Kopretina_aku
komentáře u knih
Postel, hospoda, kostel
Zbigniew Czendlik
Kniha, ze které sálá optimismus, radost a pohoda, ale zároveň někdy i smutek. Kniha, která člověka donutí se nad některými věcmi zamyslet, občas může mít čtenář i pocit, že je v ní i nějaké to moralizování a která poukazuje i na rozdíly mezi Poláky a Čechy.
Ztracené děti
Linda Castillo
Příjemné překvapení. Sice se některé informace o amišských životech a zvycích opakovaly, ale kniha měla spád, odsýpalo to a ráda si přečtu další díly.
Marie a Magdalény
Lenka Horňáková-Civade
Román o chybách přenášených z matek na dcery, které čeká stejný osud spojený nitěmi z výšivek. Přesto jsou všechny plné touhy po svobodě a snaží se jít životem se vztyčenou hlavu, ale já jsem postrádala nějakou bojovnost a chuť životy změnit. Otcům v knize není věnováno vůbec žádné místo. Vadilo mi, že všichni muži do jednoho jsou zde vylíčení jako slaboši, násilníci, hlupáci. S tímto jsem se už setkala v jiné knize. V tomto románu je dle mého názoru také mnoho nevyřčeného a já si nerada domýšlím. Je trochu znát, že kniha byla napsána hlavně pro francouzské čtenáře s exkurzí do historie Československa, kdy se zbytečně popisovaly tisíckrát známé události nebo třeba zvyky Velikonoc. Pro mne to historické pozadí bylo spíše jen okrajové a obešla bych se i bez něj. Styl psaní mi vyhovoval, místy z knihy dýchalo poetično, ale asi jsem měla větší očekávání.
Angelika Pintířová - Padá mi to z nebe
Jan Paulas
Trochu mi chyběl hlubší pohled do života řeholnic, ale jinak byla kniha zajímavá a historie řádu Boromejek byla podána obsáhle od historie, až po současnost. Více na mne ale zapůsobilo, jak Angelika dokáže porozumět chlapcům ve výchovném ústavu a jejich problémům. Rozhovor působil velice lidsky a upřímně. I řádové sestry jsou jen lidi, což dokazuje i příklad, kdy může skončit na psychiatrii a antidepresivech.
Korálky z klokočí
Naďa Horáková
Ze začátku jsem měla pocit, že čtu dívčí románek, který se později zvrtl v rádoby detektivku. Napsané velice jednoduše, vše naprosto neuvěřitelné, zápletka s tetou Žofií až absurdní a do toho všetečná a vševědoucí Eliška a zbytečně mnoho kostlivců. S touto knihou si autorka opravdu nedala moc práce a jedné, co si z toho beru je to, že zřejmě velice miluje kuřecí salát, Pavlovu, pije litry kávy a na dovolenou jezdí do Chorvatska. Přitom téma čarodějnic a znepřátelených rodů mohlo být tak zajímavé! Tak vysoké hodnocení mě velice udivuje.
Zrušený rok – Deník 2020
Michal Viewegh
Ale jo, já mu ty 3* dám. Baví mě jeho sebeironie a kupodivu tentokrát převyšovala nad sebechválou.
Prokletý kraj
Michaela Klevisová
Nostalgie, návraty ke kořenům, příroda plná lesů, sousedské vztahy a pomluvy, tajemné báchorky...bylo to příjemné čtení, s dokonalou atmosférou, až bych sama chtěla být součástí příběhu...
Sestry
Kamila Hladká
Zajímavá kniha, ať už šlo o generaci starších sester, která zápolila s komunistickým režimem nebo generace dnešních čtyřicátnic, která ve mně vyvolávala otázku, co je vedlo k tomu stát se řeholnicí. Ačkoliv ani po přečtení nejsem schopna jejich důvody k tomuto kroku pochopit, mají můj obdiv a úctu.
Sítě
Petra Dvořáková
Všechny tři příběhy byly napsané výborně. První byl asi docela běžný, ale líbil se mi styl psaní, kde si terapeut vedl záznamy ze sezení. Druhý příběh se mi líbil nejvíc, ať už to bylo pro formu, šlo vlastně o emailovou korespondenci nebo pro neobvyklé téma z církevního prostředí. Třetí příběh dokonale vystihl lékařské prostředí, je znát, že sama autorka ho velmi dobře zná. Naďa a její touha po moci byla nesnesitelná.
Mapa kostí
Jane Yolen
Knih tohoto žánru jsem už přečetla mnoho, řekla bych, že poslední dobou je podobných knih až nadbytek, takže na začátku jsem se musela s trochou skepse srovnat s tím, že příběh vypráví náctiletá dvojčata a proto se v knize setkáváme i s moderním jazykem, který je určen hlavně pro mladé publikum. Oslovování mamka a taťka mě chvílemi velice rozčilovalo. Nevadilo mi, že jde o fiktivní příběh, těch skutečných jsem přečetla mnoho a asi by se od nich moc nelišil. Paralelu s Jeníčkem a Mařenkou jsem úplně nevnímala, ale po přečtení závěrečných slov autorky, musím uznat, že by se to tak dalo chápat a náznaky v příběhu celou doby byly. Myšlenka to vlastně byla zajímavá a neobvyklá. Líbilo se mi vzájemné doplňování a těsné pouto dvojčat, nadchla mě Chaimova poezie a bylo zajímavé sledovat nevyslovené myšlenky v jeho hlavě. Těšily mě reflexe Gittel z pohledu dospělé ženy. Nevadil mi ani Bruno, vyvolával i trochu soucitu. V poslední části už mě ale unavovala její rozvláčnost a těšila jsem se na konec.
Selský baroko
Jiří Hájíček
Četla jsem trilogii opačně a zjistila jsem, že tendence byla naštěstí vzestupná. Zatímco u této knihy jsem měla pocit, že vše důležité se čtenář dozví až na konci a jinak je to trochu plácání odnikud nikam, tak Rybí krev mě chytila od začátku. Obecně mám u celé trilogie trochu problém pochopit hlavní aktéry, kteří působí jako ploché osamělé ryby bez energie, chuti do života a chuti něco dokázat. Hledá se spravedlnost, nepotrestané křivdy zasahují do životů dalších generací a přesto mě jako čtenáře to nechávalo v klidu a bez nějakých emocí.
Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
Kniha se mi líbila, ale mám z ní i rozporuplné pocity. Když jsem četla část z Osvětimi, některé scény mi přišly známé. Obzvlášť jsem si vybavila knihu Dívčí orchestr. Takže mě ani nepřekvapilo, že byla vzadu na seznamu hlavních zdrojů. Jen mě mrzí, že třeba scénu s Mendelovou a blonďatým dítětem Androniková snad okopírovala. Přesto hodnotím pozitivně, jako velmi čtivý a zajímavý příběh z dob rozkvětu firmy Baťa. Místy jsem byla zmatená v čase a postavách.
Sůl moře
Ruta Sepetys
Formát krátkých kapitol a střídání čtyř hlavních postav se mi líbilo. Bylo to stručné, úderné, rychlé a při tom velice poutavé. I když jde o fiktivní příběh, oživuje tragickou událost, o které se ve školách neučí a málokdo o ní slyšel.
Vendulka: Útěk za svobodou
Ondřej Kundra
Zpracování bylo takové hodně stručné. O všem něco málo, jako celek jednoduché. Vendulce bych věnovala více prostoru a na spoustu otázek bych ráda našla odpovědi.
V plesových střevíčkách sibiřským sněhem
Sandra Kalniete
Nesedl mi začátek, který byl plný historie a politiky, ale chápu, že spousta čtenářů tuto stránku Lotyšška nezná. Více mě zajímala rodinná historie a líbilo se mi, že se autorka opírala nejen o vzpomínky rodinných příslušníků, ale i o archivy.
Dešťová hůl
Jiří Hájíček
Ta krize středního věku byla ukázková. Každonoční koukání do stropu už mě ale unavovalo. Autor umí psát čtivě, to nepopírám, ale zrovna tato kniha mi moc nedala. Bylo to celé takové moc obyčejné, jednoduché, pomalé, hlavní postavy bez radosti ze života. Asi to byl záměr, ale mě to nepohltilo.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Pohádka pro dospělé, plná osamělosti a boje o přežití, ale i touze po lásce a společnosti, zasazená do poetické přírody, odkud pomalu přechází do soudní síně. Úplně jsem jí neuvěřila, ale oceňuji téma a lyrické vykreslení bažin a mokřadů.
Dlouhý krok do tmy
Tomáš Bandžuch
Těšila jsem se na detektivku z prostředí, které velmi dobře znám, ale samotné vyšetřování vraždy bylo spíše okrajové. Chápu, že jde o důležité dějiny a události říjnových dní roku 1918, ale na můj vkus se příběh věnuje hlavně jim. Je pravda, že jsem se o svém okolí dozvěděla spoustu zajímavostí, ale kniha na mě místy působila nezáživně.
Listopád
Alena Mornštajnová
Na začátku jsem se musela popasovat s tím, že jde o fikci. Většina událostí se mohla stát a asi hlavně v 50. letech stávala a v některých zemích světa jako třeba Severní Korea se běžně stávají. Popis totalitního režimu mi evokoval právě 50. léta nebo stalinismus. Rok 1989 a současnost, no nevím, už bych asi nečekala takový tvrdý režim. Ale to je ta krása literatury. Myšlenka, která ukazuje, jak křehká je krása svobody napadne při čtení asi každého čtenáře i ty, kteří předchozí režim nezažili. Morální dilemata také řeší lidé za každého režimu, takže osudy obou žen mohou potkat kohokoli i dnes. Jako celek je to vlastně jednoduchý příběh, stručný, ve kterém se čtenář neztratí a možná si z něj i něco odnese.
Narodili se, aby přežili
Wendy Holden
Realisticky popsané, nepředstavitelné, trýznivé. I když ke stylu psaní mám výhrady, občas se informace opakovaly, někdy jsem měla pocit, že jako celek je to matoucí a neuspořádané.
