Knihomolka134 komentáře u knih
Rozhodně nejpovedenější detektivka z pera úspěšné anglické autorky, královny detektivního žánru, Agathy Christie. Mrazivě děsivé od začátku do konce, deset zdánlivě nevinných lidí uvězněných na ostrově nikoho. Bezdůvodně. A nebo ne? Chladnokrevně smýšlející vrah mezi nimi. Smekám nad dedukcí a logikou autorky, která nenechá čtenáře ani na minutu bez pocitu napětí a plíživého strachu. Důvtipnějším čtenářům už ale podle ilustrace knihy a nepatrných náznaků dochází, kdo by mohl být onen vrah, jenž bez milosti vyslovuje ortel nad životy zprvu nevinně vyhlížejících hostů. Skvělý je závěrečný doslov, zpověď vraha s podrobným popisem (a motivem) jednotlivých zločinů. Výborný a děsivý je taky film natočený podle knihy (s drobnými odlišnostmi na konci příběhu). Horory odehrávající se na ostrově zkrátka mají něco do sebe!
Četla jsem všechny knihy od A. Mornštajnové a Slepá mapa mě spolu s Hotýlkem a Hanou dostala asi nejvíc. Nádherná rodinná sága vykreslující detailně životní osudy hlavních i vedlejších postav, silný příběh nabitý emocemi a neskutečně napínavý závěr. Kniha, jejíž konec mě dojal k slzám. Kniha, která pravdivě popisuje život takový, jaký skutečně byl - napříč třemi generacemi (babička, matka, dcera). Jedinečný a úderný styl psaní - tak typický pro všechny "mornštajnovky". Přečteno za den. Nemohla jsem se odtrhnout!
Nadherna kniha. Naprosto originalni poeticky obsah a povedene pojeti retrospektivy, zacatku a konce dne a celeho hrdinova zivota. Tragicke osudy clenu jeho rodiny a pribuzenstva mi nejednou lamaly srdce. Ctive s typickym "mornstajnovskym" stylem psani. Moc jsem si to cteni uzila!
Krásná, jemně a citlivě napsaná novela o druhé světové válce a osudu mladé lékařky schovávající se před pronásledováním nacisty v zapomenuté vísce v horách.
Pro milovníky české válečné literatury TOP 1!
Jako velká milovnice a fanynka Aleny Mornštajnové jsem po knize vydané přesně v den mých narozenin hned skočila. Úchvatná (lesní) obálka a potisky na knize, stejně tak jako slovní hříčka "les(ž) v domě" jí dávaly na osobním kouzlu a už předem jsem tušila, že to bude kniha zcela jiná než autorčiny předchozí mnohagenerační příběhy (Hana, Hotýlek, Slepá mapa, Tiché roky, Listopád aj.).
Byla jsem nadšená! A zděšená zároveň. Skrytě krutý příběh z pohledu nejdřív malého dítěte, potom dospívající dívky ukazuje život, jaký si málokdo z nás dovede představit. A přesto se takové věci dějí a lidé/blízcí/rodina před nimi zavírají oči. Tato kniha nám, naivním čtenářům, vyrůstajícím v bezproblémové láskyplné rodině hodně doširoka otevírá oči a ukazuje, že ne všechny bolesti dokážeme vnímat a některé jsou skryté dosti hluboko v nitru lidských duší. Psychologické, zdrcující, depresivní, realistické. Doporučuji!
Bravurne napsana kniha - psychologie postav, smerovani, dej a naprosto prekvapivy zaver. Simmel patri k mym oblibencum a tato kniha je moje srdcova... (a Verene jsem to nikdy neodpustila).
Puvabna knizecka plna dulezitych lidskych pravd. Mela by byt povinnou cetbou pro vsechny.
Krasny pribeh Maleho prince me dojima dodnes. "Co je dulezite, je ocim neviditelne, spravne vidime jen srdcem."
Roztomila detska knizecka o strasidylku Strasovi, ktere se vseho balo. Vypraveni je dobrodruzne a poutave, mezi radky se objevuje typicky vypravecsky styl autorky. Jmeno "Bubu", jehoz se Strasa hrdym vlastnikem je opravdu k pousmani vzhledem k tomu, ze je to lekavy tvorecek. Rozesmaly me zejmena pasaze o tom, jak jeho maminka Bila pani jela na tridenni seminar do Ceskeho Krumlova, aby se naucila prochazet zdmi od mistni Bile pani nebo jak sli hledat kocku Luisu a Strasa nevedel, co znamena vystrcit paty z domu. Po lexikalni strance velmi edukativni vytvor.
Obsah je pro detske ctenare napinavy a prekvapivy a urcite budou drzet tomuto malemu podivne roztomilemu stvoreni pri jeho toulani vsechny palce na rukou i na nohou. K tomu hezke ilustrace G. Miklinove. Uz se tesim, az budu tu knizku detem cist!
Výborný thriller, napínavý a jedním slovem děsivý. Přečetla jsem jedním dechem.
Kniha, která mi sebrala dech, zároveň nejlepší kniha o holokaustu, jakou jsem kdy četla. S pláčem, se slzami dojetí a velkou nadějí v život jsem dočítala každou kapitolu. Kdo si nepřečte, nepochopí. Je to kniha, která vám dá sílu žít...Víc dodávat není třeba.
Krásná romantická rodinná sága popisující osudy členů jedné dělnické rodiny v průběhu let 1915-1969 na pozadí historických událostí v Austrálii a na Novém Zélandu.
Červená knihovna v kombinaci s krutostí osudu, neopětovanou a skrývanou láskou, hořkosladké finále.
S klidem v duši si už jen tak sněhuláka v zimě nepostavíte. Spíš se budete lekavě dívat kolem sebe, s rozšířenými zorničkami hypnotizovat každý záchvěv listí v lese a praskání větviček vám bude nahánět husí kůži. Po přečtení tohoto brilantně napsaného psycho-drama románu už pro vás prostě zima nebude taková, jako bývala.
Nejsem přední fanynka J. Nesba, ale tuto knihu považuji za absolutní špičku, a to hned v několika věcech: skvělá retrospektiva, napětí a nekonečný strach pohlcující čtenáře od začátku čtení až do konce, vykalkulovaná a surová brutalita jednotlivých vražd, šílený vrah s perfektně promyšleným plánem aj. Autor si se čtenářem hraje, nadhazuje mu možné podezřelé a motivy vražd v průběhu vyprávění, tahá ho za nos, ale pak mu taktně naservíruje cenu útěchy. Z jednotlivých způsobů vraždění mě jímala hrůza a děs, během čtení knihy jsem měla obavy chodit sama do lesa, chodit sama domů, být doma sama, chodit do koupelny, na záchod, uvařit si čaj, jít ven - a to bylo jaro a nikde žádný sníh! Upřímně obdivuji takový pisatelský um, skutečně skvělá kniha! Byť jsem byla knihou nadšena, vzala mi touhu stavět sněhuláky. Nepřeháním! Nikdy totiž nevíte, kdy na vás ze sněhuláčích útrob vykoukne třeba část zmrazeného, rozřezaného a znovu zašitého těla s dokonalými stehy kolem lícních kostí...
Povinná četba snad každého, kdo se o upíry zajímá. Upířích příběhů je dnes v knihách i filmech až až, knihu B. Stokera však považuju za absolutní základ. Je totiž první z autorů, který se o upírovi zmiňuje. Byť byla kniha napsána na konci 19.století, což je na stylistice znát, příběh knihy nemá chybu a je absolutně skvěle postavený. Chytlavé čtení. Navíc neobvyklá je i forma deníků a dopisů.
První jsem viděla film z roku 1992 se skvělým Gary Oldmanem coby Drákulou v hlavní roli, nechala jsem se poněkud navnadit na lovestory s ním a slečnou Minou, v knize však o tom není ani zmínka. Drákula je v knižní předloze vylíčen víc jako krvelačná bestie bez jakékoli známky citu. Možná jsem ještě čekala, že se při čtení knihy budu opravdu bát a děsit, tento moment však, k mému zklamání, však nepřišel ani jednou. I tak ale jedinečná kniha, která stojí za přečtení!
Alchymista. Silna kniha o hledani a nalezeni zivotni cesty, osobniho pribehu a snaze o to, naucit se naslouchat hlasu sveho srdce. Poucne vypraveni o duchovni pouti a ceste za skutecnym pokladem sveho zivota mladeho spanelskeho chlapce, pastyre ovci, Santiaga. Slavne autorovy citaty ukotvene v kontextu vypraveni. Kniha s barevnymi ilustracemi dokonale dokreslujicimi pribeh, se mi moc libila. Poselstvi, ktere nam, lidem, kniha dava, je hluboke. Naucme se rozpoznavat zivotni znameni a nebojme se naplno prozit nas osobni pribeh. Kazdy ho mame jiny, ale nesmime se obavat tak jako se obaval Sklenar a chtit vsechno hned tak jako Anglican. Chce to predevsim cas a dostatecnou vytrvalost, nepolevit pri rozpoznavani znameni a take umet najit klic ke svemu srdci. Velmi me okouzlil citat o lasce: "Laska nikdy cloveku nebrani jit za Osobnim pribehem. Pokud k tomu dojde, pak to neni opravdova laska, ta, ktera mluvi Reci sveta." Alchymista je stejne jako Maly princ jedna z tech knih, ktera nam dava plno moudrych pouceni skrytych mezi radky. Spravne ji lze pochopit az v urcitem stadiu knizni vyzralosti. Na zaver pouceni, ktere na me zapusobilo svou nekonecnou pravdivosti ze vseho nejvice. Pravil Alchymista: "Vsecko, co se stane jednou, uz se nemusi stat nikdy. Ale vsecko, co se stane dvakrat, urcite se stane i potreti."
Dojemny, nezny, ale i misty humorny pribeh o chytrem kocourkovi a jeho panickovi zasazeny do Japonska, vypraveny v ich forme (z pohledu kocoura) a v er forme z pohledu ostatnich postav. Velmi mi struktura knihy i jeji obsah a zaver pripominala knihu "Co me naucil tucnak" (k precteni moc doporucuji!). Lidsky vypraveny pribeh o posledni ceste hlavniho hrdiny.
Moc se mi libil onen kocici pohled na dulezite veci v zivote i kazdodenni malickosti, zaroven mi kniha ukazala pohled na zivot z perspektivy kocky, coz pro me, jakozto ne-kockomilku, bylo v mnoha ohledech velmi poucne. :) Dost jsem chapala tetu Noriko, protoze presne takova bych byla ve vztahu ke kockam ja. :)
Byt je uz od zacatku jasne, jak cely pribeh a putovani skonci, necekala jsem, ze me dozene k slzam. Opravdu bravurne napsane!
2 citace z knihy, ktere se mi moc libily (ich forma - kocour Nana):
" Jestli se me pokusis vyndat z klece nasilim, drapama ti narysuju pres oblicej takovou mrizku, ze na nem budes moct hrat dalsi 3 mesice piskvorky".
Druha citace je dukazem toho, ze cteme opravdu zapisky kocoura, jakozto hlavniho hrdiny teto knihy. Zivotni moudro, ktere boli, ale zaroven v nem je neskutecna sila a pravda:
" Kdyz jeden vypravi o tom, co zazil na sve ceste, zaroven se vydava na cestu dalsi. A mysli pri tom na lidi, kteri se na ni vydali pred nim. A take na ty, kteri ho budou nasledovat. A jednoho dne vsechny ty lidi potkame znovu. Za dalekym, predalekym obzorem."
Velmi krasny a vkusny obal knihy muze vahave ctenare inspirovat k nakouknuti na pravni stranky. Stejne jako to bylo u me. A nelituji!
Vskutku povedena "orwellovska" kniha! V.Vondruška nejenze krasne ukazal sve nazory na aktualni deni ve spolecnosti, ale zaroven bravurne nastinuje ideologie, kterymi se lidstvo ridilo, ridi a muze ridit a kam, do jakych dusledku, by takove chovani a jednani mohlo vest. Ockovani a neockovani (neviditelni) lide, bezmezna vira v system, ktery ridi a kontroluje, nemyslici bytosti (ovce) misto svobodne smyslejiciho cloveka, nebinarni osoby, ktere se citi jako muz i zena zaroven, chamtivost, hamiznost, zavist, vzpoura chudych proti bohatym, to vse na pozadi zajimaveho a extremne ctiveho pribehu bytosti Klaud a jeji rodiny v nejmenovanem case a prostoru. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Kdyby ji autor napsal pred dvaceti lety, asi bych se nad ni zasmala s tim, ze tohle se proste nemuze stat! V soucasnosti vsak vice nez aktualni tema...Drobne minus bych dala otevrenemu konci, az prilis fanatickemu sobeckemu otci - otcovske pudy projevil az v uplnem zaveru - a procesu, jakym prosla Klaud v prubehu pouhych ctyr mesicu (z naivniho ditete se az prilis rychle stane zenou, v ramci jednoho odpoledne navic tehotnou). Postava Roberta na me pusobi az moc spasitelsky, maximalne obetavy hrdina, ktery nevaha riskovat cokoli kvuli divce, do ktere se zamiloval behem par vterin pri cekani na vytah.:) Obcas nudilo jeho fakticke poucovani o tom, kdo jsou Neviditelni a jake to bylo pred Velkym resetem - pusobil dojmem chodici encyklopedie, tedy jako neprilis realna postava. I presto ale hodnotim 5*, kniha je urcite nadcasova a jsou v ni momenty, nad kterymi bychom se meli vazne zamyslet.
Moc se mi libila cela kniha - nejvic vsak povidka Londyn a Zarlivost. Ty jsou proste top! Zajimave pribehy se zapletkou a uplne necekanym koncem. Na to, ze Nesbo neni muj oblibeny autor, tohle se vazne povedlo! Navic pekna ilustrace na obalce dokresluje vybrane povidky.
(SPOILER) Roman, ze ktereho mi behal mraz po zadech, o tom, co by bylo kdyby nepadl rezim a nenastala v roce 89 demokracie. Dokazu si predstavit, ze v nekterych zemich takova diktatura a omezeni slova, pohybu i myslenky stale existuje. Knihy autorky patri mezi me oblibene, nicmene zde jsem se do deje nemohla na zacatku vubec zacist. Chybela mi vetsi prokreslenost a vyvoj postav jak Maji, tak male Lenky a az do uplneho konce jsem doufala, ze se hlavni hrdinka shleda se svym ztracenym (odebranym) synem Kubikem. Bylo az hruzostrasne pozorovat, jak v napravnem zarizeni pretvareji z deti odebranym antikomunistickym matkam figurky slouzici vyhradne statu, bezmezne verici ideam sovetskeho svazu. A oplakala jsem, jak malo mela casu matka s dcerou na sebe navzajem pri dlouho ocekavanem shledani po letech a jak kruty byl osud. Zejmena postava Lenky mi prisla nejvzdalenejsi skutecnosti. Cozpak by svou matku vubec nehledala? Jsem rada, ze jsem knihu docetla, ale vic se mi libila samozrejme Hana, Tiche roky nebo Hotylek.
Tak naivni a romanticka kniha - na zacatku - a takove hrozne prozreni - na konci.
Je zajimave, jak za plentou lasky a poblouzneni autorka nevidela takove na prvni pohled jasne veci (naprosto odlisne svety a mentality, uplne odlisny zpusob zivota) a snazila se do jejich spolecenstvi zaclenit, ale zaroven se i realizovat, coz se nesetkavalo s valnym uspechem.
Kroutila jsem od zacatku hlavou nad jeji naivitou, mela jsem z vypraveni i pocit, ze Lketingu vlastne "uhnala", on ji ani moc nechtel.
Trochu me zlobily ty vypraveci casy - chvilku pritomnost, chvilku minulost, forma byla podobna spis podrobnemu denicku psanemu na koleni.
Jinak ale vypraveni o Keni, kulture a zpusobu zivota a vubec podminkach, se kterymi se musi beloska v takove divocine potykat, bylo ohromne obohacujici, divila jsem se, jak tam po opakovane malarii vubec mohla prezit.
Tuto knihu by si mely povinne precist vsechny zeny, ktere se tam bez vetsich znalosti o Africe, chteji presidlit, nebo ty, ktere se uz zamilovaly do "sveho krasneho" Masaje a slepe putuji za svou "zivotni laskou".
Jako vzdy skvela "Christiovka", chvalim moc provedeni audioknihy.