KnihománieN komentáře u knih

Radkina Honzáka jsem potkala prostřednictví už několika knih o psychickém zdraví. Tehdy to bylo setkání, které jsem pokaždé chtěla zopakovat, a tak jsem se nechala nalákat anotací této knihy. To, že bude řeč o partnerském soužití, rozdílech ve smýšlení mužů a žen a řeč bude i o otázce rovnosti, mě nadchlo.
Kniha je vedená formou rozhovoru, což mi vyhovovalo, jelikož Klára Manduasová kladla přesně takové otázky, které mě v tu chvíli napadaly. Tentokrát mi ale vůbec nesedlo vyjadřování pana Honzáka. V jeho starších knihách měl text větší řád a osnovu, tady se skákalo od jednoho k druhému, myšlenky byly mnohdy nedotažené a čtenář pak neví o čem je zrovna řeč, nebo co si vůbec z určité kapitoly má odnést. Častokrát došlo také k tomu, že se naprosto odklonili od tématu a předmětem rozhovoru bylo náhle něco jiného.
Čekala jsem, že po dočtení budu z toho všeho alespoň o trochu moudřejší, ale byla jsem spíše zmatenější. Zde mi navíc neladily odborné výrazy spojené s obecnou češtinou a i ostřejšími slůvky, v jiných knihách to bylo více upravené. Zábavné bylo aspoň čtení o příkladech a zkušenostech z praxe, to se člověk mnohdy i zasmál.
Vůbec tímto nechci dílo Radkina Honzáka zkritizovat a s čistým srdcem vám můžu doporučit jeho knihy Vyhořet může každý, nebo Deprese není depka, které vyšly u nakladatelství Vyšehrad, ale tuto bohužel ne.
2,5/5*

3 17.03.2024

Není nic lepšího než slepit dohromady romantické prostředí, kouzelné roční období a lásku ve více podobách. Všechny tyto požadavky tento román splňuje na jedničku s hvězdičkou.
Poslední kniha, kterou jsem od Jules Wake četla – S láskou z Londýna, byla celkem zklamání, ale tohle autorce napravilo reputaci. Obecně, už jsem se zmínila, že mám doma všechny knihy Jules alias také Julie Caplinové? Jsem velká fanynka toho co píše, jelikož je to téměř vždy záruka oddechu a pravé romantiky s vynikajícím jídlem.
V Notting Hillu se setkáváme s Violou, která hraje na violu v opeře, a s Natem, úspěšným právníkem, který je mimochodem také osamělý otec rozkošné Grace. Od první stránky sledujeme jejich setkání v metru a není zde žádné dlouhé natahování, jak to někdy na začátku bývá. Viola oběma postupně vplyne do života a vytvoří si jakousi rodinnou idylku, ale stále je tu papír potvrzující manželství, rodinné problémy a nevyjasněné otázky budoucnosti.
Violu jsem měla opravdu moc ráda, ale občas mě vytáčela její obětavost a naivita, Grace a Nate byli za mě naprosto dokonalí.
Jen si vzpomenu na ty večery u krbu, stavění sněhuláka, horkou čokoládu a hned mám zase zpátky vánoční náladu. Na konci se vše trochu až moc zbytečně natahovalo, ač je všem od začátku jasné, jak to všechno skončí a výtku bych směřovala též k překladu, jelikož někdy byly věty tak kostrbaté, že jsem se ve čtení úplně ztrácela.
Ovšem přesně takhle si představuji ukázkovou oddechovou literaturu, která potěší nenáročné i náročnější čtenáře – pokud mají cit pro romantiku. Při špatné náladě sáhněte po sérii S láskou nebo Romantické útěky a garantuji vám rapidní zlepšení.

Příběhy zachycující nejrůznější osudy, životní úděly a ženskou sílu. Dle anotace jsem očekávala souvislý děj a to, že se nám jako hlavní hrdinka představí Štěpánka, majitelka obchodu se spodním prádlem, kde na povrch vyplývají všemožná nevyřčená tajemství a hluboké city. Tentokrát ovšem radím anotaci nečíst – jednoduše se připravte na povídkovou sbírku obsahující šest náhledů do života ženských hrdinek.
Forma povídek mi velmi vyhovovala, původně jsem měla v plánu si je dávkovat vždy jednu před spaním, ale nevydržela jsem to, byly pryč po pár dnech. Každá vám ovšem dál ucelený příběh a v tomto případě i výrazný děj, ne jen pozastavení se nad emocemi a vykreslení prostředí, jak to někdy u tohoto útvaru bývá.
Každá hrdinka je jiná, ať už věkově, z jiné společenské vrstvy či povahy obecně, vlastně jsou dost pestrobarevné a bojují s problémy, které bohužel nejsou vzácné a mnohým i velmi blízké. Autorka čtenáři přestaví například zásah vážné nemoci, vliv chybějící mateřské lásky nebo domácí násilí.
Stránkami vás bude provázet Alena, Bára, Marie, Anna, Eva, Karla a Petra, přičemž každý osud s sebou nese pořádnou dávku emocí. Osobně za nejlepší části považuji příběh Aleny a Báry, tehdy opravdu i slza ukápla. Dále měla kniha spíše klesající tendenci a mě už neoslovila tak jako poprvé, ale stále si zachovala čtivost a silnou hru emocí.
Myslím, že čtení to není oddechové, ale tématy dost zásadní a nejen čtenářkám by se mělo dostat do ruky.

29.01.2024

První díl Vrah je v každém z nás pro mě byl loňskou senzací. Očekávala jsem tudíž to samé od pokračování a mám radost, že můžu konstatovat, že jsem ještě spokojenější. V této knize se podařilo vychytat mouchy té předchozí, ale přesto si zachovala vše dobré.
Jan Štoček disponuje neuvěřitelně silnou pamětí, díky čemuž čtenáře snadno přenese do jiné reality, o níž je zrovna řeč. Jeho vyprávěcí schopnosti také nejsou vůbec marné. Základní fakta jednotlivých případů prokládá střípky ze svého osobního života a dřívějších zkušeností, jeho příběhům nechybí ani humor, pokud je na místě, a pár úsměvných vzpomínek.
Kriminalista z povolání nám představí celkem sedm případů, každý něčím jedinečný. Nejvíce mi klidné spaní sebral „Vinohradský hrobník“ - děsivý a bohužel skutečný. Ovšem každá kapitola mě dokázala zaskočit. Vypozorovala jsem například, že před takovouto četbou se nesmí jíst (viz vražda bohatého homosexuála), že nestranné soudy nejsou vždy takové, a že ani rodina není pokaždé bezpečné útočiště.
Předchozí svazek byl čas od času proložen komentáři a otázkami zločinožroutky Lucie Bechynkové (možná znáte její podcast Opravdové zločiny). Ač jsem si myslela, že mi tento styl bude chybět, opak je pravdou. Popisy případů a vyšetřování jsou tak nepřerušované a to mi vyhovovalo mnohem více. Přesto ale o účast Lucie nepřijdeme, v závěru nás čeká rozhovor s Janem Štočkem, který se ale, za mě, tentokrát nestal nepostradatelnou součástí knihy, moc toho nepředal a i mě zklamal.
Shrňme to, milovníci zločinů si přijdou na své, čtenáři non-fiction se silnější povahou taktéž, kniha je to ve svém druhu dokonalá, ale vytknout jí musím zmíněný rozhovor a někdy předlouhé popisovací pasáže.

1 20.01.2024

O Janě Poncarové je všeobecně známo, že ve svých knihách představuje čtenářům silné ženské hrdinky. Vzpomeňte jen na její poslední počin, emotivní Deník Věrky Kohnové. Tehdy se mě příběh opravdu dotkl a nyní tomu tak bylo opět stejně.
V hlavní roli se objevuje, tentokrát smyšlená, postava Hedviky. Během války působila v Londýně a v Africe a nyní se může vrátit zpět do Československa, kde ji čeká manžel. Ovšem léta od sebe je odcizila a Hedvice mezitím do života vstoupil jiný muž. Především si ale chce dát život do pořádku a to bude chtít nemálo změn.
Hedvičina situace není jedinečná, mnoho lidí se ve druhé polovině čtyřicátých let ocitlo ve stejné situaci, ale pro čtenáře jaksi hodně vzdálená. Osobně jsem nebyla schopná k Hedvice „přilnout“, ale ani to mi nezkazilo zážitek ze čtení.
Hedvičin příběh je protkán velkým množstvím politiky a tehdejšího společenského dění (přičemž ale dostatečně nahlédnete i do jejího soukromého života). Nebude to proto četba pro každého, chce to alespoň základní přehled v této oblasti naší historie, ale zrovna mě sedla téměř dokonale. Pravda, někdy už mi šla hlava kolem z velkého množství jmen, to byla ta nepatrná hluchá místa v textu. Jenže při čtení jsem měla dobrý pocit z toho, že se vlastně vzdělávám zábavným způsobem, že poznávám dobovou atmosféru, a toho si cením. Navíc autorka se opravdu hodně věnovala rešerším a v tom se odráží hodnota této knihy.
Jednoduše mohu říct, že čas strávený nad knihou bych neměnila, z četby si odnáším myšlenku nedocenitelné ceny svobody a Janu Poncarovou můžu doporučit všem milovníkům hodnotných historických románů.

4 31.12.2023

Na letošním ročníku knižního festivalu Svět knihy jsem se zúčastnila besedy s ředitelem pražské zoo Miroslavem Bobkem. Mluvil neskutečně zajímavě, například o způsobu pojmenovávání zvířat, a to mě dovedlo až k této knize.
Tento zápisník, členěný do krátkých literárních útvarů, v sobě nese mnoho zajímavostí a také poselství.
Miroslav Bobek vás zve k povídání o zvířátkách, které bleskurychle uteče a přinese vám nové poznatky. Nebo jste snad předtím věděli, co všechno zvířata dělají, když to přeženou s pitím? Že žraloci jsou vysazení na učitelky? A co takový olgoj chorchoj, co to vůbec je? Já tedy ne. Odpovědi na tyto otázky najdete právě zde.
Je to čtení nejen ze života naší největší zoo, ale také ze života samotného autora. O své vášni, tedy zvířatech, promlouvá a píše s neskutečnou láskou, což se samozřejmě neobyčejně dobře čte. Atmosféra je pro mě v knihách vždy jeden z rozhodujících faktorů u hodnocení a tady jsem se v ní cítila velmi příjemně.
Spolu s láskou v zápisníku odhaluje Miroslav Bobek i své obavy. Vyzývá čtenáře k ochraně zvířat, upozorňuje na ohrožené druhy, seznamuje nás se způsoby záchrany a ukazuje jak je v některých zemích těmto tvorům ubližováno. Vysílá tak do světa veledůležitou zprávu. Smekám před všemi, kteří jakýmkoliv způsobem pomáhají, před ochránci i před panem ředitelem.
Podstatná výhoda tohoto knižního vydání jednotlivých sloupků je právě délka. Každý sloupek není delší než pár stran a tím ze sebe činí vhodný text ke čtení třeba na autobusové zastávce, kde času není mnoho a vy se pak nemusíte bát vytržení z příběhu. Jsou to prostě takové jednohubky.
A k tomu fotografie. Perfektní doplněk, který zápisníku dodá ještě větší pestrobarevnosti!
Pokud jste zvídavými čtenáři nebo milovníky zvířat, tak vám tato kniha určitě přinese chvíle radosti.

1 19.11.2023

Každý máme nějakého toho oblíbeného autora, který zaručuje čtení přesně podle našeho gusta. V mém případě je jednou z mnoha právě Jules Wake, známá též jako Julie Caplinová. Její sérii Romantické útěky naprosto zbožňuji, prostřednictvím těchto knih už jsem navštívila tolik míst po světe a prožila dokonalé romantické vztahy.
Zde se konkrétně setkáváme s divadelní maskérkou Tilly, která je prostě typická „průšvihářka“ a příliš si nerozumí s moderními technologiemi. V tomto směru jsem si ji naprosto zamilovala, jelikož je v podstatě naprosto stejná jako já a její eskapády často vyústí v dost vtipné situace. Jejím naprostým protikladem je vedoucí IT oddělení Marcus, který je empatií zcela nepolíbený. Protiklady se ale přitahují, že?
Nejvíce se tato kniha může pyšnit atmosférou. Tou divadelní, zimní, vánoční, prostě atmosférou, kterou je neuvěřitelně příjemné nasávat. Lehké okořenění nějakým tím dramatem či rodinnou situací z toho nakonec dělají ukázkovou oddechovku.
Předtím než se ovšem pustíte do čtení je potřeba si říci, že čekat mnoho není to pravé. Jules Wake píše své příběhy podle jakéhosi vzoru, jsou předvídatelné a neskrývají okamžiky šoku. Ačkoliv jsem si na to již zvykla a jde mi především o ten příjemný pocit, tak mě její poslední kniha celkem zklamala. Optimistka a mrzout, z toho kouká spousta škádlení a energie, ale bohužel se to zvrtlo do zdlouhavého a pomalého začátku bez většího jiskření. Lepší náboj se ukázal až na konci.
Stává se to, zrovna tohle autorce nevyšlo, ale osobně můžu doporučit třeba Kavárnu v Kodani nebo jiné knihy, které jsou u mě pořád na předních příčkách.

2,5/5*

2 12.11.2023

První díl této fantasy série – Divoká říše – se pro mě stal nejlepší knihou podzimu. A světe div se, nyní je tomu opět stejně!
Už nikdy nebudu pochybovat o schopnostech této autorky (mé zbytečné obavy o to, že další díly se nemohou vyrovnat tomu prvnímu), zase předvedla to nejlepší. Minulým dílem nás „jen“ uvedla do prostředí, ukázala, že ví jak vystavět akční děj, a že neskutečná přitažlivost může fungovat i na neočekávaných místech. Byla to jízda, ale jen zkušební.
Nyní přišel přímo volný pád z toho nejstrmějšího útesu. Měla jsem pocit, že se při čtení nemůžu ani nadechnout, jak se neustále něco dělo. Takové množství zvratů by snad mělo být zakázáno, pro čtenářovo dobro. :D
A pak ještě ta nezvladatelná se*uální přitažlivost. Prakticky mi to drásalo nervy a byla jsem příjemně frustrovaná, protože mezi hlavními hrdiny nedojde ani k polibku a přesto je to dost žhavé. V tomto dystopickém světě jsou všichni mimořádně atraktivní a hlavní postava Brexley je tak zapojena do milostného pětiúhelníku, možná i více, jen už jsem to nestihla počítat. Pro čtenáře je to dost ošemetná situace, kdo bude favoritem? Já se jednoznačně hlásím k týmu Warwick.
Nadšení z této knihy pak přispělo také setkání s autorkou na Humbookfestu, kde působila opravdu sympaticky a na besedě prozradila, že další díl se bude odehrávat v Praze (a jedna žhavá scéna v Kostnici)! Vždycky mě potěší zmínka o naší zemi.
Říkám tedy, že tato kniha nesmí minout milovníky fantasy a bude se líbit čtenářům, co nehledají nic odpočinkového a nevadí jim popsané například násilí, hrubosti a smrt. Osobně jsem hlavně duše romantická, ale tohle mě prostě strhlo.
4,5*

29.10.2023

Na začátku podzimu jsem si dopřála ještě jednu ryze letní romanci, která umí navodit správnou
atmosféru.
Pojďte se ponořit do příběhu Meredith, která má za sebou neuvěřitelnou ztrátu, a okouzlujícího Wita. Hlavní hrdinka Mer to neměla a nemá lehké, její smutek plní stránky raz dva a čtenáři nezbývá než se dojímat. O to je to těžší, když nakonec zjistíte, že autorka čerpala ze svých zkušeností. Ovšem neustále se opakující chvíle vzpomínek se objevují tak dlouho, že už se pro mě staly nežádoucími. Naštěstí ale energii, radost a především jiskření k tomu od začátku přidává postava Wita. Jeho osoba nádech příběhu hodně rozjasní, je to příjemná změna a osobně jsem ho měla nejradši, jelikož je to neuvěřitelně neobyčejně obyčejný mladý muž.
Ti dva se vzájemně doplňují, tvoří krásnou dvojici a zároveň během společných sedmi dní zjišťují, že se pro sebe stávají příliš důležitými. Jejich procházky po prosluněné pláži přinesou světlo i do vašich běžných dnů, nebo alespoň tak to bylo u mě.
Týden se zdá dost málo na vznik hlubšího vztahu a pouta, ale s tím si autorka dobře pohrála. Spojení mezi Mer a Witem prochází několika fázemi, včetně přátelství, a i když čas nedovoluje pomalý vývoj, tak se jedná o vztah něžný, skládající se z romantických chvil, pozorností a důvěrných rozhovorů.
Celý text byl napsaný takovým způsobem, že jsem si s postavami z knihy připadala takzvaně na ,,jedné lodi“ a rozhodně jsem se nenudila. A to díky prostředí ostrova, ale především díky velké rodinné hře - Atentát, která je ústředním tématem pro týdenní setkání všech příbuzných. V ní spočívalo nejvíce zábavy a také originality tohoto příběhu, jelikož romantická linka je úžasná, ale neskrývá žádná překvapení či nepředvídatelné události.
Jestliže jste romantická duše, tohle pro vás bude krásné jemné pohlazení a jistě si najdete své. Pro mě to bylo nejlepší zakončení letní sezóny, jaké bych si mohla přát, možná to tak bude i u vás. V každém případě držím Mer s Witem palce.
3,5/5*

07.10.2023

Upřímně? Miluji to! S HumbookTipy nemám moc dobrou zkušenost (vyjma Všechny stránky amélie), ale zde jsem byla velmi mile překvapena.

Hlavní hrdinka vodomějka Eira se stává jednou z předností knihy. Je “vyvrhelem“, žije ve stínu svého bratra a není bezchybnou postavou. Najít si k ní cestu a vcítit se do ní je snadné, vzhledem k její lásce ke knihám a ke skutečnosti jak se pohybuje v některých slovních přestřelkách.

Nejvíce jsem si užívala její setkání s ,princem věže Cullenem (jsem jediná, kdo si automaticky vybavil Edwarda ze Stmívání?). Jejich společné interakce byly naplněné někdy napětím, jindy drobnými jiskřičkami, ale vždy stály za to.
Milostný trojúhelník vzniká ve chvíli, kdy se na scéně objeví elfí velvyslanec s ametystovýma očima. Eiru s ním spojuje dost věcí nato, aby si spolu na svých tajných schůzkách měli stále co říct.

Eiřiným světem především rezonuje zpráva o chystaném turnaji, který nabízí nekonečné možnosti. Osobně jsem čekala, že k turnaji se dostaneme už v prvním díle, což tak úplně nebylo. Zde se děj odehrává během zkoušek, které mají vybrat nejlepší vhodné soutěžící ale vůbec mě to nezklamalo, právě naopak.

Příjemně se mi četla celá kniha a čtenář je srozumitelně seznámen s novou magií, kterou jsem si moc oblíbila. Nikdy jsem nezažila, aby kouzla šeptala nejen v knize, ale také přes její stránky. Co se týče děje, tak mi dokonce asi třikrát spadla brada nad neočekávanými zvraty.
V neposlední řadě musím smeknout před překladatelkou. Překlad je důležitý pro úspěch knihy v zahraničí a ne vždy, bohužel, je dostatečně kvalitní. V tomto případě jsem si skvělého překladu všímala velmi často, tudíž ho musím alespoň zmínit.

Podle měřítek YA literatury se za mě jedná o skvělou fantasy, která má jednu nevýhodu čekání na pokračování. Naštěstí pro nás, první díl nekončí zase tak otevřeně, tudíž se to dá zvládnout.

3 28.09.2023

Tato kniha se honosí nálepkou senzace TikToku, která mě pochopitelně nalákala, hned vedle stovek krásných recenzí.
S tématem fake dating je možné se setkat třeba v knize Láska po španělsku, která má báječnou atmosféru, ale jinak nějaké ty výhrady bych k ní měla. V tomto případě jsem očekávala něco velmi podobného.
Hlavní hrdinkou je Olive, která je studentkou postgraduálu. Jako postava měla své mouchy a některé její pohnutky byly nelogické, ale sympatie k ní jsem si získala. S mrzutým profesorem Adamem už to bylo horší. Každý takový mračoun bývá v knížkách neuvěřitelně sexy, což fungovalo i zde, ovšem tu cestičku k němu jsem si nenašla, působil příliš cize.
Hlavní motiv předstíraného vztahu je dost pochybný a pro dospělé lidi to platí dvojnásob.
A nakonec to hlavní, romantická linka. Ve vědecké prostředí působilo vše velmi osvěživě a nově a ta chemie tam prostě byla. Hlavě ze začátku, kdy přichází opatrné oťukávání a poznávání, jsem mezi postavami cítila příjemné napětí. S příchodem prvních pikantních scén ovšem vymizelo. Stalo se mi to už u mnoha knih, že to prvotní nadšení tehdy ochladne, ale bohužel to bylo i zde.
Od jakožto senzace jsem čekala víc hmatatelného jiskření a tu pravou senzaci. Zachránilo to vědecké prostředí, které pro mě bylo novinkou, a dobrý začátek, ale zatím nedovedu říct, jestli ještě po nějaké knize této autorky sáhnu.

19.09.2023

Patřím k milovníkům detektivek? Nemyslím si. A líbil se mi Smysl vraždy? Ano!

Nemám ráda, když se při čtení bojím tím ošklivým způsobem, ale přesto si ke mně čas od času nějaká ta detektivka nebo thriller cestu najde. Tentokrát se jednalo o první případ Helen Laveryové v nové knižní sérii.

Zpočátku mrazivý začátek mě dosti vylekal, ale poté se příběh začal odehrávat na příjemné vlně, která si ovšem držela tempo postupného odhalování. Autorka si skvěle pohrála se slovy, čtenáře častokrát navede do slepé uličky a pak nahodí udičku úplně jinde. Nadšeně jsem zkoušela odhalit vraha a zklamaně vždy připustila svůj omyl.

V čele vyšetřování stojí sympatická hlavní vyšetřovatelka Helen. Ta do knihy přinese náhled do svého rodinného života a zároveň do zákulisí policejního pracoviště. Je postavou, která působí velmi blízce a skutečně.

To, že nahlížíme do soukromí postav, není jen výsadou Helen, ale takto lze poznat do hloubky i jiné výraznější osoby, jako třeba Annu, která je s řešeným případem úzce spjata.

Děj se odvíjí, zápletky narůstají a celkové klidnější tempo, oproti jiným detektivkám, kompenzují zvraty, kdy se mi několikrát podařilo nechat si spadnout bradu.

Jen tedy konec se na můj vkus odehrál velmi rychle a očekávala bych za případem něco víc, jiný motiv, něco uspokojivějšího.

Jestliže ale nejste na krvavé příběhy, kdy vám neustále běhá po zádech mráz, bude dobrá volba začíst se do této novinky, která vám jednoduše ukáže policejní postupy, průběh pátrání a ještě něco k tomu.

1 11.09.2023

Scarlett Wilková se dostala do povědomí čtenářů svým debutovým románem Až uvidíš moře. Já jsem měla tu čest setkat se s ní až při této knize.
Historických románů je v dnešní době velké množství, ale vzájemně se od sebe liší tématem, dobou, jazykem, pojetím, tento příběh se odehrává na pozadí kolaborace, druhé světové války a komunismu v Československu.
Jedná se o neuvěřitelně citlivě napsaný román, který ale nezkresluje krutost a zlo konané v minulosti. Ráda bych příběhu věnovala každou vteřinu, což časově není možné, a tak mě vždy zamrzelo, když jsem knihu musela dočasně zavřít.
Jsem ráda jestliže historické romány vychází z ověřených informací, které si pak můžu zapamatovat a rozšířit si obzory. Přesně to se zde stalo. Text ke smyšlený, ale je stavěna na základě výpovědí pamětníků, obsahuje všude známé informace, ale také malé detaily, které umí překvapit a přiblíží čtenáři určenou dobu.
Jako hlavní hrdinku na scéně sledujeme ruskou dívku Neonilu. Popravdě jsem se nikde jinde nesetkala s tak záměrně nesympatickou a zároveň detailně propracovanou literární postavou. Mnohdy mi běhal mráz po zádech, autorka si pohrála s pohledy a časy a vše působilo neuvěřitelně živě. O to hůř, když si uvědomíte, že to vše se doopravdy dělo.
Hlavní hrdinka na sebe ovšem neupoutá všechnu pozornost, ale dělí se o ni s jinými více či méně důležitými postavami. Je pak velmi uspokojující získat rozuzlení životního příběhu téměř každé zmíněné postavy.
Přála bych si takto zpracovaných románů pravdivých, čtivých více.
Závěrem si tedy dovoluji napsat, že Scarlett Wilková je pro mě českou Rutou Sepetys (výborná autorka YA knih s polozapomenutými historickými tématy) pro dospělé.

4 06.09.2023

Tento velmi povedený debut si mě získal po téměř všech stránkách.
Dějově se jedná o knihu nevýraznou, ale jednotlivé střípky přece jen něco spojuje. Očekávat souvislý příběh by tedy byla chyba. Ale tuhle mezeru stoprocentně vyplnily myšlenky a úvahy.
Ty mě oslovily na plné čáře nejvíc. Zakomponovat do knihy aktuality, od feminismu a LGBT až po politiku, inflaci a válku na Ukrajině, byl výborný nápad. Autorka otevřeně přes hlavní postavu sděluje své postoje, ať už se jedná o sebe víc kontroverzní témata.
V mnoho věcech jsem s ní naprosto souhlasila a byla ráda, že to konečně někdo napsal.
Velký důraz je věnován také psychickému zdraví, úzkostem a sociálním sítím. Problémy dnešní doby, na které si už každý udělal názor, ale je je potřeba řešit.
Věřím, že v této knize se najde většina čtenářů středního věku až po generaci z, každý se totiž pereme se životem.
K tomu napomůže také neobvyklý styl psaní. Zpočátku jsem si autorku spojovala s texty Kateřiny Pantovič, ale časem se vyjevilo, že je to zase jedinečný způsob. Kniha se přizpůsobuje čtenářům, proto v ní často najdeme anglicismy a především hovorovou češtinu. Ta pro mě byla lehce rušivou, ale v záplavě obdivuhodně popsaných problémů společnosti atd. se dala nevnímat.

Připravte se tak na knihu místy oddechovou, místy náročnou, a s depresivním nádechem. Pouštějte se do ní s očekáváním krásného vyobrazení úskalích dnešní doby.
A především neustále pamatujte, že se nemusíte honit za ničím, jen stačí dát se na první místo.

26.08.2023

Selekci jsem četla už pár let zpátky a zamilovala jsem se do ní. Postavy, atmosféra, prostředí to vše jsem doslova zbožňovala. Stala se tedy sérií, která v mé knihovně zůstane z nostalgie a ještě několikrát se k ní vrátím.
S určitým očekáváním jsem tak přistupovala i k této novince, i když se mi to mnohdy vymstí, a musím zde ráda prohlásit, že to bylo přesně tak skvělé, jak jsem si slibovala.
Miluju, když se můžu vrátit do světů, které Kiera Cassová vytvořila, když můžu zkoumat jejich historii, když můžu prožívat příběh s postavami, které autorka napsala pro své čtenáře. Jednoduše miluju příběhy Kiery Cassové. Představují naději, sílu lásky a dosažení vytouženého cíle.
Zde konkrétně stojí na bitevním poli voják Lennox a naproti němu princezna Annika z paláce. Setkají se za nepříjemných okolností a odhalí, že jejich minulost je propletenější než by se dalo čekat. Přichází válka a zakázaná láska v té době kvete nejvíce.
Vzájemně se jejich životy zrcadlí, takže nečekejte velké záhady či převraty. Na téměř 500 stran je začátek pomalejší, konec zase předem jasný, ale platí zde pravidlo, že cesta je cíl. I tak by zkrácení neuškodilo. Ale je příliš jednoduché se nechat unášet slovy, tvořící příběh. Kapitoly z obou pohledů přináší větší dynamiku z Lennoxovi strany. Celý styl psaní je osvěžený o poetické vyjadřování a metafory, ale nebojte se, není jich zase tolik.
Postavy jsem si pustila k tělu hned po prvních stránkách, a bylo to velmi snadné. Autorka je vybavila tajemnou minulostí, reálnou povahou, která se samozřejmě dočká vývoje, skvělými domácími mazlíčky i přáteli, kterým je také věnován kousek pozornosti.
Hlavní ovšem je se seznámit s tím, že to není žádný romantický příběh, ale je kladen velký důraz na pozadí knihy. Nepokoje, hrozící válka a k ní kruté činy, přírodní síly, zapomenutá historie. Přichází akce a na romantické schůzky není čas. Ale pořád je tam to správné kouzlo atmosféry.

Jestliže vám nestačí jen čistá romantika, chcete trochu akce a hlavně okouzlující příběh, tak sáhněte třeba po Tlukot tisíců srdcí. (Nebo Selekci)

14.08.2023

Knížka bez romantiky? Pokud se nejedná o životopis, tak po ní sáhnu málokdy. V tomto případě šlo ještě o erotický román, tudíž jsem se neuvěřitelně těšila až se začtu.
Jako čtenáři sledujeme příběh Georginy právničky z New Yorku, která se setká s nevěrou a rozhodne se svou manželskou krizi řešit swingers party.
Prostředí cílevědomých právníků, podnikatelů a kravaťáků, kde se příběh odehrává, je prosyceno napětím od prvních stran. A když pak z mrakodrapu shlížíte na NY, který se halí do nočního pláště, nastupuje zase romantické kouzlo. Prostřednictví knihy poznáte Times square, hlavní i boční uličky a všemožné podniky autorka už tudy někdy určitě šla.
I když se jedná o erotický román, tak toho moc nečekejte, na svůj žánr se jedná o příběh téměř cudný. Párkrát zavítáte na swingers party, ale více než pikantnosti přijde důraz na pocity a myšlenky a humor s dvojsmysly, což není na škodu, ale lehce zklame. Jedná se o bláznivou komedii, kdy občas cukají koutky a hlavu vám dokáže vyčistit na sto procent.
Anotace jasně naznačuje, že jde o záchranu manželství, ale přijdou zvraty a nečekané okamžiky a na jeviště si to vykračuje vysokoškolská láska, která zamíchá světem kolem sebe. Od této chvíle si mě příběh získal o něco víc. Když budete schopní přehlédnout naivitu, roli štěstí a některé mezery, je snadné se nechat unášet proudem slov až ke konci.
Největší předností knihy ovšem vidím hlavní hrdinku a pevné přátelství, které má zajímavý vývoj. Silná žena, která chce pomáhat okolí, ale sama si pomoct nemůže. Georgina udělala během knihy neskutečný pokrok, její vývoj byl naprosto realistický a především inspirující. Celou knihu hledá sama sebe a odkrývá lži, které si vymyslela a slepě jim věřila. Každý z nás hledá v životě štěstí, i když mu osud hází klacky pod nohy. Georgina k tomu navíc přistupuje energicky a s nadhledem.
Pokud tedy sáhnete po této knize, tak se těšte na atmosféru, přátelství, Georginu, starou lásku, která nerezaví, a vtipný oddechový příběh.

1 08.08.2023

Miluju kávu, den bez ní není dobrý den. Tak nějak ,,závislá jsem se stala i na této knize. Čítá přesně 560 stránek, ale čas s ní utíká takovým tempem, že se mi stala milou společnicí pro pouhých několik dní (a to nejsem žádný rychlo čtenář).
Káva každé půlnoci vypráví o Rosemary, které dělá radost každé kilo dole a její menší míry. Tato její posedlo se vyvinula v anorexii a bulimii, ale to zůstává tajemstvím. Stejně tak káva, která jí o půlnoci pomáhá usínat. Problém ovšem začíná nabírat velkých rozměrů a vybírá si svou daň na zdraví dívky. To okolí přece jen neunikne. Přesto se zdá, že jediný kdo Rose dokáže pomoc je její třídní učitel. Z nenávisti se stávají sympatie a co bude dál?
Od prvních stránek jsem vnímala velké zlepšení, co se jazyka a celého textu týče. Autorka udělala výrazný pokrok vzhledem k prvotině Vesmír rozhodl jinak.
Dočkáme se více popisů a naprosto bezvadných pasáží o vnitřním světě Rose. Jejich obsah už není tak bezvadný, ale napsané jsou skvěle. Důraz na pocity a jejich výborné až mrazivé vyobrazení má velký vliv na čtenáře.
První polovina se zabývá především vztahem studentky a učitele, vcelku kontroverzní téma. Mě ale tato linka moc bavila. Pomalejší romantika, z které se vyvine jemné a něžné pouto, o němž je krásné číst. Adrian je právě ta postava, do které se může čtenář nejvíce vcítit.
V té době je PPP líčena jako běžnost všedních dnů Rose a nesetkáme se s ní tolik, jak bych očekávala.
Nadchází ale zlom, příběh nabírá na tempu a vyvstávají nové zápletky. Především se ozvou problémy se stravováním. Čtenáři jsou na rovinu předloženy děsivé a mnohdy dost překvapivé důsledky PPP, které si mnoho z nás s tímto onemocněním nespojíme, syrové myšlenky nemocných osob a tvrdá realita, že slova Stačilo by se jen najíst. nikdy nemůžou fungovat.
Děj postupně graduje a jedná se o doslova emoční bombu. To co jsem prožívala bylo neuvěřitelné, vzhledem k tomu, že to vyvolala pouhá slova. O to horší pak bylo zjistit, že se jedná o osobní zkušenost.
Doufám tedy, že si k vám kniha najde cestu. Má toho dost co předat, například pochopení.

3 04.08.2023

Základem příběhu musí být dramatický začátek, který čtenáře vtáhne, to tvrdí každá příručka tvůrčího psaní. Tak přesně tato kniha je ukázkový příklad. Od první stránky jste vhozeni nejen do neznámého prostředí a situace, ale k tomu ještě do úplně jiného vesmíru.
Sama jsem byla zpočátku nějakou dobu dost zmatená a vytřeštěná, protože jsem vůbec netušila kde se nacházím. V tom je ovšem to pravé kouzlo. Čtenář se musí sám zorientovat a není zahlcen přílivy informací o novém světě - a to mi vyhovuje.
Později je odhaleno, že se pohybujeme v jednom z mnoha alternativních vesmírů, které jsou plné dvojníků. A právě jedna taková návštěva odjinud zaskočí Rivu, jejíž mysl zná už jen myšlenky na smrt. Axar, tajemný cizinec, tvrdí neuvěřitelné věci a ještě k tomu přišel z jiné dimenze a začíná Rivě odhalovat skutečnost, jí neznámou. Zasáhne jí do života neočekávaným způsobem a společně se vydávají na vcelku dobrodružnou cestu.
Autorka vytvořila originální a nápaditý svět. Trvalo mi nějakou dobu jej zcela pochopit a zpracovat, s čímž mi pomáhala především první pomalejší polovina příběhu, která byla tou seznamovací, ale nakonec jsem k vesmírům pronikla.
Některé novinky z nových dimenzí bych brala, o jiných raději jen čtu. Je ale nereálné vtisknout celý svět do jedné knihy, a tak se najdou nelogické mezery a nezodpovězené otázky, které pak hlodají v mysli.
I když příběh působí jako čisté sci-fi, tak skrývá velký důraz na vztahy. Mezi Rivou a Axarem bylo skvělé pouto a nesmírně jsem si ho užívala. Paradoxně mi ale k srdci nepřirostla ani jedna postava, i když byly úžasně sarkastické.
No a po ,,seznamovací fázi přichází pořádná jízda. Zápletky, které ničily mé dopředu vysněné konce, zvraty naprosto nečekané a dějová linka, která se sama od sebe začala zběsile hýbat a nabrala spád tím správným směrem. Text bez přílišných popisů s jednoduchým jazykem pak rychlost jen a jen umocňuje.
Ať se snažím sebevíc, nemůžu najít jedinou knihu, k níž bych přirovnala Vesmír. Dosud jsem nic takového nečetla. A právě pro originalitu vám jej můžu doporučit.

1 02.08.2023

S Radkou Třeštíkovou jsem se seznámila prostřednictvím knihy Bábovky, která je pro mě doposud jednou z nejlepších, které jsem kdy četla, a neuvěřitelně živě si ji pamatuji i po několika letech. Poté následovalo Veselí, které přineslo lehké zklamání, ale pořád patřilo k mým oblíbeným knihám. No a dnes jsem se dostala k novince Kde jsi, když nejsi.
Radka Třeštíková rozděluje společnost českých čtenářů na dva tábory a já rozhodně patřím k tomu, který ji doporučuje kudy chodí. Za mě je to mimořádně skvělá spisovatelka, která do svých knih dokáže promítnout emoce, malebný jazyk, správná témata a osobitost, bez které by to prostě nebylo ono.
A právě v tom mě utvrdila tato novinka. Surový, vášnivý a zarážející příběh o rozvodu a toxickém vztahu. Ano, i tyto témata je potřeba trochu rozvířit, tak buďme rádi, že jsme se jich dočkali.
Specifická je ovšem kniha především svým zpracováním. Na několika set stránkách vás čeká třináct kapitol, které ale nejdou popořadě a jsou důmyslně poskládány na přeskáčku. Děj je tedy nesouvislý, ale postupně jsou čtenáři odhalovány zásadní informace a i přes někdy obtížné zorientování to působí velmi efektivně a promyšleně.
V druhé řadě musím zmínit komunikaci se čtenářem. Tu autorka zvládla na jedničku s hvězdičkou. Monology a promluvy hlavní hrdinky směřují přímo na čtenáře, jsou mu kladeny otázky a vy se tak stáváte jakýmsi konzultantem některých činů. Samozřejmě to výrazně přispívá i k vžití se do příběhu.
Tou nejcharakterističtější věcí pro Třeštíkovou je ale jazyk. Obdivuhodná slovní zásoba, neotřelá nová přirovnání, úžasné metafory a dlouhá souvětí. Osobně její styl, který dodává příběhu tu správnou jiskru, miluji.
Určitě se najdou tací, kterým nesedne, musejí se jím prokousat a bude to pro ně časově náročné, ale
zvyknout se na něj dá především díky čtivosti.
V důsledku mi čtení utíkalo závratným tempem, sprosté výrazy, které jsou nyní dost diskutované, mi bezvadně zapadly do vytvořeného prostředí a ve svižném tempu jsem prožívala intenzivní pocity.
Přesto jsem ale na závěr nucena hodnotit čtyřmi hvězdičkami, jelikož jsem si pro Radku Třeštíkovou vytvořila měřítko podle již zmíněných Bábovek a v tomto případě jsem si někdy v textu připadala zmatená a zcela vedle. Nic to ovšem nemění na tom, že tuto českou autorku byste měli alespoň zkusit, klidně na mou zodpovědnost.

1 25.07.2023

Osobně se začínám stávat fanynkou grafických románů. Baví mě především tím, jak dokáží přes obrázek přenést emoce téměř ve stejné míře jako román. A navíc jsou jednoduchým prostředkem jak začít číst a naučit tak ostatní dosud nečtenáře.
Teprve podruhé se v knize setkávám s nastíněním tématu Izraelsko-palestinský konflikt (poprvé to bylo v románu Všechny řeky, který vám určitě doporučuji), o kterém by se rozhodně mělo mluvit více. Proto jsem vděčná, že právě v Atentátu je poukázáno na nenávist kvůli občanství a náboženskému vyznání. Jsou to nepředstavitelné věci, které se dějí a které mě upřímně děsí.
Ovšem více než k tomuto konfliktu pronikáme k tématu teroristických útoků konkrétně sebevražedný atentát. Manželka hlavního hrdiny Amina, Palestince, který žije v Izraeli, je atentátnice, která spolu se sebou připravila o život další desítky lidí. Tam příběh ale teprve začíná, protože Amin pátrá po tom co jeho ženu k tomuto činu vedlo a snaží se ho pochopit, ale při hledání pravdy se zaplétá do nebezpečných sítí z násilí, předsudků a skutečné reality.
Zvažte zda máte žaludek na toto téma, jelikož pouliční rvačka Izraelců a napadání nevinných je to nejmenší co vás při čtení potká. Mnohem náročnější je pak vstupování hlouběji do prostředí zapřisáhlých muslimů a jejich myšlenek o obdivu této smrti. Násilí je tedy na každém rohu
Jako příběh je Atentát velmi silný a snadno otřese vaším světem.
Jeho stavebním základem jsou kresby jednoduššího rázu, které ale skvěle podtrhují atmosféru a přesně pasují k příběhu Amina.
Rozhodně mi z této knihy tedy nebylo lehko, konec jsem vůbec nepředpokládala takto a chvíle zmatení střídalo zděšení. Doufám tedy, že Atentát neunikne vaší pozornosti. Za sebe bych ale doporučila například grafické romány V šedých tónech nebo Fotograf z Mauthausenu ty se mě dotkly o něco víc.

2 15.07.2023