Kopretina_aku
komentáře u knih
Zmizela v mlze
Michaela Klevisová
Velmi zdařilé. Nebudu zde polemizovat, jak je možné, že všichni uměli skvěle anglicky nebo proč byl český kriminalita o hodně napřed před místními. To není nic, co by mi vadilo. Kniha se četla skvěle, líbilo se mi prostředí opuštěné norské vesničky a přírody kolem včetně aktérů příběhu. Nejde o žádnou detektivku plnou násilí a krve, ale především o mezilidské vztahy, takže většina lidí už před vyvrcholením zná pointu, ale to vůbec nevadí.
Sněžný měsíc
Michaela Klevisová
Moje první setkání s autorkou. Měla jsem obavy, co očekávat od české detektivky a byla jsem mile překvapena. Děj zasazen do Vsetínských vrchů měl spád, žádné zbytečné chození kolem horké kaše, v postavách se dalo lehce orientovat a jsem ráda, že konec nebyl od prvních stran předvídatelný.
Mise Afghánistán
Tomáš Šebek
Realistická sonda do lékařského prostředí v Afghánistánu mě nutí k zamyšlení, jaký je rozdíl ve zdravotnictví u nás a jinde. A i když jinde chybí třeba peníze a potřebné vybavení, tak je to především o lidech. Lékaři bez hranic zaslouží obdiv, poklonu. Včetně našich lékařů, kteří překypují lidskostí, pokorou a úctou a na mise jezdí opakovaně. Co si budeme povídat, v mnohých nemocnicích v ČR takové lékaře nenajdeme.
Rybí krev
Jiří Hájíček
Jako člověk, který má od narození zapušťěné kořeny v rodné chalupě, si nedovedu představit, že by měla ustoupit vodnímu dílu nebo elektrárně. Pocity tamních obyvatel mě zaujaly víc, než myšlenky a chování Hany, někdy mi ve svém boji s větrnými mlýny připadala jako mimoň, který jediný nechápe, co už ostatní dávno pochopili. Jako celek je to ovšem silný příběh.
Můj sen o zlatě a sněhu
Martin Fourcade
"Z úcty i ze studu je pro mě nemyslitelné dávat najevo svůj pocit štěstí tváří v tvář těm, kterým se závod nepovedl." Svou vytrvalostí , pílí a touhou být nejlepší se stal legendou, která byla pro biatlon obrovským přínosem. Škoda, že knihu nenapsal až po skončení kariéry, ráda bych se dočetla, jak prožíval poslední dvě ne zrovna vydařené sezóny.
Mise Haiti: Pět měsíců s Lékaři bez hranic
Tomáš Šebek
Je to sice první kniha, ale čtu jí téměř jako poslední. Oceňuji více fotografií, než je v následujících knihách. A vulgarismy mi vůbec nevadí. Prostě to tak nějak patří k autorovi a jeho stylu psaní. Baví mě. A taky ho obdivuji a vážím si ho jako lékaře, který má úctu k pacientům i kolegům.
Hotel U devíti koček
Radmila Tomšů
Milé čtení pro milovníky koček vyprávěné číčou Rozárkou. Asi bych to zařadila do literatury pro děti, jistě by to bylo dobré čtení před spaním. Styl psaní by tomu odpovídal.
Africká zima: V Jižním Súdánu s Lékaři bez hranic
Tomáš Šebek
Poutavě napsané nahlédnutí do zákulisí Lékařů bez hranic. Těším se na další knihy. Kéž by bylo takových lékařů víc.
S pečetí viny
Jiří Hanibal
Ze začátku jsem se musela zorientovat v postavách a sžít se s nimi. Pak už se mi kniha četla velmi dobře a považuji ji za jednu z nejlepších, pokud jde o téma Sudety. Popsané z různých úhlů pohledů. Téma moci, pomsty a nenávisti je zde ukázkově popsáno a kniha nutí čtenáře k zamyšlení.
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
Mary Ann Shaffer
Kouzelná sentimentální kniha o knihách, o krásách ostrova Guernsey, o přátelství. Ale i o životě a těžkostech tamních obyvatel za okupace a bezprostředně po válce. Přistihla jsem se, že jim ten literární spolek závidím. Nebylo to žádné literární veledílo, ale bylo to milé a okouzlující. Až na konec, ten byl trochu uspěchaný.
Nebe nad Jemenem
Tomáš Šebek
Možná to nebude pro úplně slabší povahy, protože kniha popisuje skutečnou, nepřikrášlenou realitu. Vše je popsané srozumitelně, aby to pochopil i laik. Psané s pokorou, úctou i humorem. Skvělé čtení.
Lustr pro papeže
Jan Tománek
Před pár lety jsem v Jáchymově v muzeu viděla expozici o táborech politických vězňů, takže jsem při byla připravena na to, že to bude velmi neveselé čtení. Přesto mě udivilo, že nápravně pracovní tábor byl přímo i v Liberci. V tichosti zrušeno, nikde se o tom nemluví... Po přečtení bych si asi lustr z Preciosy rozhodně nekoupila.
To prší moře
Radka Třeštíková
Kniha se četla velmi dobře. Sice to není žádné veselé čtení, ale místy i pobaví. Vyhovovalo mi střídání časových rovin, různorodé postavy. Oblíbilia jsem si Ježibabu. U knih paní Třeštíkové jsou většinou hlavní a vlastně i vedlejší hrdinové svým způsobem nenormální, takže mi nejvíc ujetá přišla jen zápletka s Hubertem, to už byl opravdu úlet.
Prostě na mě zapomněli
Jiří Holub
Jak je možné, že na 134 stranách může vzniknout takový příběh nabitý emocemi, který je obsáhlejší než některé knihy o 300 stranách? Poválečný příběh ze Sudet bez jakéhokoliv přikrášlení vypráví o tom, jak zlé dokáží být krutost a touha po pomstě. Jak dokáží ničit pokojné domovy a šťastné rodiny.
Loutkář z ghetta
Eva Weaver
Zajímavý román vyprávějící příběh z obou stran - příběh chlapce v ghettu a zároveň příběh německého vojáka. Nicméně takových příběhů o varšavském ghettu jsem četla mnoho a tento jako kdyby si z každého něco posbíral. Líbil se mi nápad s loutkami, které prožívaly těžkosti s lidmi a zároveň přinášely radost do těžkých životů. Druhá část ze Sibiře mi připadala málo uvěřitelná a přes veškerou snahu autorky jsem se nedokázala postavit na stranu Maxe a soucítit s ním.
Modrooký chlapec
Danielle Steel
Knihy od D. Steel jsem v 90. letech četla pravidelně. Musím uznat, že některé, jako třeba Kněžna nebo Prsten, byly velice pěkné. Postupně jsem zjistila, že dochází nápady a už je to jen mnoho knih o ničem. Po této knize bych sama nesáhla, ale dostala jsem ji darem. Řekla jsem si, že není na škodu zjistit, jestli je za těch 20 let nějaký posun k lepšímu. Už od začátku mě iritovalo jméno Modrásek. Přesně to samé jméno měl chlapec ve filmových Šmoulech a tak mi při čtení neustále běhali před očima ti modří skřítci. Příběh byl těžko uvěřitelný. Měla jsem pocit, že hraje úmyslně na city. Pořad dokola se opakovaly stejné fráze a moudra. To bych spíše začala věřit, že existují Šmoulové. A tak jsem došla k závěru, že toto bylo poslední setkání se Steelovou a za dalších 20 let už se ke čtení přemluvit nenechám.
Létala jsem za sluncem
Paula McLain
Příběh z koloniální Keni ve 20. letech 20. století vypráví o Beryl, která je na afrických pláních od útlého dětství, vyrůstá v nezavislou ženu a touží se stát první trenérkou dostihových koní. Při tom řeší milostné záležitosti. O létání se opravdu dočteme téměř na konci, proto bych knihu doporučila spíše milovníkům koní a romantických vztahů. Mně díky tomu kniha až tak nezaujala. Čekala jsem, že bude pojednávat o leteckých úspěších Beryl. Popis o životě v kolonii v Keni byl zajímavý, ale to nestačí. Za mne 3,5 *.
Perličky dětství
Věra Gissingová
Na jednu stranu smutné čtení, na druhou stranu z Věry neustále vyzařovala naděje a optimismus.
Modlitba za Černobyl: Kronika budoucnosti
Světlana Alexijevič (p)
Monology lidí, obyčejných lidí i lidí vyslaných na práci o životě před katastrofou a po ní. Každý příběh čtenáře nějakým způsobem zasáhne. Líbilo se mi, že autorka nechala každého volně vyprávět, bez jakéhokoliv jejího zásahu. Jsou to příběhy, které je třeba znát, i když se místy čtou velmi těžce a jsou velice emotivní a všechny spojuje beznaděj.
Chlapec v pruhovaném pyžamu
John Boyne
Dlouho váhám, co si o této knize myslet, obzvlášť když vidím vysoké hodnocení čtenářů. Je to kniha psaná z pohledu dítěte o dětské nevědomosti, chlapec nechápe,
co dělá jeho otec, proč jsou lidé za plotem v pyžamu... Ale je to khina bez jakýchkoliv historických skutečností. Byl zde rozdíl ve zralosti chlapců, ale jinak tato kniha žádné poučení nedává, není si z ní co vzít.
