loolee komentáře u knih

Pomoc! Po celou dobu, co jsem knížku četla, naštěstí ne dlouho, protože nešlo se odtrhnout. Pomoc! Ať už to skončí, ať už to proboha skončí, ať někdo něco udělá, ať to dočtu a ....prostě ať se něco stane, co to zastaví. Ach, jak dobře vím, proč děti neřeknou, že jim rodiče nebo blízcí ubližují. Jak se bojí, že je někdo vezme i těm rodičům, kteří na ně vlastně kašlou a jak strašně je přes to všechno mají rády a pořád doufají, věří, čekají na milé slovo, zastání, obrat, že přijdou domů a bude to dobré...a ono není. A ony pořád věří. A mezitím v nich něco okorává a kazí se. Nenávratně. To, co jiné děti mají, tyhle ne, cosi v nich zakrnělo a nevyvinulo se, občas se snaží žít, jako by to měly, ale je to jak hýbat pahýlem paže. Není, nejde. Knížka není primárně o pohlavním zneužití, i když to je kauzou celého děje, ale ignoraci, necitlivosti, nefungujících vztazích.

Štastný konec....vlastně jo. U Listopádu nepřišel, tady jsem se dočkala. Aspoň trochu, aspoň že tak! Díky za něj, díky za knihu. Díky za všechny děti, kterým třeba zprostředkovaně tahle kniha pomůže...že si jí přečte někdo, kdo může pomoct.

27 02.11.2023

Z té knížky jsem úplně paf. Nejdříve mi byla protivná postava Leny, ale ono to tak muselo být. První vložená pasáž mě taky nepotěšila. Ale dávala smysl. A dala se číst! Takže ty další už jsem četla bez odporu. Líbila se mi mnohovrstevnatost - o postavách zpočátku nevíme nic, vše se odkrývá postupně, aby v závěrečných kapitolách vygradovalo. O hrůzách 50. let už jsem leccos četla, tohle je další rozměr. Jak je snadné lidi znesvářit proti sobě. Ačkoliv sama jsem bezvěrec, resp. nevěřím v Ježíše Krista, domnívám se, že vyvrácením víry komunisté napáchali (další!) strašné zlo a důsledky vidíme dodnes. Víra v rozumné míře, s jasnými morálními pravidly, je potřeba.
Tenhle román budu ještě dlouho přemílat v hlavě a stejně, jako u Žítkovských bohyní doufám, že kostel v Bílé Vodě a okolí navštívím. Kateřina Tučková rozhodně odvedla vynikající práci, napsala román, nikoliv přepis dějin (tolik k názoru S. Balíka), možná se mohl trochu víc snažit korektor (v jednom místě hovoří u matky Tobie o tom, že se jí třásly ruce, jenže ona má jen jednu, nadužívání některých přídavných jmen a podobně). A rozsah...jsem vděčná za knihy takového rozsahu, že mi vydrží déle :-). I tak jsem knížku přečetla během pěti dnů.

21 07.07.2023

(SPOILER) Knížku jsem začala číst včera a nemohla jsem přestat, tudíž jsem se skoro nevyspala ...úžasné dílo, jsem nadšená. A moc jsem si přála návrat Fanky na scénu, potěšilo mě, že se tak stalo. Barbora a její síla mi byla sympatická v počátcích, ale čím byla starší, tím víc mi lezla na nervy. Hrozně jsem se o rodinu bála při skrývání polského dezertéra. O sporech v polsko-českém pohraničí po rozpadu monarchie jsem nevěděla, úplně ne překvapivý byl vliv těžby na okolí, ale také na lidi...

Do oblasti se musím podívat, ovšem z literárních výletů je tu ještě Žítková. A vrhám se na druhý díl, takže žádné spaní nebude :-).

19 08.06.2022

Poblíž Nové Bystřice jsem během jedné dovolené najezdila dost km na kole, v Hůrkách jsem byla taky a vědět, že budu číst detektivku, která je tu umístěna, dávala bych při cestách větší pozor ;-). I tak jsem měla pocit, že cestuji společně s Josefem Bergmanem a Sylvií Sedlákovou.

Michaelu Klevisovou jsem objevila před měsícem a už ji mám v podstatě přečtenou (problém všech mých oblíbených autorů - píšou výrazně pomaleji, než já čtu). I v tomto díle oceňuju nejen detektivní zápletku, ale rozehrání orchestru postav a jejich vztahů. A stejně, jako v reálném životě, i tady se vraždí v podstatě pro blbost.

Dobrá detektivka, doufám, že další budou přibývat.

17 14.08.2024

(SPOILER) Přečtení druhého dílu mi trvalo trochu déle, ale nikoliv kvůli vlastnostem knihy (obsah, rozsah), ale protože nemůžu číst tak často, jak bych ráda (skoro pořád).

Druhý díl je trochu jiný. Pochopitelně. Postavy už znám, neztrácím se v nich, taky období, je mi už bližší - nikoliv věkem, ale z něj už mám načteno podstatně víc, i když pořád platí, že o vztazích mezi Poláky a Čechoslováky z nové republiky z toho období toho moc nevím.
Těší mě radosti, které postavy mohly prožít a je mi líto strastí. Sympatická mi zůstává Julka, to je můj člověk. A Barka se naštěstí zcela nepomamila...ale jak jde čas...kde je ta holčička z prvního dílu se svojí milou náturou...chjo. Běh času je nelítostný. Líbily se mi i přízemnější pasáže o fyzických vztazích postav; uvádějí je tak nějak do normálnější roviny. Závěrečná část po osvobození už je bohužel neradostná, i když by tomu mělo být naopak. Už jen znalost toho, co nastalo po konci války (naznačované správou Larischovského majetku), chování osvoboditelů (Halka)...

Těším se na třetí díl.

17 21.06.2022

Touto knihou jsem dokončila všechna detektivní díla autorky. Mám ji tedy přečtenou doslova i přeneseně a přesto jsem pachatele neuhodla....tedy vlastně jsem ho ani nehádala. Opakovaně už mi ale některé zvraty přijdou trošku přitažené za vlasy, ať už negativní (tragické/špatné řešení) a nebo pozitivní (šťastná náhoda či pozitivní záměr konání některé z postav). Přesto je to pořád nadprůměrné dílo, čtení mě bavilo. A doufám, že se komisaře Bergmana ještě dočkáme.

16 20.08.2024

To je tak silná knížka.... Tohle se ale i skutečně děje a utrpení dětí nakonec většina dospělých neřeší, nesnaží se pomoci a zavírá před tím oči. Tohle byl "jen" příběh. Bolela mě na tom ta skutečná bezmoc dětí, kterých se tohle týká v reálném životě. Protože ony většinou přes to všechno mají svoje rodiče rády a proto mlčí...a taky se stydí.

16 27.04.2023

Tak tohle byla tedy kniha! Není to moje první setkání s L. Fuksem, vedle takřka obligátního Spalovače mrtvol mám za sebou ještě Příběh kriminálního rady. Ovšem toto...nezačlenitelné prostředí, kdy chvíli nevím, jestli se pohybuji v 50. letech nebo v příštím tisíciletí, typické Fuksovy repetice, podivný děj i příběhy postav. Paní Mooshabrová se svými koláči s hrozinkami, tvarohem a vanilkou, ale také saláty, šunkou a limo, směšným klouboukem s pápěřím, její péče o hroby a aktivita v Péči (z nehodných dětí může vyrůst pomocný dělník nebo nádeník, kázeň si lze osvojit jedině hlídáním) je mi chvíli protivná, chvíli z ní mám strach a chvíli je mi jí líto. Děsí mě její nákupy, nepříjemná je mi Nabule a její otlemený smích, člověk černý pes i Wezr. Jako Fuks opakuje, paní Mooshabrová zkracuje (ali, kiosk, paní Eichen, magnet). Mezi podivnými jmény se objevují i jména existující (Guiseppe Verdi). Absurdní Muzeum míru, ve kterém jsou vystaveny zbraně...A ten závěr. Žádné slovo nebylo navíc, vše v románu má své místo. Kniha mi nepřišla hororová ve smyslu hororu, jak jej vnímám, ale měla jsem z ní pocit úzkosti a něco ve mně z toho všeho bylo poněkud nervózní a napjaté.

14 13.10.2023

Příběh, který se nestal, ale mohl stát....že mohli Etienne a Marie-Laure vysílat aniž by byli odhaleni? Proč by ne...za války jistě nasazovalo s rizikem odhalení své životy spoustu lidí, kteří tím pomáhali k porážce nacistů. Hezky shrnuto v dopise tatínka pro Marii-Laure: "poděkuj ve svém srdci všem odvážným lidem, díky nimž se můj dopis dostal až k tobě." Tak takhle nějak.

Potěšily mě úryvky z Dvaceti tisíc pod mořem. Stejně, jako hrdinka, jsem knížku četla mockrát...přesně si i vybavuji, na jakém místě stránky v mém výtisku byly.

Kniha by měla být jako čtyřdílný miniseriál na Netflixu. Názory diváků (nutno říct, že řada z nich knihu nečetla) jsou rozporuplné, sama jsem zatím neviděla.

Nesrovnávám mezi sebou knížky A. Mornštajnové. Hana byla Hana a tohle je něco jiného. Děj jsem si vizuálně zasadila zčásti do jednoho sídliště v Praze, kde jsem prožila část dětství právě v době před revolucí a pak do jedné pohraniční oblasti v severních Čechách, kterou jsem poznala až později. V průběhu čtení jsem se několikrát ujišťovala, jaký je den a ubezpečovala se, že revoluce skutečně proběhla, tak přesvědčivá kniha je. Díky bohu za to, že se tak stalo!

Kniha perfektní.

13 17.10.2023

Knížku jsem v podstatě "vdechla", tak mě chytila. Ale je to kruté, velmi kruté.

13 22.08.2022

(SPOILER) Prostřednictvím osudů jedné rodiny autorka vylíčila poválečný vývoj na Hané. V dobrý konec kvůli znalosti historie člověk moc nedoufá, na Valje se pěkně ukázalo, jak nešťastné mohou být záměry rodičů s dětmi ohledně jejich sňatků. Rozuzlení v této části mě překvapilo, upřímně zrovna tady jsem doufala v happyendy dokonce dva (že se Betty s rodinou nakonec podaří uprchnout do Anglie a že se Valja usadí s Metodějem). A popis nástupu komunistů k moci a kolektivizace mě vždycky znovu spolehlivě popudí.

Výborná kniha, přečetla jsem ji v podstatě za dva dny.

12 16.12.2024

České detektivky mám ráda a knížky téhle autorky se dobře čtou, odsýpají a líbí se mi popis reálií.

12 12.08.2024

V průběhu čtení knihy jsem si nejen dopřála virtuální tour, která je k dispozici na stránkách vily, ale pídila jsem se po skutečných osudech jejích majitelů a hlavně proč se jim nevrátila. Po kolikáté už si říkám, kolika lidem válka nenávratně ovlivnila jejich život, jak se v tomto trendu pokračovalo po komunistickém převratu...co idejí bylo spojeno s obdobím před sovětskou okupací... A jak tenká linie je mezi láskou a nenávistí. Příběh, popsaný v knize, je třeba brát jako příběh, vymyšlený spisovatelem, nikoliv něco, co se skutečně stalo. Jde jen o inspiraci, byť styčné body se skutečností jsou. A vymyšlen je hezky, čtivě.


Ta vila je nádherná. Tak krásná, nadčasová, jednoduchá. Fascinující. Majitelé disponovali nejen penězi, ale také vkusem. Báječná kombinace.

12 22.09.2023

Na romantice přece není nic špatného. Do mojí čtečky se vejde spousta žánrů a v knížkách Julie Caplin je to, co mě baví: cestování, dobré jídlo, zpravidla taky kafe (i když v Tokiu byl čaj ;-) ), romantika, i když trochu nekomplikovaná, ale proto ty knížky čtu, však si u nich chci odpočinout a ne se trýznit pomyšlením, jaká protivenství ještě na hrdinku čekají. Spíš bych to někdy rozštípla dřív a posílila erotickou část...no jo, když ona je to britská spisovatelka ;-). Kavárna v Kodani mě dost bavila, i když to, jak se nakonec novináři hodili do souladu, mi přišlo pravděpodobné ještě méně, než ta romantická dějová linka. Každopádně i teď jsem v průběhu čtení googlila něco více o kodaňských reáliích a místech, kde se hrdinka pohybuje.

12 15.09.2023

(SPOILER) Výborný příběh - hlavní hrdina mi byl veskrze sympatický, držela jsem mu strašně moc palce, aby to zase nepokazil (v jedné pasáži nevratně), přemohl alkoholové bažení a rozhodl se správně při řešení potíží v práci - ať již ve vztahu k pacientům či nadřízeným. Závěr se mi líbil, popis prostředí nemocnice mi přišel důvěryhodný, jestli to ovšem takhle je doopravdy, tak potěš koště.

12 19.04.2023

To je zvláštní příběh. Smutný. Složitý - asi neumím odpovědět na otázku, jak bych reagovala jako matka já. S vědomím "zákulisních" informací o hlavním hrdinovi se to rozhoduje jinak, ale vlastně ani on si není sám sebou úplně jist. Složité, složité. Obdiv k autorce, jak umí příběh vystavět, vystihnout, žádná zbytečná slova.

Druhá knížka této autorky a opět jsem nadšena. Jak jednoduše dokáže popsat problém, situaci. Všechny ženy mě vytáčely, tím, jak bylo snadné je zmanipulovat, jak se nebránily a braly vinu na sebe. Znám takové lidi i ve skutečnosti, vlastně i sama si často dávám leccos za vinu (ale nedávám to najevo, tedy myslím). A ono to může mít důvod i v dětství, na což mě přivedla další knížka autorky, Vrány. Asi nejvíc mě dostal třetí příběh, to zhroucení sebevědomí, jak málo stačí, když nejsou pevné základy vlastní sebeúcty a znalosti vlastní hodnoty. Opravdu dobré čtení, tohle není knížka, u které s poslední větou nevím, o čem vlastně byla.

11 27.04.2023

Báječná kniha, moc se mi líbila - řadu míst znám, ale nemenší řadu nikoliv, takže jsem si v průběhu čtení googlila a psala poznámky, kam se podívat :). Ačkoliv o něm vím už z dřívějška, tentokrát důkladně jsem prohledala informace o Nissánkovi :). Nevšední vůz, jen co je pravda. A líbily se mi i faktografické pasáže.

11 08.06.2022

Třetí díl se mi četl neméně dobře, než předchozí, ale....asi kvůli tomu, v jaké době se odehrává, působil na mě děj hrozně šedě a beznadějně, stejně, jako pocity některých postav na soužití s dobou a vývoj poválečné Karviné. Tolik jsem si přála, aby Ženka zdrhla za kopečky.

S povděkem jsem přijala obrazovou a dokumentovou přílohu, i v průběhu četby jsem si vyhledávala, jak některá místa dopadla či vypadají dnes, protože od místa děje jsem velmi vzdálena.

10 12.08.2024