kob komentáře u knih
Ze života s humorným nadhledem. Mám Ivanku Devátou ráda, tak si vychutnávám i její archaické jazykové obraty a odpouštím snahu být občas vtipná za každou cenu.
Současná červená knihovna se vším všudy. Oddechovka na lehátko k vodě, když se člověku nechce namáhat mozek.
Příběhy jsou si vlastně podobné, někdy se objevuje překvapivá naivita hrdinů, často svou roli sehrála náhoda, ale nikdo z nich už nedostal šanci na záchranu.
A rodiny s poslední nadějí zbytečně sepisovaly žádosti o milost...
Naděje, že vysoké stáří může být občas i velmi zábavné, když to člověk nevzdá a je aktivní.
Přehledné shrnutí problematiky. Jen ten reálný boj se zažitými blbostmi je často velmi vyčerpávající, ale nutný.
Příběh byl dobrý, ale nevyhovoval mi autorčin styl. To věčné vysvětlování právnických pojmů velmi narušovalo plynulost vyprávění. Chvílemi jsem měla pocit, že čtu nějakou příručku.
Napínavý příběh s překvapivým rozuzlením, i když mi to finále na chvíli připadalo hodně nepřehledné.
Audiokniha asi nebyl úplně nejlepší nápad. Kdybych četla každý den jednu povídku, vychutnala bych si je. Takhle se na mě v autě vyvalila spousta postav a příběhů, vznikl guláš, a po týdnu z toho nevím dohromady nic. Odvyprávět bych dokázala asi jen jednu povídku, která se mi v hlavě z nějakého důvodu zachytila ;)
Popravdě - moc mě to nebavilo. Slabý příběh, nesympatická hlavní hrdinka. Po Skladatelce voňavého prádla jsem si chtěla sehnat všechny autorčiny knížky, ale po téhle mě to už nějak přešlo.
Čtení je to díky politice poněkud náročnější, ale rozhodně zajímavé a poučné. O historii Gruzie jsem skoro nic nevěděla, tak jsem velmi zajímavou formou doplnila mezery.
Někdy jsou ty životní cesty a cestičky hodně klikaté, a ty, které vycházejí z brněnské Venuše bývají obzvláště zajímavé :) Nejspíš jsme se tam s autorkou svého času potkávaly, tak snad bude někdy možnost společně zavzpomínat.
Vlastně jsem ani nečekala, že to bude tak dobré... a skřítek glosátor má určitě sourozence - jeden žije se mnou a občas mi dokáže pěkně zavařit
Občas si ráda některé detektivky od ACH připomenu, ale musím přiznat, že už je nehltám jako kdysi. Na dnešní dobu už je to pomalé a upovídané, ale klasika je klasika.
Raději však příště dám přednost filmovému a televiznímu zpracování.
K odpolední kávičce, když potřebujete relaxovat.
Ani se nechce věřit, že tahle krátká a poměrně depresivní povídka posloužila jako námět pro tak krásný film.
Mám rozporuplné pocity. Co se týče spisovatelského řemesla skvělé, ale dočítala jsem už jen tak "z povinnosti".
Příjemné a zábavné čtení, které přináší spoustu zajímavých informací
Audioknihu jsem vydržela poslouchat asi do třetiny. Přišlo mi to zdlouhavé a nudné, těžko se mi udržovala pozornost. Pokračovat v poslechu jsem vyhodnotila jako zbytečnou ztrátu času. Navíc mě velmi rušilo, že se Zuzana Slavíková snažila o striktní dodržování italské výslovnosti a přízvuku u všech jmen a míst, což působilo obklopené češtinou až komicky. A že to bylo skoro v každé větě :)