Kopretina_aku
komentáře u knih
Vrány
Petra Dvořáková
Řekla bych, že takových rodin "navrch huj, uvnitř fuj" je docela dost. Frustrovaná matka manipulující s otcem, který o ni nejeví zájem, preferující jedno dítě před druhým, si ventiluje na dítěti své mindráky. Otec nemastný, neslaný si svůj vztek vůči manželce vybije na dítěti. Nepochopené dítě, kterému není umožněno rozvíjet talent vyvolává soucit a pocit marnosti. To se autorce povedlo dokonale. Kam až to vše muže vést? To vědí vrány, jako němí svědkové. Chyběla mi ale větší hloubka, celé to bylo takové povrchní, vadila mi plochá postava sestry Báry. Líbilo se mi střídavé vyprávění. Oceňuji obálku a celkové zpracování s ilustracemi s motivem vran.
Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
Styl psaní byl pro mne hodně krkolomný a vůbec jsem se s ním nesžila. Dlouhé souvětí třeba na třináct řádků, absence uvozovek, střídání vypravěčů a skoky v čase. Ne, to mě opravdu neoslovilo, i kdyby obsah byl geniální a on nebyl. Téma sice zajímavé, ale v současné době zcela běžné, taková sonda do duše dítěte kterého si přehazují dospělí, generační spory matky a dcery a dospělých sourozenců, matka samoživitelka, hledající sama sebe a babička hledající cestu k dnešní generaci počítačových dětí. Já osobně jsem cestu nenašla ani k jedné postavě.
Zlodějka příběhů
Michaela Klevisová
Jednoduchý příběh, který má spád. Samozřejmě je to spíš psychologický román, kde se klade důraz na nahlížení do hlav všem podezřelým, než detektivka.
Dům na samotě
Michaela Klevisová
Opět jako u všech knih autorky táhlejší rozjezd, s nádechem spousty tajemství a s výborným prokreslením postav. Ale ta rozvleklost už mě trochu irituje. Mrzí mě, že sám Kadeřník nedostal moc prostoru, konec byl najednou strašně rychlý a tím pádem pro mne bylo finální rozuzlení překvapením a zároveň zklamáním. Už jen to samotné vypátrání pachatele, kdy najednou ťukne myšlenka a je to jasné. A do té doby vleklé pátrání a žádná stopa. 3,5 *
Kroky vraha
Michaela Klevisová
Asi je štěstí, že jsem začala číst sérii s vyšetřovatelem Bergmanem od konce. Po přečtení tohoto prvního dílu je znát, že autorka se postupně zlepšovala a rostla a příběhy i postavy postupně lépe vypilovávala. Kroky vraha jsou spíše průměr, taková psychologická sonda do manželských, sousedských a rodičovských vztahů, kde ani jeden není v pořádku. A k tomu se nachomítly dvě vraždy. Inspektor Bergman zde taky není takový sympaťák jako v dalších knihách. Dala bych 3,5 *.
Ostrov šedých mnichů
Michaela Klevisová
Občas jsem měla pocit, že se to strašně táhne bez nějaké akce. Posledních 100 stran to ale vynahradilo. Psychologie postav výborně propracovaná, jedna záhada za druhou a čtenář si může dělat závěry a na konci se stejně diví. Líbilo se mi prostředí, kde se příběh odehrával a velmi dobře popsaná příroda jen láká na procházku po dunách na téměř opuštěném ostrově s minimem turistů. Přesto se mi o něco víc líbila Zmizela v mlze.
Zmizela v mlze
Michaela Klevisová
Velmi zdařilé. Nebudu zde polemizovat, jak je možné, že všichni uměli skvěle anglicky nebo proč byl český kriminalita o hodně napřed před místními. To není nic, co by mi vadilo. Kniha se četla skvěle, líbilo se mi prostředí opuštěné norské vesničky a přírody kolem včetně aktérů příběhu. Nejde o žádnou detektivku plnou násilí a krve, ale především o mezilidské vztahy, takže většina lidí už před vyvrcholením zná pointu, ale to vůbec nevadí.
Sněžný měsíc
Michaela Klevisová
Moje první setkání s autorkou. Měla jsem obavy, co očekávat od české detektivky a byla jsem mile překvapena. Děj zasazen do Vsetínských vrchů měl spád, žádné zbytečné chození kolem horké kaše, v postavách se dalo lehce orientovat a jsem ráda, že konec nebyl od prvních stran předvídatelný.
Mise Afghánistán
Tomáš Šebek
Realistická sonda do lékařského prostředí v Afghánistánu mě nutí k zamyšlení, jaký je rozdíl ve zdravotnictví u nás a jinde. A i když jinde chybí třeba peníze a potřebné vybavení, tak je to především o lidech. Lékaři bez hranic zaslouží obdiv, poklonu. Včetně našich lékařů, kteří překypují lidskostí, pokorou a úctou a na mise jezdí opakovaně. Co si budeme povídat, v mnohých nemocnicích v ČR takové lékaře nenajdeme.
Rybí krev
Jiří Hájíček
Jako člověk, který má od narození zapušťěné kořeny v rodné chalupě, si nedovedu představit, že by měla ustoupit vodnímu dílu nebo elektrárně. Pocity tamních obyvatel mě zaujaly víc, než myšlenky a chování Hany, někdy mi ve svém boji s větrnými mlýny připadala jako mimoň, který jediný nechápe, co už ostatní dávno pochopili. Jako celek je to ovšem silný příběh.
Můj sen o zlatě a sněhu
Martin Fourcade
"Z úcty i ze studu je pro mě nemyslitelné dávat najevo svůj pocit štěstí tváří v tvář těm, kterým se závod nepovedl." Svou vytrvalostí , pílí a touhou být nejlepší se stal legendou, která byla pro biatlon obrovským přínosem. Škoda, že knihu nenapsal až po skončení kariéry, ráda bych se dočetla, jak prožíval poslední dvě ne zrovna vydařené sezóny.
Mise Haiti: Pět měsíců s Lékaři bez hranic
Tomáš Šebek
Je to sice první kniha, ale čtu jí téměř jako poslední. Oceňuji více fotografií, než je v následujících knihách. A vulgarismy mi vůbec nevadí. Prostě to tak nějak patří k autorovi a jeho stylu psaní. Baví mě. A taky ho obdivuji a vážím si ho jako lékaře, který má úctu k pacientům i kolegům.
Hotel U devíti koček
Radmila Tomšů
Milé čtení pro milovníky koček vyprávěné číčou Rozárkou. Asi bych to zařadila do literatury pro děti, jistě by to bylo dobré čtení před spaním. Styl psaní by tomu odpovídal.
Africká zima: V Jižním Súdánu s Lékaři bez hranic
Tomáš Šebek
Poutavě napsané nahlédnutí do zákulisí Lékařů bez hranic. Těším se na další knihy. Kéž by bylo takových lékařů víc.
S pečetí viny
Jiří Hanibal
Ze začátku jsem se musela zorientovat v postavách a sžít se s nimi. Pak už se mi kniha četla velmi dobře a považuji ji za jednu z nejlepších, pokud jde o téma Sudety. Popsané z různých úhlů pohledů. Téma moci, pomsty a nenávisti je zde ukázkově popsáno a kniha nutí čtenáře k zamyšlení.
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
Mary Ann Shaffer
Kouzelná sentimentální kniha o knihách, o krásách ostrova Guernsey, o přátelství. Ale i o životě a těžkostech tamních obyvatel za okupace a bezprostředně po válce. Přistihla jsem se, že jim ten literární spolek závidím. Nebylo to žádné literární veledílo, ale bylo to milé a okouzlující. Až na konec, ten byl trochu uspěchaný.
Nebe nad Jemenem
Tomáš Šebek
Možná to nebude pro úplně slabší povahy, protože kniha popisuje skutečnou, nepřikrášlenou realitu. Vše je popsané srozumitelně, aby to pochopil i laik. Psané s pokorou, úctou i humorem. Skvělé čtení.
Lustr pro papeže
Jan Tománek
Před pár lety jsem v Jáchymově v muzeu viděla expozici o táborech politických vězňů, takže jsem při byla připravena na to, že to bude velmi neveselé čtení. Přesto mě udivilo, že nápravně pracovní tábor byl přímo i v Liberci. V tichosti zrušeno, nikde se o tom nemluví... Po přečtení bych si asi lustr z Preciosy rozhodně nekoupila.
To prší moře
Radka Třeštíková
Kniha se četla velmi dobře. Sice to není žádné veselé čtení, ale místy i pobaví. Vyhovovalo mi střídání časových rovin, různorodé postavy. Oblíbilia jsem si Ježibabu. U knih paní Třeštíkové jsou většinou hlavní a vlastně i vedlejší hrdinové svým způsobem nenormální, takže mi nejvíc ujetá přišla jen zápletka s Hubertem, to už byl opravdu úlet.
Prostě na mě zapomněli
Jiří Holub
Jak je možné, že na 134 stranách může vzniknout takový příběh nabitý emocemi, který je obsáhlejší než některé knihy o 300 stranách? Poválečný příběh ze Sudet bez jakéhokoliv přikrášlení vypráví o tom, jak zlé dokáží být krutost a touha po pomstě. Jak dokáží ničit pokojné domovy a šťastné rodiny.
