kramlinka88 komentáře u knih

„Člověk nikdy nepřekonal Boha, pokud kdy existoval. Ale to, co jsme stvořili, nás překonalo víc, než jsme si kdy uměli představit, a hlavně způsobem, který jsme jen těžko dokázali rekonstruovat."

Líbí se mi to tajemno, kterým je celá kniha obestřená a kdo jsem já, abych prozradila víc :-D

Ovšem když kniha vyšla, musela jsem si ji přečíst hned, nechtěla jsem, aby mi někdo něco vyzradil, ale jak tak čtu ostatní recenze, líbí se mi jak všichni drží s autorem basu :-D

A ono co si budeme, napsat recenzi na knihu a vlastně o ní téměř nic neprozradit, není úplně jednoduché :-D

Přiznávám, nečetla jsem Sudetenland, zatím, tak úplně neznám styl „Kyša", ale četla jsem Černou Smečku, takže o tom, jak píše Kotleta mám úplně malinké povědomí a věřím, že v Syndikátu ho Leoš občas pustil z řetězu a je to znát :-D Vážné odstavce vždy rozboural nějaký vtípek či hláška a já tak hltala stránku za stránkou, jako třeba....

„Jirko, mluv, já tu stojím celý den jak pani*** ocas, když uvidí v telce Helenku Vondráčkovou." :-D

Tohle je přesně ten typ knihy, který nechcete odložit ani ve tři ráno, ale prostě sedíte, ležíte, oči jak tenisáky a jenom čtete a nemyslíte na to, že z vás ráno bude Zombie :-D

Syndikát je bez diskuze skvělý a má vše, co mít má. Má originální příběh, skvělou zápletku, napínavý děj, nečekané zvraty, vtip a humor a k tomu ještě detektivní vyšetřování, do kterého se hlavní hrdinové pouští na vlastní pěst, což jak víme, mívá svá úskalí.

A závěrem, téma je strašidelné, svým způsobem, hlavně tím, jak je reálné a tím, že si to spousta lidí vůbec nepřipouští, a když se nad tím vším pořádně zamyslíme, zjistíme, že příběh, který nám autor předložil, opravdu nemusí být sci-fi, ale tvrdá realita, která může padnout na každého z nás....takže se mějme na pozoru ;-)

„Všechno je umělé a falešné. A lepší, než kdy stvoří většina z nás."

3 15.01.2025

Musím přiznat, že na tuhle knížku jsem se moc těšila, ale zároveň jsem z ní měla opravdu obavy. Přece jen popisek na obálce, který zmiňuje Twilight a Kde zpívají raci? Jak tohle bude fungovat ?

A věřte mi, že to funguje geniálně :-) Kdo ovšem čeká bandu upírů sužujících malé městečko, bude pravděpodobně zklamaný :-D

Příběh nám vypráví mladá dívka Ruth, a to hned ve více časových rovinách, ale nemusíte mít strach, rychle se zorientujete, navíc je vždy u každé kapitoly zmíněn věk, ve kterém Ruth v době vyprávění zrovna je :-)

Ruth je dcerou místního kazatele, který je v městečku velmi vážený a má také velmi ortodoxní názory. Které s ním sdílí bohužel i jeho žena a stala se tím pro mě, jako postava, velmi nesympatická.

V městečku se odehraje zločin, se kterým má Ruth trošku něco do činění, a jak záhy zjišťujeme, zločin to nebyl jediný, ale kdo je za těmi ostatními? Je to opravdu mysteriózní postava Plíživce ? Nebo si ho jen lidé stvořili, aby nemuseli čelit lidskému zlu ?

Ruth se snaží utéct z tohoto fanatického náboženského vlivu především pomocí knih - a i ty se jí snaží její otec regulovat, ale jednoho dne objeví zapomenutý výtisk Stmívání a to tak nějak ovlivní celý její život. Čeká na obrovskou, romantickou lásku, kterou prožívala Bella s Edwardem, a když se její osud střetne s Everettem, mladým mužem, který žije na okraji společnosti díky svému otci alkoholikovi, vypadá to, že svého vyvoleného našla, nebo se plete ?

Přiznávám, že pro mě kniha nakonec byla obrovské a milé překvapení a já si ji neskutečně užila :-) Pokud jste jako já milovníci Stmívání, romantické lásky, naděje, dokážete fandit i antihrdinům, máte rádi napětí a lehký, nenásilný humor, pak je tato kniha jako stvořená pro vás a určitě ji dejte šanci :-)

1 14.01.2025

Matylda chodí s Jakubem, který se rozhodne seznámit ji se svou matkou Janou. Běžná společenská událost říkáte si? No, to jste ještě Janu nepoznali :-O Taková jedna variace na Příšernou tchýni :-D

Kdo čekáte čistou romantiku, budete asi trošku zklamaní, v knize je i dost erotických scén, na mě až moc tedy a pro někoho můžou být lehce drsnější. Nejsem žádná puritánka, ale někdy mi to tam přišlo úplně zbytečné, až jakoby na sílu, což je škoda.

Knížka se četla skvěle, první půlku jsem dala na jeden zátah, ovšem ke konci to trošku ztrácelo grády a já bych si představovala trošku jiný závěr.

Téma příběhu jako takové bylo moc fajn, Jana byla přesně ten typ tchýně na "přesdržku" a Matyldy mi bylo občas i líto, Jakub se někdy choval jako pěkný vůl, tím, že věřil víc své matce, než přítelkyni, si to pěkně pohnojil a pak už jsem k němu nějak nedokázala najít sympatie.

Čekala jsem, co za tajemství se z Jany a Elišky vyklube a musím uznat, že jsem byla trošku zklamaná :-( Celkově se z příběhu dalo vymáčknout mnohem víc, ovšem jako prvotinu to hodnotím velmi kladně a věřím, že má Maruška velmi slušně našlápnuto do skvělé spisovatelské kariéry :-)

2 13.01.2025

Altos de la Cascada - luxusní rezidenční čtvrť, ve které se celá kniha odehrává. Upřímně si vůbec neumím představit v takové čtvrti žít a vychovávat děti.

My ovšem sledujeme osudy několika rodin, které si zde koupily dům a žijí zde své luxusní životy :-D Jiným výrazem to asi ani popsat nejde.

Hlavní zápletkou je, že se každý čtvrtek čtyři sousedské páry rozdělí a muži doma popíjejí a probírají sport a ženy chodí spolu do kina. Ovšem jeden čtvrtek se něco zvrtne a nic už není jako dřív....

Po přečtení anotace jsem se na knihu velmi těšila, čekala jsem společenský román s nějakou mini krimi zápletkou, ale bohužel má očekávání byla lichá :-/ Spíš než ucelený příběh totiž dostaneme spíš jakési střípky ze života zbohatlických rodin, které žijí za plotem. A to doslova.

Každý si drží svá tajemství, většina se tváří, že má peníze, vše na oko funguje, ovšem pravda je úplně jinde. Hlavně aby vše na venek působilo dokonale, ale pod touto slupkou se skrývá alkoholismus, týrání, drogy, stalking...prostě dokonalá společnost :-D

Kniha se mi ale bohužel nečetla úplně dobře. Postavy se mi pletly, bylo jich tam vcelku dost, a nebyly vykreslené vůbec do hloubky, a to přeskakování mezi jednotlivými postavami bylo tady také bohužel spíš na škodu :-( Děj se tímto stával zmateným a nudným :-/

Mrzí mě, že mi kniha nesedla, ale věřím, že i tak si své čtenáře najde, kniha tak poklidně plyne a já mám raději krátké a úderné kapitoly, napětí a to mi zde chybělo.

Na motivy knihy najdete na Netflixu i stejnojmenný seriál :-)

10.01.2025

Charles Cullen - Anděl smrti - obávaný zabiják ? Vrah ze soucitu ? Nebo jen psychicky narušený člověk, kterému je vše srdečně jedno ?

Charles pracoval v různých nemocnicích a zdravotních zařízeních zhruba 16 let. Celou tu dobu, během jeho nočních směn, ale nejen během nich, umírali lidé. V nemocnicích nic až tak neobvyklého, říkáte si? A to je přesné, protože ono mu to procházelo.

A procházelo mu to všechny ty roky. Když už na něj byl vržen nějaký stín pochybnosti, tak ho nemocnice raději propustila, dala mu doporučení do dalšího zaměstnání a vše zametla pod koberec :-/

Během pozdějšího vyšetřování se zjistilo, že je Charliemu přisuzováno až 400 podezřelých úmrtí, ke kterým došlo během jeho zaměstnaneckého poměru. Což pro mě osobně byla vcelku šokující informace.

Charlie je v knize popsán jako psychicky labilní člověk, který svými demonstrativní pokusy o sebevraždu, se na sebe snažil jen upozornit své okolí. Několikrát byl hospitalizován na psychiatrii, a přes to všechno mu i nadále bylo umožněno pracovat s pacienty a především dávkovat jim léky. Což mně tedy hlava nebere, jak je vůbec něco takového možné.

Pokud máte rádi true crime, tak si knihu určitě pořiďte a přečtěte, opravdu stojí za to. Jen je to trošku náročnější čtení, i kvůli množství poznámek pod čarou, a také díky množství informací, což se ovšem u tohoto žánru dá očekávat :-)

1 07.01.2025

Jen upozornění, pokud jste ještě nečetli první díl Pozdravy záhrobí, tak dál raději nečtěte, recenze obsahuje spoilery z prvního dílu.

Druhý díl této duchařské trilogie nás zavede nejen na hrad, kde Benedikt řeší krádež vzácného tisku, ale třeba také na vlakové nádraží, kde vyšetřuje sebevraždu mladé dívky.

V jeho osobním životě se také udála spousta změn. Zuzana se připravuje na příchod potomka a to s sebou nese spoustu nepříjemných změn, jelikož dítě nekromanta, jak se zdá, není úplně obyčejné dítě a Zuzana se bude muset spoustu věcí naučit.

Připomíná se nám zde opět i příběh Mlynáře, s kterým souvisí jedna z dějových linek. A také Rudi o sobě dá vědět :-) Dozvíme se další střípky z Benediktovy minulosti nejen té rodinné, ale také té z ústavu. To se mi líbilo opravdu moc, jelikož jsme se dozvěděli velmi zajímavé informace také o Ester :-)

Ve druhém díle se celkově událo pár velmi překvapivých zvratů, bylo tam také napětí, super zápletka, hodně zajímavé případy z pojišťovny, plné jak jinak než nadpřirozena, a já se neskutečně těším na díl třetí, který bude doufám geniálním vyvrcholením celé série :-)

1 07.01.2025

„Všechny činy mají následky. I to nejmenší rozhodnutí, které účiníš, každá volba slova ovlivní někoho jiného. Všichni jsme navzájem propojení. Arthur třeba přestal chodit do kostela, protože v zákopech přítomnost Boha nevnímal. Opravdu věříš v Boha, který dopustil to, co se dělo na západní frontě? Nebo v Osvětimi?"
„Ano. Neříkám, že se mi to zamlouvá nebo že tomu rozumím. Bůh je kapitán, jehož rozkazům musím věřit. Zná tuto loď lépe nežli já."

Mladá překladatelka dostane v blízké budoucnosti velmi zajímavou a lukrativní nabídku zaměstnání, stane se z ní tak zvaná přemostnice pro expata - muže, který k nám přicestoval z minulosti, konkrétně z roku 1847. Jedná se o komandéra Grahama Gorea. Expatů i přemostníků je více, vzájemně se znají a setkávají u různých společných událostí, já si nejvíc oblíbila Maggie :-) U ní paní překladatelka odvedla opravdu skvělou práci :-)

Kniha se četla moc dobře, stránky hezky ubíhaly i přes dlouhé kapitoly :-) Líbily se mi i záblesky z minulosti, ze ztracené Franklinovy expedice do Arktidy, které se Graham účastnil. Líbily se mi také vtipné momenty, kdy se minulost střetává s přítomností a přemostnice musela Grahamovi vysvětlovat jak fungují různé moderní vymoženosti a také určité události z naší historie - Grahamovy budoucnosti :-)

I přes to všechno mi bohužel v příběhu něco chybělo, těžko říct, co přesně, definovala bych to jako hloubku příběhu, byl takový plochý, povrchní, nedokázala jsem se do postav moc vžít, chyběly mi tam hlubší emoce....a je to velká škoda, protože potenciál tam určitě byl.

Taky mám většinou u všech knih s touto tématikou problém se samotným cestováním časem, jakmile nad ním začnu moc přemýšlet, zamotám se a jsem ztracená :-D Ale to je spíš můj subjektivní problém :-D

A musím tedy vyzvednout nádhernou obálku a ořízku, ta mě opravdu uchvátila ;-)

1 22.12.2024

„První dny mateřství jsem ještě byla jakž takž schopná spát i při kňouracích preludiích nadaného řvounka, ale pak šla kvalita i kvantita spánku rychle do kopru. A může za to evoluce, ta proradná d****, která většinu samic schopných rozmnožování vybavila jakýmsi šestým smyslem či sonarem."

Madlu znám jako autorku hororů, jako jednu z nejdrsnějších autorek hororových příběhů, kde je obzvláště dětem dost nakládáno...

No po dočtení její humorné prvotiny, střípků z jejího mateřského života, musím uznat, že se asi nedivím, že se těm papírovým dětem mstí :-D

Ale samozřejmě si dělám legraci :-D Madla nám v Příšerácích nabízí pohled do života zničené matky s malým kojencem, a velmi věrohodně nám popisuje, že nic není perfektní tak, jako o tom píší v knihách o dětech.

Neexistují jen hodné a spavé miminka, které se nakojí za 20 minut a pak dvě až tři hodiny klidně spinkají. Oni existují i malí satánci, kteří z matky vysají i tu poslední špetičku energie a ještě si kopnou do té beztvaré hromádky, co z ní zbude :-D

Madla se s tím vším statečně poprala a ještě nám dovolila nahlédnout a dokonce to vše zvládla okořenit sobě vlastním sarkastickým humorem a nadhledem :-)

Velmi příjemné překvapení mi přinesla tahle jednohubka, kterou by si měly přečíst zasloužilé a vysloužilé matky a případně matky na mateřské - protože ano, vždy může být ještě hůř :-D :-D :-D Rozhodně nedoporučuji bezdětným a děti chtivým ženám :-D

„V realitě běžné každodennosti však obyčejná rodičovská dovolená vypadá jako pobyt odsouzence na doživotí v severokorejském gulagu."

2 21.12.2024

Na tuhle sérii od Veroniky Fiedlerové jsem se chystala už delší dobu, mezitím stihl vyjít i závěrečný díl trilogie, a po přečtení prvního dílu doufám, že každý díl bude ještě o fous lepší, než ten předchozí ;-)

V prvním díle s názvem Pozdravy záhrobí se setkáváme a seznamujeme s pracovníkem pojišťovny Benediktem Klausnerem, který řeší všechny sporné pojišťovací události, spolupracuje s policií, a my se dozvídáme, že to není tak úplně obyčejný člověk, ale že si celkem rozumí se silami záhrobí :-)

Benedikt nás také krátce seznámí se svou asistentkou Ester, která je skvělá, jen je tedy bohužel mrtvá, což vlastně není úplně na škodu a pomáhá mu tím o to víc, řešit jeho mnohdy zapeklité případy.

Celá kniha je rozdělená na čtyři části, a ač se ze začátku může zdát každá část samostatná, krásně se mezi sebou překrývají a příběhy a zároveň vlastně Benediktovy případy se vzájemně prolínají.

Postavu Benedikta jsem si zamilovala. Všechny jeho případy byly hodně zajímavé, ale asi úplně nejvíc mě zaujala druhá část, kdy řešil případ náhlých úmrtí v lázních. Jelikož ráda chodím na welness, zároveň mi tato část přišla nejstrašidelnější :-D Samotné vyvrcholení knihy bylo také skvělé a překvapivé a krásně nás nalákalo na druhý díl série. Naštěstí už nemusíme čekat až vyjde :-D

Miluju duchařské příběhy a ač série, alespoň zatím, nebyla téměř vůbec strašidelná - až na ty lázně :-D záhrobí a duchů se děj týká a proto jsem si knihu moc užila a hned jsem se pustila také do druhého dílu. Tímto tuto sérii všem velice doporučuji :-)

Když píšu recenze, tak dávám vždy na začátku anotaci, tentokrát udělám výjimku, jelikož je docela dlouhá, tak to vezmu svými slovy :-)

Knížka je psaná jako takový průřez kalendářním rokem, formou dvanácti různorodých a samostatných povídek, pro každý měsíc v roce jedna.

Každá povídka nás nabádá k určitému zamyšlení se nad daným tématem, ať už je to třeba vztah mezi svobodou ženou a ženatým mužem, o strastech mládí a stáří, nebo třeba o dlouhodobých vztazích, sexu v manželství po 15 letech, stereotypu ve vztazích - realita uvědomění je vcelku tvrdá :-(

Mně se nejvíc líbila povídka březnová jménem Křížová cesta, u té jsem se opravdu nasmála, aneb jak to dopadne když se na vesnici nacvičuje "divadlo" a ještě s náboženským motivem :-D

Sešly se zde témata veselejší, ale i smutnějšího rázu - povídání o Sudetech, o vlaku Svobody, o ztrátě ať už ve smyslu smrti, či právě lásky, manželství, důvěry...

Sbírka se mi celkově líbila, byla opravdu různorodá a plná spousty zajímavých myšlenek :-) Fajn oddechové čtení :-)

1 14.12.2024

Mladá maminka Miriam, o nějaký ten pátek starší Rosťa a jejich syn Lukášek. Krásná mladá rodinka, šťastná a hlavně spokojená...anebo je vše trošku jinak a přesně takhle působí jen na své okolí? Zatímco v soukromí jejich domečku se může dít kdoví co...

Ano opět tu máme nelehké téma, týrání, ponižování, nadávky a hlavně manipulace. Až jednoho dne si Miriam řekne dost, vezme syna a uteče. Náhoda či osud, každý to nazýváme jinak, je zavede do jednoho zapadlého horského penzionku, kde na nějaký čas najdou nové útočiště.

Bohužel nic netrvá věčně, ani poklidný život u Sáry v jejím penzionku a na scéně se nám opět objeví Rosťa. Tentokrát mu to ale neprojde !

Tato kniha je samostatným příběhem, ovšem kdo četl Podívej se podruhé, tak ví, že příběh Miriam je vlastně kniha v knize, což je podle mě geniální :-) V úvodu máme proslov právě Oldřicha a vše se tak nějak propojí :-)

Musím přiznat, že ač se mi kniha celkově líbila, byla na mě zbytečně dlouhá, některé věci byly zbytečně natahované a příběh tak ztrácel na svižnosti a napětí :-/ Ale to vše vnímám především ve srovnání s předchozí knihou, která byla prostě geniální a tady už to nefungovalo úplně na 100%.

Ale i přes to knihu určitě doporučuji a Dagmar zařazuji teď už definitivně mezi mé oblíbené české autorky v tomto pro mě oddechovém žánru :-) Mám ráda příběhy ze života a bohužel život s tyranem zažívá mnohem víc lidí, než si vůbec umíme představit :-(

1 11.12.2024

Na konci Pistolníka jsme se na pláži rozloučili s Rolandem a na začátku druhého dílu série Temná věž jsme si ho tam zase vyzvedli a vydali se na další putování a hledání Vyvolených, kteří se k němu mají přidat k jeho dobrodružství.

Jako první se Roland vydává pro Eddieho - vězně, a vyrve ho ze spárů drogového kartelu. Další na řadě je handicapovaná černoška na vozíčku, která to má se jménem a osobností krapet složité - Paní stínů.

A za třetími dveřmi najde Roland velmi zajímavého člověka, kterého nechci úplně prozradit a vše do sebe hezky západně :-)

Ač se putování pouští může zdát býti zdlouhavé, najdeme v knize spoustu napínavých momentů a pár vypjatých situací, které nás nutí pokračovat ve čtení.

Jejich cesta je teprve na samotném začátku a ještě se toho musí všichni hodně naučit, aby dokázali splnit svůj úkol :-)

Já musím říct, že tohle čtení je pro mě prostě za odměnu, užívám si opravdu každou větu, každou stránku a miluju ten příběh už teď. A jsem moc ráda, že se nám ve společném čtení také podařilo vytvořit takový Ka-tet a že se mnou drží tempo a společně se těšíme na Pustiny, do kterých se pustíme už příští týden :-)

Temná věž je zase o kousek blíž :-)

Tajemné postapo, tajemný svět, ve kterém se nám postupně odhaluje zajímavý život Myry, mladé ženy, která kromě práce v továrně pracuje také jako zdravotní sestřička.

Jak postupně zjišťujeme Myřin svět má určitá pravidla, na dodržování pořádku a vcelku přísných pravidel a vše okolo dohlíží hlídači a nad nimi bdí všudypřítomné Oko. Myra vede vcelku stereotypní život, který jednou za rok ozvláštní událost všemi sledovaná, tak zvaný Sladký život.

Tady už malinko kniha připomíná mnou milované Hunger games, jen tedy nejde o boj na život a na smrt. Ale spíš o jakýsi souboj talentů. Jakým způsobem tato hra Myru (a nejen ji) ovlivní ? Jak do celkového dění zasáhne záhadná Ariana, jejíž dějová linka se v knize střídá s linkou Myry ?

A jak vlastně vypadal život před vznikem města TéKá, a co vedlo k tomu, že lidé dnes musí žít takovým způsobem, bez možnosti město opustit jinak, než skrz právě Sladký život ?

Musím říct, že mě kniha velmi mile překvapila, neměla jsem žádné očekávání, ale příběh mě vtáhnul od první stránky. Pár drobných připomínek bych měla k celkovému fungování světa, s tím si chtělo trošku víc pohrát a bylo by to super :-) Ale vypadá to, že má Lucie hodně slušně našlápnuto, aby nás do budoucna svými příběhy dostávala do kolen ;-)

1 09.12.2024

Hotel Overlook, kdo by ho neznal? Pokud už ne knihu, tak minimálně o filmovém zpracování v hlavní roli s Jackem Nicholsonem, slyšel snad každý :)

Já mám ráda i filmovou verzi, ale musím se u ní vždy odpoutat od knihy, naopak při čtení knihy, vidím před očima prostě vždy Jacka Nicholsona a to už mu nikdy nikdo nevezme :)

Tato kniha je tak trošku (nebo spíš hodně) fenomén. Vyšla u nás již v několika vydáních, naposledy letos v říjnu s nádhernou obálkou od Murin Wolf :) Je to jedna z knih, kterou i já osobně mám ve své knihovně ve více vydáních a nestydím se za to :D

Na knize miluju nejvíc asi tu celkovou temnou atmosféru, která ještě graduje během celého vyprávění. Nejdříve se nám rozvíjí úplně obyčejný příběh, obyčejné rodiny, která byla v minulosti zasažená démonem alkoholem.

Jack tedy začíná s čistým štítem a najde si práci sezónního zimního správce hotelu Overlook, uprostřed ničeho, daleko od všeho.

Vše jde jako po drátkách, dokud do hotelu Jack nepřiveze svou rodinu, hlavně svého malého synka Dannyho, který má bohužel dar. Dar, který je za normálních okolností neškodný, ovšem ne na tomto místě. A nestvůra se probouzí....

Je geniální pozorovat, jak Jacka postupně prostupuje temnota hotelu, jak si hraje s jeho myslí, jak se dokáže nechat ovlivnit...I když jsem knihu četla víckrát, vždy u mě vyvolává pocity mrazení a husí kůži, a různorodou směsici emocí.

Miluju tuhle knihu a miluju i pokračování Doktor Spánek, který stojí také za přečtení :)

„Musím být touhle páskou označená, víš. Aby každý věděl, že jsem Němka.
Němka, protože mluvíš německy?
Tak nějak, Aduško.
A já přece taky mluvím německy a nenosím to. Ale ty jsi Češka.
Ale já tomu nerozumím, vždyť jsme přeci jedna rodina.
Některé věci pochopíš, až budeš starší, holčičko."

Nějak cítím, že citace z knihy mluví tak nějak za vše :-(

Je to téměř rok, co jsem se přidala na instagramu do jedné skupinky, kde společně čteme jednu knihu od českého autora / autorky měsíčně. Díky této skupince jsem měla možnost poznat spoustu krásných a skvělých knih, ke kterým bych se jinak asi nedostala nebo bych o nich ani nevěděla.

To přesně platí pro knihu Ada. Ač vyšla už před dvěmi lety, vůbec jsem ji nezaznamenala. A tedy musím říct, že je to obrovská škoda :-/
Kniha byla vážně skvělá.

Není až tolik knih, které se zabývají odsunem Němců po válce, je pravda, že za poslední měsíce se jich ke mně pár dostalo, ale tahle byla jiná, byla drsná a surová a já jsem poprvé četla o tzv. Hodolanském pekle, což byl vlastně "pracovní" tábor pro německé obyvatele, především tedy muže....a děly se tam opravdu šílené věci :-(

Kniha je rozdělená na dvě dějové linky, jak už to u podobných knih bývá, v té z minulosti sledujeme poválečné osudy Česko-Německé rodiny, žijící v okolí Olomouce a v té současné nám dělá společnost prapotomek této rodiny, mladá Anastázie, která žije v Praze, má trable s láskou a potřebuje načerpat nové síly, proto se vydává za svou babičkou právě do Olomouce.

Minulost občas dostihne každého a Stázka je velmi zvídavá, chce se dozvědět o svých předcích co nejvíc. A to se jí nakonec povede s pomocí mladého novináře, kterého osud zavane až k babiččiným dveřím :-)

Ve skupince hodně panoval názor, že by se čtenářky bez té současné linky obešly, že jim tam přišla navíc, že se jim Anastázie nelíbila....ale já jsem opačného názoru, právě Anastázie se svými malichernými problémy, tak nějak naředila tu koncentrovanou hrůzu toho pekla z minulosti :-(

Kniha Ve mně vyvolala spoustu emocí a právě díky nim na ni dlouho nezapomenu. Děkuji našim autorům a autorkám, že se nebojí o takových těžkých tématech psát a děkuji také našim nakladatelstvím, že se je nebojí vydávat :-) Není to žánr pro každého, ale měl by být, budu se opakovat, ale některé události by neměly být zapomenuty právě proto, aby se nikdy neopakovaly !

4 29.11.2024

Já jsem upřímně povídky nikdy moc nemusela, ale poslední dobou jim přicházím na chuť čím dál tím víc, právě díky Golden dog a jejich rozličným sbírkám.

Od Tomáše jsem četla povídku v antologii Smečka a líbila se mi. Jelikož teď kupují téměř vše, co u GD vychází, měla jsem doma i Ve spárech múzy. Ideální formát, dávkovala jsem si cca povídku denně a musím říct, že jsem byla opět velmi příjemně překvapená :-)

Hned první povídka Škvíra, mě vtáhla do děje a já si jen říkala, proboha ať jsou i všechny ostatní takhle dobré. A musím uznat, že se mi to splnilo až na malé odchylky téměř na 100% :-)

Zrcadla, Apartmá v sedmém, Kluk a v těsném závěsu Díry a Šmouha v oku, byly dle mého velmi subjektivního názoru ty nejpovedenější :-) Líbil se mi velmi také mix žánrů, každý si zde díky tomu najde to své ať už horor, thriller či pořádné sci-fi.

Teď vám nabízím kratičké shrnutí a hodnocení jednotlivých povídek, třeba vás taky nalákám :-)

Škvíra 4*
Povídka o tajemné škvíře ve sklepě, co se za ní schovává? Odhalí konečně teď už dospělý hlavní hrdina největší záhadu svého dětství? Záhadu, kvůli které skončil na prášcích? Je opravdu blázen nebo ona záhadná škvíra opravdu něco ukrývá?

Soused 4*
Zajímavý příběh o tom co vztek a nenávist dokáže a jak se ho zbavit.

Díry 5*
Skvělá povídka, o partičce mladých kluků, kteří se rozhodnou prozkoumat, co je pravdivého na legendě o tajemných Dírách, kam jim rodiče zakazují chodit.

Šmouha v oku 5*
Tahle byla krátká, ale skvělá. Jen ji nejde moc popsat a neprozradit pointu. Snad jen je to o lásce, o bezmezné lásce, která překoná všechny překážky....anebo taky ne....

Osudová láska 5*
Skvělá povídka o jednom samotářském mladíkovi a jeho osudové lásce. Ovšem nic není zadarmo ;-) Skvěle napsáno, super atmosféra.

Vlákna 3,5*
Tohle bylo velmi zvláštní čtení. O jednom cizinci a podivném městečku plném loutek. Závěr mě donutil přemýšlet, jak to celé vlastně bylo myšleno a každý si na to musí přijít tak nějak sám :-)

Světlo 5*
Podivná záře, výpadek internetu a telefonních linek ? Nepředstavitelné říkáte? :-D Co je ta záře zač, odkud pochází a proč ji chtějí zničit? Tohle bylo opět velmi povedené mini sci-fi :-)

Neznámý interpret 5*
Tahle povídka se mi líbila, hudební prostředí, hudební kritik a smrtící nahrávka ;-) Super námět a moc se mi líbilo vyvrcholení celé povídky.

Mezi stromy 4,5*
Super povídka o síle přírody a že není radno si s ní zahrávat. Občas je taky životně důležité poslouchat zkušenější ;-) Mohla být delší :-)

Písečná bouře 4, 5 *
Sci-fi povídka z dalekého Vesmíru, o záhadné planetě, podivném prvku k těžení a o lidské chamtivosti, která jde přes mrtvoly. Tohle se mi líbilo, zajímavá myšlenka, vojáci posíláni na mise do vesmíru, vlastně proč ne? :-)

Kluk 5*
Tohle byla super povídka o tom, jak zatočit s nevěrnými muži :-D Troška magie ještě nikoho nezabila....i když....Hodně dobře vymyšleno :-)

Dopisy ze severu 5*
Neznámá, zapadlá vesnička v Norsku, kterou nikdo nezná nebo možná nechce znát ? Velmi zvláštní obyvatelé, kteří nemají rádi zvědavé cizince. A jedna statečná žena, se tam vydá hledat svého manžela, který se jí přestal ozývat. Co se skrývá v lese pod rouškou tmy ? Moc povedená povídka ;-)

Zrcadla 5*
Skvěle vymyšlená apokalypsa, aneb jak lidstvo dokáže zničit samo sebe pouhým pohledem do zrcadla ? Tohle bylo taky skvělé ;-)

Apartmá v sedmém 5*
A opět jedna sci-fi povídka, tentokrát o robotech a dokonalosti. Marek se mi teda vůbec nelíbil, takový povrchní blbeček :-D Ale povídka byla celkově super, celkem strašidelná představa, zajít si vybrat partnera do obchodu jako láhev vína :-D

5 28.11.2024

„Zamiluješ-li se na první pohled, podívej se podruhé."

Oldřich Linhart je samotářský spisovatel v těch nejlepších letech. Čtyři knihy krimi série s detektivem Xaverem už vydal, pátou zrovna píše, když se na něj na křtu jeho poslední knihy přilepí fanynka Heda.

Oldřich ji bere jako dar z nebes a užívá si každou minutu s ní. Dokonale ho okouzlila, a jeho otce jakbysmet.

A jak už to tak v životě bývá, zamilovaný člověk bývá ke spoustě věcem slepý a dokáže ignorovat i vlastní intuici. Když pak ta prvotní zamilovanost opadne a Oldřichovi spadnou ty tak zvané růžové brýle, je ženatý a zaháčkovaný, Heda se činila a vypadá to, že z mladé, krásné a zamilované novomanželky se stala vypočítává mrcha.

Klobouk dolů Dagmar, dokázat napsat takovéto dvě postavy, kdy jsem si při čtení rvala vlasy a bušila hlavou do zdi a chtěla knihu hodit z okna, to se nepodaří jen tak :-D

V knize najdete bravurně zpracované téma psychického onemocnění, psychického týrání, a spoustu dalších událostí, u kterých si koušete nehty a doufáte, že se nic takového přece dít nemůže :-(

Ale ono může, bohužel. A je to častější, než si vůbec umíme představit, manipulace, ponižování, zašlapávání sebevědomí, ztráta soudnosti a zdravého rozumu....a oběti, které si myslí, že je to všechno jejich chyba a že kdyby byli lepší, dokonalejší, že se jim to dít nebude....

Tahle kniha pro mě nebyla vůbec jednoduchá, ale jsem neskutečně ráda, že jsem se k ní, díky Dagmar osobně, dostala a mohla si ji přečíst, protože je skvělá a dala mi hrozně moc.

Kniha má ještě volné pokračování, Nadechni se potřetí, která je velká rarita, už jen proto, že úvod napsal Oldřich Linhart, ano postava z knihy. A pokud si přečtete Podívej se podruhé jako první, dodá to celému příběhu další rozměr a vám dojde, jak je to vlastně geniální "duologie".

3 28.11.2024

„Vrazi nemají na čele vytetované slovo zabiják. U většiny z nich byste si nikdy nepomysleli, že jsou schopní spáchat takovou ohavnost."

Anotace úplně nevystihuje celý příběh Vanessy Frake, která celkem sloužila ve vězeňských službách 27 let. Nejdříve v ženské věznici a poté v mužské. Dařilo se jí šplhat i po kariérním žebříčku, ale to určitě nebylo její prioritou :-)

Velmi zajímavý životopis jedné ženy, která na denní bázi čelila těm nejhorším zločincům, které si umíte představit. Dlouhé léta pracovala také na oddělení doživotí, snažila se ovšem vždy s každým vězněm jednat v prvé řadě jako s člověkem. Co mě velmi překvapilo bylo, že si nestudovala jejich zločiny. Samozřejmě věděla, že jsou nebezpeční, že jsou to vrazi, ale nevěděla co komu provedli. Čímž ke všem postupovala úplně stejně a bez předsudků.

Musím říct, že jsem od knihy čekala asi trošku něco jiného, čekala jsem víc detailů z Vanessiny práce, víc historek, zážitků, zajímavostí....Co se týče různých historek, vždy jsme dostali jen určité střípky, hlavně z drogových přestupků. Trošku mi také vadilo skákání v čase, i když každá kapitola byla řádně označená, takže jsem jako čtenář vždy věděla, ve kterém roce se zrovna nacházíme :-)

Co bylo hodně zajímavé, tak historky o pašování drog a dalších věcí všemi myslitelnými i nemyslitelnými způsoby :-D Hlavně jsem netušila v jaké míře využívají pro tyto zátahy psy. Měli své, vždy připravené. Také mě mile překvapilo, že si Vanessa jako žena, dokázala sjednat takový respekt, jakého se jí dostávalo, nejen od vězňů, ale také od jejich kolegů a podřízených :-)

Pokud budete brát tuto knihu jako životopis jedné velmi zajímavé a výjimečné ženy, která dostala také jedno velmi významné ocenění za svou službu, budete spokojení. Pokud zde hledáte spíš historky odsouzených vězňů, mohli byste být zklamaní. Ale i tak věřím, že si v knize každý najde něco, co ho osloví :-)

1 19.11.2024

Na tuhle knížku jsem se moc těšila a jsem ráda, že mě nezklamala :-) I když teda ač duchařina, já se u ní nebála, vidět to ovšem zfilmované, bála bych se určitě :-D

Příběh nám vypráví mladá zdravotní sestra Olívie, která se se svým kocourem přestěhuje do nového bytu. Již záhy zjišťuje, že tam očividně nebydlí sami.

Dokonce tam těch nezvaných nájemníků přebývá víc, než je zdrávo. Na jedné straně jedna zbloudilá duše mladičké Valérie a na druhé straně tajemný a temný Cizinec, démonické stvoření, které opravdu nemá dobré úmysly.

Olívie se s tajemným Cizincem snaží bojovat, snaží se ho vystrnadit, což ovšem nebude zase tak jednoduché. Jednou se z podsvětí vrátil a zpět se mu opravdu nechce.

Zápletka byla moc fajn, jen mě tam pár drobností iritovalo, třeba když po odporné noční můře prohlásí Olivín přítel, tak jdeme zkusit spát a vážně usne :-D Nějak si to v tom rozpoložení neumím představit....I když je to chlap a ti dokážou usnout i ve stoje :-D

Každopádně to vypadá, že bychom se měli brzy dočkat pokračování a věřím, že tam tyto pro mě drobné nelogičnosti už budou vychytané a já se na další díl moc těším. Ač mě Olívie taky občas trošku štvala, nakonec jsem si ji celkem oblíbila a jsem zvědavá na její a Tečkovo další dobrodružství :-)

1 18.11.2024

Kniha je rozdělená do ne moc dlouhých kapitol, takže se dobře a svižně čte a střídají se nám zde linky z minulosti a současnosti.

Příběh nám ze svého pohledu vypráví mladá dívka Evie, která má momentálně vše, co si dívky v jejím věku můžou přát. Skvělého a zajištěného přítele, s velkým domem, zahradou. Bezstarostný život....ovšem není všechno zlato, co se třpytí a tak postupně odkrýváme Eviinu pravou identitu, její minulost a hlavně velmi specifické zaměstnání.

Musím říct, že začátek knihy byl opravdu skvělý, tajemná dívka, tajemná minulost a tajemný šéf. Je zde velký prostor pro fantazii čtenáře, jak to všechno asi nakonec bude. Což se mi moc líbilo, mám ráda knihy, u kterých musím zapojit mozkové buňky :-)

Jen bohužel střed knihy mi přišel malinko překombinovaný a hlavně neuvěřitelný a to je hrozná škoda :-( Závěr a samotné rozuzlení už byly zase super, jen škoda té druhé třetiny knihy, stačilo jen malinko ubrat.

Celkově se mi kniha líbila a určitě ji doporučím i dál :-) Je to zase trošku něco jiného, než klasické thrillery, takže určitě stojí za přečtení.

1 09.11.2024