Kopretina_aku komentáře u knih
Silný příběh plný pevných rodinných pout, kdy je potřeba po každém pádu, znovu najít sílu na boj o život a přežití. Kniha vykresluje obrovský rozsah lidského utrpení v ghettu a koncentračních táborech z pohledu dospívající dívky. Navazující část Cesta do minulosti z roku 1986 byla hodně srdceryvná.
Už dlouho se mi nestalo, že by mi kniha nedala spát. Po nocích jsem přemýšlela, jaký je úkol Josefa, proč ho zrovna Karel a Adolf vidí a co by měl mít společného s Dominikem? Konec byl možná trochu přitažený za vlasy, ale s poslední větou i slza ukápla. Libily se mi vsechny tři časové linie. Použití dobového jazyka bylo zajímavé pro porovnání a současná mluva je tedy bohužel hrozná. Skvěle napsané a pro znalce Budějovic to musí být ještě o to lepší čtení.
Velmi povedená kniha. Všechno vlastně vyslovila v intermezzu vlčice. Lidé zapomínají, že žijí proto, aby žili. Ano všechny ženy v rodině byly lapeny ve svých pocitech, kterým nerozuměly. I muži vlastně na tom byli velmi podobně. Mírek prožil stejný, téměř na vlas podrobný život jako jeho otec. Tak jako Jana a Emilka a před Emilkou Mírkova matka. Jistě to bylo i tím, že všichni žili v jiné době, ve válkách, za socialismu a neměli možnosti, jak své životy výrazně změnit. Nešlo prostě jen koupit letenku a utéct se osvobodit. A přes to všechno si člověk přece jen uvědomí, že krev není voda.
Kniha se čte od prvních stran velmi dobře, i když je to těžké čtení. Marijke jako politický vězeň čelí smrti v koncentračním táboře, takže rozum zvítězí nad morálkou a v rámci snahy o přežití je donucena k prostituci a snaží se najít manžela. Musí se vyrovnat s tím, co život přinesl, spoléhat se pouze na své instinkty. Stejně jako SS důstojník Karl a jeho složitý charakter, ve kterém bojuje dobro a zlo a postupně se mění až v posedlost Marijke. Oba se dostávají do situací, kdy by za normálních okolností jednali úplně jinak a prožívají své vnitřní boje. O 30 let později válka v Argentině, mladý politický vězeň a zvěrstva jako přes kopírák podobná těm z druhé světové války nám ukazují, že ze cokoliv podobného může kdykoliv opakovat. Všechny tři spojuje jeden cíl a to přežít. Příběh Luciana není až tak úplně náhodný, jak by se mohlo zdát. Pozorný čtenář velmi rychle pochopí, jaká je jeho role v příběhu. Trochu mi v knize chyběl více rozvinutý příběh Thea. Přečetla jsem již hodně knih na téma holocaust, ale o táborových nevěstincích pro vězně a vymítání homosexuality jsem neměla ani tušení. Konec knihy mě přesvědčil o tom, že před karmou člověk neuteče ani na druhý konec světa.
Dětem se líbí a baví je číst příběhy i vícekrát.
Příběh svérázné asociálky Anny, která je až chorobně posedlá sběrem bylin a úterním výkupem ukazuje postupně blížící se pohromu, i když to nejprve vypadá na velmi pomalý a nudný příběh hlavně o bylinách. Neochota léčit se, občasná agresivita, neklid, sociální izolace, snaha o soužití s přírodou, vše je dávkováno postupně a neschopnost žít v dnešním světě, kde nezapadá ani do venkovského života ani do Prahy, kam občas jezdívá, je až hmatatelná. Kniha nechává hodně míst pro čtenářovu fantazii, protože z Anniny minulosti se dozvídáme pouze náznaky. Stejně tak je to s koncem. Já sama jsem si příběh Anny musela dávkovat kousek po kousku.
Smutný příběh o traumatu z dětství v lepší rodině, aneb jak udělat z oběti blázna. Ukázka totálního selhání rodičovství, kdy otec ani matka nepřipouští svou vinu a okolí, které Sáru neumí a nechce chápat. Jediný blízký člověk je tak autistický kamarád Vojta. Návrat do míst z dětství, kde se hlavní hrdinka motá v bludném kruhu, ze kterého není schopna hledat cestu ven. Vyprávění o přírodě a houbách působilo až poeticky. Pobavilo mne rozdělení houbařů, alespoň teď vím, v jaké jsem já sama kategorii.
Obdivuhodná síla a vůle k životu, v tak útlém věku, naštěstí i díky Oskaru Schindlerovi. Obrovské štěstí v neštěstí, že přežili i jiní členové rodiny.
Časy Výchovy dívek v Čechách, Báječných let pod psa a Účastníků zájezdů jsou asi již definitivně minulostí. Nicméně čekala jsem to horší a musím přiznat, že jsem se párkrát i zasmála a oba příběhy se četly dobře.
Zajímavý příběh z exotického prostředí, řekla bych, že místy některé události působily spíše jako pohádka, byly těžko uvěřitelné. Celý příběh je ale velmi zdlouhavý. Mezi stránkami 300-500 mě začala přepadat apatie a místy jsem se přistihla, že nevnímám, co čtu. Trvalo hodně dlouho, než se zase začalo něco dít a události nabraly spád. Škoda posledních dvou stran epilogu, ten je velikým zklamáním. Bez něj by to bylo snad lepší.
Pro mne to bylo celé takové moc americké. Včetně předvídatelného konce. Nekonečně se to vleklo. Úplný závěr byl takový zbytečný patos, že mě to spíš rozesmálo. Myslím, že závěrečný epilog po šesti letech byl naprosto zbytečný a celý zdlouhavý příběh degradoval na pohádku.
Vlastně nevím, kolik dát *. Četlo se mi dobře, příběh byl zajímavý, ale na mne až moc krutý, když jde o vraždy dětí. Život v tehdejším Stalinistickém Rusku byl velmi těžký, přesto mě toto téma zaujalo více třeba v knize Sašenka.
Musím přiznat, že jsem podlehla médiím a negativním kritikám o kydání špíny na všechny kolem dopředu, takže jsem neměla v plánu knihu ani číst. Kamarádka mi ji ale dovezla a nedalo mi to. Nebudu posuzovat kvalitu, ale četla se mi velmi dobře. Bavila mne. Místy jsem se zasmála, místy kroutila hlavou nad jejími nápady a rebelstvím a hodně často jsem Gabrielu i litovala. Vlastně od prvních stran, protože dětství se odráží v celém dalším životě a dělat sport, který člověk od dětství nemá rád jen kvůli tomu, že ho rodiče nutí, se jednou v něčem odrazí. Nebudu soudit, ale knihu bych nezatracovala. Napsala své pocity tak, jak je sama cítí, na své názory na okolí má právo. Snad jí to pomohlo k tomu, že se opravdu stala jinou a hlavně sama sebou.
Nedočetla jsem. V půlce jsem zjistila, že absolutně nechápu smysl této knihy, proč se vlastně něco takového vůbec knihou stalo a co by to čtenáři mělo dát?
Lepší číst na jeden zátah, aby člověk nezapomněl kdo s kým a proč . Nicméně napsané čtivě . Jen mě napadá otázka, zda je možné, aby alespoň jeden vztah, jeden život z těch mnoha uvedených nemohl být šťastný a spokojený?
Nelehký život a boj o přežití v nelehké době. Napsané čtivě, Anna mívala hodně často štěstí v neštěstí.
Občas mi během čtení vadilo množství postav, skákání z jedné na druhou, ale všechny dohromady utvořily celek, který dával smysl a vše do sebe zapadlo. V každé době se najdou Václavové, kteří chtějí proplout životem bez kotrmelců a problémů. Ale i Leopoldů, Marcelek a Renat se najde všude plno. Autorka dokázala skvěle ukázat na množství a rozdílnost lidských povah.
Ani humorné, ani detektivka. Spíše smutná realita domovů důchodců, oživená třemi akčními dámami, které jdou čím dál víc smrti vstříc. Takové klidné, nenáročné čtení. Ty dvě hvězdičky spíše za obálku, ta se povedla.
I když to zavání červenou knihovnou, tak musím dát 5*, protože mám ráda knihy z 2. sv. války. Tento příběh byl poutavý, zasazený do Londýna, líbilo se mi propojení se současností. Hodnotím jako velmi krásnou knihu.
Nebylo to špatné, četlo se to dobře, ale řekla bych takový průměr. Rozhodně to není na 5*.