Kopretina_aku komentáře u knih

Nezvládla jsem dočíst. Velmi obtížné čtení. Nevadí mi absence přímé řeči, ale nedokázala jsem se sžít s jazykem autorky a jejím vyjadřováním. Nepochybně má bohatou slovní zásobu, já jsem ale na několik pokusů horko těžko četla po pár stránkách a při tom jsem měla pocit, že čtu jen změť vzpomínek, myšlenek, postavy byly podivné, plné beznaděje, nechápala jsem jejich chování. Po 130 stranách jsem vlastně vůbec nechápala děj a shrnula bych předchozí události do 10 vět. S touto knihou jsem se prostě nepotkala.

2 07.04.2021

Začátek byl pro mne rozvláčný a trvalo mi, než jsem se začetla a zorientovala v postavách. Je to i moje chyba, četla jsem první díl před rokem. Přesto se mi tento díl četl hůře, místy na mě až moc zdlouhavé řešení politiky a česko-polských vztahů. Co se týče obsahu a postav, ač byla první část tenčí, byla pestřejší. Je znát, že autorka pečlivě zkoumala historii a prostředí, kde se děj odehrává a čtenáři se hojně rozšíří obzory a poučí se o historii, v tomto ohledu klobouk dolů před autorkou.

13 24.03.2021

Líbilo se mi mystično míchané s realitou a rozhodně se do tajemství statku skvěle hodilo. Líbilo se mi i vykreslení ostrova v silné sněhové bouři, na kterou byl čtenář dopředu připravován. Postavy byly bez emocí, obzvlášť Joakim a některé byly vyloženě podivné. Jako celek je to čtivé, oproštěné od přemíry násilí a vražd a oceňuji, že pachatele čtenář neodhalí po pár prvních stránkách.

4 08.03.2021

Na začátku mi chyběl popis míst, kde se příběh odehrává. Musela jsem si informace dohledat, ale chápu, že Poláci vědí a autorka asi nepočítala s tím, že kniha vyjde i v zahraničí. Pouto sester bylo úžasné, jakmile byla jedna v nesnázích, šlo pro ostatní vše stranou a přispěchaly na pomoc, ačkoliv každá byla úplně jiná. Až na začátek, který byl pro mě zmatený, protože začínal skoro koncem v 70. letech, se mi kniha četla velmi dobře.

2 14.02.2021

Upřímná výpověď rodičů o životě s autistickým dítětem. Kniha ukazuje v jakém stavu je v některých příkladech české zdravotnictví v oboru dětské psychiatrie. Kniha která ukazuje, že v tomto státě přístup k rodinám s postiženými dětmi není zcela dostačující. Doporučuji shlédnout dokument, o kterém se v knize píše- Děti úplňku.

3 05.02.2021

Krásně zpracovaná kniha plná tradic a folklóru. Inspirativní recepty. Tematicky rozdělené na roční období.

3 02.02.2021

Na začátku jsem se zděsila, že čtu vykradenou Bridget Jones, akorát Panda by nezůstala sama se psy, ale s kočkami, a místo sklenice vína by měla tuzemák. Během čtení jsem zjistila, že mi ten rádoby vtip vadí, autorka v tomto směru až moc tlačila na pilu obzvlášť u ženy, které není náct, ale 25. Působilo to jako degradace na pubeťačku, jak myšlením, tak chováním a častým používáním vulgarit (To se týkalo téměř všech postav). Kmarádka Ester a její způsob vyjadřování to jen podtrhla. Mnohem víc mě zajímala sonda do rozbité duše trpící úzkostmi, která byla naopak popsána docela reálně. Příběh z roku 1952 byl zajímavý, i když mi že začátku přišlo, se si Marie vůbec neuvědomuje, jaké tresty za odboj jsou a že to celé pojímá jako skautskou bojovou hru. Opravdu by si někdo dovolil ukrývat lidi na útěku v činžáku plném lidí? Opravdu by se někdo, kdo zažil výslech na Pankráci, vyjádřil, že některé dny se táhly jako smrad? Linka s rodiči byla dokonalou sondou do jejich vyčpělého manželství, ale náhoda v Itálii byla také málo uvěřitelná. Možná jsem jen nenašla tu správnou cestu k autorce, která mě nedokázala oslovit, možná jsem autorku a její styl psaní vůbec nepochopila. Trvalo mi přes 200 stran, než jsem se začetla a vzala knihu na vědomí a to díky tomu, že se konečně začalo u všech zúčastněných něco dít. Jako celek kniha působí velmi nedozrále, autorka se snaží skloubit vtip, cynismus a drama a vůbec jí to nejde.

5 02.02.2021

Velmi zdařilý kriminální román, který není plný násilí a brutality, ubíhá svým pomalým tempem, které ale není rušivé. Stařík hrající si na detektiva mě i bavil. Ačkoliv se mohlo zdát, že čtenář bude na konci už dávno znát pachatele, tak pro mne tam bylo i nečekané rozuzlení. Výborně vykreslené prostředí a příroda ostrova, stejně tak zoufalost matky chlapce.

9 31.01.2021

Se stylem psaní jsem se srovnala v knize Němci. Tentokrát jsem byla připravená na strohé a krátké věty, na syrovost vyprávění a téměř absenci dialogů a uvozovek. V této knize mi to vůbec nevadilo. Přesto byl příběh velmi emotivní. Napětí stoupalo a pocity štěstí se často rázem měnily na bezmoc. Líbilo se mi dramatické stupňování ke konci, který uzavřel kruh. I přesto by se ještě našlo pár otázek, na které chybí odpověď...

16 24.01.2021

Tato kniha se mi četla lépe než Podbrdské ženy. Jednoduchý příběh, lehká orientace v osobách. Vlastně ani děj nebyl nijak zavrátný a akční. Přesto to bylo příjemné čtení, o životě a tajemství babičky a hledání sebe sama v případě vnučky. Podobné příběhy zná asi každý, kdo měl babičky a dědečky, kteří zažili válku a rádi vyprávěli.

2 16.01.2021

Zajímavá žena, zasluhující obdiv a uznání, zajímavé čtení, ale styl psaní mi asi nesedl. Četla jsem dlouho a po pár stránkách.

10 01.12.2020

Asi jsem měla příliš velké očekávání. Těšila jsem se na špičku mezi severskými detektivkami a přišel šedý průměr. Čekala jsem mrazení, napětí a akci. Akce přišla na konci, kdy už bylo pozdě. Od poloviny knihy je jasný pachatel a jeho úmysly, jen Harrymu to nějak nezapaluje a vývoj událostí je tím pádem předem očekávaný. Ráda bych dala víc *, ale už jsem četla lepší krimi romány.

4 19.11.2020

Ačkoliv všichni víme, že kniha nemůže skončit happy endem, tak trochu dýchá poláčkovsky a to s humorem, lehkostí a ironií. Čtenáře asi donutí sáhnout po některé z Poláčkových knih. Musela jsem číst pomalu, užívala jsem si ten příběh Karla a Dory, jejich lásku a hašteření a nasávala tu pokoru, která sálala z knihy. Je škoda, že kniha zapadla a moc se o ní nemluví.

5 09.11.2020

Zápletka mě bavila, s tím bych problém neměla. Ale věčně opilá a sjetá Mia mi už lezla na nervy. To má být detektiv s nevídanými kvalitami? Tato troska, která by měla být spíš na léčení? "Pojď Mio, pojď " a já si nejednou při čtení říkala: "Tak už sakra jdi, ať je po všem ". A další detektiv gembler a alkoholik, k tomu Munch, který byl často také nějak mimo... Vskutku zajímavý policejní sbor. Ale možná to je v Norsku normální, co já vím.

4 29.10.2020

Příběh, ve kterém jde především o emoce. Fania má svůj specifický přistup k pobytu v Osvětimi,
který působí až lehce a s nadhledem. "Když už máme jít do plynu, ať se aspoň při tom zasmějem." Četla jsem původní vydání a nechápu, proč vydání z roku 2020 má jiný název? Je nutné, aby vydavatel nacpal do názvu Osvětim, protože je to teď v kurzu? Protože je to tak pomalu u každé druhé knihy? Má to kvalitní knihu degradovat mezi braky jako je Tatér z Osvětimi? Zrovna tato kniha by to neměla mít zapotřebí.

2 17.10.2020

Kaštany už asi nebudu každý podzim sbírat s takovou dětskou radostí a nadšením, jako před přečtením této knihy. Napjatá atmosféra provázela celý děj a nemohla jsem přestat číst. Temný a ponurý podzim v knize, ale i venku za okny tu atmosféru dokonale umocnil. Přesně takto si představuji severskou detektivku. Mrazivou, tajemnou a drsnou.

14 15.10.2020

Vůbec mi nevadil rozvážný začátek, kdy 100 stran čtenář čeká na to, až k něčemu dojde a začne akce. Já jsem si naopak užívala ty temné lesy, blata, tajemné pohraničí a ráda jsem se seznámila s tou hrstkou obyvatel opuštěné vesničky. Bavilo mě, jak se věci začaly postupně rozplétat a přesto jsem za pachatele považovala někoho jiného. Tento díl jsem si velmi užila a snad budou do budoucna i další knihy do série s Bergmanem a Sedlákovou.

10 11.10.2020

Bavilo mě to. Svižné tempo, napínavé, akční, mělo to spád a asi vše, co detektivka má mít.

9 01.10.2020

Místy až poeticky působící román, kde se střetává generace lidí z tradičního německého venkova s generací "ekomisionářů". Tento výraz mě pobavil a utkvěl v paměti. Autorka dokázala skvěle popsat současné moderní bláznovství ve velkých městech i vztahy venkovanů ke kraji a jejich domům, které obývaly předchozí generace. Příběh, kde se v domě plném vzpomínek střetávají dvě ženy jedné rodiny, ale různých generací si tak nějak plynul sám, bez výrazných dramat. Místy mě mátly postavy a časy. Přesto se kniha četla velmi dobře, je nabitá směsicí smutku se špetkou jemného humoru.

4 19.09.2020

Řekla bych, že takových rodin "navrch huj, uvnitř fuj" je docela dost. Frustrovaná matka manipulující s otcem, který o ni nejeví zájem, preferující jedno dítě před druhým, si ventiluje na dítěti své mindráky. Otec nemastný, neslaný si svůj vztek vůči manželce vybije na dítěti. Nepochopené dítě, kterému není umožněno rozvíjet talent vyvolává soucit a pocit marnosti. To se autorce povedlo dokonale. Kam až to vše muže vést? To vědí vrány, jako němí svědkové. Chyběla mi ale větší hloubka, celé to bylo takové povrchní, vadila mi plochá postava sestry Báry. Líbilo se mi střídavé vyprávění. Oceňuji obálku a celkové zpracování s ilustracemi s motivem vran.

11 10.09.2020