lagina komentáře u knih
Čtivé, po delší době pocit flow při čtení.
Má to spád, nutí to k zamyšlení a do poslední chvíle mě bavilo přicházet na to, co se to děje a jak to všechno je.
Hvězdička dolu za pár okamžiků, kdy jsem si říkala, že zbytek kapitoly můžu přeskočit, že mě to v příběhu asi dál neposune.
Úžasná knížka, malé příběhy, laskavost a dobrosrdečnost.
To bylo milé zastavení u Kateřiny a Miloše a jejich rodiny... vtipné, obyčejné, laskavé. Děkujeme za ty řádky, bylo nám u toho milo.
Uff, málem jsem se rozpustila v slzách... Bylo to tak lidské a silné, nemohla jsem se odtrhnout a nepřestávala si přát střípky dobra v hrůzných časem... Drsný. Citlivé. Psáno očima dítěte.
Když na pláži v Řecku předčítáte tuhle knihu své sestře a řehtáte se u toho jak blázni, je život sladký jak řecký med.
U jednoho příběhu jsem se normálně dojala, chytla jsem se, jak mi teče slza... u příběhu s dárkem s nepořádkem v pokoji. To je tak dokonale popsané, že mě to chytilo za srdce.
Tohle občasně neuvěřitelné vyprávění mě baví. Je to sbírka povídek a tak některé jsou super, jiné slabší, jako dny pod řeckým nebem. Díky za to :-) Je to laskavé a milé čtení. (nutno říct, že je to první kniha, kterou jsem od autorky četla!)
Prádzninová jednohubka. Nezávazné setkání s nezávaznými vztahy a jaké to mohlo mít dopady. Tohle téma je vděčné, čtivé a v každé době aktuální. Člověk jim to trochu přeje a vlastně nepřeje. A bavila mě ta dynamika úryvků psaných jako statusy na sítě. Vidím v živých barvách, že by to tak mohlo někde být.
Rozvojová kniha, kde se do jednoduchého příběhu rozvinou asi nejčastější otázky z gaučů terapeutoven.
Na jednu stranu jsem si říkala, že by to mohlo sednout několika lidem v mém okolí na druhou se mi to moc číst nechtělo, nutila jsem se a ten příběh mi skřípal.
Mám ráda občas knihy bez románových příkras, to se tady potkalo.
Protože jsem pár let pracovala vedle někoho ze stejného vojenského oddílu a vždy mě fascinovala oddanost v kamarádství a zvláštní propojenost lidí z Chrudimi, s chutí jsem se do toho pustila a v tomhle ohledu mě to dost potěšilo. Autor nás pouští do svých hlubin, ukáže pokoru, strach, vytrvalost a píli, kterou v sobě má.
Co mě však tahalo na oči a trochu bralo chuť je ta stylistická úprava a náhrada nadávek a chlapské mluvy... jé, jak mě by se to četlo, kdyby to bylo psané, tak jak to psala duše, to by byl gulášek a to já můžu.
To bylo takové milé čtení... něco vám nebude cizí, pokud to nebude první dotyk se seberozvojovým obsahem. Kniha, která podnítila pár rozhovorů, pár myšlenek. Kniha u které jsem si odpočívala a duši zabalila do deky a tak si říkala, co je psané pro mě a co zase pro jinou duši...
Děkuji :-)
Autentická výpověď, bez románových a dojemných příkras. Mrazivé.
Je to jednohubka, na jeden večer, takže vás to zaujme celé. Tohle téma mi není cizí, ale je to ojedinělé právě v pasáži jak vracení se do tábora, tak vracení se domů za rodinou. Je z toho cítit obava, když v místech, kde se krev prolívala si již hrají děti, obava ze zapomenutí...
(SPOILER) Kdyby byl Francesko z nějaké české vesničky, nebylo by o čem psát :-)) úkaz starý, jak svět sám, že dálka (a přiblížení k moři) přidává velkým procentem na atraktivitě, kdy i z nudného Itala, stává se "sen".
Narodila jsem se v Jbc a tak mi bylo moc milé číst o rodném městě. A taky by se mi líbilo jednou měsíčně zmizet za teplem. Tím bohužel mé sympatie k hrdince končí. Nelíbila se mi určitá sobeckost, naivita a ani časem a tedy možnou hloubkou jsem jejímu jednání, chování ani řečem moc neporozuměla.
Zajímavý byl vlastně i popis kultury ve firmě, přecejen, je to tu jen větší vesnice. Skoro by si člověk řekl, že to mohla být i pravda :-)))
Ale styl psaní mi docela sedl a klidně bych dala autorce další šance :-)
Jednohubka. Kniha se nám objevila na oddělení. Myslím, že se to může týkat i jiných oborů nejen zdravotnictví. U některých příběhů rozum stojí, u jiných si říkáte, že si lidé občas nabíhají na vidle samy, u dalších se zamyslíte nad generačním rozdílem. Občas jsem u ní hudrovala, emoce to vzbudilo, ale asi to nezanechá dlouhý pocit.
Musím se přiznat, že mi hlavní hrdinka nesedla a to je jeden z důvodů, proč se mi to hůř četlo. Některé pasáže jsem přeskakovala, jiné mě bavili. Taková letní knížka, kdo chce najde i hlubší věty, kdo chce odpočívat, odpočine :-)
Rychlé povídky, aby cesta utíkala. Občas jednohubka sedne :-)
Tohle bylo tak dobré čtení! Po dlouhé době jsem zažila pocit, že jsem si odpoledne sedla a druhý den měla snad jedním dechem dočteno.
Musím říct, že jsem vůbec nevěděla o koho se jedná, ani že si "nějací" kluci koupili zámek. Na knížku jsem narazila jako na "rekonstruuješ? tak si přečti tohle".
Čtení krásné, čtivé, v mnoha chvílích mi až vehnalo slzy do očí a pak jsem se zase smála. Oba pánové jsou obrovský dříči a patří jim všechna čest, že do všeho, co dělají jsou s takovou vervou. Držím jim palce na jejich cestě.
A jdu googlit, kdy se tam konají ty jarmarky, protože být tak s pohlednictvím by bylo vážně boží! :-)
První setkání s autorem. Napsáno srozumitelně, relativně čtivě. Člověk tu a tam o nějakou past v životě zakopne toto uvědomění není od věci.
Doporučuji všem, co se zajímají o seberozvoj, péči o duši.
Kniha, kterou mi nabídla knihovnice, že bude velmi zvědavá, jak se mi líbí. Čtivá, rychlé dialogy, dobře se čte. Nicméně příběh pro mě na spoustě míst drhne a zdá se mi neuvěřitelný. Hlavní hrdinka je mi nesmírně nesympatická a zvláštně napsaná. V mnoha rovinách velmi ploché. Našlápnuto dobře, ale za mě to nějak nefunguje.
Bohužel, nic nového. Vlastně jsem vůbec nepochopila cílovou skupinu. Protože pro zdravotníky nic nového a pro laiky zase zvláštně pojmenováno.
Hmmm, no jak mám knihy paní Soukupové ráda, tak tady se to na 100% nepotkalo. Ty lidi mě nudí, zvláštním způsobem popuzují. Ale zároveň je to čtivé...