Lost Soul komentáře u knih
Towles je mistr slova. Stůl pro dva je vyloženě zážitek, byť ne všechny povídky si zaslouží pět hvězd. Úžasný cit pro detail, který čtenáře vtáhne do děje. Nicméně přiznávám, že jsem byla zklamaná - čekala jsem, že povídky budou nějak propojeny.
K novele Eve v Hollywoodu jsem nejdřív “přistupovala skepticky - Pravidla zdvořilosti se mi moc nelíbila a na volné pokračování jsem se tedy netěšila. Ze začátku jsem se při čtení nudila a zvažovala, že knihu odložím. Ale pak se to nečekaně rozjelo a byla jsem ráda, že jsem vytrvala. Všechno do sebe krásně zapadlo.
Melancholická cesta proti proudu času doprovázená úžasnými ilustracemi.
Láska na první pohled v mikulovském knihkupectví Malá medvědice.
Nebavilo mě to. Děj mě vůbec nezaujal, ale líbila se mi forma - příběh byl přerušován pasážemi z knih Crispina Salvadora, úryvky z novinových rozhovorů, popisy snů. Celý ten za mě až psychedelický mix byl napsán krásným jazykem a překlad se opravdu povedl. Proto dávám 4 hvězdy, bez všech zmiňovaných kvalit bych dala jen 2.
Příšerné dialogy, spousta klišé a jedna velká nuda. Nedoporučuji.
Při čtení jsem si často představovala, že mi před očima běží film režírovaný Wesem Andersonem a roli Unwina hraje Edward Norton.
Můj největší literární zážitek tohoto roku. Kniha plná chutí a vůní, ale hlavně touhy, lásky, bolesti a ztrát.
Nepřipojím se k všeobecnému nadšení. Bylo to plytké, zbytečně rozvláčné díky neustálému opakování již přečteného/proźitého. Víc prostoru mohla autorka věnovat samotnému Krámku, jedině díky popisům toho kouzelného místa dávám knize tři hvězdy.
Začala jsem číst autorčin nejnovější román Sea of Tranquility a tam se objevují postavy z této knihy. Takže až tato kniha vyjde v češtině, trochu si zopakujte, o čem byl Skleněný hotel :)
Už dlouho jsem se u knihy tolik nepobavila. Bavil mě Elizabethin zápal pro boj za rovná práva žen, její nadšení pro vědu. Ve svém životě bych z někoho tak přímočarého asi nebyla dvakrát nadšena, ale jako literární hrdince jsem jí fandila. Mou nejoblíbenější postavou byl Šest-třicet - předběhl i Igora z Kodaňské písně písní a to už je co říct :)
Moc jsem se na knihu těšila, ale nakonec jsem bohužel zklamaná. Očekávala jsem víc vesmírných dobrodružství, více kosmických architektonických objektů. Tato část příběhu bohužel ustoupila do pozadí na úkor vyprávění o vztahu dvou středoškolských studentek.
Ilustrace skvělé. Ale občas jsem na ně potřebovala lupu. Jak tu někdo zmínil - série by byla lepší. Autorka by se mohla více realizovat a my bychom si lépe vychutnali její fantastické ilustrace.
Ideální vánoční dárek pro vnímavé čtenáře. Podle mě si tato kouzelná kniha zasluhuje větší pozornost. Budu ji určitě doporučovat a obdarovávat s ní své oblíbené čtoucí přátele.
Dost zbytečná kniha. Ploché postavy; nevyužitý potenciál, který nabízelo prostředí, v němž se příběh odehrával; podivné příbuzenské vztahy a otravně infantilní chování hlavní mužské postavy. Nedoporučuji.
Román o strastiplné pouti staletími, kde je poutníkem bájný příběh o pošetilci, který se chtěl stát ptákem a doletět do zlatého města nad oblaky. Propojení jednotlivých dějových linek bylo úžasné.
Kniha je poměrně dlouhá a ne vždy záživná, ale když do sebe na konci všechny dílky skládačky zapadnou, uvědomíte si, že to za to občasné trápení stálo.
Bylo to dobře napsané. Líbilo se mi střídání osob vyprávějících příběh nešťastné mladé ženy, která měla pocit, že selhala. V polovině knihy ale vyprávění ztratilo dech. Konec byl jako z nepovedené telenovely a zkazil mi dojem z celé knihy.
Pohádka pro dospělé o výjimečné rodině pokrývá velkou část 20.století. Ač jsem byla zklamaná, jak málo prostoru bylo věnováno zakladatelům rodu, ke konci knihy se ještě pár dílků skládačky objevilo. Díky autorce za “postavu” psa Igora.
Máte pocit, že už vás v knižním světě nemůže nic překvapit a pak se vám do ruky dostane Piranesi. Krása Domu je nezměrná; jeho Laskavost nekonečná.
Přeceňovaná kniha. Nevím, jestli to bylo překladem, ale nelíbil se mi ten jednoduchý styl, kterým byl román napsaný. Povrchní popis postav, kterým se v románu stalo patrně téměř vše, co se uprchlíkům na cestě za svobodou mohlo stát. Ale chápu autorku, že se potřebovala vypsat ze svých zážitků z athénského uprchlického centra. Mně se ale její literární terapie nelíbila a tři hvězdy dávám jen za téma.
Nedočteno. Tato forma "vyprávění" mi vůbec nesedla. Mrzí mě to, na knihu jsem se moc těšila, ale očividně mi tento styl nevyhovuje.