kramlinka88 komentáře u knih

V prvé řadě jsem moc ráda, že jsem nečetla anotaci :-) A hlavně, že jsem nedala na některé ne úplně pozitivní komentáře a knihu si i přesto přečetla :-)

Musím uznat, že svět popsaný zde se mi moc líbil, příběh byl zajímavý a nutil mě hodně přemýšlet :-)

Josef Ševčík alias Zefek jede za svými kamarády na horskou chatu. V autobuse se seznámí s krásnou Mirkou, s kterou jde na diskotéku, řádně se opije a když se vzbudí zjistí, že je v Londýně a o 450 let později, Mirka je bůhví kde a Zefek se dozvídá, že cestou z diskotéky zmrznul v lavině a místním vědcům se zrovna podařilo ho rozmrazit.

Dozvídáme se, jak vypadá a funguje současný svět, co přesně se mu stalo, kde je Mirka. Trošku nakousneme i politickou situaci Federace Evropa, Ruska, Ameriky....je to hodně zajímavé :-) Dostaneme se ale i k méně veselým tématům jako ztráta rodiny, kamarádů, vlastně všeho, co znal.

Moc se mi líbily popisy kliniky, postava pečovatelky Najwy byla skvělá :-)
Fungování Ruska se za těch 450 let asi vůbec nezměnilo. Svoboda neexistuje, sledování lidí, čtení myšlenek....

Nelíbilo se mi jen pár drobností, ale ty nejdou úplně popsat bez spoileru. Každopádně příběh jako celek byl skvělý a umím si představit i další pokračování, moc ráda bych si ho přečetla :-) Já knihu určitě doporučuji :-)

2 17.07.2024

Hodnocení 3,5*

„Archeolog je nejlepším manželem, jakého může žena mít. Čím je žena starší, tím víc se o ní zajímá." - Agatha Christie - :-D

Knížka se četla dobře, bylo tam hodně přímé řeči, ale bohužel ty dialogy byly vesměs takové neučesané, vyumělkované až jakoby trošku na sílu.

Je to už několikátý díl série z Vlčic "Klára a Gábina", takže záplava informací a jmen, ale to je víceméně můj problém, že jsem nečetla předchozí díly.

Vlčice jsou taková typická vesnická drbárna aneb kdo s kým. To jsem se upřímně trochu ztrácela. Jelikož se zde hodně odkazuje na předchozí díly a vlastně i případy Kláry a Gábiny v jednom. Záplava jmen, ale ve výsledku se dalo celkem i zorientovat. Trošku mě mrzí, že jsem předchozí díly nečetla, byla bych víc v obraze. Jen kniha bohužel není na databázi knih zařazena pod sérií.

Klára s Gábinou jsou sestry, všetečné, jedna vlastní kavárnu, druhá květinářství a neunikne jim ani myška, tudíž ani jeden drb, aférka, nic :-D Gábina je vdaná za právníka, Klára se ve vztazích trošku plácá a hledá své místo :-)
Občas je to trošku až otravné, jak ví o všech všechno a do všeho se pletou, ale každá správná vesnice určitě někoho takového má :-D

Celkově kniha nebyla vůbec špatná, ale spíš to bylo celé o uzavření událostí, které se staly v předchozím díle / dílech, takže to občas působilo trošku zmateně jako celek. Což je opět spíš chyba zařazení na databázi :-(

Knihu přes to všechno určitě doporučuji, ale radím si nejprve přečíst předchozí díly, víc si ji pak užijete :-) A krásně vám uzavře předchozí případy :-)

Já dám knihám paní Jakoubkové určitě ještě šanci ;-)

„Katolická církev je zkostnatělá instituce."

3 16.07.2024

Tahle kniha se mi líbila :-) Trošku jsem snížila hodnocení, protože zápletka pro mě byla předvídatelná a kniha mohla mít klidně o 100-150 stran méně a vůbec nic by se nestalo. Práce detektivů a policie byla také taková zvláštní a nedotažená, hlavně rychle někoho zatknout a zavřít. Konec a epilog to ale zachránili, skvělé vyvrcholení příběhu.

Střídají se nám zde kapitoly ze současnosti a zároveň se vracíme do minulosti a dozvídáme se detaily ze života Sarah, která byla brutálním způsobem zavražděna. Dozvídáme se jak se seznámila s bývalým přítelem, se kterým měla dítě, i s tím současným - Romanem, se kterým se nakonec přestěhovala do Itálie. Sledujeme také její rodinné vztahy ať už s vlastními rodiči, nebo s rodiči Romana, s dcerou...

Musím říct, že Sarah pro mě nebyla moc sympatická postava, byla zde vykreslená nejdřív jako chudinka a potom vlastně jako bezcitná mrcha :-/ Takže se může nabízet otázka, jestli si za svou smrt tak trošku nemohla sama....? Ale to už je přesně ta otázka, na kterou si musí najít odpověď každý čtenář sám.

Já se přikláním k tomu, že si zasloužila dostat přes prsty, ale ne tak brutálním a fatálním způsobem.

Kniha se mi celkově líbila a určitě ji můžu doporučit i dalším čtenářům :-)

1 14.07.2024

Přemýšleli jste někdy, co po vás na světě zůstane, až ho jednou opustíte ? Vzpomínky? Zážitky ? A to stejné zůstane v srdcích vašich blízkých. Vzpomínky, společné zážitky... Každý z nás se celý život možná i nevědomky snaží, aby tady po něm zůstala i nějaká hmatatelná stopa, děti, postavený domeček, nějaká stopa v práci, umělci se tu snaží nechat své obrazy, hudbu, filmy....ale představte si, kdyby nic z toho nebylo možné. Kdyby na vás celý svět najednou zapomněl, vymazal všechny stopy vaší existence. Vcelku strašidelná představa není-liž pravda ?

Hlavní hrdina této knihy, Tommy, je přesně o tohle všechno ochuzen :-( Každý rok přesně 5.ledna na jeho narozeniny se všem zresetují vzpomínky na něj. Každý rok je z něj cizinec, musí si znovu získávat přátelé. Začínat znovu od nuly. Zapomenou na něj rodiče, učitelé, kamarádi, prostě všichni koho za ten daný rok potkal a jakýmkoliv způsobem mu zasáhl do života. Zůstane mu jen to, co má na sobě.

Ale postupně se naučí jak svůj „vesmír" trošku oklamat. Čtenář je zde plně vtažen do příběhu a uvažuje, co ještě by šlo udělat a jak by to šlo udělat, fandí mu po celou dobu a hlavně uvažuje, jak by mu bylo na Tommyho místě :-/

Tahle kniha byla vážně skvělá, velmi rychle a dobře se četla, prostě potřebujete vědět, jak to s Tommym dopadne. Myšlenka zápletky je geniální i když vlastně malinko smutná :-(
Hodně jsem se u ní i zamýšlela vůbec nad životem a nad tím, jak jsme všichni zvyklí na všechny ty věci okolo nás, na rodinu, na všechny lidi, které máme rádi a oni mají rádi nás. A také na to, že většinu těchto věcí a lidí bereme ve svém životě jako samozřejmost...ale stačí vteřina a vše může být úplně jinak :-(

2 11.07.2024

„Nebojíme se, protože už není čeho - přišly jsme hledat dávno mrtvé. Jsou tu jen naše těla, a kdyby někdo přišel a zabil je, nebyl by v tom žádný rozdíl."

Kniha je plná příběhů žen z různých koutů světa. Co příběh, to jedna až několik životních tragédií :-(
Já se přiznám, že jsem si knihu musela dávkovat po pár stránkách, četla jsem ji opravdu dlouho, přečetla jsem mezitím i pár jiných knih, ale prostě to jinak nešlo. Tak silné a hrůzné osudy s kterými se tyto ženy musely potýkat :-( Pro nás je představa znásilnění šílená, trauma na celý život, představa toho, že ztratíme naše milované dítě, nedej bože děti, nad tímto nikdo ani neuvažuje, jak bolestná myšlenka to je. Ale stránky této knihy jsou takové bolesti plné, opakované znásilňování, skupinové znásilňování, smrt dítěte / dětí / celé rodiny až ženy zůstaly samy, neměly se kam vrátit, komunita je odvrhla, žily v hanbě a chudobě .... neskutečně těžké čtení :-( A proč by to někdo četl ? Opět jako úctu k těm všem obětem, statisícům žen, které si tímto musely projít....my si o tom "jenom" čteme !

Tyto ženy nikomu neublížily, byly prostě jen ve špatnou dobu na špatném místě a narodily se jako ženy :-( To bylo celé jejich provinění.

Celou knihu jsem se snažila se od jednotlivých příběhů svým způsobem odprostit, odpoutat, nepřipouštět si to, ale když jsem se dočetla až ke kapitole o Keni a o tom, že nějaký starý prasák dokázal análně znásilnit 4-letou holčičku a dokonce holčičku starou 7 měsíců, tak už to nešlo, mísil se ve mě vztek se slzami :-(

Řeknete si, že tohle prostě se dít nemůže, ale ono se to dělo, ono se to stále děje a neděje se to jen v Keni, ale na celém světě ! Nechápu, že v moderní společnosti, kde je svoboda slova, kde se lidé můžou přihlasit k desítkám různých pohlaví, kde máme média na vrcholu, se může stále dít tohle...a v každé oběti znásilnění je vyvoláván pocit, že si za to může sama, že by se měla stydět, ale to násilník by se měl stydět, násilník by měl být lynčován a ne oběť!!! Někdy mi ten náš svět a společnost přijde opravdu postavena na hlavu :-(

Myslím, že tady už není co dodat, jen že kniha opravdu je drsná, není pro slabé povahy, ale i když to bylo neskutečně těžké a brutální čtení, jsem ráda, že jsem se knihou prokousala až do samotného konce. Tichá motlitba pro všechny ty děti, ženy, dívky ale bohužel i chlapce, kteří si těmito traumatickými zážitky znásilnění a dalšího násilí museli projít a prochází :-(

„Pak už jsem tam prostě jen ležela a snažila se odpojit mysl od těla jako by se to dělo někomu jinému, aby mi nemohl ukrást celou duši."

Teď už opravdu jen pár zajímavých faktů z knihy:

- V roce 1998 poprvé mezinárodní soud uznal znásilnění jako nástroj genocidy a stíhal ho jako válečný zločin.

- Mnohé děti, které se narodili jako důsledek znásilnění, skončily v sirotčinci, kde jim zatajili jejich původ. Říkalo se jim „neviditelné děti".

- Technicky vzato se znásilnění v Rudé armádě mohlo trestat smrtí; ve skutečnosti důstojníci u hromadných znásilnění obvykle dohlíželi, aby se dostalo na každého muže.

- V Argentině udržovali mučitelé těhotné zajatkyně naživu, aby mohly porodit a pak jim děti vzali. Kanadská spisovatelka Margaret Atwood skutečně napsala, že jí dění v Argentině přivedlo na některé z těchto skutečných praktik, které zahrnula do Příběhu služebnice.

- Islámský stát na svém vrcholu ovládal území o velikosti 34 000 km² a 10 milionů lidí, vydělával na pašování ropy a kulturních artefaktů a vybíral daně.

- Kongo bylo v roce 2010 nazváno zvláštním zástupcem pro sexuální násilí OSN, nazváno jako „hlavní světové centrum znásilnění". Čísla byla neuvěřitelná - 1000 znásilněných žen denně.

- Doktor Patrick Kubuya uvádí, že v Kongu za dvacet let existence nemocnice ošetřila přes 55 tisíc obětí znásilnění.

„Chci, aby se těm, kteří mi to udělali, stalo to nejhorší. Nechci, aby zemřeli rychlou, humánní smrtí, ale pomalu, aby věděli, jaké to je někomu ubližovat."

„Dnes už díky novým technologiím a komunikaci nikdo nemůže říct, že to nevěděl. Zavírat oči před takovým dramatem znamená být jeho spolupachatelem. Za tyto zločiny nejsou zodpovědní jen jejich pachatelé, ale i ti, kteří zavírají oči."

1 09.07.2024

„Jak se člověk stane zrůdou? Narodí se tak, nebo je to volba? Předpokládám, že to může být obojí."

Tahle kniha mě opravdu velmi mile překvapila :-) Vždy jsem měla Noru Roberts spojenou s červenou knihovnou, ale po přečtení anotace na tuto knihu jsem si říkala, že ji dám šanci, že tohle by mohlo být bližší mému oblíbenému thriller / krimi žánru. A jsem moc ráda, že jsem se nespletla :-) Dostala jsem velmi povedený psychologický román se skvělou krimi zápletkou.

Ač má kniha přes 450 stran, každou z nich jsem si opravdu užila a stránky mizely jedna za druhou :-) Kniha nám vypráví příběh barmanky Morgan, která se bohužel stane obětí netradičního zločinu - je jí ukradena identita včetně účtu, všech úspor, auta, domu, prostě přijde o vše, na čem posledních pár let tvrdě dřela :-( Jen ten život samotný si prozatím zachránila, jelikož tento zloděj je zároveň vrah, který své oběti naživu nenechává...

A tak je nucena se sbalit a potupně se vrátit domů, do rodného městečka, do domu k mámě a babičce, které ji ovšem příjmou s otevřenou náručí.

Morgan si najde práci v místním hotelu a je moc spokojená, ale pořád nad ní visí určitý Damoklův meč toho, že se vrah vrátí dokončit, co začal...

Kniha mě opravdu velmi bavila, bavily mě i popisy práce barmanky, jednotlivých koktejlů, a vůbec celkově života Morgan :-)
Četlo se to skvěle a knihu určitě doporučuji :-) Nečekejte žádné složité zápletky, ale dočkáte se i pohledu vraha, jeho myšlenky a motivy byly opravdu zajímavé :-) Je to takový lehčí psychologicky laděný krimi román, na léto úplně ideální. Dejte této knize šanci, nebudete litovat ;-) A věřím, že stejně jako já, dostanete chuť na ledové kapučíno nebo nějaký super letní osvěžující koktejl :-D

2 05.07.2024

„I jeden sluneční paprsek může prostoupit mnoho tmy.“

Kniha o ztrátách a nálezech, o bolestech života, smutku, truchlení, ale hlavně o lásce. O nekonečné a věčné lásce, která nezná hranic :-)

Je to příběh, kdy se v jedné vteřině smějete na celé kolo a v další vteřině už hledáte kapesníčky...je to kniha plná neskutečné škály emocí, a zároveň je plná vlastně úplně obyčejných věcí. Je to kniha, ve které se dozvíte, jak málo někdy stačí, aby se váš život odvíjel úplně jinak. Je to kniha, která si zabere místo ve vašem srdci a už tam zůstane :-)

Ove - jediné co na začátku víme je, že je morous. Je mu 59 let a je sám. Je hnusný na lidi, lidi jsou hnusní na něj, jediné co miluje je jeho auto. Ano i takto by se to mohlo zdát.... Ale jakmile se vám začne odvíjet příběh Oveho od mládí, zjistíte, že vlastně vše, čím si musel projít, na něm zanechalo nějakou stopu, slupku, další a další slupky, až byl celý obalený a zatvrzelý proti celému světu. A vy najednou zjistíte, že má právo být takový jaký je. Život se s ním nemazlil, ale to už nikdo nevidí nebo možná nechce vidět. Pro lidi je to jenom osamělý starý mrzout...Přitom on chce být jen potřebný a užitečný a chce si zachovat svou důstojnost.

„Chlapa dělají činy, ne slova."

Za každým takovým člověkem se ale skrývá nějaký příběh. Lidé nebývají zlí ze své podstaty, ale vždy je formují jejich zážitky a zkušenosti a také to, jak se k nim v životě chovali jiní lidé - možná taky zahořklí. Já sama se s tím stále učím pracovat...

O této knize jsem věděla už pár let, ale nějak se mi pořád vyhýbala. Konečně dozrál její čas a já musím přiznat, že jsem ji absolutně propadla. Miluju Oveho, miluju kocoura, miluju mameluka, Pervenah, Jimmiho, Sonju, Anitu, Runeho, miluju celý tenhle příběh, celou knížku, od první do poslední strany. Neskutečně se mi zaryla do srdce a musím si ji pořídit a vím, že jsem ji nečetla naposledy.

Viděla jsem také film (Muž jménem Otto), kde Oveho ztvárnil Tom Hanks. Já Toma miluju, ale bohužel ani v tomto případě film knihu nepředčil.

Věřím, že spousta lidí knihu četla. Ale kdo ještě ne, moc moc moc doporučuji, opravdu stojí za to a nebudete litovat :-)

„Proto lidé říkali, že Ove vidí svět černobíle. Zato ona hrála barvami. Všemi jeho barvami.“

15 27.06.2024

Povídková knížka je vždy sázka do loterie. A musím uznat, že tady jsem nešlápla vedle :-) Bylo tam pár povídek, které mě neoslovily, ale bylo tam dost povídek, které mě naopak dostaly :-)

Nejvíc nadšená jsem byla z povídky Levička :-D Bylo to takové napůl bizaro a napůl děsivé :-D Ale vlastně geniální a hlavně originální. Povídka byla o tom, co se stane, když si jedna vaše končetina myslí, že má moc a začne vás pronásledovat :-D
Dále se mi líbily povídky Ďáblova bible - motivy víry a svádění člověka pekelnými mocnostmi - bravurní.
Nositel světla - povídka o trestu za hrůzné činy a o tom, že někdy je třeba vzít spravedlnost do svých rukou.
Baba Jaga - tahle povídka mě dostala jako matku. Povídka je zjednodušeně o ztrátě, ale tak trošku jinak. Noční můra každého rodiče.
Rozumíš, drahoušku? - tahle povídka ve vás vyvolá morální dilema, ale věřím, že 99% žen by se v situaci, do které se hlavní hrdinka dostane, zachovali úplně stejně ;-)
Za zmínku stojí určitě ještě minimálně povídky Úlomek, Hodiny smrti a Bestie.

V této povídkové knize hezky vidíme, že horor neznamená jen duchy nebo naopak hektolitry krve. Horor může být šílenství duše, může to být zážitek, díky kterému zapomenete na vlastní dítě, může to být rozhodnutí o životě a smrti muže, který vás týrá a může to být koneckonců i vaše levá ruka, která se rozhodne vás pronásledovat :-D Spousta démonů pochází z nás a největší zloduch je většinou stejné sám člověk...

Knihu určitě doporučuji všem, kteří milují povídky a milují horory, hlavně ty netradiční, někdy možná až bizarní, budete nadšení ;-) Z Golden dog knih se u mě už nějakou dobu začíná stávat závislost a srdcová záležitost :-)

4 24.06.2024

„Bohatství nedává lidem patent na vkus.“

„Lidé někdy vidí, co chtějí vidět. A někteří tvrdí že něco viděli, jen aby byli zajímaví. Já se o duchařinu moc nezajímám, podle mě je už i bez toho na světě hrůzy víc než dost."

Tak tohle bylo bohužel zklamání :-( Těšila jsem se na duchařský příběh, ale toho jsme se bohužel nedočkali.

Celá kniha je spíš psychologickým vhledem do duše a mysli jedenáctiletého Marcuse, kterému při autonehodě zemře matka a poté si ho vezme do péče jeho teta, osamělá malířka krajinek, která žije v malém domku na pláži a má tak trošku, nebo spíš dost, problém s alkoholem.

Kdyby měla kniha o sto stran méně, vůbec nic by se nestalo. Takto působil příběh vcelku utahaně a nemělo to vůbec napětí :-/ A je to škoda, z celé té záhady okolo Sídla smutku by se dalo vykřesat mnohem víc. Takhle mě vlastně nejvíc ze všeho zajímalo, až se vylíhnou želvičky, jejichž hnízdo Marcus mimo jiné hlídal :-D

Tahle kniha bohužel nenadchne/neurazí, takový slabší průměr :-/

„Je lepší milovat a ztratit, než nemilovat vůbec."

„Ne každej, kdo vejde dovnitř, najde cestu ven.“

1 24.06.2024

„Holt, mozek není obočí. Nemáš, nenakreslíš.“

Tento citát mě naprosto rozsekal :-D

Knize Odbočka v lesích se absolutně nedá upřít čtivost a napětí, ve kterém nás autorka drží až do úplného konce. Který tedy pro mě byl maličko zklamáním, ale věřím, že spousta čtenářů bude nadšených :-)

Na začátku se nám představí partička kamarádů, z toho dva páry a jedna nezávislá dvojice ;-) Máme tady krásnou Karin a jejího přítele Felixe, obyčejný mladý manželský pár Dalibora s Gábinou, Lauru a Michaela.

Tato partička se ve dvou autech vydává na dobrodružnou dovolenou na tajemný statek v Beskydech. Laura se těšila, že pojedou do Řecka, ovšem byla přehlasovaná, čehož později litovali asi všichni účastníci :-)

Příběh by se mohl na první pohled zdát jako jedno velké klišé, partička kamarádů, co se ztratí v lese, ale jakmile se to rozjede, budete zapomínat i dýchat ;-)

Wow momentů tam byla spousta, mých hlášek ve stylu proboha nechoď tam, nedělej to, proběhla taky spousta :-D

Knížku určitě doporučuji a brzy se chystám na další od autorky, zatím se mi víc líbila „Zítřek ti nikdo neslíbil", ale s touto určitě taky neprohloupíte ;-)

11 21.06.2024

Představte si, že vám z ničeho nic do života vstoupí dítě. Malý kluk. Vy tvrdíte, že ho neznáte, že jste ho nikdy v životě neviděli. Všichni ostatní na vás koukají jako na blázna a kluk vás oslovuje "táto".

Tak přesně tohle se stalo Philovi, když byl jednou v obchodě svědkem záchvatu vzteku jednoho chlapce, jeho matka rezignovala a chlapec si nakonec vydobyl své a nabídl Philovi kyselý bonbón....a tím to všechno začalo.....tím se to všechno pos...pokazilo :-D

Zrnka temnoty opět nezklamaly. Na cca 93 stranách dostanete noční můru každého rodiče a nevěřícně sledujete, čeho je ten "parchant" schopný. Pokus o útěk? Ďábel má komplice všude, takže se Phil vždy vrátí zpět domů....napadá vás slovo vražda ? Hmmm ani to nebude tak jednoduché :-)

Tahle útlá knížka byla skvělá, přečteno v řádech desítek minut, taková jednohubka, ani chvilku jsem se nenudila, vážně originální zápletka, určitě doporučuji ;-)

6 20.06.2024

Vítejte ve světě erotických fantazií, ve světě, kde i nemožné se může stát skutečností :-D A hlavně zapomeňte, že se tady dočtete o sortimentu ovoce-zelenina nebo mořských plodech. Nic takového, tohle je čisté porno, jak prohlašuje sám autor :-D Tohle je realita všedních dní, kterou požíváme prostřednictvím našich pěti hlavních hrdinů :-D

A nejsou to žádní superhrdinové....copak superhrdinové by měli kila navíc ? Vrásky ? Řešili by impotenci ? To těžko :-D

Pojďme si je trošku představit....

Pavel - spisovatel erotických thrillerů se skrytými dominantními sklony. Bude mít z čeho čerpat inspiraci pro svá díla ?

Erika - barmanka v tajemném klubu No name desire, má za manžela totálního kreténa, sobce a ubožáka. Změní něco ve svém životě? Jaký impuls k tomu dostane ?

Marek - fotograf, rád si dopřává erotickou komunikaci on-line. Dokáže tak najít svou vyvolenou ?

Roman - dostihla ho tvrdá ( nebo spíš měkká :-D) realita manželství? Podaří se mu dostat se zpět do sedla (či se nechat osedlat ;-) ) ?

Matěj - to je takový Ferda mravenec, práce všeho druhu, ovšem každý kšeft má svá rizika ;-)

Když někdy v únoru Martin Štefko z Goldendogu oznámil, že již brzy u nich vyjde erotický román z pera Honzy Vojtíška, a představil tu nádhernou růžovou obálku, někde uvnitř mě to zaplesalo a já věděla, že ač absolutní nečtenář erotické literatury, TOHLE prostě nutně potřebuji a musím to mít :-)

Čekání se vyplatilo a já se mohla do „růžovky", jak jsem ji překřtila, začíst. A teda jako ale WOW. Tuhle knihu doporučuji mužům i ženám, přečtěte si to ! Konečně někdo napsal realitu. Proč číst o dokonalých splynutích a synchronních, samozřejmě dokonalých, orgasmech, když prostě v životě to takhle nefunguje. Jako jasně občas jo, ale určitě to není pravidlem.

Tady se dočtete, že i baculaté ženy mají sex, a že existují muži, kterým se tyto ženy opravdu líbí. Že opět dokonalá erekce není samozřejmostí. Že existují různé choutky, praktiky, fetiše, role, pomůcky a já nevím co všechno. Ale vše je napsané tak normálně, tak lidský, uvěřitelně a bez příkras, přitom vlastně až na pár výjimek, nevulgárně...

Určitě se se vším neztotožňuju, ale bylo skvělé si zase rozšířit obzory ;-) Je pravda, že mi v lince Pavla a zde popisovaném vztahu dom-sub, vadilo pár drobných detailů, které mi přišly nedůvěryhodné, ale kdoví, třeba to takto opravdu funguje :-)

Každopádně knihu opravdu doporučuji, erotika napsaná chlapem prostě funguje a má koule :-D

A moc děkuji holkám ze společného čtení, díky vám to bylo ještě o level lepší :-D

„Do ženy a melounu fakt nevidíš“. :-D

„Když mám něco rád, jsem rád, když je toho hodně.“

„Roztřásla se na něm jako vak plný včelího roje... Přinutila ho hledět jí do očí, dokud její vnitřní vichřice nedozněla.“

4 18.06.2024

Mladičká Dominika se v Praze seznámí s krásným a okouzlujícím Francouzem Nicem. Po pár měsících s ním odjede do Francie, kde začínají žít společný život. Ovšem osud se s nimi nemazlí a klade jim do cesty nespočet překážek. Dokáží je překonat i když ta následující se vždy zdá ještě těžší, než ta předchozí ?

V knize se nám prolínají dvě dějové linky, vzdálené od sebe pár měsíců. Sledujeme seznámení hlavních hrdinů a pak začátek jejich společného života ve Francii, včetně svatby. A pár dní na to najednou Nico zmizí. Naštěstí se Dominika dozvídá od švagra, že je v pořádku, měl autonehodu, a je momentálně zavřený na klinice, kam za ním nikdo nesmí.

A tady nám vyvstává kolotoč otázek a vracíme se na střídačku o pár měsíců zpět a spolu s Dominikou pátráme po tom, co se vlastně stalo ? Co nehodě předcházelo ? Proč už s ní Nico nechce mluvit ? A hlavně co se stalo s jeho bratrem ? Proč má Dominika výčitky svědomí ?

Pátrání po tom, co se stalo, se mi moc líbilo, zajímalo mě, co před ní skrývá Jacques, její svatební fotograf, a proč ho vlastně hledá ? Celkově byla kniha napínavá a dobře a rychle se četla, především díky krátkým kapitolám a střídání časových linek.

Líbilo se mi také, jak zde byla vykreslena taková ta typická francouzská hrdost jako národa, na své tradice, ale hlavně na jazyk. Málokdy se s Dominikou někdo chtěl bavit anglicky. A chceš práci ? Nauč se jazyk. To mě nepřestává fascinovat.

Hodnotím 80%, protože tam na mě bylo až moc takových těch osudových okamžiků a náhod a bohužel mi ani jedna z postav nepřirostla moc k srdci :-/ Nemám ráda, když je mi vlastně jedno, jak příběh skončí, protože tam prostě nemám to napojení na ty hlavní postavy. Nevím čím to v tomto případě bylo, ale pevně věřím, že spousta čtenářů to bude mít přesně naopak :-)

Každopádně Kristinka u mě zůstává určitě v hledáčku a jakmile jí vyjde další kniha, moc ráda si ji přečtu :-) Příběh to byl skvělý a ty reálie Francie také. Knihu 100% doporučuji :-)

1 15.06.2024

„Křičím jen v duchu, abych mu nedopřála to potěšení vidět mě zhroucenou, ale nedokážu zadržet slzy, které mi tryskají z očí proti mé vůli."

Jak hodnotit něčí život? Něčí totálně zmrvený život ? :-(
Lydia měla pouhých devět let, když ji její "matka" strčila až po pás do vřelé vody ve vaně a násilím ji tam držela ! Měla pouhých devět let, kdy ji její "otec" nedbaje na zjizvené nohy a všechna ostatní zranění, poprvé znásilnil !

Upřímně? Tohle bylo peklo, peklo to jen číst, peklo nad tím přemýšlet....jaké peklo to muselo být to prožívat??? Nevím, neumím si to představit a ani nechci, tohle by prostě žádná lidská bytost neměla nikdy zkusit, natož malé, bezbranné dítě :-(

V jednu chvíli jsem si říkala, jak o tom může Lydia mluvit tak odosobněně, jak o tom může Jean-Michel stejným způsobem psát? A pak mi najednou došlo, že se tím chránili, oba. Jelikož vnést do tohoto příběhu trošku víc citu a emocí, stala by se kniha nečitelná.

Ta neuvěřitelná bolest, kterou si Lydia vytrpěla, nejen fyzicky, ale i psychicky, kdy ji „starej", jak ho celou dobu nazývala, opakovaně cíleně oplodňoval, donutil ji porodit, ale ani jednoho ze svých synů si nemohla pochovat, nemohla se jich dotknout, nemohla je kojit, nemohla nic :-(

„Byla jsem sexuální předmět a pak prostředek k reprodukci, a dokonce i zdroj výnosných příjmů. A všichni viděli, co se děje, i když se dnes většina těch lidí snaží ospravedlnit stále stejnou lží: „To jsem nevěděl!""

Nejhorší na tom všem bylo opravdu asi to, že okolí to vidělo, okolí to vědělo, policie to věděla, ale jelikož měl ten hajzl kontakty všude, všichni se tvářili, že se nic neděje :-(

Lydia měla ještě starší sestru a bratra, oběma se podařilo utéct, jen ona v tom pekle zůstala. A i když se snažila utéct, vždy si ji našel a náležitě potrestal :-(

Knížka je opravdu velmi silná. Místy mi připomínala knihu „Jestli to řekneš“.

Když ten bastard nakonec zemřel, vůbec nevěděla, co dělat. Ale nakonec našla v životě i lásku a štěstí a dočkala se odsouzení aspoň "matky", která samozřejmě tvrdila, že o ničem nevěděla.

„Byla jsem opuštěná, sirotek i vdova, připravená o svůj jediný orientační bod. Jako by mi někdo sekyrou amputoval část těla."

Pokud tento žánr knih zvládáte, určitě doporučuji, si knihu přečíst. Ale není to čtení pro slabé povahy.

1 10.06.2024

Hodnocení 4,5*

Dva stárnoucí kamarádi a bývalí spolužáci, kteří se už pár let neviděli, Petr a Jaromír. K tomu dvě sestry, Veronika a Valérie, téměř o generaci mladší, a jeden společný víkend na chatě. Jak tohle dopadne?

Jak můžou mít takto rozdílní lidé cokoliv společného? Někdy si s námi osud hezky pohrává a my občas vůbec netušíme, jak k některým událostem vlastně došlo. Byli by šťastnější, kdyby se na té chatě nepotkali ?

A teď už trošku k jednotlivým postavám :-)

Petr - manželství v troskách, dospělá dcera s rodinou, padesátka na krku, ale vzpomíná na to, že v mládí mu postelí prošla nejedna mladá i starší dáma. A vlastně mu nakonec nic, než vzpomínky nezbylo :-/

Jaromír - bez rodiny, bez vztahu, a ani po tolika letech si pořád nechce připustit a smířit se s tím, že je gay, a zamilovaný do Petra... Přitom tak touží po lásce, po rodině a zdá se mu to nedosažitelné :-(

Veronika - manžel, milenec, nevěra, smutek, těmito slovy by se dala definovat její postava. Musí se vyrovnat se smrtí manžela a s problémy své sestry a matky. Najde ještě v životě štěstí ?

Valérie - je manželkou v jednom zvláštním vztahu, nějak mě neudivilo, že si s Petrem začala, spíš mě překvapilo, jak se to mezi nimi vyvíjelo :-) Opakovaně byla závislá na uklidňujících lécích, jelikož se už od dětství nemohla srovnat se smrtí své malé sestry. A tak si se svými démony bojovala po svém. Jestli to byla správná cesta ? Těžko soudit...ale vztah s matkou ji v tom moc nepomáhal.

Bylo osvěžující číst takovýto vztahový román, napsaný z pohledu muže. Vlastně mě donutil dost přemýšlet, jaké by to mohlo být, kdyby....Někdy stačí opravdu maličkost a naše životy by se mohly ubírat úplně jiným směrem. Každý z nás se občas dostane na křižovatku a později analyzuje, jestli bylo jeho rozhodnutí správné a jak by se jeho život odvíjel, kdyby se tehdy rozhodl jinak. Ale čas se vrátit nedá.

Knihu můžu za sebe určitě doporučit ;-) Jen ten konec jsem si představovala asi trošku jinak, ale vlastně mě to ani tak nepřekvapilo :-)

3 09.06.2024

Hodnocení 4,5*

Napsat horor, který by měl atmosféru, byl strašidelný a nebyl přitažený za vlasy, není vůbec jednoduché. Horory čtu moc ráda, ale zatím jsem nečetla moc takových, u kterých bych se bála.

V této sbírce devíti hororových povídek a jedné hororové básně jsem si ale našla pár favoritů :-) Na povídkách je skvělé to, že většinou mají pár stránek a tím pádem není prostor na hluchá místa, ale rovnou jdeme do akce :-)

Mně se z této knihy nejvíc líbila hned první povídka „ Afraid of the dark", byla temná, měla super atmosféru, originální zápletku a skvělý závěr :-)
„Cítila, jak se jí tma dotýká olizuje ji svým jazykem, spojuje za jejími zády své ruce a tiskne ji blíže do svého nitra.“
„Místo toho, abychom si užívali čas s rodinou a svými blízkými, trávíme každý den vyděláváním peněz. Pořád dokola a dokola, naprosto beze smyslu, jen aby se točila kolečka ekonomiky."

V těsném závěsu jsou pak povídky „V kleci", „Víla", „Jelení vrch" a „Smrt je jediným východiskem“. Každá z nich má to své zlo v něčem jiném. Moc se mi líbila ta rozmanitost. Zbývající povídky nebyly vůbec špatné, ale až tolik mě bohužel neoslovily. Což ale neznamená, že u někoho jiného to bude stejné. Každý z nás má ten „práh bojácnosti“ někde jinde :-D Jednoho víc děsí duchové a jiné nadpřirozené entity, druhý se víc bojí té lidské zrůdnosti a krvelačnosti. A tak je to správně, tak to má být :-)

Jsem moc ráda, že jsem si autorovi o knihu napsala a měla možnost si ji přečíst. Celkově byla vážně skvělá a proto opravdu doporučuji :-)

„Ta bolest vás trhá na kusy, pak vás nechá se znovu poskládat dohromady, ale jen proto aby vás vzápětí smetla ještě mocněji."

08.06.2024

„Lidi hltají to, co jim předložíme my. Koukají na svět skrz naše televizní oči. Jaký jim ho my naservírujeme, takový ho mají. Médiasavci. Sají média jako mateřské cecíky. Díky nim máme neuvěřitelnou moc.“

Musím se přiznat, že jsem byla poněkud skeptická, když se tahle kniha ke mě dostala v knižní štafetě. Už jen ten název „Zavěšená pizza", co to jako má být ?

Ovšem po pár stránkách je vám vše vysvětleno a zjistíte, že to vlastně není až tak blbý název a že má svůj význam a smysl a že vlastně tahle knížka bude nakonec asi moc fajn :-)

Jsem moc ráda, že se moje očekávání naplnilo :-) Kniha je vlastně složená z takových menších příběhů a s každou hlavní postavou se potkáme více, než jednou, jelikož se prolínají ve více příbězích a dějových linkách. Ale vždy tak hezky, nenásilně, a vy si říkáte, jo vždyť to je ten, to je hezké....

A taková byla vlastně celá kniha, hezká, milá, plná různých zajímavých myšlenek, pocitů, životních mouder, z nichž to nejdůležitější, které si odnáším já je, že každý si zaslouží druhou šanci :-)

Máme zde různé každodenní hrdiny, například mladou slečnu, která jediné co chce, je nebýt sama. Ale za jakou cenu ? Co vše tomu obětuje ? Druhou, která vymění lásku za kariéru, ale bude tak šťastná? Mladíka, který si vysnil, že ztratí panenství se spolužačkou, ale vše není vždy tak, jak si vysnijeme. A staršího muže, který ztratil domov, ale ne důstojnost, duši a naději :-)

Velmi různorodé osudy lidí, kteří na první pohled nemají vůbec nic společného, ale vlastně každý z nich hledá jen kousek toho svého obyčejného štěstí :-)

Kniha se mi celkově líbila moc, jen některé pasáže byly zdlouhavější, i když asi ve výsledku měly také svůj význam :-) Určitě doporučuji dalšího českého autora, nebojte se Zavěšené pizzy, třeba vám taky někdy někdo jednu takovou nezištnou pizzu pošle ;-)

„Ale když chce člověk něco dokázat...musí leccos překousnout a bojovat.“

„Pomyslela si, že není důležité, jak dlouho někoho znáte, ale jak vás motivuje a pomáhá vás posouvat se vpřed."

4 06.06.2024

Musím říct, že se mi knížka moc líbila :-) Mám ráda takovéto příběhy ze života, vztahové, psychologické :-)
Četla se skvěle, nejen díky krátkým kapitolám, ale také díky napínavému příběhu a také díky střídání dvou, od sebe ne moc vzdálených časových linek.

Střídají se nám zde dvě dějové linky, jedna z roku 2009, kde sledujeme příběh Jitky a její dospívající dcery Jany a také Romana, Jitčina nového přítele.
Druhá linka je z roku 2018 a zde se nám představí Václav a jeho žena Anička, kteří se nastěhují do stejného domu, jen o 9 let později. Co vše se za těch dlouhých 9 let událo se dozvídáme průběžně. A tento dům je opravdu dům s temnou minulostí.

Nemůžu říct, že by mě některá linka bavila více a některá méně, obě byly velmi zajímavé a obě se nám prolnou už v průběhu příběhu, ne až na konci, což je skvělé :-) Obě linky navíc spojuje jeden tajemný deník a velmi zvědavý a všetečný soused, pan Karas.

Celou knihou nás provází řádka náročných společenských témat, ať už jsou to vztahové problémy jako třeba nevěra, vidíme zde také, kolik věcí je zamilovaná žena schopná přehlédnout / odpustit....Také zde můžeme nahlédnout pod pokličku gamblerství, alkoholismu a finančních problémů s tím spojených.

Chvílemi to právě díky těmto lidským neduhům bylo těžší čtení, ale takový je i život, nic není jen růžové ani černobílé :-) O to více je kniha autentická a snadno si v ní člověk najde to své...

Za sebe knihu můžu jen a jen doporučit, dostanete skvělý příběh, knihu s nádhernou obálkou a třeba si také, stejně jako já uvědomíte, že se vlastně máte dobře, protože vždy může být hůř...

Tajemství domu v L. je autorčina druhá kniha, vydala ještě Cestu do blikajícího pekla - kniha / novelka právě o gamblerství. Další zajímavý tip ;-)

3 04.06.2024

Hodnocení 3,5*

„Proč potřebujeme tmu, abychom viděli světlo?“

Dopis z Mnichova je již osmým dílem série s inspektorem Gunnarem Barbarottim. Předchozí díly jsem nečetla a myslím, že to vůbec ničemu nevadilo ;-)

Musím přiznat, že zhruba první polovina se mi táhla a nějak jsem se nemohla pořádně začíst. Je to taková ta rozvláčná detektivka, spíš anglický styl, než pořádné severské krimi :-D Je zde hodně dialogů mezi vyšetřovateli, spousta teorií, výslechů... Z pohledu pachatele nevíme celou dobu vůbec nic. :-/

Jedna z věcí co bych bohužel vytkla jsou jména. Chápu, že severské jména jsou vždy složitější, chápu, že rodiče chtěli pojmenovat všechny své děti tak, aby začínali na stejné písmeno, ale fakt mi trvalo asi půl knihy zorientovat se, kdo je Lars, Leif a Ludvig. Ještě že čtvrtý sourozenec je žena - Louise, která tedy má dceru Linn :-D

Celý příběh je takový poklidný, rozvláčný, vyšetřování je také ztíženo právě probíhající pandemií Covidu-19. Člověk na tu dobu teď už vzpomíná s jistou nostalgií, ale stále má hořkou pachuť.

Všichni čtyři sourozenci se na Vánoce sejdou po dlouhých 25 letech odloučení, ale toto setkání bohužel skončí smrtí jednoho z nich. Během pátrání se dozvídáme, že tato vražda pravděpodobně souvisí s něčím, co se stalo před 25 lety a podezřelý je tedy každý ze zbývajících tří sourozenců.

Přiznávám, že jsem se místy trošku nudila, chyběla mi tam nějaká větší akce, bylo to až moc poklidné. Ale věřím, že i tato kniha si najde své čtenáře :-) Určitě se bude líbit čtenářům například autorky Louise Penny, i když inspektor Gamache byl asi větší vtipálek :-D

Já dám určitě do budoucna šanci některé starší autorově knize, u nás vyšly již dvě série, jedna má 10 dílů, druhá 8, takže určitě bude z čeho vybírat ;-)

2 31.05.2024

Hodnocení 4,5

„Mám ráda lidi, jako mám ráda čaj. Nasekaný a pod vodou."

Tak tohle bylo opravdu skvělé :-) Jen mě celou dobu hrozně mrzelo, že mám „jen" E-Book, protože ty ilustrace, které nás knihou provází, včetně rodokmenu rodiny Havranů, jsou prostě bezchybné.

Upřímně, když jsem začala číst tuhle knihu, vůbec jsem netušila co mě čeká. O to víc jsem byla příjemně překvapená :-) Jako není to horor, určitě ne takový, že byste se ve tři ráno třásli strachy pod peřinou a modlili se ke svému močovému měchýři ať ještě chvíli vydrží :-D Ovšem strašidla se nám v příběhu objeví, to zase ano, ale víc neprozradím :-)

Jak už anotace napovídá, noc bude dlouhá a těžko říct, zda se Havranovi ráno sejdou ve stejném počtu :-) Prozradím jen to, že kniha je napínavá, místy lehce mrazivá a tím, že nás příběhem provází každou chvilku někdo jiný, se nemáte čas nudit.

Chvilku mi trvalo zorientovat se v tom kdo je kdo a kdo ke komu patří, ale velmi mi pomohl rodokmen na začátku knihy, na ten na konci raději nekoukejte, ať si něco zbytečně nevyzradíte, jako já :-D

Postavy dětí - Agáty a Ládi mi velmi přirostly k srdci a moc jsem jim fandila, aby se jim celou záhadu podařilo co nejdříve rozluštit. A že měli nad čím přemýšlet !

Řekla bych, že je kniha primárně pro mladší čtenáře, než jsem já, ale mně to určitě nevadilo a našla jsem si tam to své a moc jsem si ji užila. Opět další český autor, který mě dokázal velmi mile překvapit :-)

2 30.05.2024