klara1550
komentáře u knih

Já vlastně nevím, co si myslet. Knížka se mi četla sama, byla napínavá, v tomhle ohledu se nedá nic vytknout - za to 4 hvězdy. Zároveň byla ale taková nevyhraněná - jestli to měl být romantický příběh, tak bych čekala té lásky víc. Jestli to měl být thriller, tak bych čekala víc akce a promyšlenější děj. Takových knih je nějak prostě mraky, a tahle se ničím neodlišuje. Ale když chce člověk vypnout, tak proč ne.


Část, kde vypráví Ferdinand, se mi četla sama, Mirandina část už moc ne. Ve Ferdinandově části geniálně popsané myšlení člověka, který si sám o sobě nepřipouští, jaký je, a má tendenci racionalizovat si, co dělá. Bylo pro mě nesmírně zajímavé sledovat dynamiku vztahu mezi postavami, která byla výborně vystižená. Závěr ve velkém stylu. :-)


Oceňuji mužský úhel pohledu a zároveň jsem si uvědomovala, že jsem ráda, že nevidím chlapům do hlavy...
Myšlenka mi přišla hodně zajímavá - spousta lidí po čase naráží na to, že jsou spolu dlouho, a jsou vlastně nespokojení ve své spokojenosti. Tady se to rozhodli vyřešit poměrně radikálně. A jako by jejich rozhodnutí najednou uvnitř nich samých otevřelo Pandořinu skříňku, a na povrch vyplavaly věci, o kterých ani nevěděli, že je v sobě a mezi sebou mají.

Mně knížka hrozně učarovala. Je pro mě o tom, jakým způsobem spolu lidé mohou vstupovat do kontaktu a být vzájemně v kontaktu. Taky o tom, jak můžeme některé věci v životě zpracovat a uzavřít - o tom, že život nám nabízí možnosti nebo příležitosti nebo situace, kdy můžeme některý věci uzavřít, a my tyhle příležitosti někdy využijeme a někdy ne. A taky mi byli Pat a Tiffany hrozně sympatičí - byli pro mě opravdoví, upřímní, autentičtí.
"Život je absolutně nahodilý a nevypočitatelný bordel, dokud nenajdeš někoho, kdo ti v tom všem začne dávat aspoň trochu smysl - i kdyby jen dočasně."


Kniha ze zajímavého prostředí, je obdivuhodné, co všechno autorka pro napsání nastudovala. Zároveň mi v knize přišlo nějak málo dějové linky a příliš omáčky, která je fajn pro reálie (hl. z ženského lékařství), ale něco mi tam do pěti hvězdiček prostě chybělo.


Kniha se tváří, že se dotýká hlubokých úvah o životě, ale vlastně se to moc nějak nedaří. Chybí mi pointa. Takový příběh by podle mě napsal leckdo. Čte se to dobře, ale to je asi tak všechno, nic si z toho neodnáším.


Skvělá kniha. Napsaná v době, kdy téma koncentračních táborů ještě nebylo zprofanované a nepotřeboval se na něm kdekdo zviditelnit. Je to na ní znát.


Když už čtu nějakou knihu, která se týká těžkých osudů, očekávám, že tam bude něco hlubšího. V Sudetském domě II (a ani I) nic hlubšího nebylo. Kniha mi přišla špatně napsaná, utopená v naivitě bez hloubky, otravná. Jak píše jejda.majda v komentáři níž - jako bych četla "středoškolskou slohovou práci".


Mám pocit, jako by někdo spojil dvě knihy do jednoho. Jedna část se věnuje životu autorky, druhá pak její práci s klienty. Ač autorka obě knihy dávala do souvislostí, trošku mi ta spojitost nějak unikala. Inspirativní jsou ale obě. Je neuvěřitelné, že i když v USA začínala úplně od nuly, dokázala se ona i její rodina tak uchytit a vybudovat nový život. Její příběh má biblioterapeutický potenciál.
Ve druhé půlce mě zaujalo, že její psychoterapeutické intervence někdy připomínají "zázračnou" práci Miltona Ericksona. Docela mě překvapilo, že v dobách, kdy psychoterapii dělala, (asi?) nebylo divné nechat se rodinou, se kterou pracuje, pozvat domů na večeři, nebo nakupovat za klientku. :-)


K Jane Austen jsem se dostala po letech odkládání díky čtenářské výzvě a jsem za to moc ráda. Knížka se čte s lehkostí. To, že ji napsala žena na začátku 19. století, dodává četbě a celé knize úplně jiný rozměr.


Ke knize jsem se dostala přes čtenářskou výzvu. Je v ní zajímavě zpracovaný příběh, líbí se mi, že je postaven na dobových reáliích.
Hodně mě zaujal tenhle kousek, tak si ho tu napíšu:
"...A ví, že i když mají s dcerou, zetěm a vnukem dobré vztahy, z jeho smrti budou mít v podstatě radost. Jako se oni s Ljubou tiše radovali, když zemřela Iryna Vasylivna. Přestože syn Valerij po uklízečce upřímně smutnil. Jen zvláštní duševní kontakt se starým člověkem způsobí, že po něm lidé doopravdy truchlí. Něco takového se stává, budeme-li upřímní sami k sobě i k Bohu, velmi zřídka. Ivan takový kontakt s rodinou nemá."

Super knížka, obsahuje v sobě tolik zajímavých myšlenek, že bych si z ní začala nejraději dělat poznámky. Taky jsem se dost nasmála, což se mi obvykle u knih neděje Doporučuju, kudy chodím. :-)


Takhle špatně napsanou knížku jsem snad v životě nečetla. Nemám problém s příběhem, s jednoduchostí a prvoplánovitostí zápletky - u tohoto typu literatury s tím nějak počítám (i když je fakt, že se celou sérii pozastavuji nad tím, že tisícileté víly přemýšlí naprosto stejně jak sedmnáctiletí nezralí emočně nestabilní lidé).
Hrozně mi vadilo opakování slov, jako kdyby se některé věci nedaly říct jinak (slovní obraty typu “dítě rostoucí v lůně”, “bohové na nebi” se opakovaly tak často, že na ně budu asi do smrti alergická).
Jako největší problém ale vnímám, že autorka celou knížku utopila v NESKUTEČNÉM patosu. Vůbec nerozumím, jak tohle mohlo nakladatelství pustit do tisku.


Skvělá knížka. Tahle série se neskutečně od prvního dílu posunula. Původně to byl (z mého pohledu) primitivní příběh, v posledních dvou knihách (a v této především) nabírá obrovských kvalit a propracovanosti.
Co se týče postav, tak mě baví všechny až na Aelin a její neustálou snahu držet si drsnou image, i když taková není.


Není to kniha, kterou bych potřebovala mít doma, ale je to příjemné čtení. Hrozně mě baví ta indická mentalita - kdyby měl ten motiv zpracovat Američan, běželo by to celé úplně jinak. =)


Začátek a závěr super, mezitím jsem se fakt trápila a chvílemi uvažovala, že to snad ani nedočtu. Čekala jsem hlavně filosofické úvahy, a ono to bylo spíš o tom, jakou barvu měl led na rybníku...


V některých postavách jsem se dost ztrácela, na druhou stranu to začalo nabírat spád a konec se mi dost líbil.


Jsou knížky, které mají výborný příběh, a pak jsou knížky, které mají obohacující myšlenky. Tohle je pro mě spíš ten druhý případ. Tíha versus lehkost je fascinující protiklad. Vztah na základě neporozumění a výkladový slovník - geniální. A takhle by se dalo pokračovat...
Byla to pro mě první kniha od Kundery, a styl psaní je úplně jiný, než co jsem doposud četla, tak to se mi líbí. Je fakt, že jsem některým částem nerozuměla, ale nepořebuju rozumět všemu a třeba to pochopím někdy jindy. Určitě mám v plánu přečíst si od autora i něco dalšího. (+ Jak jsem dřív nerozuměla, proč má potřebu každý všude cpát doslov, tak čím jsem starší, tím víc je oceňuju, a tady to nebylo výjimkou.)


Paráda, jsem nadšená! Jako malá jsem na fantasy ujížděla, teď jsem už x let žádnou nečetla, a úplně jsem se vrátila. Chápu, proč mě to tak bavilo. Probudila se ve mně taková čistá radost ze čtení jen tak.
