ladyka komentáře u knih
Od knihy jsem čekala větší lehkost, kniha (a autorka též) na mě místy působila jaksi prkenně a strojově. Některé rozhovory mi přišly vleklé, jiné se četly skoro samy (rozhovor s L. Kabrhelovou, P. Procházkovou a S. Witovskou). Rušily mě však autorčiny návodně působící a opakující se otázky/názory ohledně genderu. V tomto směru bych autorce přála menší urputnost a větší grácii. Nicméně celkově dobrý počin (proto 3*), inspirativní bude jistě pro student(k)y žurnalistiky a začínající novináře i novinářky.
Jsem ráda, že jsem předem nečetla žádné komentáře (některé totiž prozrazují stěžejní téma knihy) ani informace o probíhající kauze. O to víc jsem byla v šoku, když mi asi v půlce knihy docvaklo, kde je jádro oné temnoty... Slovy těžko mohu okomentovat ono nepochopitelné čiré zlo i jeho krytí. Knížka určitě stojí za přečtení,ale počítejte s tím, že vám z ní bude značně úzko.
Odvážné, možná pro někoho kontroverzní, ale za mě zdařilé a čtivé a rozhodně originální. Ač zde čtu, že to někomu přišlo jako o ničem či ufňukané, ale já to tak nevidím, naopak mi přišlo pozoruhodné jít takto až na dřeň a niterně odhalit smýšlení, pocity i (ne)jednání. Obecně mám ráda literaturu s přidaným psychologickým "čemsi", takže hodnotím jako "zajímavé", nikoli však v pejorativním smyslu.
Doporučuji si o knize předem nic nezjišťovat a možná dokonce ani nečíst komentáře, jinak přijdete o "moment překvapení". Pro mě to byla lehká rána na solar, ale klobouk dolů, jak to autorka uchopila a umožnila tento úhel pohledu...Velmi sugestivní a skvělé, ostatně jako i další knihy autorky.
Trochu asi se svým hodnocením vybočím z řady, ale tohle bylo na mě fakt už moc. Přehnané, místy až nechutné, zbytečné. I předchozí Lazar mi přišel přitažený za vlasy, ale tam jsem to brala jako nadsázku, a celkem mě bavil. Tady mi přišlo, jako by se autoři snažili zaujmout či snad šokovat za každou cenu. Občas mám pocit, že se někteří autoři tohoto žánru předvádí, kdo napíše větší "úchylárnu". A dovětek o novodobém otroctví tomu punc nepřidal, určitě se na dané téma dalo vykřesat něco hodnotnějšího. No, Linna je stále furt sympaťák, tak uvidím, zda se vůbec někdy pustím do Pavouka...
Knížka by si zasloužila více čtenářů, aspoň tak jako autorův předchozí, rovněž vynikající, román Na konci samoty. Oboje pojednává o těžkých tématech a dokáže čtenáře niterně napojit na hrdiny a hluboce se ho dotknout. Přitom styl autora není nijak komplikovaný a velmi dobře se čte. Na konci samoty u mě stále vede, ale Hard Land mu zdárně šlape na paty. Jednoznačně doporučuji.
I když jsem od románu asi čekala trochu něco jiného (vzhledem k stoupající popularitě autorky), zklamaná jsem nebyla. Nakonec jsem byla ráda, že příběh autorka neuchopila příliš akčně, jako mnozí jiní autoři detektivek - aspoň se jí to nevymklo z rukou a případ byl pro mě uvěřitelný, až jsem si místy připadala, jako bych se četla scénář na variace Případy 1. oddělení. S chutí se pustím do dalších dílů.
To byla jízda, dlouhá, do detailu popsaná, ale rozhodně doporučeníhodná. Naštěstí žádná velká ani vleklá politika, jak jsem se trochu obávala, nadávkované prostě akorát. Romantická linka byla pro mě milým překvapením a knize slušela a polidštila ji. Určitě skvělý kandidát do letošní ČV!
Sběratel sněhu mě příliš nenadchl, takže jsem k Pavím hodům přistupovala se zvědavostí, jak to bude tentokrát...a bylo to skvělé, až si říkám, kde tehdy nastala chyba. Knížku je určitě třeba číst pozorně a rozhodně nejde o oddychovou literaturu. Je to taková literární a lingvistická lahůdka, místy až snová. Autor píše trochu mezi řádky, něco musíte odtušit, ale mně ten styl tentokrát oslovil a sedl.
Po Nebi nad Perninkem jsem po Odeonce vděčně "čapla" všemi deseti a byl to balzám na duši - ne dějem, ten je poměrně tklivý, ale stylem i originálním pojetím vyprávění. Chvíli mi trvalo si ty střípky smysluplně poskládat a možná mi i něco uniklo, ale čtení jsem si vychutnala. Pokud máte náladu na něco hloubavého, lehce neuchopitelného a přitom hutného, zkuste Kolibříka...
Původně jsem chtěla dát 3 hvězdy, ale nakonec jednu ubírám. Za místy až naivně působící jednoduchost, nakousnuté a nedotažené myšlenky, zbytečné exklamace typu "srdce jim plesala" apod., které na mě působily kýčovitě. Abych nebyla jen kritická - téma určitě potenciál mělo a z díla je cítit autorova láska ke krušnohorské přírodě, nicméně dle komentářů jiných čtenářů a mé zkušenosti s Chaloupkami by to autor určitě zvládl napsat lépe a ne tak ploše (i když přiznávám, že já bych to nebyla schopná napsat ani takto). Přestože mi obecně styl pana Javůrka není úplné blízký, do třetice si dám jeho zatím nejvíce ceněný Sudetský dům a budu doufat, že napraví lehkou pachuť po Nebi...
Ač jsem všem třem knihám pana Moravce dala plný počet hvězd (a každá rozhodně stojí za přečtení), tato je z onoho trojlístku můj favorit. Zřejmě díky vděčnému tématu létání, které mi přišlo nejbližší. Knížka je vyvážená - zajímavá, s akurátní dávkou humoru i odlehčení, a přitom rovněž poučná. Bezva čtení!
Je pro mě těžké knihu hodnotit. Příběh je pětihvězdičkový, zpracování a styl už bohužel nikoli. Nevadí mi strohost, ale jednoduchost a zkratkovitost. Příběh měl velký potenciál,je škoda, že ho nezpracoval někdo literárně zdatnější. Nicméně většině čtenářů to zřejmě nevadí a kniha si získala své místo na výsluní. Velikou výhradu mám však k anotaci, která prozrazuje událost z pozdější etapy knihy (týkající se Hany). Snad to DK po mém poslaném upozornění opraví, jak je vidět z komentářů, nebyla jsem jediná, koho to zaskočilo..
Novinku od oblíbeného autora jsem si nemohla nechat ujít. Nepohltila mě sice tolik jako Světla či Grace - zřejmě proto, že zde figuruje vícero paralelních příběhů a autor tak nešel do hloubky,ale spíše "do šířky". Ovšem zdařilé propojení tolika dějových vláken a originalita příběhu si zaslouží plný počet.
Nemohu nesouhlasit s nadšenými reakcemi ostatních čtenářů, i mne Noční pták svými drápy chytil a nepustil. V daném žánru rozhodně patří k tomu výrazně lepšímu!
Poslouchala jsem audioknihu a myslím, že knížka by mě tak "nechytla". Audioknihu jsem zvládla za 2 dny a už se těším na Svědectví, rozhodně se podívám i na filmové, resp. seriálové zpracování knížky. Je osvěžující (hlavně mentálně) si přečíst něco s přidanou hodnotou a k tomu jazykově bohaté. Takže pokud hledáte něco do ČV na téma "Kniha od držitele Ceny Franze Kafky", pusťte se do Příběhu služebnici, určitě stojí za to.
Nová knížka od B.A.Paris se mi hodila do ČV a na novinku jsem byla i zvědavá, protože jsem přečetla všechny autorčiny knížky a vesměs se mi líbily (Za zavř. dveřmi a Dilema více než ostatní). Terapie má nadějný chytlavý rozjezd, který se pak přehoupne do lehké stagnace a ta se už (tedy aspoň pro mě) bohužel nerozjede, doplyne až do průměrného konce. Potenciál tam určitě byl větší, hodnotím třemi hvězdičkami jako slušný průměrný thriller. A zastávám menšinový názor, že by autorce líp než thrillery šly psychologické romány typu Dilema.
Četla jsem již loni v originále a bohužel jsem téměř nedočetla. Nikdy bych si nemyslela, že by se mi to stalo s knihou od CH. Nesedl mi žánr ani příběh (CH tentokrát zabrousila do jakéhosi temného mystična), místo obvyklého dojetí či napětí (jak to už u příběhů CH zažívám) jsem pociťovala chvílemi až odpor, z některých scén mi prostě nebylo úplně dobře. Pro negativní energii, kterou jsem z knížky cítila, dávám velmi slabé 2 hvězdičky a doufám, že CH se vrátí k starým dobrým osvědčeným "romantickým" příběhům bez snahy o inovaci....Jsem zvědavá,jak se knížka bude (ne)líbit, obzvlášť těm čtenářům,kterým "už" Pravda nebo lež přišla trochu moc. Ta mi totiž oproti Layle přišla jako slabý čajíček.
Knížka mě příjemně překvapila, moc povedený a umně odvyprávěný příběh mě zahřál u srdce, ač osud sester je poměřně dramatický. Mé oblíbenkyně Šánka, Mandlevest a zuzana 2599 to vyjádřily trefně a lépe, mně nezbývá, než souhlasit.
Skvělý rozjezd mě chytil a nepustil, velmi čtivé, přidávám se k pětihvězdičkovým komentářům. Cením si knih,které pracují s reáliemi a čtenáře tak osvětí. Jen jsem moc nepochopila kauzu a la Kramný, to jediné mi tam nesedlo, ale mé plné hodnocení to rozhodně nemění.