Kopretina_aku
komentáře u knih
Můj sen o zlatě a sněhu
Martin Fourcade
"Z úcty i ze studu je pro mě nemyslitelné dávat najevo svůj pocit štěstí tváří v tvář těm, kterým se závod nepovedl." Svou vytrvalostí , pílí a touhou být nejlepší se stal legendou, která byla pro biatlon obrovským přínosem. Škoda, že knihu nenapsal až po skončení kariéry, ráda bych se dočetla, jak prožíval poslední dvě ne zrovna vydařené sezóny.
Mise Haiti: Pět měsíců s Lékaři bez hranic
Tomáš Šebek
Je to sice první kniha, ale čtu jí téměř jako poslední. Oceňuji více fotografií, než je v následujících knihách. A vulgarismy mi vůbec nevadí. Prostě to tak nějak patří k autorovi a jeho stylu psaní. Baví mě. A taky ho obdivuji a vážím si ho jako lékaře, který má úctu k pacientům i kolegům.
Hotel U devíti koček
Radmila Tomšů
Milé čtení pro milovníky koček vyprávěné číčou Rozárkou. Asi bych to zařadila do literatury pro děti, jistě by to bylo dobré čtení před spaním. Styl psaní by tomu odpovídal.
Africká zima: V Jižním Súdánu s Lékaři bez hranic
Tomáš Šebek
Poutavě napsané nahlédnutí do zákulisí Lékařů bez hranic. Těším se na další knihy. Kéž by bylo takových lékařů víc.
S pečetí viny
Jiří Hanibal
Ze začátku jsem se musela zorientovat v postavách a sžít se s nimi. Pak už se mi kniha četla velmi dobře a považuji ji za jednu z nejlepších, pokud jde o téma Sudety. Popsané z různých úhlů pohledů. Téma moci, pomsty a nenávisti je zde ukázkově popsáno a kniha nutí čtenáře k zamyšlení.
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
Mary Ann Shaffer
Kouzelná sentimentální kniha o knihách, o krásách ostrova Guernsey, o přátelství. Ale i o životě a těžkostech tamních obyvatel za okupace a bezprostředně po válce. Přistihla jsem se, že jim ten literární spolek závidím. Nebylo to žádné literární veledílo, ale bylo to milé a okouzlující. Až na konec, ten byl trochu uspěchaný.
Nebe nad Jemenem
Tomáš Šebek
Možná to nebude pro úplně slabší povahy, protože kniha popisuje skutečnou, nepřikrášlenou realitu. Vše je popsané srozumitelně, aby to pochopil i laik. Psané s pokorou, úctou i humorem. Skvělé čtení.
Lustr pro papeže
Jan Tománek
Před pár lety jsem v Jáchymově v muzeu viděla expozici o táborech politických vězňů, takže jsem při byla připravena na to, že to bude velmi neveselé čtení. Přesto mě udivilo, že nápravně pracovní tábor byl přímo i v Liberci. V tichosti zrušeno, nikde se o tom nemluví... Po přečtení bych si asi lustr z Preciosy rozhodně nekoupila.
To prší moře
Radka Třeštíková
Kniha se četla velmi dobře. Sice to není žádné veselé čtení, ale místy i pobaví. Vyhovovalo mi střídání časových rovin, různorodé postavy. Oblíbilia jsem si Ježibabu. U knih paní Třeštíkové jsou většinou hlavní a vlastně i vedlejší hrdinové svým způsobem nenormální, takže mi nejvíc ujetá přišla jen zápletka s Hubertem, to už byl opravdu úlet.
Prostě na mě zapomněli
Jiří Holub
Jak je možné, že na 134 stranách může vzniknout takový příběh nabitý emocemi, který je obsáhlejší než některé knihy o 300 stranách? Poválečný příběh ze Sudet bez jakéhokoliv přikrášlení vypráví o tom, jak zlé dokáží být krutost a touha po pomstě. Jak dokáží ničit pokojné domovy a šťastné rodiny.
Loutkář z ghetta
Eva Weaver
Zajímavý román vyprávějící příběh z obou stran - příběh chlapce v ghettu a zároveň příběh německého vojáka. Nicméně takových příběhů o varšavském ghettu jsem četla mnoho a tento jako kdyby si z každého něco posbíral. Líbil se mi nápad s loutkami, které prožívaly těžkosti s lidmi a zároveň přinášely radost do těžkých životů. Druhá část ze Sibiře mi připadala málo uvěřitelná a přes veškerou snahu autorky jsem se nedokázala postavit na stranu Maxe a soucítit s ním.
Modrooký chlapec
Danielle Steel
Knihy od D. Steel jsem v 90. letech četla pravidelně. Musím uznat, že některé, jako třeba Kněžna nebo Prsten, byly velice pěkné. Postupně jsem zjistila, že dochází nápady a už je to jen mnoho knih o ničem. Po této knize bych sama nesáhla, ale dostala jsem ji darem. Řekla jsem si, že není na škodu zjistit, jestli je za těch 20 let nějaký posun k lepšímu. Už od začátku mě iritovalo jméno Modrásek. Přesně to samé jméno měl chlapec ve filmových Šmoulech a tak mi při čtení neustále běhali před očima ti modří skřítci. Příběh byl těžko uvěřitelný. Měla jsem pocit, že hraje úmyslně na city. Pořad dokola se opakovaly stejné fráze a moudra. To bych spíše začala věřit, že existují Šmoulové. A tak jsem došla k závěru, že toto bylo poslední setkání se Steelovou a za dalších 20 let už se ke čtení přemluvit nenechám.
Létala jsem za sluncem
Paula McLain
Příběh z koloniální Keni ve 20. letech 20. století vypráví o Beryl, která je na afrických pláních od útlého dětství, vyrůstá v nezavislou ženu a touží se stát první trenérkou dostihových koní. Při tom řeší milostné záležitosti. O létání se opravdu dočteme téměř na konci, proto bych knihu doporučila spíše milovníkům koní a romantických vztahů. Mně díky tomu kniha až tak nezaujala. Čekala jsem, že bude pojednávat o leteckých úspěších Beryl. Popis o životě v kolonii v Keni byl zajímavý, ale to nestačí. Za mne 3,5 *.
Perličky dětství
Věra Gissingová
Na jednu stranu smutné čtení, na druhou stranu z Věry neustále vyzařovala naděje a optimismus.
Modlitba za Černobyl: Kronika budoucnosti
Světlana Alexijevič (p)
Monology lidí, obyčejných lidí i lidí vyslaných na práci o životě před katastrofou a po ní. Každý příběh čtenáře nějakým způsobem zasáhne. Líbilo se mi, že autorka nechala každého volně vyprávět, bez jakéhokoliv jejího zásahu. Jsou to příběhy, které je třeba znát, i když se místy čtou velmi těžce a jsou velice emotivní a všechny spojuje beznaděj.
Chlapec v pruhovaném pyžamu
John Boyne
Dlouho váhám, co si o této knize myslet, obzvlášť když vidím vysoké hodnocení čtenářů. Je to kniha psaná z pohledu dítěte o dětské nevědomosti, chlapec nechápe,
co dělá jeho otec, proč jsou lidé za plotem v pyžamu... Ale je to khina bez jakýchkoliv historických skutečností. Byl zde rozdíl ve zralosti chlapců, ale jinak tato kniha žádné poučení nedává, není si z ní co vzít.
Chlapec na vrcholu hory
John Boyne
Jednoduše napsaná realistická fikce o chlapci pod křídly Hitlera. Kniha určená hlavně pro mládež o tom, jak propaganda a dospělí dokáží dobrého, nevinného člověka obrátit ve zlého, obzvlášť pokud jde o dítě. Osobně mi v tomto případě moc nevyhovovalo míchání fiktivních a skutečných postav. Ne všichni znalí čtenáři budou vědět, kdo ještě byl skutečná postava a kdo už vymyšlená, v knize takovéto vysvětlení chybí. Autor dokázal velmi dobře zobrazit, jak lze s lidmi manipulovat. Kdybych chtěla být šťoural, tak bych mu vytkla, že trochu přecenil dětský věk. Většina dětí si ve 4-6 letech nečte knihy a nepíše povídky.
Tisíce planoucích sluncí
Khaled Hosseini
Kniha o důležitých dějinách Afghánistánu a jejich ovlivnění životů obyčejných lidí. Je to depresivní čtení, které neobsahuje téměř žádné radostné události, ale vesměs jen životní těžkosti a tragédie, které především ženy v této zemi pociťují dodnes.
Tři tváře anděla
Jiří Pehe
Tuto knihu jsem četla na doporučení kamarádky. Nikdy jsem o ní neslyšela, řekla bych že je neprávem opomíjená. Velice čtivě napsaný příběh formou dopisů a deníků několika trápících se generací jedné rodiny, se kterými projdeme celou novodobou historii. Je to kniha, která vyvolá spoustu otázek a donutí čtenáře přemýšlet o životě, o tom, že někdy je jen veden okolnostmi a nemá na výběr. Možná bylo místy až moc náhod, ale se dá prominout. Líbilo se mi zapojení anděla Ariela a jeho podoby, které na sebe bral, i když jeho role byla spíše okrajová a stál v pozadí. Přesto jeho zjevení mělo většinou fatální následky. Otevřený konec byla správná volba autora. Je na každém čtenáři, co si z knihy vzal a jaký konec by rád viděl.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Brilantně sepsaný dobový příběh z drsného kraje, který je spojený s uhlím a hornictvím. Události možná opomíjené, možná jsem je jen já sama nezaregistrovala a proto pro mne naprosto výjimečná kniha plná informací. Líbilo se mi přelévání postav, kdy se jejich většinou smutné a udřené osudy zase a znovu vzájemně protínaly. Mohou to být příběhy, jaké známe z vyprávění našich babiček a prababiček a přitom v porovnání s dobou, v jaké žijeme dnes, působí tak vzdáleně a smutně.