, již zdaleka nejsou těmi, kterými bývali. Celou dobu si nepřejete nic jiného, aby Zuzana konečně po všech těch hrůzách došla klidu a našla místo ve svém životě. I když i tady platí a snad víc než stonásobně .... nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Nejvyšší hodnocení je zlomek toho, co by si tahle knížka zasloužila.

39 16.12.2020

Někdy si říkám, že samotnej Carter je snad cvok a blázen, když dokáže hodit na papír takový šílenosti a stvořit tak neuvěřitelný monstra. S každou další knížkou vymyslí psychopata a šílence, kterej se vymyká lidskýmu chápání. Nicméně je naprosto boží, jakou těmhle holoubkům dokáže vtisknout inteligenci a rafinovanost. Protože ale klasicky na druhý straně stojí nejchytřejší mozek Losangelského policejního sboru detektiv a šéf Útvaru ultranásilných zločinů Robert Hunter s parťákem Carlosem Garciou, je už na začátku jasný, komu pomyslně skončí hlava na špalku. Brutální, šílený i zvrácený a přesto žádná depkapárty, po který začnete trpět jakoukoliv fóbií a budete se bát vytáhnout paty z domu :)

31 07.12.2020

Jedna z nej knížek pro letošní rok. Děj, který je zasazen do první poloviny minulého století. Období mezi válkami a v čase Protektorátu. Ženy jedné rodiny. Edita, Irma, Kristýna i Magda. Jejich osudy jsou ovlivněny postavením žen té doby, kdy bylo téměř nemyslitelné, aby děti přicházely na svět jinak než ve svazku manželském. Děti chtěné, i nechtěné, sňatky z rozumu, despotické protějšky, pády až na samotné dno a v závěru, kdo je vlastně komu kým. I matka “Kukačka”. Na první pohled nepochopitelný, na druhý už s jistým “ale”. Nic není černý ani bílý. Už od prvních stránek jsem věděla, že jsem nešlápla vedle. Ale, že to bude až taková nádhera, která se doslova zaryje pod kůži, tak to tedy ani náhodou.

47 15.11.2020

Odvrácená tvář baletu. Jak se stát odbornicí na udržení si váhy, projímadla a zvracení. Autobiografie Miřenky Čechové, která jako desetiletá odešla studovat na pražskou konzervatoř a vydržela až do konce. Což se ale nedá říct o všech jejích spolužačkách, který v mnoha případech skončily značně nevalně a doslova poznamenaný na celej život. Fyzicky i psychicky. Nic éterickýho a pohádkovýho. Zdeformovaný chodidla, strhaný nehty, kyčle zničený extrémními rotacemi, artróza a stav, kdy třicetiletá tanečnice má klouby a vazy jako běžná šedesátnice. Bolest, dřina i léta tvrdých diet. Co se týče knížky samotný, byla jsem ráda, že jsem u konce. Všechno to baletní martyrium bylo popsáno dost okrajově a podstatná část byla jen o paření, “smažení” a ládování se kdejakým sajrajtem. Knižně pod očekávání, v podstatě se mohlo jednat o život na jakýmkoliv jiným intru v Práglu.

22 12.11.2020