Koka
komentáře u knih
Orel z pobřeží
* antologie
Zajímavé ukázky anglické povídkové tvorby 19. a začátku 20. století. Dnes mohou být ty příběhy vnímány jako "pro mládež", protože v mnoha povídkách hraje velikou roli exotické prostředí, moře, dobrodružství, a hlavně - mnohé z nich mají dětské hrdiny. Skvělý a obohacující je úvod překladatele Aloyse Skoumala, který ve zkratce podává dějiny vývoje anglické povídky.
Doporučuji.
Zajatci smrti
Deon Meyer
(SPOILER) Autor do této knihy napral snad všechna obehraná klišé, co jich jen detektivní žánr zná: série vražd páchaných v pořád kratších intervalech; vražedný motiv tkvící v jedné dávné události; vyšetřovatelé peroucí se s vlastním alkoholismem, psychickými poruchami, rozvody a - jak jinak! - pitomým nadřízeným; vrah, který je natolik totálně vyšinutý, že vraždí jak na běžícím pásu a nedovede se zastavit, ale současně v tytéž dny (!) vyzařuje do okolí naprostou pohodu a přívětivost .... a k tomu ještě i místy doslova směšný překlad.
Ovšem na příbězích odehávajících se v Jihoafrické republice je vždy něco exotického, jedinečného, co zaujme, a tak jsem knihu neodložila.
Za pozornost mi stojí jediný střípek textu: jedna z postav měla křestní jméno Zatopek. Hezké, že?
P.S. a ještě vzkaz pro autora předchozího komentáře : JIHOAFRICKÁ republika neleží na severu Afriky :=))
Ze života sardinky
Sid Chaplin
Jedna z nejlepších knih, co jsem v posledních letech četla. I když jsou málem všechny postavy příběhu dělníky a jejich pracovní podmínky, vztahy či mzdy hrají v příběhu velikou roli, jde tam o mnohem více, než jen o ubíjející život nekvalifikovaných kluků, mužů, které těžká fyzická práce, absence životních perspektiv a ztráty, samé ztráty ... zahnaly do kouta tak, že pro mnohé z něj není návratu. "Byl to celej souhrn okolností, které vás předurčej k neúspěchu dřív, než se máte čas votočit."
Pellarovy odvedli při překladu standardně vynikající práci, přesto mi pár slov či žargónových formulací nebylo jasných - patřily asi k té době.
Doporučuji.
Švadlena
Rosalie Ham
Když jsem byla malá, uvěřila jsem při pohledu na globus, že v Austrálii je všechno "vzhůru nohama". Pak jsem se na hodinách zeměpisu dozvěděla, že prý ne. Ale tato kniha mi potvrdila, že ano!
Nemohu ani vlastně napsat, že to bylo špatné, protože ty příběhy, charaktery, pointy, postavy, pohnutky atd. ... byly zejména nepochopitelné. Ani u jediné epizody nešlo uvěřit, že normální, živí lidé v 50. letech 20. století (!) by mohli takto smýšlet a konat. Že ženy bez vzdělání, rozhledu, znalostí, které nikdy nikde nebyly, najednou mluví jak paní de Beauivor, že šílená matka protáhne dceru pohrábačem po temeni hlavy, a ta si to místo akorát podrbe; že léta žije a přežívá společenství lidí (vesnice), které postrádá najzákladnější samočistící instinkty a mechanismy; že osoby, které nikdy nepoznaly ani kašpárkové divadlo, si vyberou k inscenování soutěžního vystoupení Shakespearova Macbetha; že k zájezdu do sousední vesnice odjede do poslední živé duše úplně každý obyvatel .... atd. atd. teď už by to byly samé spoilery, které sem s ohledem na případné další čtenářky nechci sázet, i přesto, že knihu nikomu nedoporučuji - neztrácejte s ní čas!
Jediný pozoruhodný detail (půl řádky textu): na pohřbu oblíbeného mladíka hrál dudák (v té zapadlé demoralizované díře!) motiv z Dvořákovy Novosvětské !!! :=)))
Doktore, fofrem, jde o život!
Patrick Taylor
Idylické příběhy venkovských doktorů, hezky čtivé a málo pravděpodobné. V době, kdy jsme přímo vyzývání, abychom se vyhýbali návštevám ordinací, je hezké (a teskné) číst si o lékařích, kteří ve svých ordinačních hodinách byli "na chlup" přítomni pro své pacienty, a k nemocným, kteří se z různých příčin osobně nedostavili, zajížděli domů!!! A to dokonce i k pacientům, kteří určitě nestáli na nejvyšších příčkách sociální struktury vesnice!
V knize je několik dobrých a vtipných hlášek a také několik neuvěřitelných kuchařských receptů, po jejichž přečtení člověk začne tušit, proč je irská povaha tak drsná a neochvějná.
Podzimní příběh
Tommaso Landolfi
Překvapivě pozoruhodné. Příběh pracuje s tajemnem, záhrobím, duchařinou, ale přesto nevyznívá nereálně ani fantaskně. Poetika vyprávění mi chvíli připomínala Nachové plachty A. Grina. Bohatá obrazotvornost autora je do češtiny tlumočena rovněž bohatým barvitým jazykem překladatele. Překrásné.
Rozhovory s dědečkem
Klára Lukavská (p)
Žijeme v době, kdy vysněnou rolí snad každého člena kteréhokoliv českého činoherního souboru je dostat roli v některé televizní reklamě, a je jedno, zda jde o propagaci dodavatele elektrického proudu, bankovních služeb nebo prostředku na potenci - mnozí proklamují, že jen s pomocí těchto zdrojů se pak dá "vydržet i ten Šejkspír" (pokud se vůbec o nějakém Shakespearovi kdy dozvěděli ..).
Bylo proto pro mne zážitkem přečíst si vzpomínky pana HERCE, člověka široce vzdělaného, kultivovaného, citlivého. Mnohé jeho názory mě udivovaly, některé pobavily, s mnohými se nemohu nijak ztotožnit, ale za čtení to rozhodně stálo. Brala jsem to zejména jako dokument o době, která byla tak proměnlivá, mnohotvárná, pokrytecká a současně "jasná", že pořád nutila - a zejména tak exponované osobnosti, jako byli herci - lavírovat, hledat nejen výraz svých divadelních, ale i občanských rolí. Ne každému se to povedlo se ctí.
Doporučuji k přečtení.
Můj svět
Peter Sagan
Štěstím této knihy (a jejího protagonisty) je skvělé načasování - vyšla v době, kdy byl PS na vrcholu a zářil. Dnešní přenosy z TdF napovídají, že sportovní kariéra je tvrdý chlebíček, který se tak dlouho ukusuje, až zbyde jenom kůrka, a to hodně tvrdá, až nestravitelná.
Sagan i jeho klubová stáj do něj investovali hodně úsilí, houževnatosti i finančních prostředků. Škoda jen, že mu ke všem těm šou-schopnostem nedovedli obstarat hlasového pedagoga, který by mu "posadil hlas" - poslouchat jeho projev je utrpení!
Překupník
Ed McBain
Příběh nic moc. Detektivové nic nevypátrají, až jim jeden hodný a slitovný práskač všechno, včetně jména vraha, přijde říct a vezme k tomu i krabici-bonboniéru. To bylo opravdu směšné.
Zajímavý je zejména doslov, v němž autor dodatečně vysvětluje, jak po dopsání tohoto příběhu, když původně nechal Steva Carellu zemřít, čelil takovému tlaku svého vydavatele, až musel text pozměnit a nechat tu postavu žít. Díky tomu zásahu jsme pak my, čtenáři, získali desítky dalších příběhů Steva C. a jeho party. I takové jsou cesty literatury ....
Textil
Orly Castel-Bloom
Skvělý námět, dobře rozjeté epizody - a bác! Autorka svou neschopností dotáhnout pointu dílčích epizod, neschopností vnést trochu humoru do té - jinak zajímavé - karikatury soudobého Izraele, neschopností patřičně "shodit" nahozený absurdní děj - tím vším zazdila dobrý úmysl. Toporný a místy chaotický český překlad tu bídu jen podtrhl.
Hurvínkova nedělní chvilka pandemie
Robin Král
Pomůcka pro distanční výuku hygienických návyků dětí ve školce. Krásný příklad literatury poplatné době ..... Ale když je to v zájmu zdraví, proč ne?
Vzpomínky na dětství
Sofja Vasiljevna Kovalevská (p)
Báječný, zajímavý a naprosto autentický pohled do soukromého a společenského života některých vrstech ruské společnosti 19. století, o jejichž životě jsem se dosud dovídala hlavně z děl Turgeněva, Dostojevského ....
V kultivovaném vyprávění mimořádně vnímavé a spisovatelsky zdatné slavné matematičky, v němž vzpomíná na dětství, jsem našla obrázky rodinného života dobře situované šlechtické rodiny na jejich venkovském statku: naprostý nezájem rodičů o děti (vídali je pouze jednou denně u večeře na vzdálené straně stolu, jinak s nimi téměř nikdy nepromluvili), jistý druh "nadvlády" sloužících, chův, guvernantek - cizinek, které dovedly obratně manipulovat s chodem domácnosti, izolace od vnějšího světa, deformace při utváření si názorů, způsobené omezeností vzdělání, přísná rodičovská kontrola výběru četby, příklon k "nihilizmu" jako projev generační vzpoury atd.
Největším překvapením však byly epizody kontaktu sester Korvino-Krukovských s F. M. Dostojevským - byl to opravdu podivín!
Zámek v oblacích
Hiro Kamigaki
Ufff!! Konečně! Bylo to dlouhé čekání. První dvě knihy kouzelných bludišť nás (celou rodinu a naší malou hledačku pokladů obzvláště) tak navnadily, že jsme se nemohli dočkat tohoto třetího "kusu". Ale za to čekání teď přišla úžasná odměna! Kniha je překrásná, plná překvapení a ještě ani netušených epizod, které budeme nacházet či domýšlet si postupně, časem. Jen snad ta přemíra anglických nápisů v obrázcích .... byla nutná? Opravdu to nešlo "počeštit"?
Živá voda
Marcel Pagnol
Mám pár stálic, ke kterým se opakovaně vracím, a tato kniha k nim patří. Neznám druhý takový literární příběh, v němž by dramatická zápletka a šokující rozuzlení, tragické události i humorné epizody, nálož lásky i nenávisti, zášť i přejícnost, omezenost primitivů i rozhled tvůrčího ducha ... atd. byly v tak dobře namíchaném poměru.
Obdivuhodná je autorova znalost prostředí (včetně vysoce odborných geologických a hydrologických podmínek onoho kraje) a místních povah venkovanů, z nichž nesnadný život a věčný boj s přírodou udělaly necitlivé sobce.
Zápletku a rozuzlení románu Živá voda lze přirovnat k nejslavnějším zápletkám antické klasiky. Tvrdím, že od dob vzniku tohoto příběhu jej nikdo ve světové literatuře nepřekonal.
Lidé kolem Čechova
Michail Pavlovič Čechov
Již dávno jsem nečetla knihu, která by mi dala tolik nových netušených informací, objevných poznatků a požitku z citlivého textu, jak tomu bylo u této stařičké, nikým nepoznané publikace, kterou ani heslo A.P.Č. ve Wikipedii neuvádí!
O Antonu Pavloviči jsem se tam sice mnoho nového nedozvěděla, což je vlastně pochopitelné - psát před sto lety biografie svých starších a slavnejších sourozenců se ještě neslušelo dělat s takovou mírou indiskrece, jako je tomu dnes. Michail Pavlovič tedy nezabíhá do žádných "intimních sfér" bratrova života, dokonce i jeho manželku v textu zmíní pouze dvakrát, a i to výhradně označením "vdova" - jinak se omezí pouze na konstatování, že ženu, s kterou se bratr oženil, nikdo v rodině neznal.
Co je však na výpovědi svědka Čechovova života fascinující a cenné, je popis nevšedního rodinného zázemí a společenské atmosféry doby, v níž světoznámá a nesmrtelná díla A.P.Č. vznikala, včetně konkrétních lidí a autentických epizod, které se staly předlohou či alespoň iniciačním námětem desítek Antonových povídek a dramat.
Mluvíme o posledních dvou desetiletích 19. a prvních letech 20. století. Je fascinující číst, jak živý a dynamický byl moskevský a petěrburský literární život těch let, co literárních časopisů vznikalo a zanikalo, kolik literárních skupin a uměleckých salonů fungovalo, jak hladoví, zavšivení a nemytí geniální básníci, filologové, myslitelé "obráželi" redakce ve snaze upíchnout článeček a mít na večeři, nebo navštěvovali spřátelené rodiny ve snaze najít chápající posluchače a najíst se u toho.
Obdiv a respekt vůči staršímu slavnému bratrovi Michailovi nedovolily blíže analyzovat bratrova díla a i jejich přijetí čtenáři té doby zde není moc hodnoceno. A tak o jediné "pikantérie" se postaraly drobné epizody o nezdaru premiérového uvedení dramat, které za pár let na to tvořily kmenový repertoár všech světových divadel (Racek, Tři sestry, Strýček Váňa, Višňový sad ...) , a také zmínka o honorárových tahanicích s vydavatelem, kterému se A.P.Č. zcela upsal a pak, i když ho majitel veškerých vyd. práv zdíral, nešlo z toho vycouvat.
Zaujaly mě informace o hospodaření rodiny Čechovových a jejich doslova obecně-prospěšných aktivitách, osvětové činnosti, zájmu o život chudých a negramotných vrstev.
Všem zájemcům o Čechovovu tvorbu, ale zejména těm, které by mohl zajímat život a názory ruské inteligence na prahu 20. století - vřele doporučuji.
Afrika očima dětí
Lucie Tamášová
Doporučuji: zkuste svým dětem (dát) přečíst alespoň jeden příběh, v němž se dozvědí, co musí řešit některé desetileté děti světa. Zavírat před tím oči s vědomím, že je to daleko, nás se to netýká a co nám po nich, už nejde a čím dál víc ani nepůjde, když se jejich hmotná i morální bída tlačí daleko přes okraj jejich hranic. Už asi nelze nadále udržovat pojem Keňa jen jako báječnou destinaci pro dobrodružné safari-zájezdy ...
Čarodějný les
Jurij Markovič Nagibin
Nešlo si nevzpomenout na slavný Rogožkinův film Svéráz národního lovu a Svéráz národního rybolovu :=).
Nagibinovy povídky představuji esenciální Rusko - nedozírnou ruskou přírodu, nedozírnou hlubokou a hektolitry vodky vyspravovanou ruskou duši, úzkost a rozšafnost, hluboce zakořeněnou subordinaci - zde konfrontovanou s nástrahami svobody, jakou poskytuje pobyt v přírodě, kde na stovky kilometrů nenajdeš lidské sídlo ....
Nádherné, tak jiné, tak osvěžující!
Tabáková cesta
Erskine Caldwell
Je to natolik neuvěřitelně groteskní, že odpovídající komentář k této knize by dovedli napsat jedině sovětští humoristé Ilf + Petrov a z uživatelů DK pouze pánové Palivo a Pečivo.
Ti první dva to už nestihnout, proto prosím každého, kdo má kontakty na ty druhé dva, ať jim tuto knihu co nejvřeleji doporučí a mým jménem snažně poprosí o jejich slova a postřehy
(Úvodní scéna knihy, kdy nahlouplá a nadržená Ellie May "zpocená jak čeledín za pluhem" v přímém přenosu "zmermomocnila" Lova rovnou na dvoře, před očima rodiny a přihlížejících, by snad mohla Paliva s Pečivem navnadit natolik, že by to pak přečetl celé a uvolil se podělit se s námi o dojmy. )
Již léta jsem si se žádnou knihou, jejím vyzněním, důvodem, cílem ... natolik neuměla poradit, jako s touto! Ale i přesto (nebo právě proto?) jsem z ní paf!