los komentáře u knih

úžasně, nádherně, fenomenálně metagalaktické, metafyzikální, metanarativní, metaliterární, metaforické... pozor na značky ve vesmíru a nebojte se podojit Měsíc

starý dobrý Qfwfq patří k nejoriginálnějším personálním vypravěčům, co znám

5 05.06.2022

žánrově takměř modelová novela, kvintesence Márquezova skvostného reálněmagického světa s jeho nepřekročitelnými pravidly a zákonitostmi, které zakládají legendy (i proto v názvu kronika), a s pestrým vzorníkem charakteristických postav; geniální a nadčasové ztvárnění obecně platných motivů kolektivní paměti a kolektivní viny proti osamění individua + napětí, a přitom synergie lásky a smrti, zasazených do prostředí latinskoamerického folkloru a zacykleného času, kde se bezvýznamné stává mýtotvorným

mistrný popis závěrečného obrazu Nasarovy vraždy, ta prostá sdělnost kontrastující s metaforickým jazykem "vyšetřování"

5 21.05.2022

téma "jiného" inteligentního života výborné, ale děj k uzoufání nudný a motivace postav nevěrohodné (protagonista a vypravěč je povoláním psycholog a chová se takto?)

asi v polovině knihy jsem si vzpomněl, že jsem to kdysi dávno viděl zfilmované (a že mě to taky nebavilo)

5 23.03.2022

nadčasová reportáž, autor měl velmi jemný cit pro detail a jeho prostřednictvím dokázal trefně, vtipně a originálně vystihnout to podstatné a ikonické pro americkou kulturu; nezaznamenal jsem žádnou ideologickou slinu jedu (vzhledem k době vydání knihy), naopak pozoruhodná subjektivní hodnocení, někdy podivující se, jindy okouzlená, někdy s povzdechem a nepochopením; autorův jazyk je poetický a potěší nápaditými metaforami a alegoriemi

5 07.03.2022

čtenářská lahůdka, domnívám se, že klíčem k její interpretaci je princip výstavby řeckého dramatu = stačí číst postavy jako role antické tragédie a nad univerzitním románem s kriminální zápletkou se rozprostře další dimenze ozřejmující jeho formu i narativní strategii

5 24.02.2022

to je ten nejtrapnější škvár, seznam klišé a floskulí, dementní zvratek, co jsem za poslední roky četl, až se mi dělaly mžitky před očima a nemohl jsem uvěřit, že něco tak špatně napsaného, hloupého, tupého a naivního mohlo Argo vydat (o nevkusně debilní obálce ani nemluvě)

ať otevřu na jakékoli straně, schéma rádobyintelektuálního plkání, klišé vedle hlouposti: ...tráva je zelená a sluníčko svítí, jak napsal velký literární kritik F.X. Šalda, z kterého jsme si dělala podrobné výpisky, zatímco mí kamarádi zaháleli, co by tomu asi řekla moje babička, když tvrdě dřela celý život a trpěla jako Božena Němcová, myslela jsem na ni, když jsem šla kolem pomníku Markuse Omofumy, nigerijského žadatele o azyl v roce 1999, který stojí na Mariahilferstrasse, což je jedna z největších a nejznámějších nákupních ulic Vídně, která spojuje vídeňské Vnitřní Město (Innere Stadt) s 14. městským okresem Penzing, název má podle 6. vídeňského okresu od roku 1897, ten rok tam moje babička určitě byla a potkala Františka Josefa...

snad kromě Jana Tleskače a hodinek s vodotryskem splácala Horáková dohromady úplně všechno, od koronapandemie po Karla Schwarzenberga, a je to trapas roku, přátelé

vizuálně působivá, ale obsahově naprosto amatérská publikace; kniha vyšla s grantovou podporou ministerstva kultury, takže bych očekával odborné zpracování po ediční i literárněhistorické stránce, předmluva (naprosto bezobsažná) jako by ani ke knize nepatřila, několikrát znovu zopakuje obsah (chaotické) závěrečné ediční poznámky; chybí bibliografické údaje, souvislosti atd., o výběru zařazených textů ani nemluvě: editor prezentuje výběr jako žánrový, ale do žánru "Gespenstergeschichte" nepatří ani Ideál, ani Král páv (ten je navíc ještě francouzské provenience)

5 20.01.2022

podobně jako V+W, Cimrmani ad. i povídky Šimka a Grossmanna jsou nejlepší v živém autorském provedení, samotný text bez podání tvůrců je ochuzen o podstatnou část své umělecké kvality (např. způsob přednesu, dikce, důrazy na určitá slova, pauzy atd., to všechno nese význam); Šimkovy povídky na první čtení působí dnes možná hloupě, trapně, toporně, myslím, že je třeba číst s historickým kontextem a hledat skryté politické narážky, pak mi i forma začne dávat smysl a "toporný" jazyk vnímám jako parodii vyprázdněných slov, dobových frází a klišé

5 26.12.2021

milá oddechovka těžící z tradičních stereotypů muži vs. ženy, v níž se pozná snad každý chlap; mínus za redakční zpracování (spoustu chyb - to zas Albatros nemá na korektora?) a veliké plus za obrázek na obálce (bez něj bych knížku neotevřel...)

5 21.11.2021

mistr Eco dokáže i o seznamech, výčtech a katalozích psát neuvěřitelně čtivě, velkým přínosem knihy je obsáhlá antologie textů, o nichž se zmiňuje + navíc v našem vydání v nejlepších českých uměleckých překladech, a nádherný je i promyšlený obrazový doprovod!

5 10.11.2021

myslím, že forma tu úplně přehlušila obsah, první mě čtenářsky vytáčí (du-forma v tomto podání a kvantitě už není pošťuchovací, ale agresivně řvoucí) a druhé nezaujalo

5 09.11.2021

pohlavní zneužívání nezletilého je náročné téma, autorka jej podává z pohledu "ideální" oběti - zakřiknutého a podceňovaného dítěte, které je v rozpadající se rodině přehlížené, ve škole a kolektivu kamarádů spíše outsiderem, nemá moc sebevědomí ani rozumu, je snadno manipulovatelné

zklamalo mne, že vypravování skončilo tam, kde mělo teprve nabrat obrátky, zajímal by mne spíše proces vyšetřování odhaleného případu, takto se příběh blíží zase "ženskému sebeterapeutickému psaní" než literatuře

symbolický závěr je velmi působivý, ale ke stylu celého předchozího vyprávění se vůbec nehodí a předpokládám, že ho většina čtenářů (ti, kteří čtou jen primárním způsobem) nepochopí

5 28.10.2021

užil jsem si popis netradičního prostředí a oslavy fiesty a taky mě zaujalo množství obrazů a metafor, v nichž je soustředěno napětí mezi protiklady aktivity a rezignace (vztaženo generačně), zejména sexuálního a vitálního charakteru (vztaženo k individuu), třeba býci proti volům, Cohenova impotence proti Romerově mladistvému sexappealu, nebo nenápadný, ale těsně před pointou mistrně umístěný závěrečný detail (všichni kritici řeší poslední větu románu, kterou Hemingway mnohokrát měnil, ale já myslím postavu strážníka, který "zvedá obušek")

5 10.09.2021

laskavě černohumorné a jistě autobiografické vyprávění o chlapci jménem Toni, který strávil 6 let (od 9 do 15 let) v terezínském ghettě (= světě), aneb věrný doklad tvrzení, že člověk zvykne všemu, i tomu nejkrutějšímu; doporučuju

zaujala mne autorova práce s jazykem (fonetický zápis germanismů, věrohodně zaznamenaná přímá řeč Němce hovořícího špatně česky atd.), kolísání mezi vypravěčskou ich- a er-formou ad.

5 01.09.2021

pokud má označení "dívčí román" pejorativní vyznění, které konotuje pokleslost žánru, tak u Loukotkové je opak pravdou: především zaujme autorčina nápaditá práce s jazykem a stylem, když velmi trefně vystihla adolescentní mluvu a způsob vyjadřování/uvažování mladých v šedesátých letech (a udrží ji originální a pro čtenáře zábavnou od začátku do konce); dějové zvraty nejsou předvídatelné a pointa je překvapivá

tematicky i stylově román předjímá dnešní díla Soukupové nebo Dvořákové

5 29.06.2021

velké zklamání, kniha je spíše nakladatelský chyták, jak vytřískat z Hawkingova jména, které stále ještě dobře prodává, ještě víc, dokud to jde; jednotlivé kapitoly působí spíš jako osnovy, rozpracované teze, nebo jako resumé k danému tématu, neobsahují žádné nové poznatky, jsou velice jednoduché a výrazně popularizační, některé působí jako esejistický sloupek nebo zamyšlení, jiné se zdají nedokončené; text sám je velmi krátký a pro knihu v pevných deskách je tedy náležitě nafouknut velkým písmem a mnoha vakáty a doplněn zbytečnými doprovodnými a referenčními texty, které víceméně opakují znovu to samé; redakční úprava je velmi nedbalá, ne-li žádná: na několika různých místech se dokonce opakují tytéž odstavce výkladu + česká mutace má navíc ke všemu ještě opravdu mizernou korekturu

5 18.06.2021

v této části volné trilogie se Hájíček nejzřetelněji opírá o tradiční schéma "amatérský detektiv s osobními problémy řeší na vlastní pěst promlčený/odložený/zapomenutý případ", nejvýrazněji jsou taky v příběhu konfrontovány rozdíly vesnického a městského prostředí; poutavé vyprávění s charakteristickou autorskou zkratkou a nečekaným závěrem (nedokážu se rozhodnout, jestli optimistickým, nebo deziluzivním - v každém případě jsem od začátku do konce trpěl s hlavním hrdinou)

5 15.06.2021

Řezáčův svědek mi připomněl psychologií Havlíčka a uzavřeným prostorem maloměsta Poláčkovo Okresní město; postavy - to jsou typové biografie malých, bezvýznamných lidí, kteří krouží po vyběhaných životních drahách jako na orloji; každá jiným způsobem musí překročit svou hranici; tíživá atmosféra, podobenství, originální obraznost, překvapivě optimistický závěr

5 06.06.2021

tato kombinace finského podivna a feministické dystopie mě zaujala a časté střídání dalších vložených intertextů, více či méně reálných či upravených (říkadlo, odborná studie, populárněnaučný článek, slovníkové heslo ad.), udrželo mou čtenářskou pozornost; námět mi nepřijde ani tak nereálný, když kolem sebe vidím tolik femižen, které se jimi stávají dobrovolně

5 20.05.2021

prostě dokonalé, perfektně promyšleno nejen po obsahové, ale i po formální stránce, nápaditá kombinace žánrů, která nejen posiluje fabulačně-faktickou hru s dokumentem, ale také oživuje vyprávění, aby nesklouzlo k monotónní kronikářské linii chronologicky řazených dat; lituju, že nejsem vzdělán v historii natolik, abych dokázal rozklíčovat všechny aluze v textu, určitě mi uteklo spoustu vtipných narážek a alegorií, vždyť třeba jen samotná korespondence Erasma s Thomasem Morem je mistrovskou parodií

5 01.05.2021