Koka komentáře u knih

Nemělo by se to, ale navážu na předchozí komentář. Ve všem s Lector-em souhlasím a ještě přidávám: je škoda, že dnešní rodiče a jejich potomci se pídí za častokrát mnohem dražšími a méně hodnotnými, ne s takovou erudicí a přístupným jazykem propracovanými knížkami na téma "dějiny člověka", než je tato, pričemž si možná nevšimli, že v knihovničce starých rodičů mají takovýto poklad. Ani 40 let od jejího napsání nepoznamenalo její obsah. Kvalita zpracování včetně ilustrací byla a dodnes je obdivuhodná.

7 07.07.2013

Exhibice, která se tváří strašně intelektuálně, propracovaně, a přitom - o čem to bylo? Ty pořád propnuté lokty nad umyvadlem - to chtěl být leitmotiv? V knize je několik pozoruhodných "publicistických" vsuvek, které stojí za přečtení, ale jsou v poměru tak 1 : 20 vůči zamotaným příběhům lidí z několika evropských zemí, z nichž jedině ta ukrajinská epizoda stojí za zamyšlení. Tolik propagovaná kniha a takové zklamání!

4 28.06.2013

Vinnetua považuji za základní hodnototvorné dílo mnoha generací, snad kromě těch narozených v 90. letech minulého století a později. V našem dětství se otázka, zda-li autor byl nebo nebyl v Americe a nakolik je jeho popis prostředí a zvyků autentický, vůbec neřešila a - pokud si vzpomínám - ani nebyla důležitá. Na důvěryhodnosti té knihy to nic neubíralo; dnešní čtenáři také neprověřují, zda pí Rowling byla na studijním pobytu v Bradavicích, aby před psaním "nasála atmosféru" . Ne, kreativní autor atmosféru nenasává, on sám jí ve svém díle vytváří, a panu Karlu Mayovi se to povedlo náramně.
Byla to kniha, které se dalo věřit, chtěli jsme jí věřit, byla napínavá, vtipná a učila nás mnoha pozitivním vlastnostem. Být jako Ribana a Nšo-či - to byl dívčí sen! Dokonce si vybavuji, že v hodinách ručních prací jsem na kanavu vyšívala záložku do knihy s indiánským motivem :-)!

Dovolím si zpochybnit slova z anotace, že autor "už názvem knihy ironizuje zvyklosti akademické literatury a ohlašuje revoluční přístup k psaní o umění". Pravděpodobně to bude spíše tak, že mladá nebo nepoučená generace čtenářů netuší, že sousloví UMĚNÍ VNÍMAT UMĚNÍ byl již název ediční řady nakladatelství Horizont, které v 80. letech minulého století vydávalo tzv. malé moderní encyklopedie o umění vnímat jednotlivé umělecké druhy - viz např. http://www.databazeknih.cz/knihy/rec-tvaru-163261 .
Nesnadnou problematikou (tedy uměním, dovedností), jak vnímat umění, se zabývá filozofie a estetika již odpradávna, ze starších autorů doporučuji např. http://www.databazeknih.cz/knihy/poetika-retorika-politika-165360 nebo http://www.databazeknih.cz/knihy/dejiny-estetiky-i-staroveka-estetika-164956 .
Pokusy popsat proces percepce uměleckého díla a nastolit jeho "pravidla" a očekávané "výstupy" jsou sice časté, ale - zdá se - bezvýsledné, neboť do procesu vnímaní ("přečtení", dekódování, osvojení si poselství) uměleckého díla vstupuje tolik vnějších i osobnostních limitů, že žádný návod není všeplatný. Zářným příkladem takové nejednotnosti a naprostného rozestření hodnotových, etických a estetických kritérií jsou např. četné totálně protichůdné komentáře na této DK. Jak si vysvětlit, že na tutéž knihu ve stejném jazyce, čtenou ve stejné době a ve stejné společensko-politické atmosféře, se stejným dosažitelným kulturním zázemím atp. mohou čtenáři jedné, max. dvou generací reagovat natolik rozdílně, až antagonisticky? Že by selhávalo jejich "umění vnímat umění"? A vnímají vůbec, kdy jde o "umění"?
Knihu pana Třeštíka si jistě přečtu, nejdu jí proto předem odsuzovat, ale čtyřicetileté působení v oblasti "umění vnímat umění" mě činí předem skeptickou. Ráda se nechám překvapit.

Nevím, jak mi to mohlo celá léta unikat, ale o existenci tohoto spisovatele jsem neměla tušení. Asi je to tím, že nemám žádné domácí mazlíčky ani skot, a tak jsem v knihovně zřejmě nikdy ani okem nezavadila o nic, co má v nadpisu slovo zvěrolékař. Tato kniha si mě našla až předloni na dovolené u moře. Nějaký český návštěvník mezinárodního hotelu (budiž mu za to chvála) jí - po vzoru Angličanů a Němců a Rusů - zařadil do hotelové knihovničky u recepce, kde odjíždějící turisté ponechávají svá "lehátková čtení". Spolkla jsem jí za dvě noci a měla jsem dilema, zda tu knihu neukrást a ošidit tak o zážitek někoho dalšího. Protože jsem to neudělala, tak jí nemám, a proto mohu jenom ze vzpomínek lovit zážitky z velice příjemného, humorného čtení, ze kterého dýchala pohoda, klid a především obrovské zanícení pro práci, láska k vlastnímu povolání v té nejhezčí, nezprofanované podobě, a příkladný vztah k rodině. Utkvěla mě v paměti zejména scénka, jak poprvé uviděl svého prvorozeného a byl tak zděšen jeho "ošklivostí", že se musel podívat na jiné novorozeně, aby zjistil, že každé dítě chvíli po narození vypadá jak fialový skříteček .

24 07.06.2013

Ty zločiny mě ani tak nezaujaly - jsou hodně přitažené za vlasy a jejich vyřešení jakbysmet. Nejzajímavější a zábavné bylo číst o tom, jak vypadá na Islandu práce regionálního zpravodaje týdenníku, zejména když objevil pojmy hypochonder, hypochondrie a vyvinul značné úsilí, aby je čtenářům objasnil. To mi přišlo divné, ale zřejmě si na Islandu na neschopenky nepotrpí.

1 02.06.2013

Díky této knížce pana Křesťana považuji za českého Chestertona, pro tu jeho schopnost vidět i maličkosti, radovat se z nich a popsat nám je vtipně i poučně. Navíc - upozornění pro uživatele DK! - je to hodně o knížkách, čtenářích a čtení; miluji zejména fejeton Záložka, z něhož jsem se kromě jiného naučila slovní spojení "látkový camfourek".

15 01.06.2013

Putíkovi zápisky jsou nemilosrdným obrazem doby, nepochybně autentického střihu, neboť nemohl ani jen tušit, že jednou budou zveřejněny. Jeho komentáře dění na literární a politické scéně před rokem 1989 připomínají deníky Jana Zábrany a hodně vypovídají o vztazích ve spisovatelských kruzích. Zápisky z roku 1989 prozrazují, že jej situace doslova zaskočila. Měla jsem z toho pocit, jakoby ta generace spisovatelů, vytěsněných po roce 1969 z literatury, v revoluci a po ní zažívala jenom rozčarování, zklamání, že jim někdo vzal tu gloriolu "pronásledovaných" a jim to chybělo.

1 31.05.2013

Náčelník policie v jakémsi americkém zapadákově se octne na dovolené v evropské zemi, a to rovnou v Británii, kde nemůže na potkání zastřelit každého, kdo se mu znelíbí. Jenomže - zastřelí. Vytěžit z toho humoristický román by se povedlo jen málokomu, ale P. Ustinov to zvládl a předvedl rozdílnost amerického a britského myšlení v každé kapitole. Zábavné, čtivé, místy napínavé a místy se tempo zvolňuje, což plně odpovídá záměru vydavatele - čtení na dovolenou.

2 31.05.2013

Moje první knížka, díky které jsem v dětství chtěla poznat svět! Ještě i dnes jí považuji za svou první dětskou učebnici zeměpisu, dějepisu, politické ekonomie, dějin zahraničního obchodu a církevních dějin. Napínavé a přínosné čtení o zámořských plavbách, objevech, karavanách, otrokářství, misionářích, ... . Důsledky zámořských objevů vykonaných za jediné století pociťujeme i využíváme dodnes. Myslím, že tato kniha má trvalou platnost a moc jí doporučuji všem, kteří chtějí znát víc o tom, co všechno Evropané díky cestám za kořením a zlatem našli a i pro nás získali. A nebyly to jenom brambory :-)

6 30.05.2013

Teraz letí literatúra strašidelná, hororová, mysteriózna, no pre čitateľov dnešných "hard" príbehov by už asi Biercove príbehy neboli dosť tajomné, mystické, skrátka "noir". Pre mňa však predstavovala táto zbierka poviedok svet plný tajomna, nečakane vypointovaných príbehov, prvé stretnutie s mystériom smrti. Poviedka Oči pumy ma strašieva dodnes a považujem ju za najsugestívnejšiu z celej zbierky. Záverečný Diablov slovník však prináša nečekané a uvoľnenie a vtip. Biercove poviedky sú myslím nedocenené, ja by som ich zaradila do zlatého fondu svetovej poviedkovej produkcie.

7 28.05.2013

Moje méně oblíbená porce Kishone, ale za to si může sám, protože napsal i lepší díla, než je toto vtipné a nesmlouvavé vyřizování si účtů s politiky celého světa.
Tvrdí, že "V této knize budu psát jen o událostech, které se už staly historií a jež už nikdo nemůže zvrátit. Samozřejmě kromě sovětských historiků." - No to by se divil!

4 28.05.2013

Jsem ráda, když mi kniha kromě literárního zážitku z příběhu, jazyka, metafor atd. přinese ještě něco navíc - třeba věcné poznání reálií cizí země, exotické kultury, kuchyně, zvyků, myšlení. Tato kniha to splnila. Nikdy jsem však neporozuměla gramatickému tvaru nadpisu knihy a také mi při čtení vadila ta volba "obecné češtiny" - bejt, umejt, vyhejbala, tejdnů, ... Při vší snaze pochopit, že autorka chtěla jazykem charakterizovat postavy, bylo to trochu moc. Hodně by mě zajímalo, co na to Mongolové. Vyšla tam kniha v překladu? Považují vykreslené prostředí za autentické a cení si ten příběh podobně třeba jako Češi knihy polského autora M. Szczygiela? Rozhodně však uznávám, že strmější start snad neměl v české literatuře v posledních dvaceti letech nikdo, než byl start mladé autorky na perutích této symaptické knížky.

14 28.05.2013

Všechno na té knize mi vadilo - už jen ta hmotnost, špatně se to čte vleže, když je to tak těžké! A pak ty dlouhé věty - jenom ta první měří 21 řádků! A ten hlavní "hrdina" - Molcho, slaboch, ubožák, drobný škudlil, který na všechny věci a situace hledí jenom prizmatem, kolik se na tom dá získat nebo alespoň ušetřit! A vlastně se tam nic moc neděje - smrt manželky na rakovinu je už tak běžná, a nekomunikativní děti, dotěrná matka a vše kontrolující tchýně také nejsou v literatuře výjimečné. Jedině ten lolitkovský motiv se nějak vymykal, ale i s tím si Molcho poradil a zahnal všechny nevhodné myšlenky. Jeho návštěvy Evropy byly nepřekonatelné, vždy jsem se divila, že se mu vůbec povedlo vrátit se do Haify. Přesto - silnější románovu postavu jsem málokdy zažila.
Rozhodně to je nutné číst, nejen pokud jste četli předchozího Milence a Pana Maniho, ale nepustí to asi ani ty, kteří zatím neměli tu čest s panem Avrahamem Jehošuou.

6 24.05.2013

Z tejto knihy to vyzeralo, že sa na Slovensku rodí autorská dvojica, niečo ako Iľf - Petrov. Poviedky každého z nich i tie spoločné sa dajú čítať dokola, zvlášť súdruha Bozonču som si obľúbila.

5 24.05.2013

Tak toto bol taký maglajz, že by človek neveril, že je to od Pišťanka. Ale tvorivá kríza postihla v histórii snáď každého velikána, tak mu to môžeme odpustiť.

2 24.05.2013

Mártin Džúnek a Panicska - to sú literárne postavy, ako má byť! Celé bratislavské podsvetie ako vyšité. Opis založenia SM klubu pôsobí tak autenticky, akoby ho sám autor prevádzkoval. Hnusné a neodolateľné čítanie.

8 24.05.2013

Prvá kniha, ktorá mi v detstve poodkryla antiku. Slovník bohov a hrdinov Homérových básní, ktorý je na konci, dodnes využívam, keď zabudnem, kto bol s kým v akom príbuzenskom vzťahu.
Kapitolu Poklad kráľa Priama Zamarovský končil slovami: "Dnes je tento poklad majetkom nemeckého ľudu a čo z neho po druhej svetovej vojne zostalo, opatrujú Štátne múzeá v Berlíne ako jeden z pokladov všeľudskej kultúry." (Mladé letá, 1976). Vtedy ešte nevedel, čo sa celý celý svet dozvedel až v roku 1994, že Priamov poklad sa stal vojnovou korisťou sovietskych vojsk a bol z Berlína bezprostredne po dobytí mesta odvezený do depozitárov Puškinovej galérie v Moskve a tam zamknutý "na sto západov".

Tento komentár samozrejmě nepatrí sem, ale k Zamarovského knihe Objavenie Tróje. Pri vkladaní som sa splietla, a tu je výsledok ! :-/

Jako nenapravitelná optimistka jsem se do toho začetla, i když je to kniha objemná, mluví se v ní o válce v Alžíru, ruské emigraci v Paříži a jejím stezku po "ródině", umírání, rozchodech - samé smutné či nevábné věci. Přesto jsem byla moc spokojena, překvapena vhledem autora do emigrantské duše (a nadto duše ruského emigranta!) i myšlení dospívajícího kluka. Moc hezké, čtivé, místy nečekaně vtipné.

12 22.05.2013

Pokud máte rádi francouzský šanson a francouzský šarm, tak vřele doporučuji.

3 22.05.2013