los komentáře u knih

čtenář VM níže mi vysypal všechna esa z rukávu, takže stručně: je jasné, že Gažiová má ráda jednak kytičky a ptáčky, jednak tvorbu velkých českých básníků - a bohužel jejich odkaz ještě nedokáže rozvinout, jen je napodobuje...

oceňuju rozsáhlou slovní zásobu, kterou jí může závidět mnohý starší a zkušenější spisovatel, i schopnost poeticky pojmenovat svět (to je ten šuplík zvaný "reflexivní poezie"), ale opravdu na počátku jednadvacátého století řeší mladá, vzdělaná, ambiciózní žena témata jako předjaří, morseovka, třešně a jeřabiny nebo mráčky?

5 01.06.2024

velmi dobrý výběr prvního čtení, veršem, dramatem i prózou, přiměřený délkou i tématy, pěkné obrázky a v závěru každého textu rozšiřující otázky, hry či úkoly, které rozvíjí schopnost dítěte porozumět textu, spolupracovat s kamarády a poznávat svět (dobře, přimhuřme oko nad dobou vzniku a vynechme Čarkovu Armádu; Žáčkovo Metro taky asi dnešní dítě neokouzlí)

namátkou: Sládek, Hrubín, Halas, Nezval, Lada, Petiška, Štíplová, ale taky Tolstoj a samozřejmě Kožíškův Polámal se mraveneček

5 24.05.2024

hodně nesourodé příspěvky ve sborníku (na Palackého v Olomouci asi nutný grantový výstup), jehož sjednocujícím tématem je tělesná bolest: příspěvek Dvořákové o anorexii je zkrácená diplomka, Rychlíkův o skalpování upravená kapitola z rozepsané monografie, Soukupův o kyborzích a Soukupové o body hackingu jsou hodně obecné souhrny známých informací, které už hrozně zastaraly, Dudziakové o extrémních modifikacích v ČR je asi nejpřínosnější z celého sborníku (viz více na hell.cz)

5 16.03.2024

promyšleně, ale nenásilně komponovaný polyfonní román, příběh čtyř generací, v němž do sebe postupně zapadají všechny detaily; proti toku času se vystřídají 4 vypravěči, členové rodiny, když jim je právě 6 let, takže čtenáři se dostane více úhlů pohledu na popisované situace; v časovém záběru 60 let autorka trefně poukázala nejen na politické události období 1944-2004 (holokaust, izraelsko-palestinský konflikt, národnostní i náboženské střety, hippies, 11. září atd.), ale i na proměny výchovy, na vnímání a prožívání dětství (i když jsem se občas pozastavil nad jednáním a myšlením postavy, které zrovna šesti letům neodpovídalo), kritika jak "angloamerického", tak autoritářského typu výchovy, vyrůstání v neúplné či v náhradní rodině, stejně jako násilná adopce je myslím zjevná

netušil jsem, že Nancy Hustonová je manželkou Tzvetana Todorova, škoda že nejsou dostupné i její eseje, rád bych je četl

5 07.03.2024

anotace nakladatele říká vlastně všechno: o co je fragmentární text, v němž se střídá vypravěčský pohled na hebefila s reflexemi jeho oběti, kratší a syrovější, tím více poskytuje čtenáři prostoru pro domýšlení průběhu i následků nedořečených událostí; vskutku "poetickým", nápaditě obrazným jazykem jsou evokovány šokující intimnosti a jejich dopad na dospívající dívku, která se nedokáže vymanit z toxického vztahu

zaskočila mne role Terezina otce v příběhu, přímo se říká, že o zneužívání dcery učitelem věděl, a na jiném místě (příhoda během výletu na kole?) se snad naznačuje, že i otec je/byl agresor? nevím, příběh opravdu není lehké číst, jako by se na čtenáře s každou stránkou lepily cizí tělesné sekrety

těším se ovšem na další počin Hochholczerové, její vidění světa a vypravěčský styl mají potenciál

5 23.02.2024

další ze sebezpytných dekonstrukcí dětství a dospívání v nefunkční rodině, odrážející situaci sociálně slabších v Přerově v letech 2007 a 2021; vyprávění se zacyklovává ve vzpomínkách a přehodnocování pocitů, útržky paměti nejen ve střetu s realitou, ale i s vnímáním druhého, autoprojekce, osamění, naprostá bezvýchodnost

občasný vypravěčský přechod do druhé osoby jako pokus navázat kontakt (alespoň se čtenářem), být vnímán, slyšen, pochopen a přijat

hrozí předávkování frustrací a depresí

5 23.02.2024

na počátku osmdesátých let byla Macurova literárněhistorická metoda vskutku nebývale inovativní a jeho pojetí a výklad českého národního obrození myslím zůstává stále originální i inspirativní

v kapitolách Tvarosloví - Pojmosloví - Paradoxy hledá přijatelný historicko-politický a kulturně společenský narativ v rámci konstrukce naší národní sebelegitimizace a jazykové emancipace, navíc podložený objemným a značně různorodým dokumentárním materiálem

doporučuju všem studentům literatury

5 30.01.2024

tak trochu jako Sofiin svět, ale zábavnější a věřím, že pro školáky poutavé, dneska asi jediný způsob, jak přitáhnout náctileté k dějinám antického světa

5 23.01.2024

kniha měla poměrně výraznou propagaci, a přesto má zde tak málo komentářů a hodnocení? snad právě pro tu formální, žánrovou i myšlenkovou neuspořádanost až zmatenost, pro přetíženost a roztříštěnost provedení

na jednu stranu mne velmi nadchla úvahová část, v níž autor argumentuje svůj originální pohled na problematiku evropského turismu s jeho dopady na ekonomiku, politiku, ekologii, infrastrukturu, gastronomii ... místní societu, každodennost běžného obyvatele-domorodce atd., zacyklení tohoto systému migrování mas po planetě za účelem povyražení vede k ničení přírody i památek, vyprázdnění smyslu, komerci a zkýčovatění kulturního dědictví, následky jsou vskutku alarmující

ze strany literární jsem však na rozpacích, jde o parodii na Dana Browna (detektivní linka) či selfmanagement Coelha (cesta jako metafora duševního růstu), intimní zpověď (milostná linka sebestředného stárnoucího muže) nebo o alegorický obraz zániku Evropy (hotel, v němž se setkávají modelové tezovité postavy), příběh je ve své přeplněnosti zmatečný, myšlenkově roztříštěný, nevěrohodný a v důsledku toho pak plný klišé a "správných" postojů (např. jednoznačně pozitivní obraz emigrantů: viz emotivní životní příběh hotelového sluhy)

kdyby Pfeijffer napsal esej o dějinách a současných hrozbách turismu, potažmo o pochybném směřování západní/evropské civilizace, byl bych nadšen, neměl své varování však balit do moralizujících a narcistických pozlátek, těžko se pak prokopává k podstatě

5 19.01.2024

skrytý, tajemný, revoluční...

seznam potravin, které jsou tentokrát tabu, nedovolují vnitrozemskému Evropanu sestavit trvale udržitelný stravovací režim; regionální potraviny? dokonce i všechna u nás dostupná zelenina je špatně; v závěru knihy se nachází dvoustránkový (!) seznam doporučených lékových suplementů - to není ketodieta, ale strava kosmonauta

jsem rovněž zastáncem přerušovaného půstu, ostatně mnoho lidí ho praktikuje, ani o tom neví, ale přidávat k tomu magická zaříkávadla (mitochondrie, ketony, lektiny, lepek, laktóza...) a kouzelné přísady (buvolí mléko, amarantová mouka...) považuju za zbytečné

5 12.01.2024

tato publikace je vyváženější než Devadesátky, nezaměřuje se tolik na konzum, ale upřednostňuje alespoň ty nejznámější události v politice, kultuře, sportu, hospodářství... škoda že podobné přehledy se nedokážou vymanit z přílišné simplifikace a předpojatosti

oživil jsem si spoustu věcí a jevů, na které jsem už opravdu rád zapomněl a víc si na ně nechci rozpomínat (a není to jen oficiální hudební scéna osmdesátek, která mi působí přímo fyzické utrpení)


Co bude za 100 let napsáno v encyklopedii u hesla Gustav Husák?
Bezvýznamný československý politik, který působil v době Karla Gotta.

5 25.12.2023

to snad není možný, že něco takového může být vytištěno a prodáváno... asi jsem páteru Koniáši křivdil

souhlasím s čtenáři níže, vypravěčsky úplně jiný Jacobsen než v "ostrovní" tetralogii - i když stejně jako v ní je vypravěčem / pozorovatelem dění "malý člověk", bez obecného vzdělání a širšího společenského nebo politicko-historického rozhledu, a právě jeho (nikterak nekarikované) hledisko dodává "velkým dějinným událostem" (počátek druhé světové války v konfliktu Finsko-Rusko) na relativitě v mezilidských vztazích a naopak utvrzuje v nesmyslnosti a absurdnosti válečné mašinérie

rubat celý den v lese dřevo při minus 35 stupních Celsia? ...u nás dnes ráno bylo minus sedm, vylezl jsem na dvorek, protože jsem si potřeboval nařezat pár latěk, a nadával jsem, jak mi zalezlo za nehty... že mi není hanba...

dřevař Timo se vlastně rozhodne vzepřít všem válčícím mocnostem, když přes vyhlášenou evakuaci civilního obyvatelstva, posuny frontových linií, ostřelování a vypalování vesnic atd. zůstane doma a vytrvale zde dál dodržuje svůj životní a pracovní rytmus, ať se děje co se děje, pokud se setká s dobrým člověkem, ať je to Fin, Rus nebo Žid, pomáhá mu přežít = beru si z něj ponaučení, že člověk může být slabý a prostý, ale když má kolem sebe lidi ještě slabší, nezbývá mu nic jiného než se stát sám hrdinou

5 06.12.2023

rodilé Vimperáky příběh jistě potěší, mne ale vůbec nebavil, pro dospělého čtenáře je příliš naivní a jazykově neobratný (nejen malá slovní zásoba, ale nejsou využity ani stylové rodiny jazyka, jak by se zrovna pro dětskou/chlapeckou mluvu nabízelo), svět dobra a zla je očekávaně nastavený a bez zvratů či relativizace, nic nového mi to nesděluje; jen další z mnoha "svědectví", jak nám za socíku bylo ublíženo

5 25.11.2023

povídky o zpackaných partnerských vztazích, nenávisti v rodině či mezi sousedy, závisti, pokrytectví a lakotě; formálně je nápad dvojího vypravěče jednoho příběhu nosný, ale autorkou zde nevyužitý - očekávám, že druhý pohled by měl být konfrontační, relativizující, problematizovat první hledisko, vnášet do příběhu překvapení a náhlým obratem ho pointovat, tady se tak neděje bohužel ani v jedné povídce: druhá postava příběh jen dovypráví a nedostane možnost se ospravedlnit (spíše jen potvrzuje to špatné, co na ni nakydala postava hovořící první)

všiml jsem si, že do srabu, v němž se "zbabělí hrdinové" nacházejí, se bez výjimky dostali sami, vlastním přičiněním, a kdyby chtěli, mohou vše změnit, chtěla tím autorka cíleně něco naznačit?

líbil se mi příběh dědka, který "sbírá" věci a plní jimi svůj byt, zejména s těmi rukavicemi... hmm, ale garantují vám, že dospělý, manuálně pracující muž by dámskou háčkovanou rukavičku na ruku určitě nenatáhl

5 08.11.2023

generační román z roku 1968 očima čtyřicátníka, otce a redaktora, který se pokouší sepsat článek o jinakosti mladých, a zároveň si uvědomuje odlišnosti mezi svými vrstevníky a jejich rodiči

za těch šest desítek let se samozřejmě česká společnost výrazně proměnila, ale styčné charakteristiky rodinných, přátelských i pracovních vztahů přetrvávají: u -náctiletých touha po lásce, svobodě a nezávislosti (posílená dobou vzniku textu), ale i haurování a kruté boje o moc a uznání v partě + u -cetiletých únava z pachtění, úsilí a dřina, obava o místo a postavení + u -sátiletých žlučovitost z odepsanosti, rezignace, neschopnost přijmout změnu = doporučuju porovnat se současnou tvorbou např. Petry Soukupové

příběh není tezovitý, neoslavuje mládí, ani karatelsky neapeluje na zkušenost dospělosti, naopak relativizuje a nechává čtenáře, aby zvažoval a poznával (se) sám

vypichuji Petiškův metaforický jazyk a poetická přirovnání

5 03.11.2023

(SPOILER) dystopie v modelu "děti zachraňují svět před totalitou a ekologickou katastrofou" využívá prastarý žánr "napravení floutka", konkrétně přerod nafoukaného puberťáka v empatického hrdinu, který se obětuje pro lidstvo

jednu hvězdu, protože autorka má potenciál a jednou z ní může být oblíbená spisovatelka, umí sestavit příběh a vcelku úspěšně se pokouší pracovat s jazykem, ale její prvotina je sentimentální kýč plný nelogičností a nesmyslů, epigonská variace, která bez nápadu a aktualizace převařuje motivy Bradburryho, Orwella, Zamjatina, Atwoodové... a kterou neměl redaktor pustit do tisku, a když už, tak v textu nemilosrdně škrtat a škrtat a škrtat

zkusím to stručně, jak jsem si psal během četby poznámky:
- pravidla a zákony "jiného" světa hned na začátku vysvětluje hlavní postava čtenáři, což je hodně nešikovný a zastaralý literární postup
- opravdu autorka očekává, že za 500 let bude globálním jazykem angličtina? proč? protože sama angličtinu studuje?
- příběh se odehrává cca 500 let vzdálené budoucnosti, a přesto je plný kulturních odkazů k 20. století (snaha zvýšit intelektuální laťku? nedokážu si představit, že za 500 let bude puberťák poslouchat ABBu nebo Beyonce, to jako by dneska nějaký puboš ulítával na hudbě Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic)
- Nico a Tabitha se učí pochopit svět z knih 500 let starých = to se za 500 let ve vesmíru a v lidské společnosti, politice, kultuře, vědě... nestalo nic podstatného, žádné inovace, technické revoluce...?
- Nico čte Wildea a Tabitha Austenovou a rozumí smyslu slov i obsahu (tý brďo, ani dnešní studenti humanitních VŠ už nezvládají češtinu 19. století)
- papírové knihy nalezené na skládce = po 500 letech neporušené papírové knihy na větru a dešti? tak to abych se příležitostně po Praze podíval, jestli někde v odpadcích neleží originální tisk z 16. století
- Nico zná slovo housenka, ale neví, co je to motýl?
- člověk, který se celý život živí tekutou stravou (cibus), bez zdravotních obtíží stráví na ohni opečené maso a syrové ovoce???
- naivitou román připomíná film Modrá laguna nebo Děti ráje, sentimentalitou Chateaubriandovu Atalu a Reného = Nico a Tabitha nemluví (divoši se učí mluvit), všechno se učí od základů z knih, které na ostrově zanechal Pedro (nechali jste někdy na pobřeží popsaný papír? kolik dnů vydržel čitelný?); naprostá a naprosto nesmyslná idyla, na opuštěném ostrově je pro zamilovaný páreček všechno dopředu připraveno a hotové = postavena chýše s funkčním záchodem, konzervované potraviny, instrukce, jak co používat, mapa, poučné i zábavné knihy, potřebné nástroje...
- oheň rozdělají třením podle zhlédnutého filmu (zkuste to)
- Dariana a Ray nechají všechno vybavení po Pedrovi ladem, nic si neodnesou, a 8 měsíců si nevšimnou kouře ani jiných projevů života Nica a Tabithy na ostrově?
- Tabitha si dělá výpisky o něčem, co ještě nikdy neviděla, o čem nikdy neslyšela = zkoušeli jste to? (to musíte opsat úplně všechno)
- úžasně divadelní scéna = město se hroutí a nevlastní matka vyznává lásku Nicovi
- naprosto nesmyslný závěr = z hroutícího se města unikají lítacími auty všichni obyvatelé s prezidentkou v čele (Star Wars?), Nico a Tabitha v druhém autě jí za letu předají informace, které mají zachránit lidstvo, a pak se odpojí od kolony letících aut, protože už nemají palivo, k prezidentce do auta se nevejdou, a tak letí hrdinně zahynout zřícením se do moře, ehm... proč nepočkali na jakékoli jiné létající auto, které letí v koloně za nimi?
- autorce chybí aspoň základní znalost technologií a vize jejich progresivního vývoje (např. závěr: plně autonomní vozidlo/létadlo by jistě včas samo vyhodnotilo, že mu chybí palivo/energie, možná by si i samo dálkově zajistilo nabití atd.)

5 03.11.2023

povídky, črty, cestopisné fejetony, satiry i eseje Washingtona Irvinga znali čeští čtenáři ještě dříve než E. A. Poea, Irving vytvořil pro americkou literaturu typ antihrdiny - sympatického packala, s nímž čtenář soucítí a jemuž i trochu fandí, protože se v něm často poznává: třeba Rip Van Winkle nebo Ichabod Crane (Ospalá Díra) inspirovali spoustu pozdějších převyprávění či adaptací, i filmových;

kromě humoristických povídek myslím že i mnohé cestopisné fejetony jsou i pro dnešního čtenáře stále čtivé (v tomto výboru popis Shakespearova města očima soudobého návštěvníka)

5 10.10.2023

brilantní literární experiment Jelinekové: vykostění žánru červené knihovny (kostra jazyka je obnažena jak formálně, tak obsahově a motivicky)

příběhy o "lásce" zbavené "lásky" a vyprávěné "bez lásky", bez tradičního subjektivního vhledu, etického a emocionálního vzorce empatie, touhy a oddanosti, pouze s ohledem na moc a majetek

typizovaná schémata partnerských a rodinných vztahů se zjevují v příbězích brigity (nevzdělaná chudá šička v továrně se vyšvihne na "vyšší" společenskou úroveň těhotenstvím vynuceným sňatkem s úspěšným, ale fyzicky odporným podnikatelem), pauly (náctiletá naivka, kterou pomlouvá celá vesnice, se nechá zbouchnout primitivním lesním dělníkem, jenž ji v opilosti bije) a zuzi (spratek z lepší rodiny)

není to lehké čtení a trefně dávkované jedované slovo dokáže vyrazit dech

5 05.10.2023

ač méně známý autor, objevná parodie a perzifláž upomínající na Gogolovu ironii a oblíbené dobové "sterniánství" s typickým motivem personifikované tváře velkoměsta, Veltman ve svém Lunatikovi mj. použil svou dětskou vzpomínku na skutečný požár Moskvy v roce 1812

5 27.09.2023