Lidka komentáře u knih
Ono je asi dost těžké napsat vyloženě filosofickou knížku a ty myšlenky vmáčknout do nějakého čtenářky přitažlivého děje. Ale bez toho děje by ta knížka zase ztratila čtenářskou přitažlivost a taky by nám nedala takovou jasnější cestu jak těmi myšlenkami obohatit svůj život. Já byla velmi potěšena a poučena mnohým a bylo mi to řečeno tak nějak lidsky a srozumitelně. Člověk nemusí přijmout úplně všechno co se tam píše, ale zajisté tam každý něco, co se jeho týká najde.
Tak tohle byla typická oddychovka. Jo, bylo tam i dramatické téma, ale přišlo mi to všechno tak jaksi ploché , povrchní, moc postav , ale žádné vykreslení do hloubky. Já vím, obyčejný život, to mne právě baví, ale přijde mi, že právě ten obyčejný život je trochu jiný. Přišlo mi to, jako kdybych tak trochu četla naši Rosamunde Pilcher. A taky se mi zdá, že těch knih autorka píše už tolik, že se hodně opakuje a že na hlubší vykreslení postav nemá čas.
P.S. Až to budete číst, schválně si všimněte, kolik mužů řekněme okouzlila. :-)
Je to takové čtení pro ženy, nejsou zde žádné "velké" myšlenky, ale rozhodně to není čtení bezduché a laciné. Prostě každý věk má své kouzlo a své zcela specifické problémy. A tohle jsou problémy zralých žen. Bojí se o své již odrosté děti, o svá vnoučata o rodiče, které chtějí chránit před nemocemi a špatnými zprávami, ... a na druhé straně mají pocit / a pravdivý pocit/ , že i ony chtějí ještě mít trochu radosti z toho svého, tak rychle ubíhajícího vlastního života.
Četba pro všechny, kteří se chtějí hodně dozvědět o politickém vývoji Japonska, hodně o tradicích a rituálech a na pozadí toho je pak příběh dítěte - dívenky - slečny - paní- Nao a její široké rodiny a přátel. Já myslela, že to bude spíše naopak, že budu číst o Nao na pozadí politického vývoje, rituálů a tradic Japonska.
Rozšířila jsem opět svoje znalosti o Japonsku. Už vím, odkud pochází pojem kamikaze... kamikaze, boží vítr, který zachránil Japonce od nadvlády Mongolů a to dokonce dvakrát.
Přiznávám, že jsem trošičku víc čekala... , ale jelikož mým přáním/ nesplněným/ bylo projet se Sibiřskou magistrálou/ pochopitelně vlakem/ , tak musím říct, že o stepích, Volgogradu, Sibiři, tajze, Bajkalu.... jsem si díky panu Tomšíčkovi své představy v mnohém doplnila. A jinak za to, co zvládl, za to teda smekám. A jednu hvězdu přidávám za statečnost ale i za nesmírnou jeho skromnost a pokoru. Díky.
O tom, že láska lesbická dovede být stejně silná jako každá jiná. Pro člověka s klasickou orientací potvrzující zjištění.
Jinak i mě to přišlo hodně schématické.
Je tu napsáno spousta superlativů , i mne ta kniha nadchla a moc se těším na další autorovy knihy. On sám na posledních stránkách říká, jak moc mu záleží na tom, aby čtenář byl spokojen, že je to pro něj hnacím motorem.
Já za sebe dodávám, že to bylo celé skvělé, jen škoda, že mu došel dech právě v klíčovém finiši. Přišlo mi to, že nám chtěl udělat radost:-)
Příběh dvou bratrů, které rozdělila řevnivost a rivalita , tolik připomíná příběh o Kainu a Ábelovi, ale jejich povahové rysy a osudy mohou také symbolicky připomínat rozdílnost Brazílie jako takové, bouřlivě se rozvíjející hlavní město na straně jedné a Manaus, město uprostřed pralesa na straně druhé. Je to taky o nádherné, celoživotní neutuchající lásce manželské, mezi Zanou a Halimem , tato část příběhu mne zcela dostala, přiznávám. Zajímavá je i postava vypravěče, která vám zůstane dlouho utajena, osoby pátrající po svých kořenech a skládající celý tento příběh ze střípků vyprávění jiných.
Taková zvláštní kniha , když jsem ji četla neoslovila mne tolik, až postupně s odstupem času v ní opětovně hledám a po kouscích skládám tu mozaiku a nacházím ono poselství, které mi pan Hatoum chtěl předat.
Ta první část se mi líbila moc , druhá už mne tolik nenadchla, ač obsahově byla zajímavější jak první.
A jinak řečeno se opět potvrzuje, že k citům a vztahům se každý staví jinak.
Nebylo to marné čtení, mne ten konec spíše zklamal, nemohu pochopitelně napsat proč, ale takový je asi život.
Líbilo se mi, že to zbytečně neprotahovala, mělo to spád a logiku, prostě takové správné letní čtení.
Jo, bylo to moc dobré a zajímavé čtení. Jen jsem udělala asi chybu, že jsem přečetla 4 jeho knížky všechny po sobě a s výjimkou Libůstky/ ta je jiná/ mi ty tři zbývající jaksi splývají. Je tam hodně věcí co se opakují. Ale to je můj problém. Rozhodně doporučuju k četbě všem, co se rádi dozví zajímavé věci i o věcech o nichž už mnohokrát slyšeli a myslí , že už je nic nepřekvapí. Taky mne zajímá, jak nás vidí lidi odjinud. I když tenhle pan spisovatel je už skoro jako náš:-))
Petra Hůlová zvolila jeden konkrétní lidský osud, aby nám popsala situaci ukrajinské menšiny v Čechách. Hlavní hrdinka Olga v jakýchsi spíše nahodilých a než nějak chronologicky uspořádaných zápiscích popisuje a komentuje dobu, kterou v Čechách strávila, ale také vzpomíná na svůj život a svých blízkých na Ukrajině.
Nepíše tak , že by se mi to četlo "samo" nutí mne číst pomalu a pozorně. Jinak se ztrácím a musím zpět. Ale je to zajímavé čtení a nic zbytečně neprotahuje. I když mi připadlo, že tam toho spoustu rozehrála a nenapsala jak to dopadlo. Asi proto, že život jde dál a události se mají dál vyvíjet? Nevím. Ale mne ta knížka bavila.
Krásná kniha. Taková zvláštní, všechno je tam takové tiché, nenápadné, tiše plynoucí.
Je tam spousta nevyslovených slov a přesto víte o čem se mluví, je to náznak a přesto není pochyb co bylo myšleno.
Je to příběh obyčejných lidí, obyčejné rodiny do jejichž života zasáhla shoda nešťastných náhod .
Příběh o lidech, kteří hledají odpuštění a hledají jak naplnit svůj zbývající život.
Je to krásná kniha, útlá sice počtem stran , ale přesto tolik obsažná sílou příběhu.
Co se čtení týká, tak se četlo velmi dobře.
Co se obsahu týká, tak mi to přišlo opravdu překombinované, ale až moc moc. Prostě mám ráda, když se to vyvíjí aspoň trošku důvěryhodně ... a tady nám teda paní spisovatelka nakládala tolik záhad :-) .... No ale jo, docela dobrý.
Simonabr má pravdu, dobře se to četlo, ale byl to příběh bez hlubšího vykreslení postav. A že život není žádné peříčko ? To je fakt, a toho bylo v knize dost.... je tak?
Kniha to byla hodně zajímavá, myslím, že ten příběh sám o sobě byl až druhořadý, že především autorce šlo o to, ukázat nám svět lidí, kteří mají Aspergerův syndrom, ukázat nám jejich svět ticha, vylíčit jejich mnohdy marnou touhu o navázání přátelství, popsat nám jejich zcela zvláštní způsobu myšlení a komunikaci s okolním světem, který jim mnohdy tak málo a velice obtížně rozumí... Snaha autorky o to, abychom si uvědomili, že takoví lidé mezi námi jsou a my bychom se měli snažit jim pomáhat , když mnohdy nemáme schopnost jim zcela porozumět.
Ta kniha mne poučila a zase mne kousek posunula v poznávání něčeho o čem jsem doposud jen slyšela , ale vžít se aspoň trochu do světa těchto lidí jsem vůbec neuměla.
Také si na autorce cením, že příběh opravdu propracovala, že všechno konzultovala s řadou odborníků, tím je kniha přesvědčivější a věrohodnější. A co mne nejvíce zaujalo, že nechávala text číst dívce Jess, která touto poruchou trpí a dala na její pocity a rady co v textu opravit a že vlastně díky této dívce mohla vytvořit postavu Jacoba tak věrohodně.
I já mám Hakla ráda, je takový zvláštní, přiznávám, že já neumím vlastně jeho žánr někam zařadit.
Tato jeho knížka nutí k přemýšlení, děj není ucelený, ale jde se v tom zorientovat
Je to výzva a zamyšlení, zda by se už konečně něco nemělo dělat proti zlu, třeba proto, „Aby pár šmejdů přestalo klidně spát – stačí.“
A je to taky o zajímavém milostném vztahu , ač trochu nerovném.
Pět hvězd dát nemohu, zas až tolik mne to nepohltilo, ale čtyři dávám s klidným svědomím. :-))
Pro mne tedy klasická červená knihivna, bohužel.
Bylo to zase něco jiného, každý ten seveřen je trochu jiný, ale prakticky všichni jsou dobří. Tohle má zajímavé téma, prostředí, kde se asi octne běžně málo kdo z nás ... někteří bojují za to, aby získali úspěch a uznání na poli vědy a udělají pro to hodně, jiní touží po odhalení tajemna jež skrývá jejich minulost, ... a do toho napínavá zápletka erotické přitažlivosti.
Jo, dobré čtení to bylo, určitě se nebudete nudit.
Tak z této knížky mne mrazí!
Je útlá, přečtete jí jedním dechem za pár hodin, ale věřím, že na ni nikdy nezapomenete.
Je to něžný, křehký příběh viděný, cítěný a žitý malým děvčátkem, které se setkává s citem doposud nepoznaným.