Lenka.P7 komentáře u knih

Životní osudy geniálního matematika a logika a jeho postupný pád do deprese a paranoie jsou natolik lákavé, že se staly námětem mnoha životopisných knih ( u nás např. "Neúplnost" od Rebeccy Goldsteinové). Budianskyho kniha je jiná v tom, že místo vysvětlování slavných Gödelových teorémů (kterým stejně rozumí jen minimum lidí), je postavena na příběhu muže, jehož život se protnul s politickými a filozofickými převraty v Evropě v první polovině 20. století a který měl to štěstí, že svou vědeckou kariéru započal v předválečné Vídni, jež byla v té době domovem špičkových matematiků, fyziků i filozofů. Budiansky, i když Američan, obohatil svoje vyprávění množstvím hodnověrných dobových reálií ze střední Evropy včetně místopisu Vídně i Brna, kde Gödel až do svých 18 let žil (aniž se naučil česky) a než se přestěhoval do Vídně. Během krátké doby se plně rozvinul jeho výjimečný talent - jeden ze svých nejvýznamnějších objevů zpracoval do své habilitační práce, kdy mu bylo pouhých 26 let! Brzy nato se začala politická situace v Rakousku rychle měnit. S rozmachem nacismu začalo pronásledování intelektuálních elit ať již arijského nebo nearijsého původu a možná v souvislosti s tím se u Gödela projevily první psychické problémy, jež ho pak provázely celý život. Následuje barvitý popis jeho útěku z Rakouska do USA na začátku druhé světové války a jeho činnosti v Institutu pokročilých studií v Princetonu, kde již pracovala početná skupina evropských uprchlíků včetně Alberta Einsteina, jeho pozdějšího nejdůvěrnějšího přítele. Poměrně hodně prostoru věnuje Budiansky rakouské předválečné i poválečné politice. Zpochybňuje přetrvávající rakouské mýty o tom, že Rakousko bylo obětí nacistické rozpínavosti: v plebisctu o připojení Rakouska k Říši hlasovalo pro anschluss víc než 99 % obyvatel! Následovala divoká arizace, propouštění univerzitních pedagogů, ať již Židů nebo liberálů (Gödel byl mezi nimi), šikana, fyzické útoky. Kdo mohl, emigroval, kdo ne, měl smůlu nebo byl rovnou zastřelen jako prof. Schlick, významný rakouský fyzik a filozof. Snad ještě hanebnější byl postoj poválečných rakouských úřadů k emigrantům: nebyl zájem, aby se vrátili zpět na své posty. Budiansky píše: "Rakouský talent dívat se ve správný čas jinam přežil válku úspěšně". A pokračuje výčtem rakouských nacistů, kteří se na univerzitu vrátili na úkor svých oběti. Toto byl zřejmě jeden z důvodů, proč se Gödel do Vídně již nikdy nevrátil, i když o to zpočátku stál.
Pro ty, kdo mají zájem, je na konci knihy příloha, která krok za krokem prochází jeden z Gödelůvých důkazů. O jeho pochopení jsem se ani nepokoušela, stejně jako o pochopení valné části doslovu k českému vydání. Ale i tak jsem si knihu užila.

2 13.03.2024

Knihu jsem přečetla hned jak vyšla, ale tehdy mě zajímala jen situace kolem covidu a předpokládaný další vývoj. Teď jsem se k ní vrátila a zjistila, že jsem dost pominula ty zásadnější problémy vzniku pandemií, jejich prevence a eliminace. Je neuvěřitelné, jak během několika málo dní dokázala světová vědecká komunita virus SARS-CoV-2 izolovat, identifikovat, přečíst jeho genom a posléze navrhnout řadu metod přípravy příslušných vakcin. Méně potěšitelné bylo to, jak obtížně museli profesionální epidemiologové prosazovat běžné zásady prevence šíření viru v populaci. Jak Smejkal píše, mezi odpůrci a dezinformátory bylo i nemálo vzdělaných lidí. Zdá se, že se zde uplatňoval jev, kterému psychologové říkají Dunning-Krugerův efekt: člověk, úspěšný v jednom oboru nabude dojmu, že rozumí i oboru zcela odlišnému. Tak třeba profesor onkologie začne fušovat do virologie a epidemiologie a produkuje tak úžasné blbosti. Smejkal pracuje na část úvazku jako internista v USA a jeho zkušenosti s americkým zdravotnictvím jsou neméně zajímavé. Mě zaujal jeho popis vztahů mezi lékaři a pacienty. Ráda bych věděla, jestli by se třeba v naší nemocnici odvážil nějaký pacient zeptat lékaře, jestli si před vyšetřením umyl ruce... Možná je to tím, že u nás stále přetrvává mýtus, že naše zdravotnictví je "zadarmo". Výborná kniha, jen ten její název moc nevystihuje to, o čem pojednává.

2 25.02.2024

Skvělá kniha, snad ještě o něco lepší než ta předchozí. Etzler svůj názor na Čínu nijak nezměnil, naopak ji dnes považuje za největší světovou hrozbu. Jak píše, na rozdíl od zaostalého Ruska, které uznává jen sílu, je Čína bohatší, disciplinovanější a střízlivější. A chytřejší a umí čekat. Dokládá to reportážemi o pozvolném čínském pronikání do původně filipinských území v Jihočínském moři nebo ohrožování japonských rybářů ve Východočínském moři. Obojí je možné shlédnout jako TV záznamy pomocí QR kódů - to platí i pro další reportáže (výborný nápad). Etzler se neopakuje, stále nalézá a zpracovává další zajímavá témata. Je přímým svědkem událostí v Abbottabádu bezprostředně po likvidaci Usámy bin Ládína, mapuje důsledky politiky jednoho dítěte, píše o životě lidí na čínském venkově, o prostituci, zpracovává přípravy a průběh světové výstavy v Šanghaji atd. To vše v podmínkách neustálého tlaku čínských represivních orgánů a kontroly jak běžných lidí, tak hlavně zahraničních žurnalistů na každém kroku. V knize se uvádí, že v r. 2023 bylo v Číně v provozu 850 milionů (!) kamer, které ve spojení se sofistikovanými programy pro rozpoznávání obličeje mohou i v takto početné populaci sledovat kohokoliv. V pravém smyslu slova policejní stát.

Protože Etzler kromě CNN pracovail i pro Českou televizi, vrací se ve vzpomínkách i k tomuto období. Poněkud nevyjasněné byly příčiny jeho odchodu - on sám podal výpověď, aby se později dozvěděl, že byl již předtím propuštěn - údajně po nátlaku Miloše Zemana. Nicméně se také dozvíme, kdo natočil to světoznámé video, ve kterém "ten senilní dědek Klaus" krade při oficiální návštěvě Chile protokolární pero a jak se podařilo dostat toto video do zpráv ČT. Servítky si nebere ani při charakterizaci dalších veličin, nějakým způsobem spojených s Čínou. Např. Jaroslav Tvrdík je "neschopný gauner" a "hajzl a buran", premiér Nečas "pročínský hňup", primátor Bém "amatérský buran" atp. V knize je hodně dalších expresivních výrazů, ale já je Etzlerovi ráda odpouštím, protože kniha jako celek je opravdu výborná, čtivá i zajímavá. Doporučuji každému.

2 10.02.2024

Další kniha rozhovorů z pera Aleše Palána - tentokrát ovšem nikoli rozhovorů vis-à-vis, nýbrž formou jeho písemných otázek a následných odpovědí tázaného. Tím se trochu vytratila autenticita a bezprostřednost dialogu a na knize je to znát. Miloslav Nevrlý, přírodovědec, cestovatel, tulák, skaut a autor několika spisů o pohořích východní Evropy, si vedl od útlého mládí deníky a z nich při odpovědích, někdy docela obsáhlých, čerpal. Ne vždy to bylo úplně k věci. Za nejslabší považuji část popisující jeho činnost v libereckém muzeu, tam šlo v některých případech o pouhé banality. Naopak jeho vzpomínky na cesty, většinou do zcela opuštěných lokalit, které absolvoval sám nebo jen s malou skupinkou přátel, jsou nesmírně zajímavé. To vše se odehrávalo za totality a v mnoha případech to bylo spojeno s porušováním tehdejších zákonů a nařízení. Z dnešního pohledu je pozoruhodné, s jak minimálním vybavením a prostředky (a za silně problematických hygienických podmínek) mohl tehdy člověk putovat pěšky celé týdny a těšit se přitom z dosud nedotčené přírody.

2 03.02.2024

Chytré povídky od chytrého a vzdělaného autora, i když literárně zas úplně dokonalé nejsou. Raději čtu jeho občasné komentáře k aktuálním událostem (Nihilistův blog), které jsou naprosto perfektní a je na nich vidět, že autor má velmi dobrý přehled o širokém spektru témat, které zpracovává.

2 08.12.2023

K této knize jsem se dostala teprve nedávno, když jsem si přečetla na webových stránkách Billa Gatese, že tento titul doporučuje. A nelitovala jsem. Kniha je čtivá, dobře napsaná a přestože jde jen o velmi omezený výčet taxonů, jež jsou na pokraji zániku nebo již zanikly, její poselství je zřejmé: vlivem činnosti člověka (a o tom již nemůže být sporu) biodiverzila na Zemi povážlivě klesá a tento proces akceleruje. Na toto téma by se toho dalo napsat hodně, ale vše podstatné napsal v úvodu k českému vydání Marek Orko Vácha. Jen bych se opakovala. Vřele doporučuji každému, kdo se kromě vlastního blahobytu a růstu HDP zajímá alespoň trochu o svět, ve kterém musíme my i další generace žít.

2 02.12.2023

Z dnešního pohledu téma téměř věštecké - nebo to byl jen výstřel naslepo? Spiš ne, vždyť Žantovský má spoustu zkušeností z mezinárodní politiky a diplomacie. Ale jinak nic moc, takový kříženec le Carrého s červenou knihovnou. Zpočátku má děj spád, ale postupně je to stále rozvleklejší a méně pravděpodobné. Ale v tomto žánru jde o jeho prvotinu, příště to možná bude lepší.

2 01.11.2023

Hledání "teorie všeho". Poutavý výklad historie poznání vesmírných sil od Newtona až po standardní model jsem ještě chápala, ale když došlo na teorii strun, byla jsem v koncích. Nemyslím si, že je vůbec možné jí dokonale porozumět bez dobré znalosti abstraktní matematiky. A je také otázka, zda bude možné její správnost ověřit nějakým pozorováním či experimentem, tak jako v případě Einsteinových teorií. Náročný text, ale určitě stojí za přečtení.

2 11.10.2023

Jak praví známý bonmot, předpovídání je obtížné, zejména pak předpovídání budoucnosti. Je-li předpověď správná, ukáže ovšem teprve čas. Autor této knihy se ve svých předpovědích pouští do daleké budoucnosti, nicméně se zmiňuje i o vývoji ve dvacátých letech tohoto století (anglická verze vyšla v r. 2012). V tomto případě se zrovna nestrefil - jak pak máme věřit jeho odhadu, že vůdčí evropskou zemí se v budoucnu stane Polsko a na americkém kontinentu Mexiko? Základním východiskem jeho úvah je opakovaná teze o perspektivě zemí, jež mají přístup k moři, což není zrovna objevná myšlenka. V knize se úplně pomíjejí environmentální a klimatické vlivy, které podle některých studií zásadně ovlivní hospodářský, kulturní a demografický vývoj řady zemí. A samozřejmě už z principu věci nelze postihnout fatální diskontinuity vývoje, které znehodnotí jakoukoliv predikci. V knize je řada sporných míst, které vyvolávají diskuze v řadách politologů a politických geografů, pro běžného čtenáře však nepříliš zajímavé. Rozhodně bych dala přednost knize Tima Marshalla V zajejí geografie.

2 28.03.2023

Příliš jednostranně zaměřená kniha. Friedman je zřejmě velkým propagátorem globalizace, aniž upozorňuje na její stinné stránky. Typický pohled průměrného Američana, pro něhož je primární maximalizace zisku. Kam vede outsourcing, viděli jsme za covidu, kdy byl západní svět zcela závislý na dodávkách zdravotnických potřeb od Číňanů, kteří na nich nestydatě vydělávali. Vidíme to i dnes, kdy chybí léky, resp. suroviny pro jejich výrobu, opět vyráběné téměř výhradně v Asii. Teď Čína hrozí embargem na sofistikované komponenty fotovoltaických panelů. V knize se do omrzení stále opakuje teze o plochém světě, je to únavné.

S cílem zabránit globálnímu klimatickému kolapsu, autor, povoláním vědecký pracovník v oblasti materiálové fyziky, rozpracovává koncepci jednotné daně na uhlík obsažený ve fosilních palivech. Vychází z návrhu J.E. Hansena koncipovaného pro USA s tím, že se jej snaží aplikovat v celoplanetárním měřítku. V zásadě jde o velice zajímavou myšlenku, jejíž prosazení je však v dohledné a pravděpodobně i vzdálené budoucnosti vysoce nepravděpodobné. Hlavním problémem by bylo zapojit do takovéhoto obřího projektu většinu zemí, zejména těch nejlidnatějších a současně méně vyspělých, jejichž ekonomika je postavena na fosilních palivech. Jako příklad může sloužit Čína: tam se za dva roky spotřebovalo tolik cementu, jako v USA za celé 20. století a její produkce oceli činila dvě třetiny produkce celosvětové. V obou případech jde o energeticky vysoce náročné procesy, které se bez spalování uhlí či jiných fosilních zdrojů (zatím) neobejdou. A stejný vývoj můžeme očekávat v Indii, dnes nejlidnatejší zemi světa. I tam by se Indové rádi dostali na stejnou úroveň jako v Číně, ovšem jejich hlavním energetickým zdrojem je uhlí. A co Rusko, podle senátora McCaina benzinová stanice převlečená za stát? Myšlenka, že by rozvinuté země přispěly rozvojovým do takové míry, aby se jejich ekonomiky alespoň částečně vyrovnaly, je iluzorní. V knize je uvedena spousta příkladů a návrhů, jak omezit produkci CO2 v mnoha průmyslových odvětvích i v domácnosti, ale bohužel konkrétní čísla vesměs chybí. Některé návrhy jsou poněkud bizarní - např. kácení stromů v deštných pralesích jako zdroje řeziva pro dřevostavby (co má nohy, z místa těžby uteče) - to by se ekologům asi nelíbilo. Rovněž problematika zemědělství a produkce potravin je pojednána velmi stručně a bez jakékoliv kvantifikace. Jak ukončení produkce biopaliv sníží intenzitu zemědělství? Jak se zvýší množství organických hnojiv, když budou pravděpodobně omezeny stavy skotu kvůli produkci metanu? V knize se píše o budoucím "nevyhnutelném zastavení růstu populace". Poslední výhled OSN říká ale něco jiného: do roku 2050 má vzrůst celosvětová populace na 9,7 mld, do roku 2100 na 10,4 mld. Proponované omezení produkce umělých hnojiv (energeticky vysoce náročná syntéza amoniaku ze vzdušného dusíku a zemního plynu) by tak s velkou mírou jistoty vedlo k hladomorům. I tak stojí knížka za přečtení, zejména její první část, pojednávající o příčinách a důsledcích globálních klimatických změn.

1 09.10.2024

Chytlavý titul včetně aliterace, ale skutečnost je jiná, celá kniha je v podstatě o mitochondriích. To by nevadilo, kdyby autor nezacházel do naprostých detailů a v mnohém se neopakoval. Problém evoluční biologie na biochemické úrovni je v tom, že nejsou k dispozici nezpochybnitelné důkazy a z valné části jde pouze o hypotézy, často si odporující. Autor samozřejmě považuje za správné hypotézy vlastní a možná má pravdu. Tato kniha může být dobrou vysokoškolskou učebnicí, ale pro běžného čtenáře je těžko stravitelná.

1 15.06.2024

První z knih Václava Smila, která mne příliš nenadchla. Jak je jeho zvykem, Smil shromáždil a interpretoval obrovské množství faktů, které se tím či oním způsobem týkají velikosti a jejím měřením, především pokud jde o extrémní hodnoty. Nejzajímavější mi připadají pasáže týkající se biologie, např. jak velikost ovlivňuje rozmnožování a přežití organismů, jak sporný může být vztah mezi indexem tělesné hmotnosti a zdravotními riziky u člověka, proč mají lidé v teplejších oblastech delší nohy a že existuje průkazná korelace mezi tělesnou výškou a výsledky testů u dětí a výší výdělků u dospělých. A pár dalších zajímavostí souvisejích s měřítkem: Jak vám změna velikosti talíře pomůže zhubnout? Co dělá obličej krásným? Je estetika zlatého řezu oprávněná? Samozřejmě vše je doplněno obecnými zákonitostmi normálního rozdělení četností (Gaussova křivka), allometrického růstu, vztahů mezi velikostí těla a energetickým metabolismem atd. Další části knihy jsou věnované technologickým, sociálním a ekonomickým otázkám, jako jsou limity inženýrských projektů, urbanizace, velikosti populace, mezinárodního obchodu atd. Mnohé z těchto problémů již byly diskutovány v jeho nejobsažněším díle Růst a v některých jeho starších časopiseckých článcích. V této knize postrádám nějakou jednotící myšlenku; v podstatě jde jen o volně propojené úvahy o tom, jakou roli hraje velikost a měřítko v přírodě a v lidských záležitostech.

1 19.02.2024

Jak snadno vydělat peníze: sežeňte dvanáct spisovatelek a dejte jim za úkol napsat povídku, ve které bude vystupovat slečna Marplová. Pak už jen stačí vytisknout na obálku knihy co největším písmem AGATHA CHRISTIE a ořízku pomalovat řvavými barvami a úspěch je zaručen. Vždycky se najde dost důvěřivců, kteří neodolají a knihu koupí. Teď už jen zbývá zapřáhnout do tohoto byznysu umělou inteligenci a zisk bude ještě větší, odpadnou autorské honoráře.

1 06.10.2023

Velká nuda, vzdala jsem to asi po 50 stránkách. A to, o čem si autor zřejmě myslí, že je humor, mi připadá hodně ubohé. Možná bych se prokousala až na konec, ale je mi líto toho času. Asi jsem apriori zaujatá proti skandinávské literatuře.

1 08.09.2023

Román? Spíš soubor povídek či fragmentárních vyprávění z prostředí luxusního hotelu. Toto je jediný sjednocující prvek celé knihy, jedině snad ještě popis různých zlodějen, praktikovaných různými zaměstnanci hotelu. Autor nepochybně toto prostředí dobře zná a zpočátku je popis, jak hotel funguje, docela zajímavý. S postupem času mi však další podrobnosti začaly připadat poněkud nudné. Stále jsem čekala, kdy se osudy dílčích hrdinů nějakým způsobem propojí, ale až do konce knihy se tak nestalo. Je pravda, že se občas některá z postav objeví v jiné povídce, ale bez nějaké významné příčinné souvislosti. Žádná hlavní postava, kolem níž se vyprávěné příběhy odehrávají, tam není. Rovněž chybí jakákoliv zápletka a její rozuzlení. Střídání literárních stylů a osob vypravěče (jistě záměrné) také není zrovna podle mého gusta. Přes ocenění, které kniha dostala, byla pro mne velkým zklamáním.

1 26.08.2023

Výborná kniha od autora s mnohostrannými zájmy a mnoha profesemi. Vácha je kněz, pedagog, molekulární genetik a spisovatel, ale také cestovatel a svým způsobem i dobrodruh. V této knize se zabývá problematikou evoluční biologie ve vztahu k základním článkům víry, ale hlavní akcent je kladen na fundované vysvětlení evolučních principů, což ovšem u čtenáře předpokládá jisté znalosti překračující úroveň středoškolské biologie. Vácha patří k modernímu proudu v katolické církvi a jeho někdy neortodoxní postoje se pravděpodobně ne vždy setkají s pochopením u starších příslušníků katolického kléru. Vzhledem k jeho nekompromisním občanským postojům a jeho mravní a etické integritě si lze jen přát, aby takových katolíků bylo u nás co nejvíc.

1 21.04.2023

Skvělá britská satira na některé, nám poněkud vzdálené, aspekty amerického pohřebnictví a pohřebních zvyklostí včetně pohřbívání domácích mazlíčků. Kniha neztratila nic na aktuálnosti ani po 60 letech a s chutí jsem si ji přečetla znovu v novém vydání. Sice to trvalo dlouho, ale i u nás už existují krematoria a pohřebiště pro pejsky a kočičky a možná i menší zvířátka, jen si nejsem jistá, jestli je součástí příslušných obřadů také bohoslužba. Nic naplat, přejímáme americké kulturní vzorce, i když spíše ty méně žádoucí. Chtělo by to nového Evelyna Waugha, aby se po svém vypořádal s genderově neutrálním newspeakem, přepisováním klasických děl včetně pohádek, stresujícím efektem binárních záchodků pro LGBT komunitu, odstraňováním "nevhodných" soch a řadou dalších "progresivistických" idejí, které se snaží učinit náš život plnější a krásnější. Toto vše člověka napadne při čtení této knihy.

1 27.03.2023

První dvě kapitoly knihy jsou věnovány hodnocení krásy v průběhu kulturní historie člověka s mnoha citacemi nejrůznějších osobností, hlavně filozofů, kteří se teorií krásy zabývali. Tato část mi připadala poněkud suchopárná, asi něco jako hesla do encyklopedie; chyběl mi tam osobní pohled autora. Poutavější je oblast, ve které je Koukolík doma - emoce a funkce neuronových sítí. I zde je část textu spíš učebnicového charakteru, vysvětluje se, co jsou to neurony, axony, dendrity, synapse… Nicméně v dalším jsou popsány zajímavé experimenty, které pomáhají odhalit, co člověk považuje za krásné, ať jde o lidské tváře, výtvarná díla nebo hudbu a na jejichž základě lze vytvářet hypotézy o procesech, které se v mozku odehrávají. Pokud jde o výtvarné umění, je překvapivé, že v knize není zmíněn zlatý řez, jenž je již od středověku považován za ideál krásy, i když o jeho univerzální platnosti se stále ještě vedou spory. V knize je pouze zmíněna matematická analýza krajinářských maleb charakterizovaných poměrem rc, bohužel ale není vysvětleno, co přesně tento poměr znamená. Nejkratší je poslední kapitola (čítající pouhé tři stránky) věnovaná kýči. Zde se mj. píše, že pro výtvarný kýč je charakteristická neotenie, tj. zdůrazňování dětských rysů nebo vůbec rysů mláďat. To ovšem zdaleka nevystihuje různorodé projevy kýče, které nalézáme jak u klasického, tak i moderního umění, v reklamě a mnoha dalších oblastech našeho života.

25.10.2024

Ploché, nezajímavé a nudné psaní. Ano, má jít a do jisté míry jde o satiru, ale text je málokdy skutečně vtipný, bez metafory či přirovnání, bez zajímavého či nečekaného použití jazyka. Navíc mnohé společenské postoje, které Bradbury před zhruba 50 lety (originál vyšel v r. 1975) karikoval jako "pravicové", jsou dnes společenskými normami, v jejichž rámci se pohybujeme - např. biopotraviny, uplatnění žen ve vysokých funkcích, politická korektnost atd. atd. Větší část textu je psána v přítomném čase, příběh nemá žádnou gradaci, žádnou pořádnou zápletku a mnohomluvně se v něm popisují bezvýznamné situace z běžného života. Např: "Howard zajde k opékači topinek a zasune do něj chléb… Howard stiskne tlačítko a z opékače vyskočí topinky"… "Vstoupí do předsíně, oblékne si dlouhý kožený kabát.. projde předsíní, otevře domovní dveře a vykročí ven". .."Howard odstrká nákup přes nezastavěnou plochu nákupního areálu…kolem vyschlé fontány a pak vykachlíkovaným průchodem až k výtahu. Vyjede nahoru, přeskládá krabice…a vrátí se s prázdným vozíkem do obchodu. Pak na parkovišti odtlačí i náklad sklenic a odveze druhý vozík zpátky". .."Odemkne dveře na straně řidiče, nasedne a dvakrát otočí klíčkem v zapalování". A tak to jde stránka za stránkou. Nuda, kterou nezachrání ani popis sexuálních avantýr hlavních protagonistů nebo sociologický žargon. Pro televizní seriál ovšem vhodné. V anotaci k českému vydání se praví: "Slavný univerzitní román báječného britského satirika předčí cokoli od Davida Lodge". Já to vidím obráceně: většina Lodgeho příběhů je i dnes čtivá, zábavná, vtipná. Kdežto z pohledu dnešního čtenáře je toto Bradburyho dílo nezajímavé a beznadějně zastaralé. Co vedlo nakladatelství k vydání 40 let starého románu a změně jeho původního názvu, mi není jasné. Komerční úspěch to zřejmě nebyl, dnes lze zakoupit Bořitele dějin v obchodu Levné knihy za 9 Kč. I to je jistým indikátorem jeho hodnoty.

02.10.2024