ladyka komentáře u knih
Poslouchala jsem audioknihu, bylo to vcelku příjemné a zajímavé, a věřím, že pro mnohé i inspirující. Kniha se mě však hlouběji i přes závažná témata nedotkla..možná to bylo přednesem, resp. pojetím - celkově to na mě působilo formálně a takové "vzorové" - ostatně i Michelle sama zmiňovala, že musí mít vše pod kontrolou a naplánované. Chyběla mi tam trocha spontánnosti. Je však otázkou, zda to v její pozici vůbec šlo. Jinak klobouk dolů před její pílí a ctižádostí, obdivuhodné!
Jak to autoři dělají, obzvlášť ti opačného pohlaví než jejich hrdinové, že dokáží tak zdařile vykreslit jejich vnitřní pocity a rozpoložení? Hájíčkovi se to dle mého názoru u jeho ženské hrdinky podařilo velmi věrohodně. Byť jsem o pár let mladší než Marie, jejímu tápání a otázkám (mj. i vůči rodičům) jsem rozuměla. Nečekejte rozřešení a odhalení tohoto tápání či otázek, to mnohdy neposkytne ani život. Právě i pro tuto neurčitost a neuchopitelnost se mi knížka moc líbila, spolu s Rybí krví řadím mezi mé nejoblíbenější počiny autora.
Jednohubka se zajímavým tématem-návratu ženy do života po výkonu trestu ve vězení a jejím hledání svobody i "na svobodě". Četlo se lehce, ale dávám jen tři hvězdičky za příliš strohé pojetí. Strohost jako styl mi nevadí, jiní autoři dokáží stroze psát a přitom čtenáře niterně oslovat, ale to bohužel není případ této knížky. Škoda, že autorka nedokázala příběh rozpracovat, přišlo mi to šité horkou jehlou.
První část jsem poslouchala jako audioknížku a musím říct, že mě velmi zaujala. Originální a vtipné dialogy ve virtuálním světě, ale ty emoce jsou velmi skutečné, až bolí... Vůbec se nedivím, že si čtenáři vyžádali pokračování, ani já mu neodolala. Forma audioknihy mě bavila sice víc než "papírové čtení", ale příběh a vyústění jako takové za mě nemělo chybu. Bezva čtení!
Můj první a určitě ne poslední Murakami. Některé povídky se mi líbily víc než jiné, ale dobře se četly skoro všechny, takže dávám solidní 4 hvězdy.
Osobitý až strohý styl sice není úplně můj šálek kávy, ale knížce nemohu nedat plný počet, protože se mi dostala pod kůži...tématikou, pojetím, příběhem....prostě jiná a povedená variace na nekonečné téma (nejen) česko-německých vztahů.
Mrazivé a napínavé povídky, tajemné jako voda v rybníku Jakub, který je všechny spojuje. U prvních dvou povídek mi běhal mráz po zádech....Krásná obálka, poutavý a čtivý styl, bez váhání plný počet! Už se těším na další tvorbu autora.
Propracované vyprávění o osudech několika spolužáků mě zaujalo sice až po prokousání prvních 50 stran,ale vytrvání mě odměnilo poutavým propletencem,k jehož rozmotání jsem si ráda počkala až do konce. Kdybych měla přirovnat,tak s lehkou nadsázkou bych označila jako "propracovanější Hartl ve stylu Bábovek v mužské verzi". Což je myšleno jako pochvala a ráda si přečtu pokračování.
Do pro mě druhé knihy autorky jsem se pustila ze zvědavosti, protože dle některých komentářů se autorka postupně lepší. Lososovi jsem dala 2* a Vlaštovka nedostane víc...bohužel. I když nás dělí s autorkou jen 10 let, z jejího stylu psaní mám pocit, že je mladší rovnou o celou generaci. Byť se Vlaštovka pokusila zabrousit do hlubších témat, nemohu se zbavit pocitu mělkosti a plytkosti. A verze budoucnosti mi přišla zpracovaná jak ve slohové práci náctiletých (shodně to již na DK někdo hodnotil). Takže už se do další tvorby pouštět nebudu, s autorkou jsme se minuly.
Poslouchala jsem audioknihu a nestačila žasnout nad bohatostí jazyka, úvah a toku myšlenek autorky. Nemohu tvrdit,že jsem vše pochopila či "chytla" hned napoprvé (někdy jsem si musela vyprávění vracet, protože mi něco uteklo z důvodu nepozornosti), ale klobouk dolů nad zpracováním. Naprosto originální a úctyhodné, i když pro mě místy trochu neuchopitelné...i tak bravo!
Osobité líčení životů tří generací polských žen, vzájemně propletené a vykreslení v živých, místy až syrových barvách. Chvíli mi trvalo,než jsem si na zvláštní styl bez přímé řeči zvykla a příběh hrdinek mě pořádně chytl asi až ve třetině a smysl mi začal dávat až za polovinou. Jsem ráda, že jsem to nevzdala, a hodnotím plným počtem a doporučuji těm, co chtějí okusit nevšední zpracování rodinné polské ságy.
Rodinný příběh o lásce a její síle, lásce rodinné i milenecké. O silné okamžiky a dojetí není nouze, dosavadní hodnocení čtenářů tomu ostatně odpovídá. Příběh mě zaujal a místy i dojal, i když ne tak hluboce, jak bych čekala. Knížku jistě ocení zejména čtenáři, co rádi čtou dojemné ženské romány s neskrytými emocemi.
Jsem nadšená, ač objemné, četlo se samo, stylem mi to připomínalo Knihu o Baltimorských. Velké množství jmen vyžaduje čtenářovu pozornost, odměnou je však vrstvité vyprávění o dospívání jednoho mladíka, zasazené do pařížských 50./60. let, protkané střípky osudů skupinky uprchlíků z různých zemí. Velmi hutné a obohacující, moc se mi to líbilo a ještě teď, už několik týdnů po dočtení, cítím lehkou nostalgii. Jednoznačně doporučuji! Od autora si rozhodně ještě něco přečtu.
Knížka mě přilákala poutavou obálkou a zajímavým tématem o kómatu. Nebylo to špatné, taková zasněná jednohubka na zpříjemnění letního odpoledne. Je fajn se občas začíst do nenáročné knížky - i když musím přiznat, že tato edice je na mě asi příliš odpočinková až plochá (byť pojednává o hlubších tématech), takže už se do dalších děl této řady pouštět nebudu (četla jsem ještě Den, kdy jsme se potkali). Nic proti oddechové literatuře, i já ji občas čtu, ale zde mi úplně nesedí pojetí, nějak mě to emočně míjí a chybí nějaké "okořenění", např. zajímavým stylem, humorem, nadsázkou apod. Pokud však hledáte opravdu nenáročné knížky na jeden dva zátahy, zkuste, možná budete spokojení. A pokud hledáte "bohatší" knížku na obdobné téma, tak rozhodně doporučuji Knihu snů.
Autorova vynikající Kniha o Baltimorských mě velmi nadchla, Harry Quebert trochu zklamal rozleklostí a překombinováním,ale oproti Zmizení byl ještě v mezích snesitelnosti. Je mi líto, ale Zmizení mě nemile překvapilo a přidávám se ke čtenářům,kteří ho hodnotí jako krkolomný, překombinovaný až karikaturní počin..možná to byl autorův záměr, ale já u čtení fakt trpěla a měla velký problém to vůbec dočíst,bylo mi totiž úplně jedno,kdo byl vrah a proč vlastně.. bylo toho prostě nějak moc a všeho moc škodí. Mohu jen doufat,že autor opustí detektivní žánr a vytvoří zas něco stylu Baltimorští,kterým Zmizení nesahá ani po kotníky! Asi si najde nadšené čtenáře,ale za mě tedy rozhodné ne.
Milá nenáročná oddychovka skládající se z krátkých a svižných kapitol, které se týkají vždy jiné postavy. Střípky příběhů jednotlivých protagonistů spojují právě ony "malé černé" a povedeně tak tvoří jakousi mozaiku. I přes značný počet hrdinů se v příběhu neztratíte. Roztomilý počin!
Z předchozích komentářů dávám za pravdu komentáři mé oblíbenkyni Květ-něco na knížce mi přišlo zdárně pojaté, autorka dokázala místy zajít pod povrch (např. v určitých úvahách o nevěře či psychologických rozborech), ale jinde to na mě působilo mělce a až na efekt. Proto se mi špatně hodnotí, trochu se to ve mě tluče. Nepopírám jistou čtivost a dojem originality (píši záměrně "dojem",protože téma,tj. roční setkávání i konečný zlom je vypůjčený z jiné obdobné knížky),ale obávám se,že v realitě nevěra často nebývá důsledkem toho,že potkáte svou spřízněnou duši,ale spíš je to útěk z reality, krize středního věku, naivita,že tento vztah bude ideální atd. Pokud bych měla z knížky vypíchnout to "gro",byla by to věta: Proč se spokojíte s tím,že jste šťastná skutečně jen jeden víkend v roce? Lze ji totiž vztáhnout nejen na vztahy,ale cokoli v životě, na čem (nezdravě) lpíme.
Už dle rozdílných komentářů jsem tušila, že půjde o zvláštní knížku. Ale nic mě nemohlo připravit na tento "myšlenkový průjem"...první třetinu jsem ho rozdýchávala a nedokázala nijak uchopit, příliš zmatku, vulgarit,nepravděpodobných situací..místy až nestravitelné..ale pak jsem najednou zjistila,že čtu místy i se zájmem a konečně v tom poznávám autorku a začíná se něco rýsovat. I když to běsilé neustálé a většinou zdánlivě nesourodé chrlení myšlenek,emocí a vzpomínek (hrdinka by potřebovala aspoň někdy vybít jako její elektromobil) bylo po většinu času vražedné (a to nejsem zrovna klidného a stabilního ražení) a rozhodně nešlo o odpočinkovou četbu, nakonec hodnotím jako originální pojetí jedné životní etapy a dávám 4* a na knihu jen tak nezapomenu..určitě stojí za přečtení (ať už se líbit bude či nikoli) a hlavně zkusit při čtení vytrvat, mně se to vyplatilo.
Knihu jsem četla už loni v originále a oproti předchozím knihám CH jde o romantický thriller. Myslím,že okořenění nám již známého "romantického" stylu autorky není na škodu, mně se to líbilo. Možná jen trochu uspěchala a nedotáhla konec,tam bych uvítala důslednější propracování,ale mně osobně je zatěžko si knížky CH neoblíbit..takže ráda odpouštím a hodnotím plným počtem hvězd a jsem zvědavá na reakce čtenářů.
Autorčina kniha Jak ti zmizet ze života se mi velmi líbila, a tak jsem těšila na její další knihu. Bohužel ji ale odkládám po přečtení asi pětiny-vůbec mě nezaujala, hrdinka mi přišla nezajímavá a její mužský protějšek radši ani nehodnotím. A jako pár mi nesedli,bohužel. Možná by se děj rozjel,ale nějak mě přešla chuť...a to nemám ráda nedotčené knihy a těch, co jsem za život nedočetla,je vskutku jen pár. Snad kniha zaujme jiné čtenáře!