Kopretina_aku
komentáře u knih
Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti
Světlana Alexandrovna Alexijevič
Monology lidí, obyčejných lidí i lidí vyslaných na práci o životě před katastrofou a po ní. Každý příběh čtenáře nějakým způsobem zasáhne. Líbilo se mi, že autorka nechala každého volně vyprávět, bez jakéhokoliv jejího zásahu. Jsou to příběhy, které je třeba znát, i když se místy čtou velmi těžce a jsou velice emotivní a všechny spojuje beznaděj.
Tisíce planoucích sluncí
Khaled Hosseini
Kniha o důležitých dějinách Afghánistánu a jejich ovlivnění životů obyčejných lidí. Je to depresivní čtení, které neobsahuje téměř žádné radostné události, ale vesměs jen životní těžkosti a tragédie, které především ženy v této zemi pociťují dodnes.
Spálená křídla
Karla Kubíková
Na začátku mě rušil nepřesný rodokmnen, ale poté, co jsem si zde přečetla vysvětlení autorky, jsem ho prostě přestala sledovat a nechala příběh plynout. Nebudu soudit někoho, kdo zažil v dětství válku a hlad, měl nesplněné sny, že se později choval tak a tak...Anděla nebyla 100% kladná postava, ale kdo je? Hodnotím jako velmi zdařilou rodinnou ságu na pozadí historických událostí, kde jde především o rodinné vztahy, vztahy matek a dcer a křivdy z dětství.
Bella a Sebastián
Nicolas Vanier
Nádherná knížka, pro mě velké překvapení. Dostal mě silný příběh přátelství psa a kluka, ale i ostatních lidí, kteří se nebáli za války pomáhat utlačovaným. Krásné ilustrace.
Severka
Nina Špitálníková
Na mne tento pokus o román působil jako mlácení prázdné slámy. Nedozvěděla jsem se nic jiného, než co bylo v předchozích knihách autorky. A ty byly mnohem zajímavější a lépe napsané. Tato se četla špatně, jako celek působila divně, snad bych to do půlky knihy ani nenazývala románem.
Ledoborec
Kristina Ohlsson
Někdo relaxuje u románů pro ženy, já u knih K. Ohlssonové. Co na tom, že je to velmi brzy předvídatelné, když je prostředí tak skvěle popsané, že má člověk pocit, že je přímo v místě dění.
Bouře
Kristina Ohlsson
Příjemná detektivka ze severu připomínající knihy Camilly Läckberg. Není plná krve a násilí a zbytečně překombinovaná a přesto dokáže udržet napětí. Prostředí a postavy jsou věrohodné a v tomto případě mi ani nevadí odbočky do soukromí vyšetřovatelky. Určitě si přečtu i další knihy od autorky.
Svatojánské ořechy
Lenka Chalupová
Asi nejlepší kniha Lenky Chalupové. Opět plná těžkých osudů. Téměř každý měl svého kostlivce ve skříni, ukázka toho, co dokáží pomluvy, předsudky, touha po pomstě...a jak dospělí umí dítěti rozbít život a jistotu rodiny.
Neviditelné kořeny
Hynek Čapka
Uvítala bych méně časových linek, ta z roku 1989 mě nebavila vůbec. Naštěstí to vyvážila část z Baťova Zlína, i když linka s Anežkou a Tomášem zaváněla červenou knihovnou, přesto byla velice čtivá a přínosná v informacích, jak fungoval Baťův podnik. Vadilo mi, že v knize šlo vše až moc hladce (např. získání údajů z matrik, emigrace, celé to působení Tomáše u Bati ..), tak nějak jsem to sledovala s pozvednutým obočím.
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán
Někdo utíká před démony, někdo před systémem, někdo před lidmi a všichni si samotu zvolili sami a dobrovolně. Žijí v naprostém odloučení až z toho mohou zešílet? Mnohým z nás by se to asi stalo. Nepřísluší mi tu nikoho soudit, zda je blázen, alkoholik, lempl atd. Rozhovory se ženami působily tak, že ony to mají v hlavě srovnané. Oproti tomu někteří muži až moc zdlouhavě rozumovali o bytí a víře a jim jsem to tak nějak nevěřila.
Samotářky
Barbora Šťastná
Je to jako když skládáte hlavolam. To, co spolu zdánlivě nesouvisí, postupně zapadne do sebe. A pak přijde to pochopení, jak může jedno rozhodnutí ovlivnit a zkazit život dalším generacím. Z mého pohledu byla Ludmila sobecká a její chování mi přišlo hloupé.
Sudetský dům: Jaro - léto 1945
Štěpán Javůrek
Oproti Chaloupkám je příběh vyzrálejší. Atmosféra poválečných Sudet vykreslena dokonale. Jsou dobří lidé a špatní lidé, ať už Němci nebo Češi. Nic není černobílé.
Prameny Vltavy
Petra Klabouchová
Ani nevím, co napsat. Měla jsem příliš velké očekávání a přišlo zklamání. Těžkopádně psané, nemohla jsem se soustředit na postavy a vztahy dávno minulé. Vadilo mi střídání časových rovin. Postavy nesympatické. Prostředí a vše kolem plné pesimismu a vykresleno jako nevlídný konec světa bez naděje na lepší zítřek. Až posledních 50 stran to mělo šťávu a akci, jakoby to napsal někdo jiný. Zmínit v knize případ Kramný byl asi totální úlet.
Jizva
Danuta Chlupová
Možná zbytečně krátký román, který se zabývá Životickou tragédií, o které jsem dosud neměla tušení. Líbilo se mi prolínání dějových rovin, kniha se četla velice lehce a prohloubila jsem si znalosti z historie. Rozhodně stojí za přečtení.
Holčička, kterou tam nechali
Roxanne Veletzos
Zajímavý příběh z pohledu rumunských dějin mezi lety 1940-1960. Přiznám se, že ačkoliv jsem přečetla desítky knih na téma holocaust, tato byla první, která mi přiblížila válečné dějiny a následnou sovětskou okupaci Rumunska. Kniha je především o obětech, strádání, o rodinných poutech a o naději. Každá postava má v knize své místo a dohromady to dává velice dobře propracovaný celek. Napsáno s citem, emotivně, inspirováno skutečnými událostmi.
Mise Afghánistán
Tomáš Šebek
Realistická sonda do lékařského prostředí v Afghánistánu mě nutí k zamyšlení, jaký je rozdíl ve zdravotnictví u nás a jinde. A i když jinde chybí třeba peníze a potřebné vybavení, tak je to především o lidech. Lékaři bez hranic zaslouží obdiv, poklonu. Včetně našich lékařů, kteří překypují lidskostí, pokorou a úctou a na mise jezdí opakovaně. Co si budeme povídat, v mnohých nemocnicích v ČR takové lékaře nenajdeme.
Krvavé jahody
Jiří S. Kupka (p)
Velmi autenticky popsaný příběh o hrůzách stalinismu, který by měl být poselstvím pro budoucí generace. Obrovský obdiv za statečnost obou sester a údiv, jak mohly těch 19 let hrůzy přežít. O to smutnější byl jejich návrat a přijetí, jako kdyby byly vyvrhelové společnosti.
Jiná Gabriela Koukalová
Martin Moravec
Musím přiznat, že jsem podlehla médiím a negativním kritikám o kydání špíny na všechny kolem dopředu, takže jsem neměla v plánu knihu ani číst. Kamarádka mi ji ale dovezla a nedalo mi to. Nebudu posuzovat kvalitu, ale četla se mi velmi dobře. Bavila mne. Místy jsem se zasmála, místy kroutila hlavou nad jejími nápady a rebelstvím a hodně často jsem Gabrielu i litovala. Vlastně od prvních stran, protože dětství se odráží v celém dalším životě a dělat sport, který člověk od dětství nemá rád jen kvůli tomu, že ho rodiče nutí, se jednou v něčem odrazí. Nebudu soudit, ale knihu bych nezatracovala. Napsala své pocity tak, jak je sama cítí, na své názory na okolí má právo. Snad jí to pomohlo k tomu, že se opravdu stala jinou a hlavně sama sebou.
Dívka ve vlaku
Paula Hawkins
Ukázkový příklad toho, že masivní reklamní kampaň udělá bestseller i z průměrné knihy. Četla se dobře, ačkoliv žádná postava nebyla sympatická, obzvlášť šmírácká alkoholička, která se prostě do všeho musela motat. Možná proto ve mně příběh nevyvolával žádné emoce, ani lítosti nad některými postavami. Byli mi všichni ukradení. Zápletka nebyla nijak překvapivá, pozorný čtenář lehce během příběhu vydedukoval, kdo je ze všech ten největší padouch. Je to tak na něco mezi 3 a 4 hvězdami.
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Musím přiznat, že mi asi 70 stran trvalo, než jsem se sžila se stylem vyprávění a zorientovala v postavách. Přesto, že ani Alžběta ani Anežka a vlastně téměř nikdo kromě Boženky, nezískal mé sympatie, postupně mě příběh několika generací jedné rodiny zajímal čím dál víc. Je pravda, že místy šlo vyprávění moc šmahem a zaměřilo se hlavně na určité časové období dějin minulého století, jak už napsalo více uživatelů, tak nějak to jen klouzalo po povrchu, ale to by jinak kniha asi musela mít 1000 stran, aby se tam vešly dopodrobna celé životy tří generací žen. Bylo to velmi příjemné čtení, člověka to donutí také zavzpomínat na svou rodinu, jak žily předchozí generace, jak prožívaly válku, komunismus a také se vybaví vlastní vzpomínky nám, co jsme tu už nějaké to desetiletí.
